Bára je dvanáctileté, na první pohled úplně normální děvče, ovšem má jedno zásadní tajemství - může cestovat do minulosti, a to díky kouzelnému atlasu. S rodiči se přestěhovala na venkov, což nejdřív nesla velmi nelibě, protože nemá žádné sourozence, ale aspoň získala se starým domem i roztomilou kočku Barču, která jí s cestami pomáhá. Tentokrát začalo všechno velmi nenápadně tím, že se tatínek zeptal, co budou dělat o víkendu. Ten měl představu radovánek s rodinou, ale místo toho mu maminka opatrně oznámila, že pojedou k mamičce, jak jizerské babičce říkali. Důvod spočíval v jednom - kamna. Netáhly, kouřily a byly s nimi tak jako tak potíže.
Nakonec tatínek souhlasil, protože jizerská babička chystala jeho oblíbený tataráček z krásného kusu hovězího. V pátek začalo lít jako z konve a nepřestalo ani, když se ocitly u babičky. Nakonec se rozhodli po všech peripetiích, že zavolají kominíka. Cestou od babičky se stavili v zoo, kam chtěla původně Bára. Večer, když byla Bára sama v pokoji ‚tedy s kočkou Barčou, tak otevřela atlas na první stránce čekala, co se bude dít. Ocitla se na hezké cestě za pěkného slunného dne. Přemýšlela, jestli se vydá doleva či doprava a nakonec šla za nosem. Jak tak jde, na zemi ležela bílá obálka.
V ní byly potravinové lístky k tomu i výkaz, tudíž se Bára dovtípila, že je někde v září 1918. Humor ji přešel, poněvadž jí došlo, že se ocitla v době, kdy se konala první světová válka, ale rozhodla se, že ty lístky vrátí původní osobě, jenž byly určené. Jak tak znovu šla, tak potkala jednoho vojáka. Pozdravili se a Bára hned zkoumala, kde to vlastně je. Voják však nemluvil česky, ale rusky a německy. Ruštinu Bára neovládala vůbec a němčinu velmi málo, ale voják se jí zeptal na francouzštinu, a to už byla Bára doma. Tu uměla dosti dobře.
Tak si spolu popovídali a vydala se do města. Zamířila si to do pekárny, kde se chtěla dozvědět, komu ty lístky patří. Jednalo se o paní Vodenkovou a mistr pekař ji hned nasměroval k domu, kde bydlela se svou malou dcerou. Bohužel nebyla doma, tudíž se Bára rozhodla na ni počkat. Čekala delší dobu, ale když si byla jistá, že je to ona, zaklepala na její dveře. Paní Vodenková byla velmi mile překvapena, že se najde někdo, kdo vrátí ztracenou věc. Koneckonců si je mohla nechat a nikdo by se to nedozvěděl. Paní Vodenková se zajímala o to, kde slečinka, tedy Bára, bydlí.
Báru nenapadlo nic jiného než, že v Praze a tady si nepamatuje, odkud přišla, a že se ztratila. Paní Vodenková se rozhodla, že si ji vezme domů, dokud si pro ni nepřijedou rodiče - na policejní stanici ji totiž slíbili, že vyrozumí jejího otce v hlavním městě. Mezitím si ji tedy nechala u sebe a byla tomu velmi ráda, protože Bára hodně pomáhala v domácnosti a s její dcerou. Bára si sice žila poklidně v této době, avšak jednou něco řekla a bum - byl u toho tajnej, což v té době bylo normální a Báru zatkl s tím, že ji odsoudí a zastřelí za velezradu.
Další díl ze série Kouzelný atlas putování časem je opět dobrá. Svým způsobem jsem čekala, že se bude jednat o dobré vyprávění a nemýlila jsem se. Standardní klasické vyprávění Báry o její cestě, tentokrát do roku 1918. Obálka tak jako vždycky u této série - ten styl je hned poznat. Rozhodně doporučuji ke koupi a ke čtení. Má 176 stran.
Knihu můžete zakoupit za 179 Kč zde.
- Autor: Veronika Válková
- Ilustrace: Petr Kopl
- Žánr: beletrie pro děti
- Nakladatelství: Grada
- Datum vydání:12. 04. 2018
Nejnovější komentáře