To dáme, dědo! - Martin dělá to, co nemá a děda ho v tom ještě podporuje

To dáme, dědo! - Martin dělá to, co nemá a děda ho v tom ješ­tě pod­po­ru­je
Ohodnoťte člá­nek

Martinův děda momen­tál­ně gri­lo­val. I kdy­by to Martin nevě­děl, tak by to ucí­til pod­le kou­ře, kte­rý jeho děde­ček voněl. Maminka dědu vychva­lo­va­la až do nebes. Říkala, že i kdy­by gri­lo­val botu, tak by se dala jíst. Teta byla jiné­ho názo­ru. Prohlásila, že všech­no, co děda ugri­lu­je chut­ná jako živo­čiš­né uhlí. Martin chtěl dědo­vi pomoct, ale bohu­žel pro něj se chy­til roz­pá­le­né­ho gri­lu. Skákal po jed­né a pak po dru­hé noze ve sna­ze zapla­šit bolest. Děda mu pora­dil, aby se chy­til za ucho, že prý to pře­sta­ne pálit. A taky že ano. Děda se s tetou začal kvů­li Martinovu popá­le­ní slov­ně nata­ho­vat.

Nakonec děda vzne­sl otáz­ku, jest­li někdo ví, co pálí nej­víc na svě­tě. Každý hádal něco jiné­ho až to nako­nec pově­děl správ­ně Martin - slun­ce. Potom děda zmi­zel do kůl­ny a něco tam kutil, avšak nikdo nevě­děl, co to bude. Jednoho dne seděl Martin v dru­ži­ně a čekal, kdo z rodi­ny si pro něj při­jde. Měl to být děda, ale pro Martina to ten­to­krát neby­la zrov­na výhra. Martin totiž v dru­ži­ně něco pro­ve­dl a od uči­tel­ky měl slí­be­no, že to na něj řek­ne. Martin pro­sil, jest­li by to nemoh­lo být až když pro něj při­jde máma nebo táta, ale dnes to bude děda a to bude hor­ší.

Martinovi se občas zdá zvlášt­ní sen o tom, že létá. Když se pro­bu­dil, dospěl k jed­no­znač­né­mu závě­ru - chce létat i ve sku­teč­nos­ti. Na pomoc si vzal dědu, ten byl totiž jedi­ný k tomu způ­so­bi­lý. Děda ho od toho k Martinovu kupo­di­vu zra­zo­val. Měl pád­né argu­men­ty - lidé nejsou ptá­ci, tudíž ani nemo­hou létat Martin dědo­vi tro­chu vyčí­tal, že s ním do toho nechce jít a pak mu vyjme­no­val, co všech­no děda umí a taky k tmu není způ­so­bi­lý. Nakonec na to Martin při­šel - děda umí lítat. Na tuto polo­že­nou otáz­ku mu děda odpo­vě­děl klad­ně.

 

Jedná se o jem­ně nevý­chov­né pohád­ky. Děje se tu všech­no, co by děti nemě­li dělat, ovšem je to napsa­né pros­tě pohád­ko­vě, tak­že se nikdo nemů­že zlo­bit. Obálka je výraz­ně barev­ně ladě­ná, což se mi líbí. Má 64 stran a roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju.

  • Autor: Miroslav Adamec
  • Žánr: belet­rie pro děti
  • Nakladatelství: Grada
  • Datum vydá­ní: 24. 07. 2018

Jana Plecháčová

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *