Pokud zmizí včely, zbývají lidem jen čtyři roky života..... o tom, jak by to mohlo se světem dopadnou vypráví kniha „Historie včel“

Už vás někdy napadlo, co by bylo, kdy­by na svě­tě nee­xis­to­va­ly vče­ly? Pokud Vás to zají­má, zkus­te sáh­nout po romá­nu svě­to­vé­ho význa­mu s pří­znač­ným názvem „Historie včel“ od nor­ské spi­so­va­tel­ky Majy Lunde.

V kni­ze „Historie včel“ se může­te těšit na tři pří­běhy, o třech odliš­ných rodi­nách ze tří růz­ných his­to­ric­kých etap tj. z minu­los­ti, z pří­tom­nos­ti a z vel­mi dale­ké budouc­nos­ti. Jedná se o rodi­ny, kte­ré buď zasvě­ti­ly celý svůj život vče­lám, nebo to nao­pak byly vče­ly, co zásad­ním způ­so­bem zasáh­ly do jejich všed­ních živo­tů a obrá­ti­ly jej tak vzhů­ru noha­ma.
První pří­běh se ode­hrá­vá v Anglii kolem roku 1852, v době, kdy vče­ly byly ješ­tě v napros­tém pořád­ku. Prostřednictvím rodi­ny Williama se tak může­me sezná­mit s vel­mi podrob­nou his­to­rií vče­lař­ství, od jeho prv­ních počát­ků, přes prv­ní pozo­ro­vá­ní až po stav­bu a vyu­ži­tí nej­růz­něj­ších typů úlů.

William byl kdy­si vel­mi zámož­ný, mla­dý muž, naděj­ný asi­s­tent vědec­ké­ho pro­fe­so­ra zají­ma­jí­cí­ho se o vče­ly; s vizí stát se v budouc­nos­ti naděj­ným věd­cem. Osud tomu však chtěl jinak.

Poznal ženu, ože­nil se a zplo­dil s ní 8 dětí, z toho jen jeden syn, jinak 7 stá­le štěbe­ta­vých dcer. Do Edmunda, nej­star­ší­ho z dětí, vklá­dal nej­vět­ší nadě­je a ambi­ce. Nemůžeme tedy mít Williamovi za zlé, že od dráhy věd­ce upus­til, jen aby uži­vil svo­jí počet­nou rodi­nu. Otevřel si obchod s osi­vy a seme­ny, kte­rý mu dob­ře pro­spe­ro­val.

Ale i tohle je už dáv­ná minu­lost! A jen pozor­né­mu čte­ná­ři neu­nik­ne, kdy nastal ten osud­ný zlom, kdy to všech­no došlo tak dale­ko, že William byl nako­nec natr­va­lo upou­tán na své lůž­ko, pono­řen do své vlast­ní depre­se, bez­na­dě­je a zou­fal­ství.

Aniž by si to uvě­do­mo­val, byl to prá­vě on, kdo zapří­či­nil tím­to odmí­ta­vým posto­jem „vstát a jít něco dělat“ své rodi­ně vel­ké finanč­ní pro­blémy a nedo­sta­teč­nou stra­vu. Možná prá­vě tahle pomy­sl­ná ten­ká hra­ni­ce bídy mu jed­no­ho dne doká­že otevřít oči a zno­vu obje­vit nový smy­sl své­ho živo­ta a chuť pod­nik­nout vel­ké věci…

Právě díky Williamovi rodi­na nefun­gu­je tak jak má, díky jeho neschop­nos­ti vstát a coko­liv udě­lat, bez jaké­ho­ko­liv zájmu o něco nebo něko­ho, natož jeho nej­bliž­ší a rodi­nu; tak nevě­dom­ky pro­hlu­bu­je odci­ze­ní mezi ním a jeho vlast­ní ženou a tolik milo­va­ným synem Edmundem. Stále dou­fá, že se mož­ná stej­ně jako on kdy­si, i on nadchne prá­vě pro vče­ly…. Ale jak to po něm může chtít, když mu nikdy nebyl tím „pra­vým otcem“, pev­nou rukou a opo­rou?

V kom nako­nec najde „taj­né­ho spik­len­ce“ s bez­pro­střed­ním a bys­trým úsud­kem, jež ho pove­de při spo­leč­ných pozo­ro­vá­ní včel a uká­že mu tak nové neví­da­né obzo­ry Dočká se od své­ho syna uzná­ní jakož­to otce? Nebo se spo­ko­jí pou­ze s uzná­ním své dce­ry?

„Nemysli si, že by mi mohl dát někdo něco víc, než jsi mi dal ty.“ Stiskla mu ruku sil­ně­ji. „Dostala jsem toho víc, než by se jiným dív­kám moh­lo jen zdát. Vše, co jsi mi uká­zal, nau­čil mě a nechal mě dělat...“ Podívala se na mě těma svý­ma šedý­ma oči­ma. „Byl jsi se mnou… po celou tu dobu a poví­dal si se mnou.“ Říkala to s mír­ný­mi roz­pa­ky v hla­se, ale pak to při­šlo: „Nemohla jsem si přát lep­ší­ho otce.“

Z hrd­la se mi vydral vzlyk. Zadíval jsem se do nebe a začal bojo­vat s nutká­ním pla­kat. Soustředil jsem se na zvu­ky pří­ro­dy, šum vět­ru, kuň­ká­ní žab a bzu­kot včel, kte­rý mě uklid­ňo­val.

 

Druhý pří­běh se ode­hrá­vá v roce 2007 v USA, v době, kdy při­chá­ze­jí prv­ní zmín­ky o ztrátách celých včel­stev.

A ani Georgovi, kte­rý se celý život věno­val vče­lám, a kte­rý sám vlast­nil „vče­lí far­mu“ číta­jí­cí více jak 300 úlů – ruč­ně a barev­ně malo­va­ných jeho ženou Emmou, se této kata­stro­fě také nevy­hne.

Nenašel jsem nic. Prostě byly pryč.

Celou kost­ku jsem opět úhled­ně slo­žil. Každý díl byl však stu­de­ný jako pod­zim­ní ráno. Když jsou vče­ly uvnitř úlu, doká­žou jej krás­ně vyhřát, ale tady se z toho stá­va­la hrob­ka.

Rychle jsem běžel k dal­ší­mu. Měl vchod na dru­hou stra­nu, nevi­děl jsem tedy dění před ním, ale klid kolem něj už napo­ví­dal, že se tady také sta­lo něco moc závaž­né­ho a nepo­cho­pi­tel­né­ho. Odkryl jsem stře­chu a… prázd­ný. Stejně jako ten prv­ní, až na krá­lov­nu a pár mla­dých včel na dně.

Otevřel jsem tře­tí. Totéž. A dal­ší… a dal­ší… a dal­ší…

Beznaděj v očích mi zpr­vu brá­ni­la vidět rea­li­tu a pod nápo­rem slz jsem nemohl zaost­řit na lou­ku, kte­rou jsem prá­vě pře­bě­hl. Nemusel jsem to vidět, viděl jsem, že pře­de mnou je dva­cet šest ote­vře­ných a prázd­ných kos­tek. Dvacet šest včel­stev bylo pryč.

Než však dojde ke zmi­ňo­va­né kata­stro­fě, může­me sle­do­vat nároč­nou a usi­lov­nou prá­ci vče­la­ře, jeho nikdy nekon­čí­cí sta­rost o úly a vče­ly; schop­nost a doved­nost nalo­žit úly na vozi­dla a migro­vat s nimi napříč zemí za vhod­ný­mi poli, kde nejsou pou­ži­ta umě­lá hno­ji­va.

Jeho mrač­na hmy­zu doká­za­la obhos­po­da­řit mno­ho kilo­me­t­rů čtve­reč­ních den­ně. Tisíce kvě­tů kaž­dý den. Bez včel jsou kvě­ti­ny jen pomí­ji­vou nád­he­rou, jako na sou­tě­ži krá­sy. Krásné je po krát­kou dobu a potom nic. Bez opy­lo­vá­ní se nic dál nesta­ne, žád­né plo­dy, žád­ná seme­na. Konec.

Autorka v tom­to pří­bě­hu nechá­vá čte­ná­ře, aby se také sám zamys­lel nad tím, jaké má počí­ná­ní lid­stva dopad na samot­nou pří­ro­du. Vidina mož­né a blí­ží­cí se kata­stro­fy, kte­rá by měla lidem otevřít více oči, a pod­ní­tit v nich zvě­da­vost a tou­hu zají­mat se více o ty malič­ké tvo­ry jmé­nem „vče­ly“.

A kdo ví? Třeba se i zasa­dit o radi­kál­ní ome­ze­ní v pou­ží­vá­ní umě­lých hno­jiv a postři­ků pro­ti škůd­cům, a sna­žit se tak obje­vit nové ces­ty a způ­so­by, jež by byly v sou­la­du se samot­nou pří­ro­dou.

George, sice celý svůj život zasvě­til svým vče­lám, ale nikdy nedo­ká­zal pocho­pit své nej­bliž­ší, vcí­tit se do jejich poci­tů, respek­to­vat jejich sny, přá­ní a tou­hy. Stejně jako syn Tom, tou­ží­cí stát se uzná­va­ným novi­ná­řem, tak ani jeho žena, pře­jí­cí si pře­stě­ho­vat se na Floridu, se nikdy nedo­čka­li pocho­pe­ní pro své sny a tou­hy.

Na prv­ním mís­tě byl vždy jen a jen George a jeho včel­stva; tou­ha a ambi­ce, že jed­nou jeho „vče­lí far­mu“ pře­vez­me jeho jedi­ný syn Tom. Otec se synem si však moc nero­zu­mí díky roz­díl­ným před­sta­vám o svých živo­tech, a je to prá­vě Emma, kte­rá vždy napja­té oka­mži­ky mezi nimi srov­ná­vá k nor­má­lu.

Přišel jsem o vče­ly, a ješ­tě k tomu jsem se zmý­lil v Tomovi. I když to se sta­lo už dáv­no. V pod­sta­tě jsem ztra­til i jeho, a tak mi zby­la jen díra v srd­ci a věděl jsem, že se s tím nikdy nevy­rov­nám.

Jak se s tím vším a s nepříz­ní osu­du, pope­re samot­ný George? Bude mít sílu obno­vit svá dáv­no ztra­ce­ná včel­stva nebo se napl­no pono­ří do své bez­na­dě­je a zou­fal­ství? Poslechne svo­jí ženu a odstě­hu­je se spo­lu s ní na Floridu ane­bo mu v posled­ní chví­li při­spě­chá na pomoc syn, a poda­ří se jim spo­leč­ný­mi sila­mi obno­vit nejen včel­stva, ale i najít si ces­tu k sobě navzá­jem?

Třetí, a tím i posled­ní pří­běh této kni­hy se ode­hrá­vá v Číně v roce 2098, ve vel­mi vzdá­le­né budouc­nos­ti. Je to svět, kde už žád­né vče­ly nejsou, nee­xis­tu­jí.

Včely jsme tu díky nad­měr­né­mu pou­ží­vá­ní pes­t­i­ci­dů vyhu­bi­li již kolem roku 1980. tedy již dlou­ho před kolap­sem. A teh­dy se zača­lo s opy­lo­vá­ním kvě­tů za pomo­ci lid­ských rukou. Bylo nás k tomu zapo­tře­bí téměř stej­né množ­ství jako zmí­ně­né­ho hmy­zu. Když se vše zhrou­ti­lo, bylo naším vel­kým štěs­tím a záro­veň i výho­dou, že jsme tuhle prá­ci ovlá­da­li. Kvůli své­mu pří­stu­pu k pří­ro­dě a sobec­tví k živo­čiš­né říši jsme byli nuce­ni vzít na sebe zod­po­věd­nost a povin­nost včel.

Ano, v tomhle svě­tě není žád­ný hmyz, žád­ní ptá­ci, ani chov­ná zví­řa­ta. Je to svět, ve kte­rém lidé hla­do­ví a usi­lov­ně pra­cu­jí na opy­lo­vá­ní kvě­tů, aby si zajis­ti­li ale­spoň to málo k živo­tu – tro­chu ovo­ce. Lidé jsou vyčer­pa­ní a stá­le hla­do­ví. Jídlo a voda je pou­ze na pří­děl. Všichni oby­va­te­le jsou nuce­ni pra­co­vat již od svých osmi let i za cenu ztrá­ty vzdě­la­ní, to je urče­no pou­ze po hrst­ku nada­ných.

Celým pří­bě­hem pro­vá­zí mla­dá žena Tao, vda­ná za muže, kte­rý na sys­tém plně rezig­no­val, a v oka­mži­ku, když je potře­ba, není scho­pen se vzbou­řit a posta­vit daným výzvám. Tao, ta je jeho pra­vým opa­kem, při­pra­ve­ná se bít za prav­du a sku­teč­né pozná­ní!

Mají spo­lu malé­ho syna Wei-Weena, kte­rý je pro Tao VŠÍM. Je to prá­vě ona, kte­rá chce své­mu syno­vi zajis­tit mno­hem lep­ší život; život bez hla­do­vě­ní, bez úna­vy a úmor­né­ho otro­če­ní. Všechny své nadě­je prá­vě vklá­dá do něj samot­né­ho.

Však sna­ha vytrh­nout se ze ste­re­o­ty­pu všed­ní­ho dne může mít fatál­ní násled­ky pro její rodi­nu a malé­ho syna, ale na stra­nu dru­hou to může při­nést nadě­ji pro celé lid­stvo… Matka milu­jí­cí své dítě a je pro jeho dob­ro udě­lat všech­no, hná­na nevi­di­tel­nou hna­cí silou, jež doká­že dělat i nemož­né….

Co se sta­lo malé­mu Wei-Weenovi na neděl­ní pro­cház­ce sadem? Kam Wei-Weena odvez­li? A proč jim nikdo nechce říct, co se ve sku­teč­nos­ti sta­lo? Jaké tajem­ství před nimi léka­ři ukrý­va­jí?

Vydejte se spo­leč­ně bok po boku se zou­fa­lou mat­kou do usi­lov­né­ho pát­rá­ní a ponoř­te se do hle­dá­ní sku­teč­né prav­dy… Co zásad­ní­ho obje­ví a odha­lí? To bude­te urči­tě dost pře­kva­pe­ni a mož­ná i tak tro­chu zasko­če­ni, a bude ve vás hlo­dat myš­len­ka: „Bylo by tohle oprav­du mož­né...!“

Život jed­no­ho člo­vě­ka, ani nic z toho, z čeho je stvo­řen, jako maso, krev, těl­ní teku­ti­ny, myš­len­ky, oba­vy a sny, nezna­me­ná vůbec nic.

 

„Pokud zmi­zí vče­ly, zbý­va­jí lidem jen čty­ři roky živo­ta“ (Albert Einstein)

Ano, naše budouc­nost leží v rukou včel a je jen na nás, jak se s tím vším pope­re­me, a zda se nau­čí­me vážit si vše­ho, co nám pří­ro­da posky­tu­je, zda ji dál bude­me devas­to­vat ane­bo ji koneč­ně vez­me­me na milost, a začne­me respek­to­vat a chrá­nit.
Kniha prá­vem zís­ka­la řadu oce­ně­ní, neboť v sobě nese odkaz pro dal­ší gene­ra­ce.
Tři rodi­ny, tři pří­běhy, tři his­to­ric­ké eta­py, kte­ré se pra­vi­del­ně stří­da­jí v jed­not­li­vých kapi­to­lách činí pří­běhy sro­zu­mi­tel­ný­mi, i když jsou „pro­špi­ko­vá­ny“ spous­tou odbor­ných infor­ma­cí týka­jí­cích se his­to­rie včel. Všechny kapi­to­ly jsou zakon­če­ny ote­vře­ným napí­na­vým kon­cem tak, že má čte­nář nutká­ní pře­sko­čit ostat­ní kapi­to­ly, jen aby se dozvě­děl více.
Kniha je krás­ně pře­hled­ná, psa­ná sro­zu­mi­tel­ně i pro lai­ky, kte­ří o vče­lách vůbec nic neví. Budete-li tuto kni­hu číst pozor­ně, dozví­te se spous­tu uži­teč­ných a odbor­ných zna­los­tí ze živo­ta včel a včel­stev. A to je ta hlav­ní myš­len­ka kni­hy, najít a nená­sil­nou for­mou čte­ná­ře donu­tit respek­to­vat a obdi­vo­vat toho­to malé­ho tvo­ra, nejen pro jeho píli a odhod­lá­ní, ale hlav­ně „jako nosi­tel­ku“ naše­ho budou­cí­ho pře­ži­tí.
HISTORIE VČEL
Napsala: Maja Lunde
Překlad: Martin Nagy
Vydalo nakla­da­tel­ství: Dobrovský s. r. o. v roce 2017
Počet stran: 382

Pokud zmizí včely, zbývají lidem jen čtyři roky života..... o tom, jak by to mohlo se světem dopadnou vypráví kniha „Historie včel“
Ohodnoťte článek

Andrea Bátovská

Související příspěvky:

  •   Knižní novinka - Tajemství Kremlu - 90%4. února 2018   Knižní novinka - Tajemství Kremlu - 90% Kreml v ruském jazyce znamená pevnost, nebo opevnění, i před cizíma očima, což tak trochu napovídá i název knihy Tajemství Kremlu. O Kremlu toho byla v novinách či ve zpravodajství […]
  • LETEC – brilantní příběh o jednom lidském experimentu, jež se zas až tak nepovedl…16. srpna 2018 LETEC – brilantní příběh o jednom lidském experimentu, jež se zas až tak nepovedl… Nejočekávanější ruský román roku 2016, jež má na přebalu obrázek od kultovního umělce Michaila Shemyakina, který vytvořil speciálně pro tuto knihu. Okouzlovalo mě samo slovo Aviatik. Jeho […]
  • Historický román JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL21. října 2018 Historický román JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL Když ve Vídni vypukl mor, uchýlil se císař s dvorem, i se svým dvouletým, prvorozeným synem, princem Josefem - svým nástupcem, do Prahy. Bohužel mor dorazil i sem, a tak nezbývá císaři, […]
  • Hans Rath a Bůh pravili, že si musíme promluvit. Na Štědrý den!21. prosince 2017 Hans Rath a Bůh pravili, že si musíme promluvit. Na Štědrý den! Když Bůh praví, že si musíte promluvit, věřte mi, že se jen tak nevzdá. A bude vás pronásledovat kdekoliv. Neodlepí se. A nakonec s ním projdete chtě nechtě celou jeho pozemskou […]
  • Nejdelší chobot ve Finsku - kniha - recenze- 100 %24. dubna 2017 Nejdelší chobot ve Finsku - kniha - recenze- 100 % Mladá žena Lucia a slonice Emilka – to jsou dvě hrdinky tohoto románu. Lucia Lucander, pravým jménem Sanna Tarkiainenová je krotitelkou v cirkuse a pracuje se svým miláčkem Emilkou. Zdá […]
  • Ďábel je taky jenom člověk, nebo ne?25. února 2017 Ďábel je taky jenom člověk, nebo ne? „Už Abel Baumann nebyl snadný případ, ale u Toniho Auerbacha zřejmě půjde o výbušnou usměs schizofrenní psychózy s narcistickou poruchou osobnosti. Zatímco Baumann měl pocit, že coby Bůh […]
  • Peter Lundberg - kniha - recenze12. dubna 2017 Peter Lundberg - kniha - recenze Celým příběhem prosvítá jedna hlavní postava – Peter Lundberg - osamělý třicátník. Děj je zasazen do severské země - Švédsko. Od začátku vyprávění se spisovatelka věnuje rozchodu Petera a […]
  • Černé lekníny od Michel Bussi1. srpna 2018 Černé lekníny od Michel Bussi Thriller "Černé lekníny" je úchvatné a dechberoucí čtení, kde veškeré odhalení, rozuzlení a pochopení všeho, co se v knize doopravdy stalo, je vyostřeno a krůček po krůčku odkryto až v […]
  • Kniha SEXKOMIKS je prvním a podařeným komiksem o dějinách lidské sexuality2. listopadu 2017 Kniha SEXKOMIKS je prvním a podařeným komiksem o dějinách lidské sexuality První komiksové dějiny sexuality? Naposledy jsem četla komiks jako dítě, a tak jsem po letech zavzpomínala na ty obrázky s bublinkami dětských hrdinů.... A pak když vyšel SEX KOMIKS nebylo […]
  • V knize "Zimní lidé" prostě některá tajemství nelze jen tak pohřbít3. srpna 2018 V knize "Zimní lidé" prostě některá tajemství nelze jen tak pohřbít V knize „Zimní lidé“ se prolínají osudy hrdinů z roku 1908 s osudy hrdinů ze současnosti. A i když se zdá, že všichni zúčastnění nemají spolu pranic společného, spojuje je jedno velké […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *