O největší knižní genocidě století se můžete dočíst v knize „Zloději knih“ - pátrání po zmizelých knihovnách

Kniha „Zloději knih“ pře­váž­ně infor­mu­je o niči­vém a maso­vém niče­ní, rabo­vá­ní nepo­ho­dl­né lite­ra­tu­ry v zemích, jako jsou Německo, Nizozemí, Francie, Itálie, Polsko nebo Rusko. A ať se to zdá jak­ko­liv nesku­teč­né, v této době sho­ře­lo až na tisí­ce knih.

„Kde pálí kni­hy, tam lidi také pálí nako­nec.“ (Heindrich Heine)

Pálení knih bylo a je jed­no z nej­vět­ších bar­bar­ství všech dob. Během 2. svě­to­vé vál­ky to byla jed­na z účin­ných zbra­ní pro­ti men­ši­nám a jiným malým náro­dům.

„Večer 10. květ­na 1933 vzplá­ly po celém Německu hra­ni­ce. Shořely na nich kni­hy Marxe, Manna, Brechta, Hemingwaye a dal­ších spi­so­va­te­lů, kte­ří prý ztě­les­ňo­va­li deka­dent­ní život­ní styl nýmar­ské repub­li­ky.“

Pálením knih chtě­li dát nacis­té naje­vo pro­jev své nad­vlá­dy, cen­zu­ry, stvo­ře­ní ide­a­lis­tic­ké pro­pa­gan­dy, jež by strh­la davy a hlav­ně zni­či­la na sta­ti­sí­ce knih. Perfektně zvlád­nu­tá pro­pa­gan­da měla strh­nout a při­spět k hro­mad­né­mu vyhla­zo­vá­ní myš­le­nek. A jak tomu pomoh­li? Převážně za zdmi slav­ných kniho­ven...

„Ale i nacis­té pocho­pi­li, že exis­tu­je něco sil­něj­ší­ho než slo­vo ničit, a sice vlast­nit ho, zís­kat nad ním kon­t­ro­lu. Pochopili, že v kni­hách spo­čí­vá síla. Že slo­vo zůsta­ne moc­nou zbra­ní i poté, co dozní duně­ní děl. A niko­li jen slo­vo pro­pa­gan­dy, ale i slo­vo pamě­tí. Pochopili, že ten, kdo má slo­vo ve své moci, nejen ovlá­dá jeho výklad, ale také píše ději­ny.“

Nacisté při rabo­vá­ní urva­ly, co moh­ly, tedy i kni­hy. Zloději knih vyprá­ví hlav­ně o roz­vra­tu tisí­ců kniho­ven navždy roz­prá­še­ných za dru­hé svě­to­vé vál­ky. Miliony jed­not­li­vých knih, kte­ré byly kdy­si sou­čás­tí jed­né sbír­ky, nadá­le spo­čí­va­jí na poli­cích po celé Evropě. Nic už je však nespo­ju­je, těž­ko nahra­di­tel­né knihov­ny, jež byly obra­zem lidí a spo­leč­nos­tí, svých tvůr­ců, ale i stráž­ců.

Není to však jen kni­ha o dáv­ném niče­ní knih, ale i  o lidech, jež za zacho­vá­ní své­ho lite­rár­ní­ho dědic­tví bojo­va­li s nasa­ze­ním vlast­ní­ho živo­ta, a někte­ří z nich dokon­ce i o něj při­šli. Lidé, jež zou­fa­le bojo­va­li pro­ti krá­de­žím lite­rár­ní­ho dědic­tví, neboť se obá­va­li toho, že tak budou zba­ve­ni své his­to­rie, lid­skosti, ale i vlast­ní památ­ky. Kniha o lidech, jež zou­fa­le ukrý­va­li ruko­pi­sy, zako­pá­va­li dení­ky, tisk­li k sobě své nej­draž­ší kni­hy na posled­ní ces­tě do Osvětimi.

Ostatně kni­hy jsou jen zříd­kakdy uni­kát­ní pou­ze jako umě­lec­ká díla, ale čas­to mají hod­no­tu pro mno­hem více lidí. Do dneš­ních dní si kni­hy zacho­vá­va­jí sym­bo­lic­ký sko­ro až duchov­ní význam. Vyhazovat kni­hy se stá­le pova­žu­je téměř za hrdel­ní zlo­čin, a na pále­ní knih se pořád pohlí­ží jako na jeden z nej­sil­něj­ších pro­je­vů niče­ní kul­tu­ry vůbec.

Schopnost číst a psát, až done­dáv­na tak málo roz­ší­ře­ná, byla čas­to pova­žo­vá­na za magii. Ten, kdo ji ovlá­dal, mohl komu­ni­ko­vat s před­ky, jimž se při­su­zo­va­la auto­ri­ta a moc. Psané slo­vo nám umož­ni­lo zacho­vat více, dosáh­nout dále a pře­kle­nout těž­ké časy.

Slova jsou veli­ce moc­né zbra­ně a his­to­rii píšou vítě­zo­vé; a tyhle dvě základ­ní věci pocho­pi­li i všich­ni vel­cí vůd­co­vé jako Lenin, Stalin nebo Hitler. Nacisté jako antiin­te­lek­tu­ál­ní niči­te­lé kul­tu­ry se sna­ži­li za kaž­dou cenu vyma­zat vzpo­mín­ky z knih na jejich sku­teč­né maji­te­lé, a pro­to vytr­há­va­li stra­ny se znač­ka­mi maji­te­lů, škr­ta­li věno­vá­ní, fal­šo­va­li kni­hov­ní kata­lo­gy.

Nemůžeme se tedy divit, že hlav­ním cílem a poslá­ním této kni­hy je i sna­ha o nápra­vu a dohle­dá­ní původ­ních maji­te­lů dle nej­růz­něj­ších zna­ček a exlib­ris. Nejčastěji se kni­hy dohle­dá­va­li prá­vě přes razít­ka a růz­né osob­ní Exlibris. Byla to prá­ce sku­teč­ně vel­mi nároč­ná, někdy úspěš­ná, jin­dy niko­liv.

Kniha „Zloději knih“ je vel­mi podrob­ná lite­ra­tu­ra fak­tu a pro běž­né­ho čte­ná­ře to může být i dosti nud­ná a nároč­ná lite­ra­tu­ra zejmé­na pro vel­ký výčet jed­not­li­vých jmen osob, míst, dat a udá­los­tí. Všechno je dopo­drob­na popsá­no a čte­ná­ře tak nevě­dom­ky vta­hu­je do samot­né­ho dění teh­dej­ší­ho váleč­né­ho Německa.

Krásně pood­ha­lu­je a odkrý­vá jed­not­li­vé pří­běhy a osu­dy lidí, kte­ří ať už ony kni­hy sami niči­li nebo je nao­pak zachra­ňo­va­li. Na více jak 470ti strán­kách se vydá­te na ces­tu na nej­růz­něj­ší­mi mís­ty Evropy, do kniho­ven, jež byly během vál­ky vybrá­ny a násled­ně vybra­ko­vá­ny, zni­če­ny a věř­te, že se nejed­na­lo pou­ze o ty židov­ské sbír­ky, ale i o pro­pa­gan­dou zaká­za­né auto­ry, jež byly sou­čás­tí zvlášt­ní­ho kul­tur­ní­ho dědic­tví.

Svědectví o nej­vět­ší kniž­ní geno­ci­dě se pro­lí­ná s neu­vě­ři­tel­ný­mi pří­běhy jed­not­li­vých knih, kniho­ven, sbí­rek, ale i lidí s nimi spo­je­ných. A ať už se nám to líbí nebo ne, tak jsme část toho­to kul­tur­ní­ho dědic­tví nená­vrat­ně ztra­ti­li, a pro­to bychom si je měli i nadá­le chrá­nit a ucho­vá­vat pro dal­ší naše gene­ra­ce, neboť my lidé vní­má­me lite­ra­tu­ru a psa­né slo­vo jako něco z pod­sta­ty dob­ra....

Kniha je napsá­na vel­mi čti­vou for­mou s vel­kým množ­stvím his­to­ric­kých fak­tů, kte­ré si pří­pad­ně může­te dále dohle­dat z jiných zdro­jů ane­bo nahléd­nout do závě­reč­ných vysvět­li­vek, kde jsou dle abe­ce­dy popsá­ny a vysvět­le­ny jed­not­li­vé oso­by, orga­ni­za­ce, knihov­ny a archí­vy, pojmy a udá­los­ti.

Samozřejmě v kni­ze nesmí chy­bět ani poznám­ky z jed­not­li­vých kapi­tol. Já osob­ně bych tyto poznám­ky uví­ta­la hned pod čarou na aktu­ál­ní strán­ce, a ne až v samot­ném závě­ru kni­hy.

S kni­ha­mi se nehá­zí, netr­ha­jí se, se do nich nepí­še a měly by se cho­vat v úctě. Dříve byly kni­hy vzác­nost a k někte­rým měli jejich maji­te­lé sil­né a osob­ní vaz­by.

ZLODĚJI KNIH. Pátrání po zmi­ze­lých knihov­nách
Napsal: Anders Rydell
Vydalo Nakladatelství KNIHA ZLÍN, s.r.o. v roce 2017
Vydání prv­ní
Počet stran: 471

Související příspěvky:

  • Z pohádkové postýlky - kniha23. května 2017 Z pohádkové postýlky - kniha Tato kniha je výběr pohádek, a to jak veršovaných, tak i normálně psaných. Jedna z těch klasických se jmenuje Smolíček pacholíček. V lese žil jelen zlaté parohy spolu se Smolíčkem […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • VTIPY PRO DĚTI23. května 2017 VTIPY PRO DĚTI Všichni dobře víme, že smích léčí. Snad právě proto se smějeme tak rádi a vyprávění vtipů zpestří každou oslavu. Udělejme tedy něco pro zdraví a začtěme se do nového souboru plného anekdot […]
  • Pravé a lahodné jídlo: více než 100 receptů z neupravených potravin pro vaše zdraví a pohodu23. května 2017 Pravé a lahodné jídlo: více než 100 receptů z neupravených potravin pro vaše zdraví a pohodu Moderní trendy ve stravování asi nemusím sáhodlouze představovat. Nejspíš každý už slyšel o raw (syrové) stravě, zná nějakého vegetariána, jedl veganskou sušenku bez cukru a ochutnal […]
  • Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí18. května 2017 Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů, kterých se pouhým umytím rukou vodou a mýdlem nezbavíme. Pro úplné odstranění bakterií je nutné ruce […]
  • Prý kniha o perverzi! Pchá… V poutech rozkoše doslova!13. ledna 2017 Prý kniha o perverzi! Pchá… V poutech rozkoše doslova! Ač na první pohled zní titul, a ještě více podtitul, knihy senzačně, když odhodíte stud a tuhle publikaci si přečtete, zjistíte, že nic jiného by více nevystihovalo skutečnou podstatu […]
  • Papír s duší vintage - kniha plná inspirace20. května 2017 Papír s duší vintage - kniha plná inspirace Nůžky, lepidlo, papír, staré pohledy a fotografie, staré knihy, látky, kartón, krajky... Zkrátka věci, které se nacházejí v každé domácnosti. Věděli jste, že se z nich dají vyrobit […]
  • Zlato je v mé krvi, v mém dechu i v barvě mých očí9. května 2017 Zlato je v mé krvi, v mém dechu i v barvě mých očí Lee Westfallová má láskyplnou rodinu, domov, který miluje a oddaného nejlepšího kamaráda. Kromě toho má ale i tajemství: dokáže v okolním světě vycítit zlato. Díky tomu dokáže rodině […]
  • Květiny z papíru29. března 2018 Květiny z papíru Kdo je kreativní a rád tvoří nevšední výrobky třeba z papíru, určitě se zamiluje do knihy Květiny z papíru od Amandy Evanston Freund. Amanda E. Freund se naučila vyrábět květiny z papírů […]
  • Vlk a tma - 60 %26. listopadu 2017 Vlk a tma - 60 % Vlk vystupuje v pohádkách jako záporný hrdina a pokud je nějaké prostředí nebezpečné, pak je tam pološero nebo tma, ve které se může urývat nebezpeční. S obavami do temných prostor […]

1 reakce

  1. 8. července 2018

    […] Kniha „Zloději knih“ pře­váž­ně infor­mu­je o niči­vém a maso­vém niče­ní, rabo­vá­ní nepo­ho­dl­né lite­ra­tu­ry v zemích, jako jsou Německo, Nizozemí, Francie, Itálie, Polsko nebo Rusko. A ať se to zdá jak­ko­liv nesku­teč­né, v této době sho­ře­lo až na tisí­ce knih. „Kde pálí kni­hy, tam lidi také pálí nako­nec.“ (Heindrich Heine) Pálení knih bylo a je jed­no z nej­vět­ších bar­bar­ství všech dob. Během 2. svě­to­vé vál­ky to byla jed­na z účin­ných zbra­ní pro­ti men­ši­nám a jiným malým náro­dům. „Večer 10. květ­na 1933 vzplá­ly po celém … Source: O nej­vět­ší kniž­ní geno­ci­dě sto­le­tí se může­te dočíst v kni­ze „Zloději knih“ – p… […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *