A proto nejíme zvířátka.... Protože nejsou produktem k jídlu?

IMG 20171218 084757 kopie

První dět­ská kníž­ka, kte­rá se na zví­řát­ka dívá jiným způ­so­bem. Roztomilým, leč důraz­ným.  Lidským. A hod­ně dět­ský­ma oči­ma. Takovým, že nebu­de­te mít chuť je jíst. Protože vlast­ně vůbec nejsou k jídlu? Nebo snad ano, když se podí­vá­te na to, jak žijí, jaké mají vní­má­ní a psy­chi­ku? Smutné pod­mín­ky, do kte­rých se rodí jako budou­cí potra­va pro člo­vě­ka jsou pro jejich psy­chi­ku čas­to devas­tu­jí­cí, ale jak tohle všech­no vysvět­lit dětem?

A to byl dob­rý nápad, vzít tohle ože­ha­vé téma a před­lo­žit ho dětem k úva­hám.

Autorka tu poja­la část kni­hy také jako živo­či­cho­pis se základ­ní­mi infor­ma­ce­mi pro nejmen­ší děti. Jak žijí krá­vy, jak žijí pra­sát­ka a jak ryby? Jak opi­ce a jak to pro­bí­há v dešt­ném pra­le­se? V téhle kni­ze je to najed­nou jed­no, všech­na zví­řát­ka jsou si rov­na a všech­na mají své sil­né i sla­bé strán­ky. Smysly, instink­ty, city, vní­má­ní. A tak se tu dozví­te mimo jiné i to, že krá­vy jsou schop­ny pěs­to­vat důvěr­ná přá­tel­ství a ryby vní­ma­jí okol­ní svět svým tělem. Že pra­sa­ta vůbec nejsou pra­sa­ta a v pří­ro­dě nikdy neká­le­jí pod sebe, ale v domá­cím cho­vu nema­jí jinou mož­nost. V tuhle chví­li si to zkus­te jako dospě­lí před­sta­vit.

Stále více vám dochá­zí, že zví­řa­ta, kte­rá nema­jí mož­nost násle­do­vat své instink­ty, tře­ba jen potře­bu blíz­kos­ti dru­hé­ho zví­ře­te nebo potře­bu vol­né­ho pro­sto­ru, jsou vydě­še­ná a nemoc­ná. Jak píše autor­ka: „Ptáci jsou stvo­ře­ni k tomu, aby pou­ží­va­li svá kří­d­la k letu, zobá­ky ke krme­ní a peří ke spo­leč­né­mu hnízdě­ní.“

Moc slo­ví­ček tu nena­jde­te, je to kníž­ka pro děti zalo­že­ná na obráz­cích a násled­ném spo­leč­ném poví­dá­ní o tom, co vidí­te a co si čte­te. Ale více a více máte dojem, že i v tom málu je obrov­ské posel­ství spo­čí­va­jí­cí nej­ví­ce v tom, že mno­ho toho, co se děje za tím balíč­kem masa v led­ni­ci z hyper­mar­ke­tu, pros­tě nevi­dí­me.

Ne z nezna­los­ti nebo hlouposti, ale pro­to, že se o tom nemlu­ví. Že zví­řa­ta, pří­ro­da a její devasta­ce, že zby­teč­nost jede­ní masa, není na pro­gra­mu dne. Za kaž­dým kous­kem masa je živý tvor. Konkrétní zví­ře, kte­ré mělo své city, svůj život a nej­spíš i své nadě­je a pozi­tiv­ní pro­ží­vá­ní.

Možná to děti budou brát všech­no jinak…

Ale dospě­lí se zamys­lí také a pak uvi­dí­te, mož­ná s masem a živo­čiš­ný­mi pro­duk­ty začne­te naklá­dat mini­mál­ně šetr­ně­ji.

O autor­ce:

Ruby Roth je uměl­ky­ně a ilu­strá­tor­ka žijí­cí v Los Angeles, Kalifornie. Vegankou je od roku 2003 a popr­vé obje­vi­la zájem dětí o vege­ta­ri­án­ství při výu­ce umě­ní v mimo­škol­ních zájmo­vých krouž­cích.

Vydalo nakla­da­tel­ství IFP Publishing, 2017, www.ifp-publishing.cz

Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Renata Petříčková

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....

Související příspěvky: