LAMBERT, Karine. Dům žen bez mužů. Aneb když se ztratí láska, pověs na hřebík otevřené nůžky!

LAMBERT, Karine. Dům žen bez mužů. Aneb když se ztra­tí lás­ka, pověs na hře­bík ote­vře­né nůž­ky!
Ohodnoťte člá­nek

Název romá­nu svá­dí k před­sta­vě, že by se moh­lo jed­nat o femi­nis­tic­ký výkřik zhr­ze­ných žen. Prvoplánově to tak i vypa­dá. Je zde však jed­no vel­ké ALE. Osudy pěti žen v domě, kam kro­mě čtyř­no­hé­ho Jean-Pierra nesmí vstou­pit žád­ný muž­ský prvek, insta­la­té­ra nevy­jí­ma­je, postup­ně roz­krý­va­jí více vrs­tev a z původ­ně čer­no­bí­lé před­sta­vy o roz­dě­le­ném muž­ském a žen­ském svě­tě začne vystu­po­vat jiný obraz, kte­rý hra­je vše­mi barva­mi duhy.

Stárnoucí balet­ka v pod­kro­ví a její odda­né pod­da­né se stří­da­jí ve vyprá­vě­ní život­ních pří­bě­hů, pří­bě­hů, ve kte­rých jsou to výhrad­ně muži, kte­ří všech­no poka­zi­li, zni­či­li a pokud ne, tak to urči­tě udě­la­jí, pokud dosta­nou něja­kou šan­ci. Všechno zave­de­né se však nená­pad­ně mění, když se do domu na pře­chod­nou dobu nastě­hu­je Juliette. Ta se zde cítí ze začát­ku stís­ně­ně. „Zvláštní dům. Královna, nad­še­ná obdi­vo­va­tel­ka Bacha. Prapodivné setká­ní s hla­va­mi bez tvá­ří. Juliette stá­le nevě­dě­la, jak vypa­da­jí ostat­ní nájem­ni­ce.“

Příběhy se navzá­jem pro­plé­ta­jí, jako čer­ve­ná nit se v nich opa­ku­je kříž­ko­vým ste­hem vyší­va­ný vzo­re­ček zra­dy, zkla­má­ní a osa­mo­ce­ní. A také tou­ha se chrá­nit, najít něco, tře­ba kou­sek čoko­lá­dy, když se začne stmí­vat a zven­ku kle­pe na dve­ře strach z opuš­tě­ní. „Šlo by nakou­pit si do záso­by stej­ně jako slad­kos­ti i lás­ku?“

Hlavním hrdi­nou, o kte­ré­ho nikdo nesto­jí, je Minulost. Prosakuje pořád na povrch sou­čas­nos­ti, obje­vu­je se v myš­len­kách od rána až do noci. Pronásleduje všech­ny oby­va­tel­ky beze zbyt­ku, v tom­to je spra­ved­li­vá a niko­ho nešet­ří.

Popisy toho veskr­ze špat­né­ho, co se sta­lo, se pro­lí­na­jí s pří­tom­nos­tí, kte­ré se však nepři­klá­dá vel­ká důle­ži­tost. Rozhovory o pití čaje, cvi­če­ní jógy, nebo pěs­to­vá­ní bam­bu­sů při­po­mí­na­jí „čis­té rados­ti živo­ta“, nicmé­ně jako­by ta radost stej­ně chy­bě­la. Návody, jak nahra­dit lás­ku, nepo­má­ha­jí, pro­to­že: „Láska se nedá nahra­dit. Iluze, oče­ká­vá­ní, bouř­li­vost, závis­lost, zkla­má­ní, part­ner­ské tera­pie nebo prázd­no­ta, to všech­no se dá nahra­dit pří­jem­ný­mi věc­mi, co jsou na dosah ruky a nezmi­zí při prv­ním záva­nu vět­ru nebo při pro­bu­ze­ní mízy na jaře.“

A Láska sama tohle moc dob­ře ví a při­po­mí­ná se vše­mi mož­ný­mi způ­so­by, napří­klad když nepři­jde domů Kocour: „Lehne si. Noc bez Jean-Pierrova tep­lé­ho koži­chu, tíže jeho těla, když se k ní při­tu­lí, to se nikdy nestá­vá. Simone se posa­dí na lůž­ku ve stře­hu, jest­li se neo­zve zvuk jeho tla­pek na pod­la­ze nebo neob­je­ví vou­sa­tý čenich či ocas vzty­če­ný do cho­cho­lu…“ Rosalie, jed­na z pěti­ce obr­ně­ných žen, má po ruce vždy něja­ký čaj, zaří­ká­va­dlo nebo kouz­lo, jak při­vo­lat, to, co se ztra­ti­lo a její rada zní: „Pověs na hře­bík ote­vře­né nůž­ky.“ Její dal­ší rada taky nemu­sí být k zaho­ze­ní: „A jest­li si doma něco zapo­me­neš, nevra­cej se. Za tebou jde anděl. A když se vrá­tíš domů, opus­tí tě.“

Děj pře­ky­pu­je návo­dy, pouč­ka­mi, kouz­ly. Celá kni­ha je urči­tě návo­dem, jak na to… Na co? No, na při­vo­lá­ní lás­ky a part­ne­ra, se kte­rým sto­jí za to být. Je tře­ba se vydat na ces­tu a opus­tit pří­stav jis­to­ty, kte­rý zanes­lo bahno nečin­nos­ti. Dům žen bez mužů je lyric­ké, poe­tic­ké, man­tra­mi a pouč­ka­mi napl­ně­né vyprá­vě­ní, čte­ní pro ženy, vari­a­ce na Dívčí vál­ku, obraz, při­po­mí­na­jí­cí kra­ji­nu s úzkou ces­tič­kou, kte­rá mizí kde­si v dál­ce u růžo­vé­ho domu pono­ře­né­ho v leh­ké mlze. Že je to pří­liš růžo­vé? Možná ano a mož­ná taky ne…

Karine Lambert je bel­gic­ká foto­gra­f­ka. Vždycky sni­la o tom, že jed­nou napí­še kni­hu. Její prvo­ti­na (2014), kte­rou vyda­lo v letoš­ním roce nakla­da­tel­ství Motto, je stej­ně jako její foto­gra­fie plná emo­cí, rados­ti, křeh­kos­ti a prav­di­vos­ti. A svět­lo svě­ta spat­ři­la letos její dru­há kni­ha, „Tak a nyní se pusť­me do tan­ce!“

LAMBERT, Karine. Dům žen bez mužů. Přeložila Šárka BELISOVÁ. Praha: Motto, 2016. Román (Motto). ISBN 978-80-267-0651-9.

Obrová Zdenka

Obrová Zdenka

Překládám. Tlumočím. Blogguju. Píšu básničky. Čtu...

Související příspěvky:

  • Tantrický orgasmus pro ženy: Energie života pro muže4. listopadu 2017 Tantrický orgasmus pro ženy: Energie života pro muže Muži v přítomnosti a ve vztahu se silnou a vědomou ženou doslova ožívají. Jenže často o tom vůbec nevědí. Na jednu stranu se tu autorka do morku kostí rozčiluje a rozhořčuje doslova se […]
  • Deidova Sex jako cesta k Bohu: Pohladí i vyburcuje!29. srpna 2016 Deidova Sex jako cesta k Bohu: Pohladí i vyburcuje! Miluju knihy, které mohu zařadit od jednoho autora někam. Mezi dvě různé. A Sex jako cesta k Bohu je pro mě postavena bez diskuzí mezi Cestu vášně (kterou jsem považovala za strááášnou […]
  • Tajná přísada láska - román o jídle, restauraci i bezmezné lásce24. října 2018 Tajná přísada láska - román o jídle, restauraci i bezmezné lásce Román o jídle, vaření i restauraci, ale také o bezmezné lásce a citu. Hledáte příjemné čtení, při kterém si můžete pochutnat a neztloustnete při tom? Láska může být opravdu tajnou přísadou […]
  • S láskou Luisa- pomsta snoubenci může být sladší než svatební dort15. října 2018 S láskou Luisa- pomsta snoubenci může být sladší než svatební dort Den před svou svatbou nabourá Luise auto svého snoubence Howarda. Ten ale na svatbu nedorazí. Nechce si ji vzít. Luisa odjede do starého domu, který začne svépomocí předělávat. Pořídí si […]
  • MLÉKO A MED od RUPI KAUR4. srpna 2018 MLÉKO A MED od RUPI KAUR Na knihu v černobílém provedení pod názvem "MLÉKO A MED" od autorky RUPI KAUR  jsem byla dost zvědavá, a i když poezie není zrovna můj nejoblíbenější žánr, který bych často vyhledávala, […]
  • Když člověk nic necítí, je třeba si obrousit konečky prstů smirkovým papírem20. ledna 2018 Když člověk nic necítí, je třeba si obrousit konečky prstů smirkovým papírem Román pro ženy vyprávěný z chlapské perspektivy. Román retrospektivní. Román téměř růžový. Příběh muže, který se dívá do hlavně padesátky vypráví o tom, jak nedořešená minulost kontaminuje […]
  • Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí18. května 2017 Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů, kterých se pouhým umytím rukou vodou a mýdlem nezbavíme. Pro úplné odstranění bakterií je nutné ruce […]
  • Her - 75%31. ledna 2014 Her - 75% Film Her je hlavně romantickým snímkem, který by se nechal brát i i jako jemná satira, která okrajově glosuje současné lidské chování. Ocitáme se v blíže nespecifikované budoucnosti, ve […]
  • Přežijí jen milenci / Only Lovers Left Alive - 70%17. března 2014 Přežijí jen milenci / Only Lovers Left Alive - 70% Film, který nese v originále název Only lovers left Alive by mohl neinformovaný divák očekávat krásné romantické melodrama, které by se odehrávalo u nějakého nádherně azurového jezera, […]
  • V nitru Llewyna Davise / Inside Llewyn Davis - 85 %15. února 2014 V nitru Llewyna Davise / Inside Llewyn Davis - 85 % Napsat recenzi na jakýkoliv film bratří Coenů se zdá být jednoduchou záležitostí, poněvadž jejich snímky jsou tak obsáhlé, že si v nich můžeme najít spoustu odboček a názorů. Opak je […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *