Rakeťák - 100 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Zkušený člen Vesmírného ochran­né­ho sbo­ru Buzz Rakeťák, jeho veli­tel­ka Alisha Hlohová a posád­ka více než tisí­ce věd­ců a tech­ni­ků se vra­ce­jí domů ze své aktu­ál­ní mise. Přibližně 4,2 mili­o­nu svě­tel­ných let od Země je sen­zor upo­zor­ní na pří­tom­nost blíz­ké nezma­po­va­né, ale na zdro­je poten­ci­ál­ně boha­té pla­ne­ty. Buzz roz­hod­ne, že si jejich prů­zkum­ná loď udě­lá men­ší okli­ku a nezná­mou pla­ne­tu T’Kani Prime – baži­na­tou pla­ne­tu s agre­siv­ní­mi liá­na­mi a obří­mi brou­ky – se vydá pro­zkou­mat. Snaha o rych­lý odlet se však zvrt­ne a vyvr­cho­lí havá­rií, při níž explo­du­je pali­vo­vý člá­nek a Buzz s Alishou a zbyt­kem posád­ky na nepří­liš pří­vě­ti­vé pla­ne­tě uvíz­nou...

„ V roce 1995 zís­kal chla­pec Andy hrač­ku ze své­ho oblí­be­né­ho fil­mu.... tohle je ten film“. Úvodním titul­kem své­ho fil­mu se Pixar u své­ho 26. celo­ve­čer­ní­ho fil­mu vra­cí na samot­ný počá­tek, do roku 1995, kdy svět­lo svě­ta pat­ři­lo prv­ní Toy Story. První film v his­to­rii kom­plet­ně vytvo­ře­ný počí­ta­čem a prv­ní film stu­dia Pixar, bez kte­ré­ho by iko­nic­ké ani­mo­va­né stu­dio nej­spíš neby­lo na tom samém posta­ve­ní, kde je dnes. Nejvíce iko­nic­ké poté zůstá­vá duo slo­že­né z kov­bo­je Woody a kos­mo­nau­ta Buzze Rakeťáka. Rakeťák je poté prá­vě fil­mem o fik­tiv­ním kos­mo­nau­to­vi, kte­rý měl slou­žit jako inspi­ra­ce pro kul­tov­ní hrač­ku. Už úvod Toy Story 2 ostat­ně kdy­si vybí­zel k tomu, že by se Buzz Rakeťák mohl dočkat parád­ní­ho sci-fi akč­ní­ho dob­ro­druž­ství, ozná­me­ní samot­né­ho pro­jek­tu tak po počá­teč­ní prvo­plá­no­vém povrchu zača­lo vybí­zet k oče­ká­vá­ní toho, zda si Pixar exis­ten­ci své­ho prv­ní­ho celo­ve­čer­ní­ho spin-offu doká­že obhá­jit a zda ve výsled­ku sku­teč­ně nepů­jde o pou­hou sáz­ku na jis­to­tu. Výsledek je ovšem vylo­že­ně skvě­lý.

Po jed­no­hub­kách Luca a Proměna je u Rakeťáka koneč­ně zase cítit pocit z toho, že se v Pixaru pokou­ší zajít o tro­chu dál a sku­teč­ně i nadá­le posou­vat hra­ni­ce samot­né ani­ma­ce i vyprá­vě­ní skr­ze samot­né celo­ve­čer­ní ani­má­ky. Sám Brad Bird (reži­sér obou Úžasňákových i Ratatouille) pro­hlá­sil, že ani­mo­va­ný film není žánr, ale médi­um, kte­ré ský­tá nespo­čet mož­nos­tí. A to nejen skr­ze růz­né typy ani­ma­cí, ale i skr­ze fakt, že spous­ty ani­mo­va­ných fil­mů stří­dá line­ár­ní vypra­věč­ské postu­py, ale i prá­vě žán­ry. Zkušený pixa­rov­ský ani­má­tor  a celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí reži­sér Angus MacLane poté nato­čil parád­ní sci-fi zále­ži­tost, kte­rá doká­že při­po­me­nout nejen Star Wars, ale i napří­klad Interstellar Christophera Nolana. Po del­ší době jde o film, kde může mít divák pocit, že Pixar zašel o kou­sek dál než vět­ši­na ani­mač­ní kon­ku­ren­ce.

Ve spo­je­ní s Paprikou Satošiho Kona z roku 2006 kdy­si Manohla Dargis z The New York Times napsa­la, že japon­ští ani­má­to­ři sice míří ke hvězdám, ti ame­rič­tí se ovšem stá­le plá­ca­jí na pís­ko­viš­ti. Šlo spí­še o vyjá­d­ře­ní vzta­hu­jí­cí se k tomu, jak o pozná­ní kre­a­tiv­něj­ší japon­ská ani­ma­ce bývá,  do jis­té míry šlo ovšem i o komen­tář ke kom­plex­ním pří­bě­hům. Satoši Kon doká­zal za svůj krát­ký život (1963-2010) vytvo­řit pou­ze 4 celo­ve­čer­ní ani­mo­va­né fil­my, kaž­dý z nich ovšem bývá ozna­čo­ván za nej­kom­plex­něj­ší ani­mo­va­ná díla posled­ních 30 let. Už v roce 2006 měl ovšem Pixar pověst poměr­ně vyspě­lé­ho stu­dia, kte­ré do svých vel­ko­le­pých a zábav­ných ani­má­ků doká­že zakom­po­no­vat i váž­ná téma­ta (a to ješ­tě před pre­mi­é­rou Ratatouille, WALL-I, Vzhůru do oblak, tře­tí­ho Toy Story, V hla­vě či Duše). Počátečními před­sud­ky jde poté Rakeťáka odsou­dit jako pro­dukt, kte­rý se snad­no pro­dá, pro­to­že na něj usly­ší fanouš­ci Toy Story. Těžko se ovšem dalo věřit tomu, že by plá­ny Pixaru nemě­li něja­ké opod­stat­ně­ní a že by je k vytvo­ře­ní Rakeťáka sva­dil čis­tě a pou­ze kal­kul. Pixar si v tom­to pří­pa­dě doká­že důvě­ry sku­teč­ně vážit již od prv­ních momen­tů a sku­teč­ně jen nevsa­dit na napros­to per­fekt­ní ani­ma­ci, kte­rá v jis­tých detai­lech koke­tu­je s uvě­ři­tel­nos­tí reál­né­ho svě­ta.

Osobně jsem Rakeťáka doká­zal vní­mat jako parád­ní repa­rát za posled­ní dvě zkla­mavší pixa­rov­ky, v prů­bě­hu jsem ovšem záro­veň poci­ťo­val, že mi tak sil­ný záži­tek Pixar napo­sle­dy nadě­lil v podo­bě vyni­ka­jí­cí­ho V hla­vě v roce 2015. V prů­bě­hu se mě zmoc­ňo­val pocit, že jde o jed­nu z vizu­ál­ně nej­krás­něj­ších pixa­ro­vek, kte­ré sku­teč­ně doká­že evo­ko­vat pocit, že by v hra­né podo­bě moh­lo jít o ryzí parád­ní sci-fi bloc­kbus­ter, kte­rý by doká­zal kon­ku­ro­vat Star Wars. Pokud navíc hra­je­me s fak­tem, že je Rakeťák v pod­sta­tě exis­tu­jí­cím fil­mem ve svě­tě Toy Story, začne rázem dávat smy­sl, proč by se měl Buzz Rakeťák sku­teč­ně stát jeho milo­va­nou hrač­kou. Rakeťák by totiž ve svě­tě Toy Story nej­spíš mohl být pro Andyho gene­ra­ci stej­ně defi­nu­jí­cí jako pro jiné gene­ra­ce Star Wars či Matrix.

V České repub­li­ce auto­ma­tic­ky zamr­zí absen­ce Rakeťáka v praž­ském IMAXU, pro­to­že Rakeťák v mno­ha momen­tech sku­teč­ně půso­bí jako film, kte­rý do IMAXU povin­ně pat­ří a i vzhle­dem k zahra­nič­ní­mu nad­še­ní z IMAX ver­ze ten­to fakt sku­teč­ně zamr­zí. I díky pří­tom­nos­ti Michaela Giacchina na pozi­ci hudeb­ní­ho skla­da­te­le doká­že Rakeťák v pár momen­tech při­po­me­nout také Star Treky od J. J. Abramse, Giacchino poté slo­žil hud­bu již pro cel­kem osmou celo­ve­čer­ní pixa­rov­ku a opět se posta­ral o parád­ní hudeb­ní dopro­vod, kte­rý divá­ka chyt­ne už v moment, kdy se obje­ví zámek Walta Disneyho. I díky Giacchinově soun­d­trac­ku doká­že Rakeťák půso­bit sku­teč­ně vel­ko­le­pým způ­so­bem, cel­ko­vě pocit, že po audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ce dostá­vá péči, kte­rou by mohl závi­dět leckterý bloc­kbus­ter. Při jeho sle­do­vá­ní dává napros­to smy­sl, že si na roz­díl od Lucy a Proměny stá­li nej­vyš­ší lidé Pixaru za tím, že se Rakeťák nesmí stát exklu­zi­vi­tou na Disney+ a vydat se mís­to toho exklu­ziv­ně do kin. Dává to smy­sl, pro­to­že Rakeťák do kin jed­no­du­še pat­ří.

Nejdůležitější ovšem zůstá­vá scé­nář. Za tím sto­jí reži­sér MacLane spo­lu s Jasonem Headleyem a od počát­ku doká­ží vyvo­lat pocit, že vědí, že sebe­víc ohro­mu­jí­cí a vizu­ál­ně nabi­té sci-fi dob­ro­druž­ství neob­sto­jí bez prázd­ných postav. Na Rakeťákovi tak potě­ší i péče o ústřed­ní posta­vy. Buzz Rakeťák se dle oče­ká­vá­ní před­sta­vu­je ve zce­la novém svět­le, kdy se s jeho cha­rak­te­rem pra­cu­je sku­teč­ně chytře. Buzz dělá chy­by, vzhle­dem k jeho pří­stu­pu se s tím těž­ce vypo­řá­dá­vá, jeho pří­bě­ho­vá ces­ta ho ovšem nau­čí, že se chy­ba­mi člo­věk učí a jsou jakým­si zákla­dem pro pou­če­ní se a zlep­šo­vá­ní se. Rakeťák při­tom od pohle­du půso­bí jako hrdi­na, ke kte­ré­mu by měl malý chla­pec jako Andy vzhlí­žet, dává smy­sl, že by se měl z Buzze stát stej­ný vzor jako Luke Skywalker či Neo. S těmi­to cha­rak­te­ry ho ovšem pojí pře­de­vším ona kom­plex­nost a ukáz­ka, že pod slup­kou nej­vět­ší­ho machra a pro­fí­ka se pořád může scho­vá­vat bytost, kte­rá má city a v nej­hor­ším roz­po­lo­že­ní se je nebo­jí dát naje­vo.

Rakeťák stej­ně tak v prů­bě­hu své mise musí inter­a­go­vat s týmem, kte­ré lze na prv­ní pohled snad­no zaška­tul­ko­vat. Snílek, kte­rý tou­ží o tom, že vykro­čí v rodin­ných sto­pách, nemotor­ný opak neboj­sy či více­mé­ně tako­vá hor­ká hla­va. V prů­bě­hu Rakeťáka je poznat sna­ha o pou­če­ní toho, že se je týmo­vá spo­lu­prá­ce někdy nut­ná, že i nese­hra­né čás­ti­ce mohou dohro­ma­dy utvo­řit funkč­ní stroj  a že i eso své­ho obo­ru se může učit od méně zku­še­ných.  Interakce týmu jsou tak díky tomu zábav­né, pře­de­vším si ovšem pro sebe prak­tic­ky všech­ny mož­né momen­ty kra­de koči­čí robot Sox, kte­rý snad­no nechá zapo­me­nout i na tako­vé­ho BB-8 z nové tri­lo­gie Star Wars. A donu­tí se k zamyš­le­ní nad tím, proč si Andy vlast­ně mís­to Buzze nekou­pil prá­vě Soxe.

Pixar při­tom v jed­né sek­ven­ci doká­že při­po­me­nout i neje­mo­tiv­něj­ší moment fil­mu Vzhůru do oblak, ten pat­řil mezi nej­sil­něj­ší scé­ny v his­to­rii Pixaru a tato nová scé­na v Rakeťákovi má mini­mál­ně poten­ci­ál stej­ným způ­so­bem dohnat divá­ky k utrou­še­ní pár těch slz. Pokud navíc má divák pocit, že mu trai­le­ry na nej­no­věj­ší pixa­rov­ku vyzra­di­li veš­ke­rá tajem­ství a na něja­ký zásad­ní zvrat snad ani při­jít nemů­že..... toho čeká milé pře­kva­pe­ní. O tom­to zvra­tu se dá bez spo­i­le­rů říci snad pou­ze to, že se mu na celé vyprá­vě­ní a vše co se v rám­ci fil­mu uda­lo změ­nit pohled.

Rakeťák je v souč­tu epic­ká sci-fi zále­ži­tost, kte­rá si i přes ani­mo­va­ný kabá­tek vytí­rá zadek s vět­ši­nou sci-fi bloc­kbus­te­rů za posled­ní dobu. Nejen vizu­ál­ně, nejen vizu­ál­ně,  ale i vyprá­vě­ním pořád­ná poci­to­vá šle­ha od Pixaru, kte­rá donu­tí divá­ka k zamyš­le­ní nad tím, že je Pixar dost mož­ná sku­teč­ně zpět na vrcho­lu......

Trailer: 

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře