Pulp Fiction: Historky z podsvětí - nejslavější film Quentina Tarantina

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V roce 1994 se svět fil­mo­vých fanouš­ků nená­vrat­ně změ­nil - po Gauneřích, kte­ří už cosi dáva­li tušit, na kina opět zaů­to­čil „šíle­ný mani­ak z video­půj­čov­ny“ a pohled na to, co nazý­vá­me kul­tov­ním fil­mem, už bude vždy pomě­řo­ván Historkami z pod­svě­tí.

Quentin Tarantino vyprá­ví své hříš­né his­tor­ky for­mou něko­li­ka nechro­no­lo­gic­ky uspo­řá­da­ných poví­dek, ve kte­rých sám divák hle­dá styč­né body pří­bě­hu. Příběhu o tako­vých nor­mál­ních gan­gs­te­rech - jenomže nato­če­né­ho s pre­ciz­nos­tí a hlav­ně způ­so­bem, jež by spíš slu­šel art­fil­mu, a ne akč­ní gro­tes­ce. Pulp Fiction v pod­sta­tě tako­vou gro­teskou je - krva­vou, cynic­kou kome­dií, s doko­na­lou výtvar­ní i hudeb­ní slož­kou, přes­ný­mi akcen­ty v ději a fil­mo­vou řečí, jaká se na těch art­fil­mo­vých ško­lách teď vyu­ču­je. Protože tahle ficti­on vás pohl­tí krás­ně absurd­ním dějem, a pře­de­vším bri­lant­ní­mi dia­lo­gy, kte­ré jsou z dneš­ní­ho pohle­du nepře­ru­šo­va­ným sle­dem kul­tov­ních hlá­šek.

Při tako­vém zběž­ném pohle­du na synop­si by si člo­věk řekl, že tohle díl­ko bude hod­ně drs­né, napí­na­vé a půjde tu pře­de­vším o dra­ma­tic­ké řeše­ní váž­ných situ­a­cí v polo­svě­tě zlo­či­nu. Ty v rám­ci žán­ru až archaic­ké výcho­dis­ka (dvo­ji­ce nájem­ných vra­hů mstí­cí se nepla­ti­či jejich šéfa; boxer, co pod­ve­de bookma­ke­ry v dohod­nu­tém zápa­se, shráb­ne pra­chy na novej život, no do ces­ty se mu sta­vě­jí pře­káž­ky: otáz­ka, jak odkli­dit náhod­nou mrt­vo­lu; pře­dáv­ko­vá­ni fem­me fata­le fil­mu) jsou pou­ze atrak­tiv­ním a zají­ma­vým poza­dím, na němž se ode­hrá­vá to hlav­ní - řeči, kecy, dia­lo­gy vyci­ze­lo­va­né k doko­na­los­ti. Uvedená téma­ta se posou­va­jí kupře­du řadou absurd­ních náhod a neu­vě­ři­tel­ních zře­tě­ze­ní pří­čin a důsled­ků. To vše pat­řične komen­to­vá­no osl­ni­vou sbír­kou herec­kých hvězd.

Takže dva nájem­ní vra­ho­vé ces­tou na fuš­ku řeší otáz­ku stra­vo­vá­ní ve fast­fo­o­dech USA ver­sus Evropa a nako­lik intim­ní zále­ži­tos­tí je masáž nohou. Dvojici typu Jing/Jang tvo­ří Jules, kte­rý svou prá­ci vní­ma pří­mo filo­so­fic­ky a obě­tem citu­je Ezechiel 25:17 (počas toh­to takřa diva­del­ní­ho mono­lo­gu mně napa­da­lo, že Samuel L. Jackson by byl oprav­du pri­ma mesi­áš) a Vincent Vega, cynik obli­bu­jí­cí spíš komiksy (což se mu také sta­ne osud­ným). V prv­ní povíd­ce vystu­pu­je také bos­so­va man­žel­ka Mia (hyp­no­ti­zu­jí­cí Uma Thurman), kte­rou, kro­mě pře­dáv­ko­vá­ní a násled­né­ho oži­ve­ní pomo­cí injek­ce adre­na­li­nu doprostřed hrud­ní­ku, čeká i výhra v taneč­ní sou­tě­ži Mazaného krá­líč­ka. Že vyslo­ve­ně taneč­ní scé­na do gan­gs­ter­ky pasu­je jako pěst na oko? Pasuje! Za tónů twis­tu a v podá­ní Mii a Vincenta v hero­i­no­vém, potaž­mo koka­i­no­vém opo­je­ní per­fekt­ně.

Ve dru­hé povíd­ce potká­vá­me zmi­ňo­va­né­ho boxe­ra Butche (Bruce Willis), kte­rý svůj nád­her­ný plán na nový život s roz­to­mi­lou, i když poně­kud jed­no­duš­ší krás­kou ris­kant­ně pood­lo­ží kvů­li hodin­kám po táto­vi (nic sen­ti­men­tál­ní­ho, o to oprav­du žád­ný strach) a poté odjíž­dí na Zedově čop­ru (ne motor­ce, znal­ci soun­d­trac­ku vědí) vstříc svě­tu. Závěrečnou čás­tí se vra­cí­me k Vincentu a Julesovi a zjis­tí­me, že nej­dra­ma­tič­těj­ší situ­a­cí fil­mu může být oče­ká­va­ný pří­chod Bonnie, kte­rá by nemě­la najít ve své gará­ži bez­hla­vou mrt­vo­lu. Naštěstí Wolf to zaří­dí...

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře