První představitel Supermana by se dožil 108 let

George Reeves (naro­zen jako George Keefer Brewer; 5. led­na 1914 - 16. červ­na 1959) byl ame­ric­ký herec. Nejvíce se pro­sla­vil rolí Supermana v tele­viz­ním pořa­du Dobrodružství Supermana (Adventures of Superman) z let 1952-1958.

Jeho smrt ve věku 45 let zastře­le­ním zůstá­vá kon­tro­verz­ním téma­tem; ofi­ci­ál­ním zjiš­tě­ním byla sebe­vraž­da, ale někte­ří se domní­va­jí, že byl zavraž­děn nebo se stal obě­tí nešťast­né náho­dy.

Raný život

Reeves se naro­dil 5. led­na 1914 jako George Keefer Brewer ve Woolstocku ve stá­tě Iowa jako syn Donalda Carla Brewera a Helen Lescherové, kte­ří se 11. srp­na 1913l ože­ni­li. Reeves se naro­dil pět měsí­ců po svat­bě a man­že­lé se brzy po Reevesově naro­ze­ní roze­šli. V té době se Reeves a jeho mat­ka pře­stě­ho­va­li z Iowy do Ashlandu v Kentucky, kde něja­kou dobu pobý­va­li u pří­buz­ných, a poté do její­ho domo­va v Galesburgu ve stá­tě Illinois.

Později se Reevesova mat­ka, kte­rá byla němec­ké­ho půvo­du, pře­stě­ho­va­la do Kalifornie ke své sestře. Tam se pod­le fede­rál­ní­ho sčí­tá­ní lidu z roku 1927 sezná­mi­la s Frankem Josephem Bessolem a pro­vda­la se za něj. Reevesův otec se v roce 1925 ože­nil s Helen Schultzovou. Reeves údaj­ně své­ho otce již nikdy nevi­děl. V roce 1927 ado­p­to­val Frank Bessolo tři­nác­ti­le­té­ho George jako vlast­ní­ho syna a chla­pec pře­vzal otčí­mo­vo pří­jme­ní a stal se Georgem Bessolem. Manželství Bessolových trva­lo 15 let a skon­či­lo roz­vo­dem, man­že­lé se roze­šli, když byl Reeves na návštěvě u pří­buz­ných. Když se vrá­til, mat­ka mu řek­la, že jeho nevlast­ní otec spáchal sebe­vraž­du. Podle živo­to­pis­ce Jima Beavera Reeves něko­lik let nevě­děl, že Bessolo stá­le žije. Bessolo sku­teč­ně zemřel 4. břez­na 1944 ve věku 51 let, kdy měl jeho ado­p­tiv­ní syn dob­ře roz­je­tou fil­mo­vou kari­é­ru.

Reeves začal hrát a zpí­vat už na střed­ní ško­le a v jevišt­ním vystu­po­vá­ní pokra­čo­val i jako stu­dent Pasadena Junior College.

Herecká kariéra

Při stu­diu herec­tví v Pasadena Playhouse se Reeves sezná­mil se svou budou­cí ženou Ellanor Needlesovou, vnuč­kou cir­ku­so­vé­ho mag­ná­ta Johna Robinsona. Vzali se 22. září 1940 v kali­forn­ském San Gabrielu v kos­te­le Našeho Spasitele. Neměli spo­lu žád­né děti a o deset let poz­dě­ji se roz­ved­li.

Reevesova fil­mo­vá kari­é­ra zača­la v roce 1939, kdy byl obsa­zen do role Stuarta Tarletona (v titul­cích fil­mu nespráv­ně uve­den jako Brent Tarleton), jed­no­ho z nápad­ní­ků Scarlett O’Harové ve fil­mu Gone with the Wind. Byla to sice men­ší role, ale spo­lu s Fredem Cranem se obje­vil v úvod­ní scé­ně fil­mu. (Reeves i Crane si kvů­li ztvár­ně­ní dvoj­čat Tarletonových obar­vi­li vla­sy na čer­ve­no.) Po nato­če­ní fil­mu Gone with the Wind se Reeves vrá­til do Pasadena Playhouse a dostal hlav­ní roli ve hře Pancho. Tato role pří­mo ved­la k tomu, že dostal smlou­vu se spo­leč­nos­tí Warner Brothers. Warner změ­nil jeho pro­fes­ní jmé­no na George Reeves. Tato změ­na se pro­mít­la i do jeho fil­mo­vých zásluh ve fil­mu Gone with the Wind. Mezi začát­kem natá­če­ní fil­mu Gone With the Wind a jeho uve­de­ním do kin o 12 měsí­ců poz­dě­ji bylo nato­če­no a uve­de­no do kin něko­lik fil­mů na zákla­dě jeho smlou­vy s Warnery, tak­že Gone With the Wind byl jeho prv­ní fil­mo­vou rolí, ale až pátou fil­mo­vou pre­mi­é­rou.

Hrál v něko­li­ka krát­ko­me­tráž­ních dvou­fil­mech a obje­vil se v něko­li­ka béč­ko­vých fil­mech, včet­ně dvou s budou­cím pre­zi­den­tem Spojených stá­tů Ronaldem Reaganem a tří s Jamesem Cagneym (Torrid Zone, The Fighting 69th a The Strawberry Blonde). Tyto role Reevesově kari­é­ře pří­liš nepo­moh­ly a jeho smlou­va s Warnery byla po vzá­jem­né doho­dě roz­vá­zá­na.

Po uvol­ně­ní ze smlou­vy u Warnerů pode­psal smlou­vu u Twentieth Century-Fox, ale byl pro­puš­těn jen po něko­li­ka fil­mech, z nichž jed­ním byl film Charlie Chan Dead Men Tell. Twentieth Century-Fox ho zapůj­čil pro­du­cen­to­vi Alexandru Kordovi, aby si zahrál s Merlem Oberonem ve fil­mu Lydia, kte­rý byl kasov­ním pro­pa­dá­kem, a poté byl na vol­né noze a hle­dal prá­ci ve wes­ter­nech. Jeho kama­rád­ka Teddi Shermanová ho před­sta­vi­la své­mu otci, pro­du­cen­to­vi Harrymu Shermanovi, kte­rý Reevese požá­dal, aby s Teddi udě­lal kame­ro­vé zkouš­ky pro fil­my o Hopalongu Cassidym. Reeves a Sherman ohro­mi­li cas­tingo­vé­ho ředi­te­le tím, že bez pře­stáv­ky před­ved­li sedm stran scé­ná­ře v jedi­ném zábě­ru. Reeves se obje­vil v pěti wes­ter­nech o Hopalongu Cassidym, než byl obsa­zen do role poru­čí­ka Johna Summerse po boku Claudette Colbertové ve fil­mu Tak hrdě vzhů­ru! (1942), váleč­ném dra­ma­tu spo­leč­nos­ti Paramount Pictures, kte­rá Reevese anga­žo­va­la na dva fil­my roč­ně.

Film So Proudly We Hail! však Reevese inspi­ro­val k tomu, aby poza­sta­vil svou začí­na­jí­cí herec­kou kari­é­ru a naru­ko­val do ame­ric­ké armá­dy. Na začát­ku roku 1943 byl odve­den. Byl při­dě­len k ame­ric­ké­mu armád­ní­mu letec­tvu a účin­ko­val v broadwa­yské show USAAF Winged Victory. Po dlou­hém broadwa­yském před­sta­ve­ní násle­do­va­lo národ­ní tur­né a fil­mo­vá ver­ze. Poté byl Reeves pře­ve­len k První fil­mo­vé jed­not­ce armád­ní­ho letec­tva, kde natá­čel výcvi­ko­vé fil­my.

Po pro­puš­tě­ní na kon­ci vál­ky se Reeves vrá­til do Hollywoodu. Mnoho stu­dií však zpo­ma­lo­va­lo svůj výrob­ní plán a někte­ré výrob­ní jed­not­ky byly zce­la uza­vře­ny. Objevil se ve dvo­ji­ci out­do­o­ro­vých thrille­rů s Ralphem Byrdem. Protože mezi stá­le méně pla­ce­ný­mi herec­ký­mi zakáz­ka­mi ubí­ha­lo stá­le více času, Reeves se ome­zil na účin­ko­vá­ní v níz­ko­roz­počto­vém seri­á­lu Sama Katzmana Dobrodružství sira Galahada a na dru­hou prá­ci, kte­rou si při­vy­dě­lá­val kopá­ním žump. Reeves vyho­vo­val drs­ným poža­dav­kům těch­to rolí a díky své pamě­ti na dia­lo­gy si v pod­mín­kách uspě­cha­né pro­duk­ce vedl dob­ře. Dokázal hrát pro­ti typu a zahrál si roli zlot­ři­lé­ho lov­ce zla­ta ve fil­mu Johnnyho Weissmullera Jungle Jim. Reeves se v roce 1949 odstě­ho­val do New Yorku, kde žil oddě­le­ně od své ženy (jejich roz­vod byl defi­ni­tiv­ní v roce 1950). Vystupoval v živých tele­viz­ních anto­lo­gic­kých pořa­dech i v roz­hla­se a v roce 1951 se vrá­til do Hollywoodu, kde si zahrál ve fil­mu Fritze Langa Rancho Notorious.

V roce 1953 hrál Reeves ved­lej­ší posta­vu ser­žan­ta Maylona Starka ve fil­mu Odtud až na věč­nost. Tento film zís­kal Oscara za nej­lep­ší film a Reeves se tak mohl pochlu­bit účas­tí ve dvou „nej­lep­ších“ fil­mech.

Superman

V červ­nu 1951 byla Reevesovi nabíd­nu­ta role Supermana v novém tele­viz­ním seri­á­lu s názvem Adventures of Superman. Zpočátku se zdrá­hal roli při­jmout, pro­to­že stej­ně jako mno­ho her­ců té doby pova­žo­val tele­vi­zi za nedů­le­ži­tou a domní­val se, že jeho prá­ci uvi­dí jen málo­kdo. Půlhodinové fil­my se natá­če­ly v napja­tém časo­vém har­mo­no­gra­mu; kaž­dých šest dní se nato­či­ly nejmé­ně dva díly. Podle komen­tá­řů na DVD sou­bo­rech Adventures of Superman se natá­če­lo více scé­ná­řů sou­čas­ně, aby se vyu­ži­ly sto­jí­cí kuli­sy; napří­klad všech­ny scé­ny „kan­ce­lá­ře Perryho Whitea“ pro tři nebo čty­ři epi­zo­dy se natá­če­ly ve stej­ný den a růz­né scé­ny „bytu“ se děla­ly postup­ně.

Reevesova kari­é­ra jako Supermana zača­la fil­mem Superman and the Mole Men, kte­rý byl zamýš­len jako béč­ko­vý film a záro­veň jako pilot­ní film k tele­viz­ní­mu seri­á­lu. Ihned po jeho dokon­če­ní začal Reeves se štá­bem natá­čet epi­zo­dy prv­ní sezó­ny, kte­ré se všech­ny natá­če­ly 13 týd­nů v létě 1951. Seriál se začal vysí­lat násle­du­jí­cí­ho roku a Reeves byl ohro­men tím, že se stal národ­ní celebri­tou. V roce 1952 kou­pi­la seri­ál pro celo­stát­ní vysí­lá­ní s pro­blémy se potý­ka­jí­cí síť ABC, což mu zajis­ti­lo vět­ší vidi­tel­nost.

Členové štá­bu Supermana měli ome­zu­jí­cí smlou­vy, kte­ré jim brá­ni­ly při­jmout jinou prá­ci, jež by moh­la naru­šit seri­ál. S výjim­kou dru­hé sezó­ny byl pro­gram Supermana krát­ký (13 seri­á­lů natá­če­ných dva­krát týd­ně, cel­kem sedm týd­nů z roku), ale všech­ny měly „tři­ce­ti­den­ní klau­zu­li“, což zna­me­na­lo, že pro­du­cen­ti si moh­li vyžá­dat jejich exklu­ziv­ní služ­by pro novou sezó­nu s čtyř­tý­den­ním před­sti­hem. To zne­mož­ňo­va­lo dlou­ho­do­bou prá­ci na vel­ko­fil­mech s dlou­hým roz­vrhem, diva­del­ních hrách, kte­ré by moh­ly vést k dlou­hé­mu vysí­lá­ní, nebo jakou­ko­li jinou seri­á­lo­vou prá­ci.

Reeves si však při­vy­dě­lá­val osob­ní­mi vystou­pe­ní­mi. Své mla­dé fanouš­ky si oblí­bil a svůj sta­tus herec­ké­ho vzo­ru bral váž­ně. Vyhýbal se kou­ře­ní ciga­ret tam, kde ho moh­ly vidět děti, a nako­nec s kou­ře­ním pře­stal. Svůj sou­kro­mý život udr­žo­val v dis­krét­nos­ti. Přesto udr­žo­val roman­tic­ký vztah s vda­nou býva­lou hereč­kou, o osm let star­ší Toni Mannixovou, man­žel­kou gene­rál­ní­ho ředi­te­le spo­leč­nos­ti Metro-Goldwyn-Mayer Eddieho Mannixe.

V doku­men­tár­ním fil­mu Look, Up in the Sky: The Amazing Story of Superman Jack Larson uve­dl, že když se s Reevesem popr­vé setkal, řekl mu, že se mu líbil jeho výkon ve fil­mu Tak hrdě vzhů­ru! Podle Larsona Reeves řekl, že kdy­by Mark Sandrich neze­mřel, nebyl by tam v „tomhle opi­čím oble­ku“. Podle Larsona Reeves také řekl, že by se v roli cítil lépe, kdy­by věděl, že má něja­ké dospě­lé fanouš­ky, ale nikdy se nedo­zvě­děl, že seri­ál Adventures of Superman měl dospě­lé fanouš­ky i během původ­ní­ho vysí­lá­ní.

Mezi prv­ní a dru­hou sérií Supermana Reeves dostá­val spo­ra­dic­ké herec­ké úko­ly v jed­no­rá­zo­vých tele­viz­ních anto­lo­gic­kých pořa­dech a ve dvou celo­ve­čer­ních fil­mech, Forever Female (1953) a Modrá gar­dé­nie (1953) Fritze Langa, ale v době, kdy se seri­ál vysí­lal celo­stát­ně, byl Reeves nato­lik spo­jen se Supermanem a Clarkem Kentem, že pro něj bylo obtíž­né najít jiné role.

Reeves neú­nav­ně pra­co­val s Toni Mannixovou na zís­ká­vá­ní peněz na boj pro­ti myas­te­nii gra­vis. V roce 1955 byl národ­ním před­se­dou nada­ce Myasthenia Gravis Foundation. Během dru­hé sezó­ny se Reeves obje­vil v krát­kém fil­mu pro minis­ter­stvo finan­cí s názvem Den zná­mek pro Supermana, ve kte­rém chy­tal padou­chy a říkal dětem, proč by měly inves­to­vat do vlád­ních spo­ři­cích zná­mek.

Po dvou sezó­nách byl Reeves nespo­ko­jen se svým pla­tem a jed­no­roz­měr­nou rolí v seri­á­lu. Bylo mu 40 let a chtěl skon­čit a posu­nout se v kari­é­ře dál. Producenti hle­da­li novou hvězdu jin­de.

Reeves zalo­žil vlast­ní pro­dukč­ní spo­leč­nost a vymys­lel dob­ro­druž­ný tele­viz­ní seri­ál Port of Entry, kte­rý se měl natá­čet na Havaji a v Mexiku. Reeves si sám napsal pilot­ní scé­nář. Producenti Supermana mu však nabíd­li zvý­še­ní pla­tu a on se k seri­á­lu vrá­til. Údajně si vydě­lá­val 5 000 dola­rů (v dneš­ních dola­rech asi 48 000 Kč) týd­ně, ale jen po dobu natá­če­ní seri­á­lu (asi osm týd­nů roč­ně). Pokud jde o Port of Entry, Reevesovi se nikdy nepo­da­ři­lo zís­kat pro pro­jekt finan­ce a seri­ál se nikdy nena­to­čil.

V roce 1957 pro­du­cen­ti uva­žo­va­li o diva­del­ním fil­mu Superman a taj­ná pla­ne­ta. Scénář byl objed­nán u Davida Chantlera, kte­rý napsal mno­ho tele­viz­ních scé­ná­řů. V roce 1959 však zača­la jed­ná­ní o obno­ve­ní seri­á­lu, do výro­by mělo jít 26 epi­zod. V polo­vi­ně roku 1959 byly pode­psá­ny smlou­vy, upra­ve­ny kos­týmy a při­dě­le­ni noví sce­náris­té. Noel Neill se nechal sly­šet, že her­ci ze Supermana jsou při­pra­ve­ni nato­čit novou sérii stá­le popu­lár­ní­ho seri­á­lu.

Jeho dob­rý pří­tel Bill Walsh, pro­du­cent stu­dia Disney, dal Reevesovi význam­nou roli ve fil­mu Westward Ho the Wagons! (1956), v němž Reeves nosil plno­vous a knír. Mělo to být jeho posled­ní účin­ko­vá­ní v celo­ve­čer­ním fil­mu. Reeves se sna­žil před­vést svou vše­stran­nost a v srpnu 1956 zpí­val v show Tonyho Bennetta. V roce 1957 se obje­vil jako Superman v seri­á­lu I Love Lucy (epi­zo­da č. 165, „Lucy and Superman“). Charakterní herec Ben Welden hrál s Reevesem v dobách Warner Bros. a čas­to hos­to­val v Supermanovi. Řekl: „Po seri­á­lu I Love Lucy už pro něj Superman nebyl výzvou...“. Vím, že se mu ta role líbi­la, ale říká­val: „Tady jsem, mar­ním svůj život“.“

Reeves, Noel Neill, Natividad Vacío, Gene LeBell a tro­ji­ce hudeb­ní­ků jez­di­li od roku 1957 na tur­né s veřej­nou show. První polo­vi­nu show tvo­řil skeč o Supermanovi, v němž Reeves a Neill vystu­po­va­li s LeBellem jako padouch zva­ný „pan Kryptonit“, kte­rý zajal Lois Laneovou. Kent pak spě­chal ze scé­ny, aby se vrá­til jako Superman, kte­rý při­šel na pomoc a se zlo­du­chem se utkal. V dru­hé polo­vi­ně před­sta­ve­ní Reeves vystou­pil bez kos­tý­mu jako on sám, zpí­val a dopro­vá­zel se na kyta­ru. Vacio a Neill ho dopro­vá­ze­li v due­tech.

Reeves a Toni Mannix se v roce 1958 roze­šli a Reeves ozná­mil zasnou­be­ní se spo­le­čen­skou pla­y­gi­rl Leonore Lemmonovou. Reeves si měl Lemmonovou vzít zřej­mě 19. červ­na a poté strá­vit líbán­ky v Tijuaně. Přátelům, pub­li­cis­tům a své mat­ce si stě­žo­val na své finanč­ní pro­blémy. Plánované oži­ve­ní Supermana bylo zřej­mě malým záchran­ným lanem. Reeves také dou­fal, že bude reží­ro­vat níz­ko­roz­počto­vý vědec­ko­fan­tas­tic­ký film, kte­rý napsal jeho pří­tel z dob, kdy hrál v Pasadena Playhouse, a o pro­jek­tu jed­nal se svou prv­ní Lois Laneovou, Phyllis Coatesovou, již v před­cho­zím roce. Reevesovi a jeho part­ner­ce se však nepo­da­ři­lo sehnat finan­ce a film nebyl nikdy nato­čen. Na čer­ve­nec bylo naplá­no­vá­no dal­ší diva­del­ní před­sta­ve­ní Supermana s plá­no­va­ným tur­né po Austrálii. Reeves měl mož­nos­ti, jak si vydě­lat na živo­by­tí, ale všech­ny tyto mož­nos­ti zřej­mě zahr­no­va­ly opě­tov­né hra­ní Supermana - roli, kte­rou se mu ve věku 45 let nechtě­lo opa­ko­vat.

Jack Larson i Noel Neill vzpo­mí­na­li na Reevese jako na ušlech­ti­lé­ho jižan­ské­ho gentle­ma­na (přes­to­že pochá­zel z Iowy) s nápi­sem na dve­řích své šat­ny: „Poctivý George, pří­tel lidu“. Reeves se během reklam­ní­ho výle­tu na jihu stal „ken­tuc­kým plu­kov­ní­kem“ a cedu­le na dve­řích jeho šat­ny byla nahra­ze­na novou s nápi­sem „Honest George, also known as Col. Reeves“, kte­rou vytvo­ři­lo rekvi­zit­ní oddě­le­ní seri­á­lu. Fotografie usmí­va­jí­cí­ho se Reevese a cedu­le se obje­vu­je v kni­ze Garyho Grossmana o seri­á­lu.

Smrt

Reeves zemřel na násled­ky střel­né­ho pora­ně­ní hla­vy v lož­ni­ci v hor­ním pat­ře své­ho domu na adre­se Benedict Canyon Drive 1579 v Benedict Canyonu mezi půl dru­hou a dru­hou hodi­nou ranní.ráno 16. červ­na 1959, jak uvá­dí zprá­va losan­ge­les­ké­ho poli­cej­ní­ho oddě­le­ní.

V dobo­vých zpra­vo­daj­ských člán­cích Lemmon při­čí­tal Reevesovu údaj­nou sebe­vraž­du depre­sím způ­so­be­ným jeho „neú­spěš­nou kari­é­rou“ a neschop­nos­tí najít si dal­ší prá­ci. Ve zprá­vě vypra­co­va­né losan­ge­leskou poli­cií se uvá­dí: „[Reeves byl]... v depre­si, pro­to­že nemohl zís­kat tako­vé role, jaké chtěl.“ (pozn. pře­kl.) Noviny a zprá­vy tele­vi­ze cito­va­ly ser­žan­ta losan­ge­les­ké poli­cie V. A. Petersona: „Slečna Lemmonová vyhrk­la: „Pravděpodobně se půjde zastře­lit“. Nahoře byl sly­šet hluk. Pokračovala: „Otevírá zásuv­ku, aby si vzal zbraň“. Ozval se výstřel. „Vidíte - já vám to říkal!“

Oficiální ver­ze, kte­rou Lemmonová poskyt­la poli­cii, ji v době střel­by umis­ťo­va­la do obý­va­cí­ho poko­je s hos­ty večír­ku, ale pod­le svě­dec­tví z dosle­chu Freda Cranea, Reevesova pří­te­le a kole­gy z fil­mu Gone With The Wind, byla Lemmonová buď uvnitř Reevesovy lož­ni­ce, nebo v její bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti. Podle Cranea (kte­rý nebyl pří­to­men) řekl Bill Bliss Millicent Trentové poté, co zazněl výstřel, zatím­co Bliss popí­jel, že Leonore Lemmonová při­šla dolů a řek­la: „Řekni jim, že jsem byla tady dole, řek­ni jim, že jsem byla tady dole!“

Vyšetřovatelé i dal­ší oso­by uved­li řadu pochyb­ných fyzic­kých nále­zů: Na zbra­ni neby­ly nale­ze­ny žád­né otis­ky prs­tů. Na Reevesových rukou neby­ly nale­ze­ny žád­né zbyt­ky střel­né­ho pra­chu. (Některé zdro­je tvr­dí, že se po něm mož­ná ani nepá­t­ra­lo, pro­to­že v roce 1959 se tes­to­vá­ní na sto­py po střel­ném pra­chu běž­ně nepro­vá­dě­lo). Kulka, kte­rá Reevese zabi­la, byla nale­ze­na ze stro­pu lož­ni­ce a pod jeho tělem byla nale­ze­na vystře­le­ná náboj­ni­ce. Další dvě kul­ky byly nale­ze­ny zasa­ze­né v pod­la­ze lož­ni­ce. Všechny tři kul­ky byly vystře­le­ny ze zbra­ně nale­ze­né u Reevesových nohou, ačko­li všich­ni svěd­ci se shod­li, že sly­še­li pou­ze jeden výstřel, a neby­ly nale­ze­ny žád­né znám­ky násil­né­ho vnik­nu­tí ani jiné fyzic­ké důka­zy, že by v míst­nos­ti byla dru­há oso­ba. Navzdory nezod­po­vě­ze­ným otáz­kám byla Reevesova smrt na zákla­dě výpo­vě­dí svěd­ků, fyzic­kých důka­zů na mís­tě činu a pitev­ní zprá­vy ofi­ci­ál­ně pro­hlá­še­na za sebe­vraž­du.

Reevesova mat­ka pova­žo­va­la toto roz­hod­nu­tí za před­čas­né a neob­lom­né a naja­la si advo­ká­ta Jerryho Gieslera, aby požá­dal o nové vyšet­ře­ní pří­pa­du jako mož­né vraž­dy. Závěry dru­hé pitvy, pro­ve­de­né na Gieslerovu žádost, byly stej­né jako u prv­ní, s výjim­kou řady mod­řin nezná­mé­ho půvo­du na hla­vě a těle. O měsíc poz­dě­ji, poté, co neob­je­vil žád­né důka­zy odpo­ru­jí­cí ofi­ci­ál­ní­mu nále­zu, Giesler ozná­mil, že se pře­svěd­čil, že si střel­né zra­ně­ní způ­so­bil sám, a odstou­pil.

Reeves je pohřben na hřbi­to­vě Mountain View Cemetery and Mausoleum v kali­forn­ské Altadeně. V roce 1960 byla Reevesovi udě­le­na hvězda na holly­wo­od­ském chod­ní­ku slá­vy na Hollywood Boulevard za jeho pří­nos tele­viz­ní­mu prů­mys­lu. V roce 1985 byl posmrt­ně jme­no­ván jed­ním z oce­ně­ných spo­leč­nos­tí DC Comics v pub­li­ka­ci k 50. výro­čí zalo­že­ní spo­leč­nos­ti Fifty Who Made DC Great.

---

• Foto je vol­né dílo, neboť bylo vydá­no ve Spojených stá­tech mezi roky 1927 a 1977 bez copy­righ­to­vé výhra­dy. Pokud není jeho autor již mno­ho let mrtev, je stá­le autor­sko­práv­ně chrá­ně­no v zemích, kte­ré na ame­ric­ká díla neu­plat­ňu­jí pra­vi­dlo krat­ší doby ochra­ny, jako jsou napří­klad Kanada (50 p.m.a.), Čína (50 p.m.a., netý­ká se Hongkongu či Macaa), Německo (70 p.m.a.), Mexiko (100 p.m.a.), Švýcarsko (70 p.m.a.) a dal­ší země s indi­vi­du­ál­ní­mi smlou­va­mi. Wikimedia Commons
• Zdroj: Anglická wiki­pe­die

---