Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Festivaly > Projekt 100 - Cesta na Měsíc - O filmu

Projekt 100 - Cesta na Měsíc - O filmu

Cesta

„Tento kou­sek není z mých nej­lep­ších, ale i po tři­ce­tii letech se o něm stá­le hovo­ří! Zanechal ohrom­nou vzpo­mín­ku, je prv­ním své­ho dru­hu. Stručně řeče­no, pova­žu­jí ho za moje mis­trov­ské dílo – nezbý­vá mi než sklo­nit hla­vu.“

Citace z Histoire com­parée du ciné­ma, sv. 2, op. cit., str. 448.

Motivaci, kte­rá ho ved­la k nato­če­ní film, popsal Georges Méliès v roce 1933: „Myšlenka Cesty na Měsíc se ke mně dosta­la skr­ze kni­hy Julese Vernea Ze Země na Měsíc a Okolo Měsíce. V této kni­ze lidé na Měsíci při­stát nemoh­li, tak jsem si za pou­ži­tí pomů­cek Julesa Vernea (kanón, rake­ta) vymys­lel, že by moh­li na Měsíc dole­tět a my bychom moh­li slo­žit něko­lik ori­gi­nál­ních a zábav­ných, kou­zel­ných obra­zů zven­ku i zevnitř Měsíce, uká­zat oby­va­te­le Měsíce a něja­ké pří­še­ry a při­dat jeden nebo dva umě­lec­ké efek­ty (ženy před­sta­vu­jí­cí hvězdy, kome­ty, efekt sně­že­ní, moř­ské dno).“ Kromě kni­hy Julese Vernea exis­tu­je ješ­tě jed­no dílo, kte­ré Georgese Mélièse prav­dě­po­dob­ně inspi­ro­va­lo: Cesta na Měsíc od Alberta Vanloo, Eugéna Leterriera a Arnolda Mortiera s hud­bou od Jacquese Offenbacha. Je to pohád­ko­vá ope­re­ta o čtyřech děj­stvích a 23 obra­zech, kte­rá byla popr­vé uve­de­na 26. říj­na 1875 v diva­dle Gaité a zno­vu uve­de­na v diva­dle Châtelet od 31. břez­na 1877. Dalším mož­ným zdro­jem inspi­ra­ce byla show A Trip to the Moon, vytvo­ře­ná v roce 1901 pro pana­me­ric­kou výsta­vu v Buffalu. Show vytvo­ře­ná dvě­ma Američany, Fredericem Thompsonem a Elmerem Skipem Dundym, oka­mži­tě zana­me­na­la úspěch: „Za vstup­né 50 cen­tů pro­nik­nou návštěv­ní­ci ve vel­ké vesmír­né lodi o 30 mís­tech na Měsíc. Za zvu­ku gon­gu loď roz­lo­ží kří­d­la a simu­lu­je let. Ventilátor je v pro­vo­zu. Zakrátko mizí nama­lo­va­ná kuli­sa v dáli, nahra­ze­na pohle­dem ze vzdu­chu na Buffalo, a zdá se, že se Země rych­le vzda­lu­je. Po něko­li­ka peri­pe­ti­ích se loď brzy dosta­ne do blíz­kos­ti Měsíce, kdy dlou­ho pole­tí, než dosed­ne do cen­t­ra jed­no­ho krá­te­ru. Posádka je oka­mži­tě zaja­ta Selenity.“ Je nasna­dě, že když se Méliès při­pra­vo­val na natá­če­ní Cesty, o této atrak­ci sly­šel.

Star Film stej­ně jako vět­ši­na vel­kých fil­mo­vých stu­dií nabí­zel vět­ši­nu svých fil­mů v bar­vě. Kopie se pak pro­dá­va­ly v čer­no­bí­lé i barev­né vari­an­tě, barev­né za vyš­ší cenu (obvykle dvoj­ná­sob­nou). U Mélièsových fil­mů je patr­né, že byly od roku 1897, to zna­me­ná od samé­ho začát­ku, kolo­ro­vá­ny. Ortochromatické fil­my teh­dej­ší doby špat­ně odrá­že­ly odstí­ny jed­not­li­vých barev, Méliès tedy dostal nápad malo­vat kuli­sy v růz­ných odstí­nech šedé, aby se vyhnul jed­no­li­tým masám čer­né a neprů­hled­né bar­vy, kte­rou bylo téměř nemož­né obar­vit. Méliès vysvět­lu­je: „Kulisy jsou vyro­be­ny pod­le při­ja­té­ho mode­lu a natře­ny lepi­dlem, jako diva­del­ní kuli­sy; jen barva je pro­ve­de­na pou­ze v šedé, pro­střed­nic­tvím celé řady šedi­vých odstí­nů, namí­cha­ných z čer­né a bílé. Filmy jsou vět­ši­nou kolo­ro­vá­ny ruč­ně před pro­jek­to­rem, neby­lo tedy mož­né kolo­ro­vat reál­ně natá­če­né objek­ty, kte­ré, pokud jsou bron­zo­vé, maha­go­no­vé, čer­ve­né, žlu­té nebo zele­né, pře­jdou pak pře­jdou v čer­nou, bez sebe­men­ší prů­hled­nos­ti, potřeb­né pro pro­jekt. Ze stej­né­ho důvo­du muse­la být vět­ši­na kos­tý­mů vyro­be­na v tónech, kte­ré byly při natá­če­ní zacho­vá­ny a měly před­po­klad při­jmout poz­dě­ji jinou bar­vu. Ale opět, ani (uměl­ci) neu­nik­nou těm­to záko­ni­tos­tem, kte­ré pla­tí pro malo­vá­ní kulis, na nichž je pou­ži­ta bílá a čer­ná barva. Zde je potře­ba více čer­ve­ně na tvá­ře a rty, jinak bychom zís­ka­li hla­vy čer­no­chů. Makeup je výhrad­ně bílý a čer­ný.“

Jakmile byl film nato­čen a při­šla objed­náv­ka na barev­ný film, Georges Méliès se obrá­til na „ate­li­ér bar­vy“. V té době měli fil­mo­ví pro­du­cen­ti mož­nost „bar­vit“ své pásy v růz­ných ate­li­é­rech. Charles Pathé tak v roce 1906 vlast­nil v uli­ci du Bois Vincennes kolo­ro­va­cí ate­li­ér o 200 pra­cov­ní­cích, kde se bar­vi­lo výhrad­ně ze šab­lon. Podobně Gaumont nazna­ču­je ve svém kata­lo­gu: „Zavazujeme se, díky ceně za for­mu, kolo­ro­vat stej­ně fil­mo­vé pásy, kte­ré nejsou z naší kolek­ce.“ Ale nepo­chyb­ně jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších ate­li­é­rů byl ten, kte­rý ved­la Elisabeth Thuillierová v uli­ci du Bac 87v Paříži. „Kolorovali jsme všech­ny fil­my pana Mélièse,“ vzpo­mí­na­la Elisabeth Thuillierová. „Všechno toto bar­ve­ní bylo pro­vá­dě­no ruč­ně. V ate­li­é­ru jsem měla na 200 pra­cov­ní­ků, kte­ří se řídi­li mými poky­ny. Každý pra­cov­ník se spe­ci­a­li­zo­val na poklá­dá­ní urči­té bar­vy, čas­to jich bylo víc než dva­cet.“

Co se týče Mélièse, jedi­né­ho reži­sé­ra Star Filmu (na roz­díl od spo­leč­nos­tí Pathé a Gaumont, kte­ré zaměst­ná­va­ly něko­lik tvůr­ců), sám dohlí­žel na kaž­dou eta­pu vzni­ku fil­mu. Každý obraz insce­no­val, určil posta­ve­ní kame­ry bez­pro­střed­ně před tím, než se jí cho­pil kame­ra­man, dohlé­dl na to, kde se má pro­vést jaký mané­vr, aby se dosáh­lo kýže­né­ho efek­tu, a „pře­žvý­kal celý seznam věcí“, kte­ré měly být vyko­ná­ny. Méliès k tomu­to uvá­dí: „Režisér, obvykle také autor, nej­pr­ve na pla­ce slov­ně vysvět­lí celou scé­nu, kte­rá se bude točit, pak po čás­tech vyzkou­ší jed­not­li­vé prv­ky; pře­de­vším hlav­ní akce a pak při­dru­že­né epi­zo­dy. Režíruje chod i umís­tě­ní kom­par­zu a je nut­né, aby doká­zal zahrát kaž­dou z postav, uká­zal přes­ná ges­ta, pří­cho­dy, odcho­dy, mís­to, kde kdo bude ve scé­ně stát.“ Kromě toho ho poža­do­va­ná přes­nost pro urči­té tri­ko­vé scé­ny čas­to při­mě­la k tomu, aby si sám zahrál někte­ré role: „Přesně pre­zen­to­vat svůj kon­cept dru­hým bylo vel­mi obtíž­né, což ved­lo k tomu, že jsem se někte­rých rolí v mých fil­mech musel zhos­tit já sám. Byl jsem v té době hvězdou, aniž by to někdo věděl, pro­to­že defi­ni­ce toho­to výra­zu ješ­tě nee­xis­to­va­la. Ale z his­to­ric­ké­ho hle­dis­ka musím říci, že jsem byl hvězdou pře­lo­mu sto­le­tí.“

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 6,18322 s | počet dotazů: 233 | paměť: 58049 KB. | 02.12.2021 - 23:33:11