Robert Mikluš - Dukla 61 je film o dolech v nás

Mikus

Kdo je Eda Slonka?

Je to synek mla­dy, ale šikov­ny. Je během pří­bě­hu pře­ve­len ke sku­pin­ce haví­řů na osmé slo­ji, aby jim šéfo­val. Kumpán, kte­rý nezka­zí žád­nou sran­du, ale na kon­ci mu do smí­chu moc není. Ví, co je rizi­ko a zával. Já se s tou posta­vou pro­po­jil skr­ze své­ho otce, kte­rý celý život dělal v Ostravě na šachtě. Patřil k tzv. šlech­tě. Borcům z VOKD, kte­ří pra­co­va­li na čel­bě a razi­li hlav­ní što­ly asi na tři­nác­ti šach­tách. Rady a his­tor­ky mého otce Jardy pro mě byly nevy­čer­pa­tel­ným zdro­jem inspi­ra­ce. Některé věci jsme se sce­náris­ty a s Davidem na posled­ní chví­li i zakom­po­no­va­li do fil­mu. Navíc měla moje posta­va z čás­ti reál­ný předob­raz sku­teč­né­ho haví­ře, jehož pří­bě­hem mě klu­ci inspi­ro­va­li.

Co Vás na té roli láka­lo nej­ví­ce?

Hlavně to pro­stře­dí a téma se mi zdá­lo super. Něco nezvyk­lé­ho a potkat se s Davidem Ondříčkem bylo moc fajn. Skrze rodi­nu to bylo i moje téma a dou­fal jsem, že jako Ostravák budu moci film ovliv­nit k lep­ší­mu.

Jak se Vám spo­lu­pra­co­va­lo s reži­sé­rem Davidem Ondříčkem?

Práce s Davidem byla moc fajn. Je ote­vře­ný novým impul­sům a prá­ce je dostře­di­vá. Takže jsme šli pořád hlou­bě­ji. Navíc to není žád­ný idi­ot a doká­že per­fekt­ně pra­co­vat s lid­mi. Jeho prv­ní pro­slov před prv­ní klap­kou si pama­tu­ju dodnes a mys­lím, že vel­mi pozi­tiv­ně ovliv­nil celé natá­če­ní. Celý fil­mo­vý štáb byl skvě­lý a pro všech­ny to byla obrov­ská zku­še­nost. Navíc bych řekl, že máme s Davidem podob­ný vkus. Během natá­če­ní mně taky čas­to vysvět­lo­val, co mám ane­bo nemám na kame­ru dělat, což je pro mě jako pro her­ce moc důle­ži­té a čas­to se to jinak nedo­zvím. Třeba rada, že se nemám bát hrát z pro­fi­lu – že je někdy pro­tiv­né, jak se her­ci neu­stá­le nasta­vu­jí kame­ře.

Absolvoval jste něja­kou spe­ci­ál­ní pří­pra­vu na natá­če­ní?

Krom pár veče­rů s mým tátou u něče­ho ostřej­ší­ho ne. O to víc po hla­vě jsme do toho šli. Před natá­če­ním jsme měli pár bez­peč­nost­ních ško­le­ní.

Jaké to bylo, natá­čet v oprav­do­vém dole?

Je to zvlášt­ní. Žádné klaus­tro­fo­bic­ké sta­vy se nedo­sta­vo­va­ly. Ale ten respekt z masy nad vámi – to je něco – víte, že během vte­ři­ny může být po všem. Je to podob­ný pocit, jako když se někdo v moři bojí vel­ké hloub­ky pod sebou. Část fil­mu jsme natá­če­li v kao­li­no­vých dolech v Rakovníku. Bylo tam na roz­díl od Dukly chlad­no a vlh­ko. A my čas­to v nátěl­ní­cích. Osvětlení vět­ši­nou spo­čí­va­lo v čel­ních lam­pách helem. Na kon­ci dne jsme v úna­vě, kte­rá z pobli­ká­va­jí­cích svě­tel při­chá­ze­la, čas­to ztrá­ce­li pozor­nost a v dole může být kaž­dé šlápnu­tí ved­le osu­do­vé. Dodnes se divím, že se niko­mu nic nesta­lo.

Co bylo na natá­če­ní vůbec nej­těž­ší?

Nejtěžší na tom bylo asi při­jmout fakt, že ráno sfárá­te do tmy a večer se už stmí­vá, tak­že si toho slun­ce v létě moc neu­ži­je­te. To bylo občas tro­chu depri­mu­jí­cí.

Co Vám ze svě­ta hor­ní­ků při­šlo nej­pře­kva­pi­věj­ší?

Překvapilo mě, že haví­ři vět­ši­nou necho­di­li nikam na záchod, tak­že se naklá­da­lo do boč­ní što­ly, do vozí­ku apod. Ten pocit, když po třech kilo­me­t­rech dojde­te dole na loka­ci a chyt­ne vás to a víte, že štáb na vás nemů­že tak dlou­ho čekat, je div­ný. Bez ciga­ret, bez papí­ru – pros­tě na par­ty­zá­ny. Někteří her­ci se to sna­ži­li před fárá­ním roz­bě­hat, aby je to dole nepře­kva­pi­lo. Dokonce jsem vypsal během natá­če­ní odmě­nu pět piv za odva­hu jít na záchod dole. Asi nej­víc piv jsem zapla­til Markovi Taclíkovi.

Proč by se měli lidé na Duklu 61 podí­vat?

Myslím, že David chtěl nato­čit film o lidech. O dolech v nás. O malých i vel­kých hrdin­stvích. Někde jsme este­ti­ku ubí­ra­li a jin­de zase tro­chu při­da­li. A hlav­ně je to film o té tragé­dii. Něco, co by mělo exis­to­vat a o čem bychom měli vědět. Aby se lidi na haví­ře zase podí­va­li jiným svět­lem než jako na lopa­ty. Za tu dři­nu a ztrá­tu zdra­ví si to zaslou­ží. Byli a jsou to hrdi­no­vé všed­ní­ho dne.

Věděl jste o tom­to důl­ním neštěs­tí, než jste začal pra­co­vat na pro­jek­tu?

To je prá­vě ono. Nevěděl. A jsem pro­to rád, že vzni­kl. Jeden den jsme se štá­bem natá­če­li na míst­ním hřbi­to­vě. Bylo až mra­zi­vé, kolik pohřbe­ných haví­řů tam bylo. A neby­la to zále­ži­tost jed­né havá­rie. Byl tam tře­ba pomník, ze kte­ré­ho bylo jas­né, že mat­ka při­šla v roz­me­zí deví­ti let o tři syny a man­že­la – to je straš­né. Dokonce i někte­ří haví­ři, kte­ří s námi na tom fil­mu děla­li, tam necha­li své pří­buz­né.

Proč se pod­le Vás jed­ná tepr­ve o prv­ní fil­mo­vé zpra­co­vá­ní toho­to téma­tu?

To nevím. Možná je to pro fil­ma­ře nea­trak­tiv­ní pro­stře­dí. Navíc na Dukle je metan, tak­že elek­tro­tech­ni­ka tam není kvů­li bez­peč­nos­ti mož­ná. Navíc točit fil­my o lid­ském neštěs­tí je nea­trak­tiv­ní a těž­ké – i když to mys­lí­te dob­ře, může se to obrá­tit pro­ti vám. Nevíte, kdy komu šáh­ne­te na bola­vé mís­to. Kdy se s vámi budou lidi hádat, že to bylo jinak, pro­to­že je to pro ně osob­ní. Ale mám pocit, že když se ve fil­mu obje­ví něja­ké nepřes­nos­ti či detai­ly, kte­ré budou pro něko­ho osu­do­vé, nebu­du se zlo­bit, pro­to­že vím, že se všich­ni sna­ži­li udě­lat s poko­rou maxi­mum.

Jaké měl pod­le Vás teh­dy hor­ník posta­ve­ní ve spo­leč­nos­ti?

Asi to bylo dvoj­lom­né, zále­že­lo na kon­krét­ních lidech. Lidé je respek­to­va­li, ale záro­veň se jim posmí­va­li. Byli to sil­ní chla­pi, kte­ří děla­li těž­kou prá­ci, a tro­chu se jich i báli. Vydělávali na tu dobu vel­ké pení­ze, ale pak utí­ka­li přes plot před man­žel­ka­mi, kte­ré v den výpla­ty hlíd­ko­va­ly u brá­ny. A ty pra­chy byli schop­ni pro­pít za noc. V den výplat se vyloup­la ost­rav­ská galer­ka a kaž­dý měl něja­kou fin­tu, jak z „hlu­pe­ho havi­řa“ pra­chy dostat, dokon­ce i ty man­žel­ky. Ale víte, jak to je. Ta nej­vět­ší chla­pis­ka býva­jí nej­vět­ší srd­ca­ři. Já své­ho tátu milu­ju a hlav­ně to, jak se mu roz­zá­ři­ly oči, když na tu dobu vzpo­mí­nal.

Líbí se Vám náš článek, dejte o něm vědět internetu:


Ohodnoťte článek



Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Oskar Hes - Petr je lehkomyslný klučina s velkým srdcem27. května 2018 Oskar Hes - Petr je lehkomyslný klučina s velkým srdcem Kdo je Petr Šlachta, kterého v Dukle 61 hrajete? Za mě trochu lehkomyslný klučina s velkým srdcem, ale malými zkušenostmi. Inspirují ho velcí horníci a nejvíc jeho otec, ke kterému […]
  • Rozhovor s režisérem Jiřím Sádkem18. února 2016 Rozhovor s režisérem Jiřím Sádkem Film Polednice je moderním hororem odehrávajícím se ve dne. Název sice evokuje variaci známé balady Karla Jaromíra Erbena, ale inspirace touto básní je velmi volná. Co vás tedy na tomto […]
  • Rozhovor s Jiřím Štréblem pro Kritiky.cz19. února 2016 Rozhovor s Jiřím Štréblem pro Kritiky.cz K.CZ: Můžete přiblížit své herecké začátky? Co Vás na herectví chytlo? JŠ: Mě to vůbec nechytlo. To se stalo náhodou. Já jsem měl narozeniny a šel jsem za kamarádem, který hrál amatérské […]
  • Tomáš Baldýnský (rozhovor)30. května 2018 Tomáš Baldýnský (rozhovor) V čem je podle vás hlavní síla textu spisovatelky Petry Soukupové Na krátko v rámci žánru "rodinných vztahů"? Hlavně v psychologické přesnosti jejích postav, není na nich nic […]
  • ROZHOVOR: ADAM MIŠÍK6. března 2017 ROZHOVOR: ADAM MIŠÍK S jakými pocity jste přijal skutečnost, že se bude točit o vašem otci film? Myslím, že si to zaslouží. Bude mu sedmdesát a to je docela zásadní věk. Asi už se hodilo, aby o něm někdo něco […]
  • ROZHOVOR S JIŘÍM MÁDLEM28. února 2012 ROZHOVOR S JIŘÍM MÁDLEM S Bohdanem Slámou jste spolupracoval poprvé - jak se vám jeví ve srovnání s ostatními českými režiséry, se kterými jste už točil? S Bohdanem se mi dělalo moc dobře. Nevím, čím […]
  • Rozhovor s Táňou Pauhofovou o filmu Toman28. září 2018 Rozhovor s Táňou Pauhofovou o filmu Toman Ve filmu hrajete Tomanovu sestru Aurélii. Měla jste nějaké informace o tom, jaká byla, které vás nasměrovaly k tomu, jak její postavu uchopit? Vzhledem k prostoru, jaký v příběhu má, to […]
  • Gabriela Míčová ELA26. dubna 2017 Gabriela Míčová ELA Ve filmové trilogii Zahradnictví hrajete Elu. Kdo podle vás Ela je? Je to jedna ze tří sester. Řekla bych, že je z nich nejumírněnější a nejkonzervativnější. Je spořádaná a miluje svého […]
  • Hastrman - Rozhovor s producentem Čestmírem Kopeckým20. dubna 2018 Hastrman - Rozhovor s producentem Čestmírem Kopeckým Je o vás známo, že si pro své projekty vybíráte témata, která jsou vám blízká… Čím si vás získal román Hastrman? A co vás zaujalo natolik, že jste uvěřil, že bude fungovat na filmovém […]
  • Rozhovor s Pavlem Liškou13. dubna 2017 Rozhovor s Pavlem Liškou Jak se Vám natáčelo s panem režisérem Chlumským? S Jiřím jsem se setkal poprvé právě tady na Špuntech. Spolupracovalo se mi s ním velmi poťouchle, a to v nejlepším slova smyslu. Přece jen […]