Návštěva žurnalisty Dana Jolina u Terryho Gilliama

Terry

Návštěva žur­na­lis­ty Dana Jolina u Terryho Gilliama

Filmy Terryho Gilliama býva­jí vel­mi oso­bi­té. Vizionářský fan­tas­ta sto­jí za mno­ha divá­ky i kri­ti­ky oce­ňo­va­ný­mi fil­my, jako jsou Brazil (1985) či Král rybář (1991).

Sedmasedmdesátiletý Terry Gilliam žije v sever­ním Londýně. Jeho úto­čiš­tě se nachá­zí v nej­vyš­ším pat­ře jeho domo­va a je z vel­ké vět­ši­ny doslo­va zava­le­né kni­ha­mi. A mezi tím vším se nachá­ze­jí stříp­ky Gilliamovy his­to­rie. „Maggie, moje žena, to nená­vi­dí,“ říká mi napůl omluv­ně Gilliam poté, co jsem jsem ho jed­no odpo­led­ne kon­cem dub­na na jeho pozvá­ní navští­vil. „Mám tu straš­ně sra­ček.“

To není úpl­ně slo­vo, kte­ré by vět­ši­na lidí v ofi­ci­ál­ním roz­ho­vo­ru pou­ži­la. V Gilliamově „dou­pě­ti“ se cítí­te jako v relikvi­á­ři kou­zel­ných arte­fak­tů nebo zvlášt­ním svě­tě divů. Vedle sebe tu vidí­te sta­ro­vě­kou řec­kou hel­mi­ci, kte­rou měl v roce 1981 ve fil­mu Zloději času Sean Connery jako král Agamemnon či mini­a­tur­ní model okříd­le­né­ho anděl­ské­ho brně­ní, kte­ré měl ve fil­mu Brazil na sobě Jonathan Pryce. Nejpozoruhodnější je troj­hla­vé ope­ře­né mon­strum, na kte­rém seděl Robin Williams v nesmír­ně extra­va­gant­ním Dobrodružství Barona Prášila (1988).

Jestli panu­je vše­o­bec­ný názor, že Terry Gilliam při natá­če­ní svých fil­mů nic nepo­va­žu­je za nemož­né, tak veš­ke­ré své hra­ni­ce posu­nul hou­žev­na­tos­tí, kte­rou věno­val své­mu nej­no­věj­ší­mu a prav­dě­po­dob­ně nej­o­če­ká­va­něj­ší­mu fil­mu. Cesta toho­to fil­mu zača­la před téměř 29 lety. Natáčení zača­lo v roce 2000 s Johnnym Deppem jako hlav­ní herec­kou hvězdou, jen aby pro­duk­ce bojo­va­la s povod­ně­mi a nemo­ce­mi a natá­če­ní po 6 dnech ukon­či­la (s doku­men­ta­ris­ty na pla­ce, díky nimž vzni­kl fas­ci­nu­jí­cí doku­ment o natá­če­ní fil­mu s názvem Ztracen v La Mancha). Dalších 8 let Gilliamovi trva­lo, aby zís­kal zpět prá­va. A dal­ších neko­neč­ných 8 let trva­la ces­ta fil­mu než padla prv­ní klap­ka. Nyní je film koneč­ně hoto­vý – ve vel­mi odliš­né podo­bě než jeho tvůr­ce původ­ně zamýš­lel – a před­sta­ví se jako závě­reč­ný film na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes.

Seděli jsme s Gilliamem u sto­lu (samo­zřej­mě topí­cí­ho se pod hora­mi knih), když jsem spat­řil foto­gra­fii. Je na ní Gilliam ve Španělsku. Na hla­vě má otlu­če­ný klo­bouk, ten, kte­rý měl při prv­ním poku­su o nato­če­ní Muže, kte­rý zabil Dona Quijota a divá­ci si ho moh­li všim­nout v doku­men­tu Ztracen v La Mancha. Ale z téhle fot­ky je patr­né, že byla poří­ze­na nedáv­no. Ve sku­teč­nos­ti zhru­ba před rokem. Na fot­ce se Gilliam usmí­vá a sto­jí ved­le pro­vi­zor­ní dře­vě­né cedu­le, na kte­ré jsou bar­vou vyve­de­ná dvě slo­va: „Quixote Vive“.

„Quijote žije“.

Dlouhé a slo­ži­té zro­ze­ní Muže, kte­rý zabil Dona Quijota zača­lo v roce 1989, brzy potom, kdy Terry Gilliam dokon­čil Dobrodružství Barona Prášila. Poté, co na plát­na kin při­ne­sl neu­vě­ři­tel­né dob­ro­druž­ství jed­no­ho z nej­vět­ších lhá­řů svě­ta, oci­tl se v jeho rukou jeden z nej­vět­ších lite­rár­ním fan­tas­tů: Don Quijote de La Mancha Miguela de Cervantese, kte­rý popr­vé zaú­to­čil na větr­né mlý­ny ze strá­nek slav­né­ho romá­nu v roce 1605 za trpě­li­vé pod­po­ry věr­né­ho Sancha Panzy.

„Quijote je člo­věk, kte­rý nevi­dí svět, jako ostat­ní lidé,“ říká Gilliam. „Je uvěz­něn v rytíř­ství, je pro­duk­tem knih, kte­ré čte a je to člo­věk, kte­rý obje­vu­je rea­li­tu, přes­to­že stá­le zako­pá­vá a padá. Přišlo mi to jako pří­běh, kte­rý bych měl vyprá­vět.“

Gilliam zavo­lal výkon­né­mu pro­du­cen­to­vi Jakeovi Ebertsovi – „fan­tas­tic­kej chlap“ – a řekl mu: „Dvě jmé­na: Quijote a Gilliam“. A pak řekl: „20 mili­o­nů dola­rů“, jeho před­po­klá­da­ný roz­po­čet. Eberts odpo­vě­děl: „Hotovo. Máš je.“ Takže Gilliam si řekl, že teď má smy­sl, aby si sku­teč­ně pře­če­tl román, kte­rý navrh­nul zfil­mo­vat.

„Jakmile jsem se do toho zače­tl, uvě­do­mil jsem si, jak je nemys­li­tel­né tohle točit,“ smě­je se Gilliam. Ale nedal se zastra­šit. A tak začal dlou­hý pro­ces adap­ta­ce před­lo­hy. Na prv­ní ver­zi scé­ná­ře spo­lu­pra­co­val s Charlesem McKeownem, se kte­rým pra­co­val na fil­mu Brazil. „První ver­ze byla v pod­sta­tě o ban­dě sta­rých lidí v něja­ké špa­něl­ské ves­nič­ce, kte­ří pose­dá­va­li v kavár­ně a mlu­vi­li o živo­tě: Kdybych já byl udě­lal tohle,… Kdybych byl tohle nedě­lal,… A chlá­pek Quijote se roz­ho­dl, že nebu­de ten, kdo jen říká: Kdybych jen… Tohle byl posled­ní výkřik. Doslova. Protože po Baronu Prášilovi jsem se cítil totál­ně vyčer­pa­ný. Říkal jsem si: Jsem sta­rej. Je po všem. Můj posled­ní výkřik!“

Poté, jak dodá­vá Gilliam, „jsme celý tenhle pokus pros­tě vyho­di­li“. Do „posled­ní­ho výkři­ku“ bylo vel­mi dale­ko. Od roku 1998 začal pra­co­vat s novým spo­lu­au­to­rem, Tonym Grisonim, se kte­rým pra­co­val na fil­mech Strach a hnus v Las Vegas, Kletba brat­ří Grimmů a Krajina pří­li­vu.

Spolu pře­psa­li celý pří­běh, díky čemuž nový hlav­ní hrdi­na – reklam­ní agent Toby – ces­tu­je zpět v čase do počát­ku 17. sto­le­tí na špa­něl­ský dvůr ve sty­lu krá­le Artuše, kde se stá­vá sku­teč­ným Sanchou „sku­teč­né­ho“ Quijota. Tohle byla Johnnyho ver­ze, jak ji nazý­vá Gilliam a mys­lí tím Deppa, kte­rý si zahrál Tobbyho /Sancha Panzu spo­lu s fran­couz­ským her­cem Jeanem Rochefortem jako Quijotem. Natáčení zača­lo kon­cem září roku 2000 v Bardenas Reales de Navarra, asi 4 hodi­ny sever­ně od Madridu a sta­lo se vel­mi zná­mou a ješ­tě lépe zdo­ku­men­to­va­nou kata­stro­fou.

Na kon­ci doku­men­tu Ztracen v La Mancha, reží­ro­va­ném Keithem Fultonem a Louisem Pepem, zjev­ně vyčer­pa­ný Gilliam říká: „Není lep­ší se na to vykaš­lat?“ A o šest­náct let poz­dě­ji se musí­te ptát: Proč se na to nevy­kaš­lal? Co je na tom pří­bě­hu tak zvlášt­ní­ho, že ho tak pohl­til?

„Nevím. Prostě je to jed­na z těch zvláš­ních věcí. Jako lás­ka,“ smě­je se Gilliam. „Vlastně je to hor­ší než lás­ka, pro­to­že si nepa­ma­tu­ju, že bych na téhle ces­tě zažil nějak moc zábav­ných momen­tů. Myslím, že to, co mě ve sku­teč­nos­ti pohá­ně­lo, bylo, když mi všich­ni rozum­ní lidé říka­li: Prostě to vzdej. Nechci být rozum­ný a když chce­te nato­čit Quijota, tak jak bys­te vůbec moh­li být rozum­ní? Je to pros­té. Já jsem Quijote.“

Gilliam pou­ka­zu­je na to, že čím víc s Grisonim o svém Quijotovi pře­mýš­le­li, tím víc se z toho stá­val auto­bi­o­gra­fic­ký film. Takže Muž, kte­rý zabil Dona Quijota 2018, změ­nil Tobyho (nyní ztvár­něn Adamem Driverem) ve fil­mo­vé­ho tvůr­ce, kte­rý před 10 lety skli­dil úspěch se svým stu­dent­ským fil­mem, což nebyl tak úpl­ně lís­tek do Hollywoodu, i když si to Toby mys­lel. Teď, o 10 let poz­dě­ji je z Tobyho vyčer­pa­ný, pře­pra­co­va­ný reklam­ní reži­sér, kte­rý stá­le ve svých rekla­mách vyu­ží­vá scé­ny a posta­vy z Cervantesova romá­nu.

Ale po návra­tu do La Mancha, kde svůj stu­dent­ský film nato­čil, Toby zjiš­ťu­je, že na lidi, kte­ré do své­ho fil­mu obsa­dil jako her­ce, to mělo nega­tiv­ní vliv. Sny, kdy­si  nevin­né dce­ry maji­te­le baru (ztvár­ně­na por­tu­gal­skou hereč­kou Joanou Ribeiro), o slá­vě a bohat­ství, se změ­ni­ly v noč­ní můru. A sta­rý výrob­ce obu­vi Javier (Jonathan Pryce), kte­ré­ho teh­dy obsa­dil do role Dona Quijota, žije v kla­mu a ilu­zi, že Quijotem oprav­du je. Takže Tobyho pova­žu­je za Sancha Panzu a vta­hu­je ho na ces­tu vzda­lu­jí­cí se od rea­li­ty, kte­rá může vést k sebe­ob­je­ve­ní nebo sebez­ni­če­ní.

Úprava scé­ná­ře uči­ni­la film rea­lis­tič­těj­ší, záro­veň to uleh­či­lo dodr­žet roz­po­čet a pod­le Gilliama se film stal také zají­ma­věj­ší. Quijote je nyní chlá­pek, jehož mozek je zapá­le­ný spíš do fil­mů než do rytíř­ské lite­ra­tu­ry – „což se nám zdá­lo jako lep­ší nápad, pro­to­že fil­my jsou nové kni­hy o rytíř­ství“. A Toby je nyní „chláp­kem, kte­rý nato­čil film, býval čis­tým sníl­kem, kte­rý milo­val umě­ní, ale stal se člo­vě­kem, kte­ré­ho zni­čil úspěch a kte­rý svůj talent uto­pil v rekla­mách“.

Ne, že by si o sobě Gilliam mys­lel, že ho úspěch zni­čil, „ale rozu­mím všem lidem, kte­ré ano a rozu­mím všem poku­še­ním, kte­rá nás obklo­pu­jí.“ Tobyho vliv na malou špa­něl­skou ves­ni­ci při­rov­ná­vá k vlast­ním vzpo­mín­kám, když v roce 1975 natá­čel film Monty Python a Svatý Grál ve Skotsku, když se stal sou­čás­tí šes­ti­člen­né par­tič­ky, kte­rá v té době měni­la svět. „Když při­je­dou fil­ma­ři z Londýna, pros­tě obrá­tí lidem živo­ty vzhů­ru noha­ma. A Toby – Quijote ho pro­vá­zí celý život. Natočil film o Quijotovi, točí rekla­my s Quijotem. Je jako já: závis­lý na Quijotovi.“

Během uply­nu­lých 18 let, od kra­chu natá­če­ní v roce 2000, pro­šel pří­běh i posta­vy Quijota a Tobyho / Sancho Panzy mno­ha rein­kar­na­ce­mi. V roce 2005 byl pro roli Quijota zva­žo­ván Gerard Deparieu, v roce 2008 se uva­žo­va­lo o obsa­ze­ní Gilliamova pří­te­le Michaela Palina, při­čemž role Tobyho byla stá­le urče­na pro Johnnyho Deppa.

Ke kom­plet­ní změ­ně v uva­žo­va­ném obsa­ze­ní došlo v roce 2010, kdy měly být hlav­ní role svě­ře­ny Robertu Duvallovi a Ewanu McGregorovi… tedy než se zjis­ti­lo, že nejsou pro rea­li­za­ci dosta­teč­né finanč­ní pro­střed­ky.

O čty­ři roky poz­dě­ji byl do role Quijota ohlá­šen John Hurt a do role Tobyho měla být obsa­ze­ná v té době stou­pa­jí­cí herec­ká hvězda Jack O’Connell. V září 2015 byla Johnu Hurtovi dia­gnos­ti­ko­vá­na rako­vi­na a pro­duk­ce fil­mu byla opět zasta­ve­na. John Hurt zemřel o čty­ři měsí­ce poz­dě­ji.

V květ­nu 2016 Terry Gilliam a pro­du­cen­ti – včet­ně pro­du­cent­ky Amy Gilliam, Terryho nej­star­ší dce­ry – ozná­mi­li plá­no­va­nou rea­li­za­ci fil­mu s novým obsa­ze­ním: Adam Driver jako Toby a Michael Palin jako Quijote. Začátek natá­če­ní byl sta­no­ven na říjen 2016.

Kvůli nesho­dám s por­tu­gal­ským pro­du­cen­tem Paulem Brancem došlo opět ke zpož­dě­ní a kon­cem září 2016 Branco defi­ni­tiv­ně od fil­mu odstou­pil. Bohužel Michael Palin již také nebyl scho­pen déle čekat.

Když bylo koneč­ně sta­no­ve­no spuš­tě­ní natá­če­ní na bře­zen 2017, Gilliam do role Quijota obsa­dil hlav­ní­ho hrdi­nu ze své­ho mis­trov­ské­ho díla, Brazil: Quijotem se stal Jonathan Pryce.

„Jonathan se mě víc než 15 let sna­žil pře­svěd­čit, abych mu svě­řil roli Quijota,“ odha­lu­je Gilliam. „Bylo to sko­ro trap­né! Vždycky vypa­dal jinak, než jsem potře­bo­val, byl pří­liš mla­dý, málo hube­ný a já měl vždy v hla­vě ilu­stra­ce Gustave Dorého. Takže tohle byl pro mě vždy pro­blém. Vlastně to bylo vždyc­ky tak, že Jonathan měl celou dobu obrov­ský zájem tuhle roli hrát a když odpa­dl Paulo Branco a Mike Palin už nemohl déle čekat, tak se uká­za­lo, že Jonathan čeká stá­le. V té době hrál ve West Endu v diva­del­ní hře The Caretaker. Šel jsem se na něj podí­vat a byl v tom kurev­sky dob­rý. Vypadal skvě­le, zhub­nul a já si najed­nou říkal: Sakra, mož­ná jsem to podě­lal.“

Gilliam nemohl být z nové­ho před­sta­vi­te­le Quijota nad­še­něj­ší. „Nedovedu si před­sta­vit niko­ho, kdo by ho zahrál tak dob­ře. Je to úžas­né. Stále jsem Jonathana chvá­lil, jak hra­je všech­ny shake­spea­rov­ské posta­vy v jed­né oso­bě. Je fan­tas­tic­ký a čiše­la z něj radost. A spo­lu­prá­ce Jonathana s Adamem (Driver) byla bri­lant­ní. Nakonec tu roli dostal ten pra­vej.“

Adama Drivera oslo­vi­la Amy Gilliam, kte­rá navrh­la otci, aby se s ním setkal. „Když jsem se s Adamem potkal, ihned mi vysko­či­lo v hla­vě: To je ten chlap, kte­ré­ho jsem hle­dal! Byl jeden z těch zvlášt­ních lidí. Mám tím na mys­li, že Jack O’Connell by Tobyho ztvár­nil urči­tým způ­so­bem. Toby Ewana McGregora by byl jiný. Ale když jsem se setkal s Adamem, nevím, co to kur­va bylo, ale pomys­lel jsem si: Tohle je ten chlap! Viděl jsem ho jen ve Star Wars (Síla se pro­bou­zí), což nebyl pro roli Tobyho zrov­na dob­rý začá­tek a on byl napros­to odliš­ný od toho, co jsem mys­lel, že chci. Ale bum! Prostě se mi líbil. A taky pomoh­lo, že byl nad­še­ný. Mám rád, když je někdo pro něco nad­še­ný!“

Obsazení zbyt­ku klí­čo­vých rolí, včet­ně Stellana Skarsgaarda do role Tobyho šéfa a Olgy Kurylenko do role šéfo­vy man­žel­ky Jacqui (s níž má Toby poměr), „bylo vel­mi rych­lé“, říká Gilliam.

Stejně rych­le vznik­lo špa­něl­ské obsa­ze­ní, včet­ně Óscara Jaenada jako záhad­né­ho ciká­na a Sergi Lópeze jako far­má­ře. Role trpí­cí Angelicy při­padla Joaně Ribeiro. Tu Gilliamovi navrh­nul por­tu­gal­ský cas­tingo­vý reži­sér. „Šel jsem s ní na kávu a bylo to podob­né jako, když jsem se setkal s Adamem. Našel jsem ji. Hotovo.“

Než Gilliam spus­til kame­ry (s kame­ra­ma­nem Nicolou Pecorinim, kte­rý se ke Quijotovi vrá­til po 17 letech a s humor­ným nad­hle­dem si do titul­ků v tom­to fil­mu dal pro­střed­ní jmé­no „Sancho“), již věděl, že loka­ce pro natáč­ní fil­mu našel ve Španělsku, Portugalsku a na ost­ro­vě Fuerteventura. Vyhlédl si je rok před­tím.

Na roz­díl od prv­ní­ho natá­če­ní mohl Gilliam říct: „Příroda nás neza­bi­la. Mohla. Mohlo se to opět stát, ale nesta­lo. Ale… Bylo to těž­ké. Jsem frustro­va­ný, pro­to­že proč to celé pro­bo­ha muse­lo být takhle? Mluvili jsme o tom. Takové jako teď to pře­ce mělo být už před lety. I když jsem byl frustro­va­ný, sna­žil jsem se, abych půso­bil odpo­ča­tě, zábav­ně a vysmá­tě. I to je část mé prá­ce.“

Pro hlav­ní dva her­ce neby­lo natá­če­ní tou nej­snaz­ší zku­še­nos­tí. Adam Driver byl zpo­čát­ku pod tla­kem, cítil vůči reži­sé­ro­vi, kte­rý se něko­lik dese­ti­le­tí sna­ží rea­li­zo­vat svou vizi, obrov­skou zod­po­věd­nost. „Adam odvá­děl per­fekt­ní prá­ci, ale byl pod vel­kým tla­kem,“ říká Gilliam. „Řekl mi: Už 27 let se to sna­žíš nato­čit a fakt cítím zod­po­věd­nost. Strašně moc Tě nechci zkla­mat. Ze začát­ku byl svá­za­ný a pře­hna­ně sebe­kri­tic­ký. Chvíli mu trva­lo než si v roli začal uží­vat. Ale to roz­hod­ně není kri­ti­ka jeho smě­rem, pro­to­že odvá­děl per­fekt­ní prá­ci.“

Gilliam měl pocit, že Adam Driver absor­bo­val do své­ho výko­nu i část Gilliamovy pova­hy: „Myslím, že to je nej­víc vidět, když říká – kur­va! To jsem celý já. A taky někte­ré výbuchy. To má taky ze mě!“

Jonathan Pryce se mezi­tím musel potý­kat se zvlád­nu­tím jízdy na koni a s hod­ně fyzic­ky nároč­ný­mi akč­ní­mi scé­na­mi v těž­ké Quijotově zbro­ji (oblé­kal stej­ný kos­tým, kte­rý měl při natá­če­ní Rochefort v roce 2000). Navíc na natá­če­ní dora­zil se zaban­dá­žo­va­ným kole­nem, pro­to­že nedáv­no před natá­če­ním absol­vo­val ope­ra­ci nohy. Ale netr­va­lo to dlou­ho a Pryce byl brzo nabi­tý hrdin­ským duchem Cervantesova nezlom­né­ho bojov­ní­ka.

„Zpočátku, když jsme ho posa­di­li na koně, jsme s ním všich­ni zachá­ze­li opa­tr­ně, jak když vede­te malé­ho chlap­ce na oslí­ko­vi,“ říká Gilliam. „Snažili jsme se ho šet­řit, pro­to­že nebyl po fyzic­ké strán­ce v pořád­ku. A pak při­šel natá­če­cí den, kdy má popr­vé bojo­vat s větr­ným mlýnem. Musel jet po úzké ces­tě, udě­lat ostrou otoč­ku a bum! Nejdřív Jonathan řekl, že tohle udě­lat nemů­že. Tak jsme pou­ži­li kaska­dé­ra. Ale nefun­go­va­lo to. Bylo poznat, že to není Jonathan. A pak… Jonathan to zvlád­nul. Vyjíždí na ten kopec v plném cva­lu, bri­lant­ně se oto­čí a řve. Prostě tanec! Všichni jsme vsta­li a tles­ka­li. Jakmile se do her­ce vli­je adre­na­lin z posta­vy, kte­rou hra­je, doká­že coko­liv. Právě tohle bylo úžas­né.“

Quijot už pod ruka­ma Gilliama koneč­ně ožil, ale Terryho sta­ros­ti neskon­či­ly. Pár týd­nů před pre­mi­é­rou fil­mu na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes stál před posled­ní pře­káž­kou. Paulo Branco, por­tu­gal­ský pro­du­cent, kvů­li kte­ré­mu zkra­cho­va­lo plá­no­va­né natá­če­ní v roce 2016, podal žalo­bu k sou­du, aby Muž, kte­rý zabil Dona Quijota, nemohl být na pro­slu­lém fes­ti­va­lu pro­mí­tán. Vznesl pro­ti Gilliamovi žalo­bu, že on a jeho spo­leč­nost Alfama Films Production vlast­ní na film výhrad­ní prá­va.

Dokonce i po všech těch letech, po úspěš­ném dokon­če­ní natá­če­ní, mož­ná na vrcho­lu tri­um­fu, Quijota Terryho Gilliama pro­ná­sle­du­jí pro­blémy. „Místo abych se těšil a uží­val si, že je moje dlou­há ces­ta s tímhle pro­jek­tem u kon­ce, věnu­ji veš­ke­rou mou ener­gii a čas jed­ná­ní s Brancem“, říká reži­sér.

(Pozn. V době vydá­ní toho­to roz­ho­vo­ru nebyl znám výsle­dek soud­ní­ho jed­ná­ní. Nyní již víme, že soud dal Gilliamovi za prav­du a Muž, kte­rý zabil Dona Quijota bude v Cannes slav­nost­ně uve­den. Premiéra v čes­kých kinech se usku­teč­ní 5. čer­ven­ce 2018).

„Promítli jsme naše­ho Quijota dosta­teč­né­mu množ­ství lidí, tak­že vím, že fun­gu­je, byli nad­še­ní,“ říká Gilliam. „Španělská stři­hač­ka Teresa Font si náš film zami­lo­va­la, i mno­ho dal­ších. Takže mi to pomoh­lo, věděl jsem, že jsem na správ­né ces­tě. Teď už jen chci, aby film vidě­lo sku­teč­né, objek­tiv­ní pub­li­kum.“

Satirický, surre­a­lis­tic­ký. Muž, kte­rý zabil Dona Quijota je smě­si­cí všech Gilliamových pře­lo­mo­vých fil­mů. Odráží se v něm mix Krále rybá­ře, Dobrodružství Barona práši­la i Brazil. „Mám vlast­ně kom­plet­ní bale­ní,“ smě­je se Gilliam. Film také v mno­ha ohle­dech odrá­ží život své­ho stvo­ři­te­le. „Všechny mé fil­my vlast­ně nako­nec byly o tom, co se dělo při jejich natá­če­ní,“ tvr­dí Gilliam.

Za pár měsí­ců bude Gilliamovi 78 let, ale je stá­le plný živo­ta. Přestože zatím nepo­tvr­dil, zda a jaký bude jeho dal­ší pro­jekt, sli­bu­je: „Nekončím!“ Takže Muž, kte­rý zabil Dona Quijota nebu­de jeho posled­ním výkři­kem? „Ne, kur­va!“ říká. „Já zno­vu začí­nám!“

Gilliam Vive.

 

Ohodnoťte článek


|

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky:

  • Muž, který zabil Dona Quijota (zpět do kraje La Mancha po 16 letech)6. července 2018 Muž, který zabil Dona Quijota (zpět do kraje La Mancha po 16 letech) I když se to ve filmu Muž, který zabil Dona Quijota stane, nikdo nemůže pochybovat, že takový rytíř nezmizí jen tak ze světa. Jednak je to představitel rytířských ctností, jednak je to […]
  • Projekt 100 - Brazil - O filmu14. září 2017 Projekt 100 - Brazil - O filmu Gilliam sepsal první verzi devadesátistránkového scénáře již na konci 70. let minulého století. V průběhu literárního vývoje spolupracoval postupně se dvěma scenáristy. Prvním z nich byl […]
  • 12 Opic24. března 2003 12 Opic Představte si, že v roce 1996 svět postihla strašlivá katastrofa, většina lidí vymřela, a vy musíte žít spolu s kdovíkolika dalšími nešťastníky kdesi pod zemí. Píše se rok 2035. Všichni […]
  • Projekt 100 - Terry Gilliam (1940)14. září 2017 Projekt 100 - Terry Gilliam (1940) Gilliam se narodil v protestantské rodině v Minnesotě ve Spojených státech. „Chceteli si představit mé dětství, stačí, když si vzpomenete na Toma Sawyera a Hucka Finna,“ říká s oblibou. […]
  • JAN HARTL – Kytka14. února 2012 JAN HARTL – Kytka Jan Hartl vystudoval pražskou DAMU. Hrál v Realistickém divadle Z. Nejedlého, v Divadle na Vinohradech, Divadle Za branou II. a nyní je v Národním divadle v Praze. Ve filmu debutoval v […]
  • ROZHOVOR s režisérem Paolo Sorrentinem6. dubna 2012 ROZHOVOR s režisérem Paolo Sorrentinem Jak jste potkal Seana Penna a jak se zrodila myšlenka tohoto filmu? Seana Penna jsem potkal v roce 2008 během závěrečné noci Filmového festivalu v Cannes. V roce, kdy byl předsedou […]
  • Brazil13. prosince 2003 Brazil Kina jsou zahlcena sci-fi příběhy o Borzích, Mormonech, a dalších mimozemských bytostech. Futuristických vizích hi-tech společnosti jakožto správců galaxií a alternativních realit. Zcela […]
  • Terry Gilliam v TV - Brazil3. ledna 2004 Terry Gilliam v TV - Brazil Podobně jako ve Dvanácti opicích, i zde Gilliam umístil svůj příběh do těžko definovatelného období kolem Vánoc "někdy ve 20. století", kdy armády bezejmenných úředníčků striktně […]
  • ROZHOVOR se Zdeňkem Troškou k nové komedii BABOVŘESKY    8. srpna 2012 ROZHOVOR se Zdeňkem Troškou k nové komedii BABOVŘESKY Do vísky Babovřesky přijíždí nový farář. Místní zbožné ženy čekají starého pána, ale z auta vyskočí mladík sportovního vzezření. Tak začíná příběh nové komedie Zdeňka Trošky, který se […]
  • KLÁRA MELÍŠKOVÁ – rozhovor k filmu Andělé všedního dne3. října 2014 KLÁRA MELÍŠKOVÁ – rozhovor k filmu Andělé všedního dne Co Vás na postavě mladé bezdětné vdovy Ester ve filmu Andělé všedního dne fascinovalo a přibližte divákům svou postavu. Ester je zralá žena, která se po smrti manžela znovu snaží zapojit […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *