King Skate - ROZHOVOR SE ŠIMONEM ŠAFRÁNKEM

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Stěžejní sou­čás­tí fil­mu jsou uni­kát­ní dobo­vé zábě­ry. Jakým obje­mem fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lu jste se muse­li pro­bí­rat? Kdo byli ti, kte­ří teh­dej­ší skej­to­vou komu­ni­tu natá­če­li?

Měli jsme asi 25 hodin archi­vů od samot­ných skej­ťá­ků. Jde o úžas­né zábě­ry, natá­če­né pře­de­vším na 8mm film. Od té doby je navíc nikdo nevi­děl. Při jejích sle­do­vá­ní mě pře­kva­pi­la kame­ra­man­ská schop­nost samot­ných skej­ťá­ků. Zatímco Ivo Škrabal pre­ciz­ně natá­čel závo­dy, Vojta Kotek natá­čel roze­smá­tou par­tu. Ondra Sudek zazna­me­ná­val začát­ky skej­tu v Plzni a podob­ně. Petr Kotting zase dostal od horo­lez­ců pár cívek s barev­ným 16mm fil­mem. Vzal je na závo­dy do Karlových Varů a poří­dil napros­to fan­tas­tic­ké akč­ní zábě­ry; uklá­dal kame­ru do dět­ské­ho kočár­ku, aby se nekle­pa­la a moh­la jet ved­le skej­ťá­ka, počí­nal si hod­ně vyna­lé­za­vě.

Jaké zábě­ry na tobě zane­cha­ly nej­sil­něj­ší dojem?

Působivé jsou zábě­ry sko­ku do dál­ky, to byla adre­na­li­no­vá dis­ci­plí­na, kdy se jez­dec nechal roz­tla­čit, a pak v rych­los­ti pře­sko­čil na jiné prk­no, tře­ba ve vzdá­le­nos­ti pět met­rů. Často se při­tom pada­lo. Obrázky z Březin, kde posta­vil Ivo Škrabal ram­pu v lese a jez­di­lo se tam v létě, mají až hipísác­ky svo­bo­do­my­sl­nou nála­du, nao­pak výlet do východ­ní­ho Berlína je plný pun­ko­vé pro­vo­ka­ce. Líbí se mi bizar­ní detai­ly – díky někte­rým jsme se dosta­li k novým hrdi­nům. Když jsme se díva­li na test pře­pi­sů v UPP, všim­nul jsem si roz­če­pý­ře­né­ho blonďá­ka, kte­rý po asfal­tě brus­lil na sku­teč­ných brus­lích až jis­kry léta­ly. Vojta Kotek pro­zra­dil, že je to Petr Karlíček. Za pár týd­nů na to už jsme za ním vyra­zi­li a nako­nec se stal jed­nou z tvá­ří z fil­mu.

Do King Skate se nako­nec poda­ři­lo dostat výpo­vě­di osmi skej­ťá­ků. Bylo těž­ké se s nimi spo­jit?
Když jsem s pro­jek­tem začí­nal, oslo­vi­la jsem Kateřinu Černou z Negativu – ona mezi těmi skej­ťá­ky vyrůs­ta­la. Díky tomu je všech­ny zna­la. Její kama­rád Vojta Kotek je roze­ný archi­vář té skej­to­vé scé­na a stal se naším odbor­ným porad­cem. Čili dostat se k nim neby­lo pro­ble­ma­tic­ké. Navíc všich­ni na tu dobu hroz­ně rádi vzpo­mí­na­jí, je na nich vidět, že to pro­ži­li napl­no. A mají z toho radost.

S fil­mem jsi strá­vil roky živo­ta. Jaké nej­vý­raz­něj­ší zážit­ky sis z toho­hle obdo­bí odne­sl?
Byl to nej­vět­ší pro­jekt, kte­rý jsem dosud udě­lal, a mám pocit, že jsem se kaž­dý den pře­de­vším pořád něco učil. Co se nála­dy týče, ohrom­ně na mě zapů­so­bi­la svo­bo­do­my­sl­nost té par­ty. To, jak byli týden někde v lese, ane­bo i jenom přes víkend někde na náměs­tí, děla­li blbos­ti, heco­va­li se, milo­va­li se a byli svý­mi pány. Takhle to čtu a při­jde mi to nej­víc.

Z fil­mu dýchá neu­vě­ři­tel­ná ener­gie, život skej­ťá­ků byl pod­le vše­ho jeden veli­ký mejdan. Co bylo nej­vět­ší výzvou, když jste se tuhle nála­du sna­ži­li pře­nést na plát­no?

Od začát­ku jsme vědě­li, že se bude­me hod­ně opí­rat o dobo­vou muzi­ku. Hudba totiž půso­bí suges­tiv­ně, doká­že zpro­střed­ko­vat kon­krét­ní nála­du mno­hem přes­ně­ji, než obraz. Nakonec ve fil­mu máme asi 40 pís­ni­ček od 20 kapel, čes­ké i svě­to­vé, nové, ale pře­de­vším dobo­vé.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře