Hastrman - Rozhovor s režisérem Ondřejem Havelkou

Havelka

Přestože půso­bí­te jako reži­sér doku­men­tů, diva­del­ních her a věnu­je­te se oper­ní režii, Hastrman je váš fil­mo­vý debut. Byl to pro­ces postup­né­ho zrá­ní, nebo spon­tán­ní odhod­lá­ní?

Kdysi dáv­no v hlou­bi 20. sto­le­tí jsem vystu­do­val herec­tví, pak jsem kon­cem 20. sto­le­tí vystu­do­val i režii. K té jsem se hned nehr­nul, než při­šla prv­ní nabíd­ka. Podobně to bylo s ope­rou. Ujmout se režie ope­ry Jaroslava Duška a Martina Smolky Nagano v Národním diva­dle byla ode mě doce­la sluš­ná drzost, ale poved­lo se a k pře­kva­pe­ní všech to byl vel­ký úspěch. Mezitím jsem sám pro svůj jazzband psal a reží­ro­val – točil kli­py. Potom jsem por­tré­to­val něko­lik osob­nos­tí v doku­men­tár­ních fil­mech pro tele­vi­zi. Jsem doce­la dob­ro­druž­ná pova­ha a baví mě zkou­šet a obje­vo­vat nové věci. Zaujat pří­bě­hem Miloše Urbana jsem si troufl pomys­let, že by se z něj dal udě­lat hez­ký celo­ve­čer­ní film. Tudíž mohu říct, že jsem netou­žil stát se fil­mo­vým reži­sé­rem, spí­še to tak při­šlo.

Čím vás nato­lik román Miloše Urbana zau­jal?

Je to krás­ný a záro­veň podiv­ný milost­ný pří­běh, kte­rý je opře­den aspek­ty roman­tis­mu, ode­hrá­va­jí­cí se v  kuli­sách čes­ké­ho ven­ko­va počát­ku 19. sto­le­tí. Osvícenský aris­to­krat se osu­do­vě zami­lu­je do ven­kov­ské dív­ky. Navíc je pří­běh rámo­ván pohan­ský­mi ritu­á­ly a lido­vý­mi zvy­ky cyk­lic­ké­ho roku, kte­ré mě vždyc­ky zají­ma­ly a jejichž pod­sta­ta začí­ná být zno­vu vel­mi aktu­ál­ní. Stroze mate­ri­ál­ní chá­pá­ní svě­ta je už dnes pas­sé.

Co pro vás přes­ně roman­tis­mus zna­me­ná?
Když se dnes řek­ne, dej­me tomu, roman­tic­ký film, je to vní­má­no jako něco líbi­vé­ho. Ve svém původ­ním smys­lu šlo ale více o para­le­ly vzta­hů mezi lid­mi a pří­rod­ní­mi jevy, pří­rod­ní­mi živly. Vzbouřené živly ver­sus vzbou­ře­né váš­ně.

Hastrman má jako román dvě roz­díl­né čás­ti, fil­mo­vý pří­běh vzni­kl logic­ky na moti­vy té prv­ní. Dominuje vaše­mu pří­bě­hu, ke kte­ré­mu jste napsal scé­nář s Petrem Hudským, lás­ka?

Pochopitelně že nosi­te­lem pří­bě­hu je lás­ka baro­na a Katynky. Baron vypa­dá sice na čty­ři­cet, ale je to záhad­ná bez­vě­ká bytost. A ten­to zku­še­ný svě­tem pro­tře­lý tvor popr­vé pozná­vá, co je to oprav­do­vý milost­ný cit. Vlastně všech­ny hlav­ní figu­ry se potý­ka­jí s lás­kou.

Miloš Urban psal román pře­de­vším jako svůj vklad do eko­lo­gic­ké­ho boje za záchra­nu pří­ro­dy. Napsal jej ve dvou dílech. Ten prv­ní je onen roman­tic­ký milost­ný pří­běh z 19. sto­le­tí a ten dru­hý tako­vý ekologicko-politický thriller ze sou­čas­nos­ti. Když jsme pro­mýš­le­li scé­nář, pocho­pi­li jsme, že vše se do něj neve­jde, to by měl film čty­ři hodi­ny. Já jsem roz­hod­ně pre­fe­ro­val prv­ní his­to­ric­kou část a Petr Hudský, spo­lu­au­tor scé­ná­ře, se mnou sou­hla­sil. Ale jeli­kož ta dru­há část má v sobě aspek­ty, kte­ré pod­po­ru­jí to mysté­ri­um celé­ho pří­bě­hu, kte­ré se nám nechtě­lo zaho­dit – to by byla straš­ná ško­da –, roz­hod­li jsme se pro jaký­si epi­log, dově­tek, kte­rý celý pří­běh zavr­ší.

Jste tak ote­vře­ný dílům, kdy auto­ři dáva­jí divá­ko­vi či čte­ná­ři záměr­ně pro­stor o někte­rých věcech pře­mýš­let, a ne nut­ně vše expli­cit­ně dopo­ví?

Samozřejmě. Sdílím tezi, že by umě­ní mělo klást otáz­ky, otví­rat bolest­ná téma­ta. A oprav­du není vždy nut­né vyřknout jas­né odpo­vě­di, při­nést jed­no­znač­ná řeše­ní.

Je pří­běh has­tr­ma­na a Katynky nad­ča­so­vý?

Je to pří­běh zapo­vě­ze­né lás­ky. Myslím, že všich­ni se někdy do podob­né situ­a­ce dosta­li a muse­li v sobě vybo­jo­vat ten svár, zda se tako­vé lás­ce oddat, nebo jí odo­lat. Baron Johan Salmon de Caus se bojí lás­ce při­blí­žit z oba­vy, že Katynka neu­ne­se pozná­ní jeho sku­teč­né iden­ti­ty. Jistě v tom lze nalézt mno­ho para­lel s osu­dy nás smr­tel­ní­ků. Na dru­hou stra­nu Katynka, kte­rá cítí, že pro­stře­dí ves­ni­ce je pro ni klec, potká libe­rál­ní­ho, osví­ce­né­ho šlech­ti­ce, kte­rý ji zaujme svou vzdě­la­nos­tí a šar­mem.

Ale co je také důle­ži­té – mě baví dívat se na věci a situ­a­ce v jejich ambi­va­lent­nos­ti, pro­to jsem chtěl vykres­lit nejen osu­do­vé pro­pa­dá­ní se do zami­lo­va­nos­ti a váš­ně, ale také jejich jis­tou směš­nost. Zamilovaní lidé se cho­va­jí tak tro­chu při­hlouple, zvláš­tě páno­vé, když se zami­lu­jí ve střed­ním věku. Ironický pohled na toho­to pobláz­ně­né­ho aris­to­kra­ta mě moc bavil.

A je to, co mezi nimi vznik­ne, vášeň, nebo je to oprav­do­vá lás­ka?
Zcela jis­tě je to lás­ka (úsměv).

A není to všech­no tak tro­chu nad­sáz­ka?
Samozřejmě, celé je to vyprá­vě­né v nad­sáz­ce, pro­to­že to není rea­lis­tic­ký pří­běh, spí­še pří­běh mystic­ký.

Dalo by se říct, že jste si pro svůj fil­mo­vý debut vybral Hastrmana, pro­to­že i vás se ústřed­ní téma nějak dotý­ká?

Každý tvůr­ce, chce-li být upřím­ný a oprav­do­vý, vyprá­ví o sobě. Více či méně. Pro mne byl zvlášť důle­ži­tý ten podti­tul fil­mu – člo­věk ve zví­ře­ti, zví­ře v člo­vě­ku –, pro­to­že jsem pře­svěd­čen, že v kaž­dém z nás je zví­ře a je pou­ze otáz­ka, jest­li s ním člo­věk boju­je, nebo ne.

Je osvě­žu­jí­cí, že v titul­cích herec­ké­ho obsa­ze­ní čte­me jmé­na sou­čas­né diva­del­ní herec­ké eli­ty a pak jmé­na ve fil­mu etablo­va­něj­ších her­ců… Ušli jste k tako­vé­mu obsa­ze­ní dlou­hou ces­tu?

Skutečně jsme s pro­du­cen­tem Čestmírem Kopeckým chtě­li hle­dat tvá­ře, jak se říká, ve fil­mu méně okou­ka­né. Ano, hle­da­li jsme dlou­ho, ale stá­lo to za to.

Karel Dobrý je has­tr­man – i tak se o před­sta­vi­te­li titul­ní role s nad­sáz­kou mlu­ví. Lze ten­to fakt vůbec vyvrá­tit? A v jaké fázi fil­mo­vé­ho pro­jek­tu k této „pro­mě­ně“ Karla Dobrého v has­tr­ma­na došlo?

Karel Dobrý mi byl dopo­ru­čo­ván. A pak jsem reží­ro­val v Národním diva­dle před­sta­ve­ní V ryt­mu swin­gu buší srd­ce mé, kam jsem Karla obsa­dil a pra­co­val s ním. A zjis­til jsem, že on je has­tr­man. Škála jeho vyja­d­řo­va­cích pro­střed­ků je vel­mi širo­ká, umí být ele­gant­ní aris­to­krat, ale záro­veň se doká­že pro­mě­nit ve zví­ře. Pokud ta figu­ra měla být zmí­tá­na běsy, v tu chví­li jsem věděl, že Karel je ide­ál­ní před­sta­vi­tel. Teď jsem pře­svěd­čen, že byl pro tu roli před­ur­čen.
A hle­dá­ní Katynky jsme záměr­ně nechá­va­li na posled­ní chví­li, pro­to­že k rea­li­za­ci jsme spě­li mno­ho let a vědě­li jsme, že nemá cenu ji hle­dat roky dopře­du. Simona Zmrzlá tak vze­šla na posled­ní chví­li z cas­tingu, zau­ja­la mě svým typem i tím, že na svůj věk je veli­ce zra­lá hereč­ka. Je muzi­kál­ní a mys­lím, že má v sobě zemi­tost, tu drs­nou razan­ci, kte­rou jsme potře­bo­va­li, aby Katynka měla.

Hastrman byl čás­teč­ně nato­čen pří­mo v dějiš­ti kniž­ní před­lo­hy. Jak moc je nako­nec ve fil­mu zob­ra­zen tzv. Máchův kraj?

Točili jsme v oko­lí Stvolínek, Zahrádek, Holan, v onom kra­ji „pod horou“, tedy pod horou Vlhošť, to zna­me­ná přes­ně v mís­tech, o kte­rých Urban píše. To je sku­teč­ně pře­krás­ný kraj. Je to vlast­ně kou­sek od Máchova jeze­ra, kde jsme taky jeden obraz toči­li. Po pře­čte­ní kníž­ky jsem si ten kraj pro­jel na kole a okouz­le­ní čte­ná­ře i cyk­lis­ty bylo totož­né. Díky své­mu kama­rá­do­vi Danovi Dittrichovi jsem poznal i někte­rá tajem­ná zákou­tí toho­to kra­je.

Jak vel­kou roli tedy hra­je ve vašem fil­mu lás­ka k samot­né pří­ro­dě?

Vztah k pří­ro­dě je v tom fil­mu úpl­ně při­ro­ze­ně pří­to­men díky hlav­ní posta­vě has­tr­ma­na, kte­rý je sou­čás­tí pří­ro­dy, tudíž na to neby­lo nut­né tolik tla­čit. Zcela jis­tě je jed­ním z hlav­ních témat fil­mu osla­va čes­ké kra­ji­ny. Ve smys­lu eko­lo­gic­kém jsem však nechtěl být pro­kla­ma­tiv­ní.

Jste váš­ni­vým hudeb­ní­kem. Snažil jste se ten­to fakt upo­za­dit, nebo upřed­nost­nit?

Hudba nebo zpěv jsou nosi­te­li sil­ných emo­cí. V tom­to smys­lu jsou mnoh­dy sil­něj­ší než slo­vo. Proto tak skvě­le fun­go­val kla­sic­ký muzi­kál. Když už dia­log k vyjá­d­ře­ní hlu­bo­kých citů nesta­čil, zača­li hrdi­no­vé zpí­vat. Pokud se to insce­nu­je při­ro­ze­ně a s vku­sem, je to vel­mi účin­né. Celý náš film je vyprá­věn v kapi­to­lách, kte­ré se váží k ritu­á­lům či svát­kům cyk­lic­ké­ho roku. A všech­ny tyto slav­nos­ti a zvy­ky byly vždy dopro­vá­ze­ny hud­bou a zpěvy. Takže jsem se sna­žil, tam, kde to bylo z pod­sta­ty věci tře­ba, film „zhu­deb­nit“. Teď ovšem nemlu­vím o scé­nic­ké hud­bě, tu napsal skla­da­tel Petr Wajsar.

Mimo jiné jsou hyba­te­lem děje vaše­ho fil­mu pohan­ské ritu­á­ly. Jak moc jste klad­li důraz na jejich auten­ti­ci­tu?

Kdysi jsem se hod­ně zabý­val lido­vým diva­dlem a lido­vou kul­tu­rou vůbec. Teoreticky i prak­tic­ky a musím říct, že jsem v teré­nu pro­žil chví­le vel­mi zjitře­né. Hrával jsem s lido­vý­mi muzi­kan­ty na morav­ském Horňácku a býva­lo to neo­by­čej­ně inten­ziv­ní, radost­né i bolest­né. Mnoho moti­vů ze svých zážit­ků jsem tře­ba pou­žil do insce­na­ce Prodané nevěs­ty, kte­rá se už jede­nác­tou sezó­nu hra­je v Brně. Zkrátka pocit z těch osob­ních auten­tic­kých zku­še­nos­tí jsem se sna­žil vlo­žit i do vyprá­vě­ní toho­to pří­bě­hu.

 

Co vám nako­nec při­jde na mysl, když se řek­ne has­tr­man?

Splněný sen. Rok živo­ta. Zkušenost, kte­rá bolí i povzná­ší. Ale hlav­ně film, kte­rý, dou­fám, divá­ky zaujme a poba­ví.


Hastrman - Rozhovor s režisérem Ondřejem Havelkou
Hodnocení: 5 - ‎1 hl.



Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Podívejte se na fotogalerii z natáčení nového českého filmu Hastrman13. července 2017 Podívejte se na fotogalerii z natáčení nového českého filmu Hastrman Romantický thriller Hastrmani, který vzniká na motivy knihy Miloše Urbana, za kterou získal na Magnesii Litera cenu za nejlepší prózu byl včera za přítomnosti hlavních představitelů a […]
  • Hastrman19. dubna 2018 Hastrman Romantický thriller o lásce hastrmana k venkovské dívce natočil režisér Ondřej Havelka a produkoval Čestmír Kopecký.  Film vznikl na motivy románu Miloše Urbana oceněného Magnesií Literou. […]
  • Hastrman - Synopse & O filmu20. dubna 2018 Hastrman - Synopse & O filmu  SYNOPSE Romantický a zároveň ironický příběh hastrmana alias barona de Caus, jehož láska k venkovské dívce Katynce naplňuje netušeným štěstím i stravující vášní. Baron se vrací se svým […]
  • Libuše Havelková6. dubna 2017 Libuše Havelková Libuše Havelková (11. května 1924 České Budějovice - 6. dubna 2017) byla česká herečka, matka herce a zpěváka Ondřeje Havelky, dlouholetá členka činohry Národního divadla, herečka známá v […]
  • Hastrman nemá srdce z ledu - 75 %20. dubna 2018 Hastrman nemá srdce z ledu - 75 % Když se hastrman, alias baron de Caus, rozhlíží po svém panství, největší radost mu dělá pohled na vodní hladiny rybníků, které zažil už jeho otec. Voda je živel, který mu pomáhá přežít […]
  • Už 19. Dubna začne v Plzni 31.filmový festival Finále Plzeň24. března 2018 Už 19. Dubna začne v Plzni 31.filmový festival Finále Plzeň Finále Plzeň, filmový festival, tentokrát už 31. ročník se opět bude konat v Měšťanské besedě a opět se bude na co těšit. Vedle příjemně komorní filmové atmosféry, diskuze s filmovými […]
  • Hastrman19. dubna 2018 Hastrman Videa z novinářské konference 18. 4. […]
  • STANISLAVA ŠLOSSEROVÁ (KOSTÝMNÍ VÝTVARNICE)8. prosince 2017 STANISLAVA ŠLOSSEROVÁ (KOSTÝMNÍ VÝTVARNICE)  „Když se herec cítí v kostýmu dobře, tak dobře hraje a celý film je dobrý.“ V Přání k mání hrají výprava a kostýmy velkou roli. Jak kostýmy a jejich koncepce pro film vznikaly? O co […]
  • Rozhovor s producentem Petrem Kellerem o filmu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov20. listopadu 2015 Rozhovor s producentem Petrem Kellerem o filmu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov Dne 3.11.2015 proběhl rozhovor s producentem Petrem Kellerem o filmu Aldabra. K.CZ: Jaký byl původní námět filmu? P.K: V roce 2005 jsem byl na Seychelách a hrozně se mi tam líbilo. A […]
  • Zdeněk Svěrák o filmu Po strništi bos21. srpna 2017 Zdeněk Svěrák o filmu Po strništi bos Co pro vás znamená Po strništi bos? Po strništi bos je vzpomínka na dobu protektorátu, kdy jsem byl přesazen z města na venkov a učil se tam žít. Naučil jsem se tam – a to vyjadřuje […]