Proč jsem nesnědl svého taťku - ROZHOVOR s Jamelem Debbouzem režisérem, scénáristou a představitelem role Edwarda

Debouzell

Jak odstar­to­va­lo celé to dob­ro­druž­ství?

Nejprve jsem byl požá­dán, abych pro­půj­čil svůj hlas pro­jek­tu, kte­rý byl už dob­ře roz­je­tý. Přišel jsem se dvě­ma nebo tře­mi dia­lo­gy, kte­ré byly vtip­né, a udě­lal jsem něko­lik roz­hod­nu­tí, kte­rá pozmě­ni­la děj. Požádali mě, abych pra­co­val na adap­ta­ci scé­ná­ře Evolution Mana od Roy Lewise. Z půd­ní­ho pří­bě­hu jsem toho moc nedo­dr­žel kro­mě postav Edwarda a Vanii, ti zůsta­li bra­t­ry. Zachoval jsem také svět a tón kni­hy, kte­rý se mi moc líbil. No a po hla­so­vé zkouš­ce a sepsá­ní scé­ná­ře se mě koneč­ně zepta­li, jest­li nechci film i reží­ro­vat. Kousek po kous­ku, celý pří­běh byl jako vlna nabí­dek, kte­ré mě pohl­ti­ly. Já jsem nevy­tvo­řil tenhle film – tenhle film for­mo­val mě. Od té doby, co jsem při­šel na jeden den, abych uká­zal své hla­so­vé schop­nos­ti, už uply­nu­lo sedm let. Je to nej­vět­ší pro­jekt mého živo­ta – nikdy jsem nepra­co­val na něčem s tako­vou inten­zi­tou a tou­hou.

Kdy jste popr­vé četl kni­hu Roye Lewise? Před tím­to pro­jek­tem nebo už dří­ve?

Četl jsem ji ve ško­le, byla to povin­ná čet­ba. Ale líbil se mi ten odstup mezi sub­jek­tem a tónem kni­hy, což zna­me­ná, že vy i já jsme v něm jako opi­ce, což dělá pří­běh dostup­něj­ší. Když jsem pra­co­val na adap­ta­ci, roz­ho­dl jsem se, že se nebu­du držet ori­gi­nál­ní­ho díla. Opravdu jsem z toho chtěl vytvo­řit něco mého. Chtěl jsem, aby pří­běh ztě­les­ňo­val to, čím jsem byl a čím jsem se stal.

Více na Kritiky.cz
THE PEACEMAKER V Bosně je zavražděn významný politik a nedaleko Uralu právě explodovala jaderná hlavice. Dv...
PROMOSPOT - Festivalový půlmaraton Zlín 2017 ...
Dívka v pavoučí síti | The Girl in the Spider’s Web Lisbeth Salander je zpět. Špičková hackerka, která při svém posledním dobrodružství odhali...
Westworld - The Adversary (S01E06) Podívejte se na to, co nás čeká v příběhu během šesté epizody. Premiéra 7.11.2016....
Promovideo 45. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU ...

Jste Edward, kte­rý se naro­dil malič­ký a kte­rý tak i zůstal. Navíc vás pokou­sa­lo zví­ře, což mně­lo za násle­dek han­di­cap na pra­vé ruce – je těž­ké se vžít do posta­vy hned od začát­ku, ke vše­mu, když jako Edward sklí­zí­te posměch za své neú­spě­chy?

Věděli jsme, že při natá­če­ní bude­me pou­ží­vat tech­ni­ku sní­má­ní pohy­bů a že všech­no bude zno­vu rekon­stru­o­vá­no. Nebude mož­né nějak pod­vá­dět, tak­že když jsem psal cha­rak­ter hlav­ní­ho hrdi­ny, musel jsem to být já, tako­vý jaký jsem. Investoval jsem do fil­mu hod­ně z mého já – for­mu i obsah. Příběh nemá dale­ko k tomu, aby se stal meta­fo­rou mého vlast­ní­ho živo­ta.

Pracoval jste také na jazy­ce. Předělal jste lite­rár­ní před­lo­hu do sou­čas­né řeči, ale záro­veň do vaší oso­by a vaše­ho komic­ké­ho sty­lu. Bylo to nezbyt­né?

Byla to logic­ká vol­ba. Protože jsem to já a je to můj způ­sob vyjá­d­ře­ní pohy­bu, myš­le­ní a řeči. Bylo vel­mi důle­ži­té, abych zůstal blíz­ko své­mu při­ro­ze­né­mu vzhle­du – jen tak se nej­lé­pe vyva­ru­ju chyb.

Byla vaše změ­na názvu sou­čás­tí jiné vize celé­ho pří­bě­hu?

„Nemusíte s tím sou­hla­sit, není to vel­ký pro­blém.“ To je v pod­sta­tě to, co říká Edward. On se totiž roz­ho­dl, že sníst otce je bar­bar­ské a zůstal sám, tak jako já v živo­tě. Mají dnes obháj­ci evo­lu­ce vždy prav­du v kon­fron­ta­ci s jiný­mi? Ne vždy. Podívejme se napří­klad na ato­mo­vou ener­gii a bom­bu, inter­net a jeho exce­sy. To, co jsem chtěl skr­ze Edwarda říci, je že, ať se sta­ne coko­liv, musí­me se sna­žit o to být civi­li­zo­va­ní. Respekt, zdvo­ři­lost, poro­zu­mě­ní jsou jako sva­ly, kte­ré se musí posi­lo­vat. Všichni bychom měli varo­vat jeden dru­hé­ho před pře­kro­če­ním mezí. Měli bychom se všich­ni roz­hod­nout jakým smě­rem se ubí­rat. Opice v mém pří­bě­hu se semk­ly až po zni­če­ní jejich stro­mu, kte­rý byl jejich domo­vem. Musíme sku­teč­ně čekat, až to dojde tak dale­ko?

Více na Kritiky.cz
Narušitel – Recenze – 40% Píše se rok 1974 a mladý nadšenec do armádních letadel Vladislav (Pavel Neškudla) začíná s...
Štěstí mi uniká mezi prsty (Příběh moderní Popelky, která nečekala, až ji víla zachrání.) Iris odmala toužila být módní návrhářkou. Její rodiče ji v tom ale nepodporovali a proto n...
COLIN FARRELL COLIN FARRELL  je irský rodák, který pokračuje v úspěšném tažení Hollywoodem. V roce 2009...
Noční let Přestárlý otec teenagerského hororu Wes Craven nám po neúspěšném snímku Prokletí serví...
Terapie III. - EPIZODA 3: Středa 17:00, Jarda ...

Edward před­sta­vu­je evo­lu­ci, toho kdo při­ve­de dru­hy k dal­ší eta­pě svou vzpří­me­nou chůzí a ovlád­nu­tím ohně.

Byl zatra­cen sku­pi­nou a musel se s tím vyrov­nat. Navzdory tomu obje­ví oheň, přá­tel­ství, lás­ku – vše náho­dou, ale ne tak doce­la. Edward je opti­mis­ta, kte­rý obje­ví také hud­bu a nadě­ji. To, co ho žene kupře­du, je ener­gie huma­ni­ty. Nemá před­sud­ky, niko­ho nesou­dí – je pozi­tiv­ní v kaž­dé situ­a­ci, pro­to­že je pře­svěd­čen, že lidé vždy najdou řeše­ní díky dob­ro­tě.

A když tvr­dí: „On nás uho­dil, pro­to­že nás nezná,“ nezmi­ňu­je tím vlast­ně pro­blémy sou­čas­nos­ti, jako jsou igno­ran­ce a vylou­če­ní ze spo­leč­nos­ti?

Nechci to zleh­čo­vat, ale ano, chtěl jsem mlu­vit o chu­din­ských čtvr­tích, kde se lidé mohou cítit vylou­če­ní, na okra­ji spo­leč­nos­ti. Ale pat­ří sem také všech­na ta škol­ní hřiš­tě, kde se najed­nou ocit­ne­te na okra­ji kvů­li tomu, jak jste oble­če­ní, jaký máte nos, vla­sy, bar­vu ple­ti nebo kvů­li způ­so­bu vyja­d­řo­vá­ní. Pro tako­vé děti a mla­dist­vé, mys­lím, jsou dvě mož­nos­ti, jak rea­go­vat. Buď jsou frustro­va­ní a sna­ží se kul­ti­vo­vat nená­vist ostat­ních a celý sys­tém, nebo, ač to bude znít div­ně, trans­for­mu­jí svou frustra­ci a pře­mě­ní­te ji v zába­vu. V mém pří­pa­dě byl stud hna­cím moto­rem a měl jsem štěs­tí, že byl brzy nahra­zen lás­kou.

Inovátoři ver­sus kon­zer­va­tiv­ci. Je to věč­né para­dig­ma? Jaké bylo posel­ství, kte­ré jste chtěl lidem zane­chat?

Vždy aktu­ál­ní para­dig­ma! Už od úsvi­tu dějin. Někteří lidé žijí v minu­los­ti, někte­ří zase v budouc­nos­ti. Ne mno­ho z nás žije sou­čas­nos­tí. Je stá­le těž­ší a těž­ší si oprav­du sed­nout a udě­lat si o tom všem jas­ný úsu­dek s chlad­nou hla­vou. Dualita akce-reakce byla vždy hna­cím moto­rem lid­stva. Jdeme pořád dále za hra­ni­ce vstříc destruk­ci a pak dojde k zno­vuzro­ze­ní z pope­la – to je pod­sta­ta člo­vě­ka. To je také o čem náš pří­běh je, ale já jsem z gene­ra­ce, kte­rá nechce pře­tr­hat všech­ny vaz­by. Jsem si jis­tý, že doká­že­me opak, budo­vat a zkrášlo­vat. Smích, las­ka­vost a dob­ro­ta jsou pro mě tři nej­vět­ší ctnos­ti naše­ho dru­hu.

Více na Kritiky.cz
Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze – 50% Viktoriánský Londýn roku 1879, Štědrý večer. Kláře (Mackenzie Foy) a jejím sourozencům p...
Flash – zhrnutie epizódy –S03E16 (95%) V šestnástej epizóde s Flash vybral do Speedforce, aby zachránil Wallyho/Kid Flasha. Jeho náv...
John Wick 2 - stylové pokračováním předchozího akčního příběhu John Wick je zabiják na odpočinku, který by se nejraději zavřel ve svém domě a vzpomínal na ...
Assassin’s Creed: Syndicate Příběh hry Assassin’s Creed: Syndicate se odehrává na konci 19. Století, konkrétně v ro...
Grafomotorická cvičení pro předškoláky Máte doma předškoláka? Čekají ho poslední prázdniny před tím, než nejméně na devět let...

Pokrok pomá­há Simianům zlep­šit jejich živo­ty, ale zase je rych­le a pev­ně sva­zu­je s jejich majet­kem. Sotva zača­li, při­šla i závist a výluč­nost.

Zdá se, že jsme vel­mi zběh­lí v niče­ní štěs­tí. S těží se spo­ko­jí­me s tím, co máme a neřek­ne­me si: „Tak a je to, teď jsem v poho­dě.“ Donutil jsem se zasta­vit, roz­hléd­nout se a říct si, že život je krás­ný, mám stře­chu nad hla­vou, rodi­nu, kte­rou uži­vím, aniž bych něko­mu něco závi­děl. Ale když chy­bí tenhle nezbyt­ný prin­cip, nelze pěs­to­vat ušlech­ti­lé myš­len­ky. To je lid­ské. Je to celé jen o tom, nezá­vi­dět tomu dru­hé­mu, jen pro­to­že něco má. Často je to také strach, kte­rý nás nutí pře­mýš­let nebo jed­nat špat­ně. Jakmile si pus­tí­te strach k tělu, sta­ne se z vás blbec. Je jako voda, pro­sa­ku­je všu­de oko­lo. Strach může zni­čit svět. Čarodějnice ve fil­mu sym­bo­li­zu­je ten­to strach, kte­ré­mu jsme zapro­dá­ni kaž­dý den, a kte­rý nás sta­ví jeden pro­ti dru­hé­mu. Je to ten samý strach, kte­rý brz­dí opi­ce v sesko­ku ze stro­mů a živo­tu ve svo­bo­dě. Edward se sta­ne tím, kým je, pro­to­že

se roz­hod­ne, že se už nebu­de niče­ho bát. Když uči­ní­te tako­vé roz­hod­nu­tí, hádej­te, co se sta­ne? Obklopí vás nedo­byt­né brně­ní tak jako IRON MANA. Říká se tomu také sebe­vě­do­mí.

Poté, co byl vyhoš­těn z kla­nu, ujme se ho osa­mě­lý a svým způ­so­bem jed­no­du­chý opi­čák jmé­nem Ian. Kdo je tato posta­va?

Nemá dale­ko k autis­mu a mlu­ví jako „cho­bot­ni­ce“. Ian je Edwardův pří­tel od dět­ství, kte­rý žije sám a cítí se být vyhoš­těn sku­pi­nou, pro­to­že neu­mí mlu­vit jako ostat­ní. Je to vel­ký, milý a bílý opi­čák, jenž si pro zába­vu občas dělá bub­li­ny, nebo si poví­dá s Fifty Fifty - svým pta­čím pří­te­lem. Ian byl náho­dou u toho, když se Edward naro­dil. Ujal se ho, chrá­nil a nikdy ho neod­su­zo­val – sta­li se z nich přá­te­lé na život a na smrt.

Tihle dva – Edward a Ian jsou oba vyhnan­ci, pro­to­že jsou han­di­ca­po­va­ní, ale vyjde naje­vo, že jeden z nich je geni­ál­ní vyná­lez­ce a dru­hý je vizi­o­nář. Myslíte si, že odliš­nost je v pod­sta­tě pro svět pokro­ko­vá?

Edward a Ian nema­jí jinou mož­nost, než se spo­leh­nout jeden na dru­hé­ho, pro­to­že zby­tek svě­ta o ně nesto­jí. To je můj osob­ní pocit. To co mám na obou posta­vách rád je, že mi při­po­mí­na­jí mé rodi­če – zaži­li spous­tu špat­né­ho, ale nejsou naštva­ní, nema­jí v sobě zlost. To mi má mat­ka vždyc­ky říka­la. Jsem si abso­lut­ně jis­tý, že jen opti­mis­té jsou svou silou a nakaž­li­vou ener­gií zod­po­věd­ni za lid­ské záslu­hy. Všichni se vás sna­ží pře­svěd­čit, že pesi­mis­ta je inte­li­gent­ní. Špatně! To je jen ges­to. Dokonce pod­vod! Je to víra v budouc­nost, kte­rá je hyb­ným moto­rem. Edward a Ian se jen chtě­jí začle­nit do spo­leč­nos­ti, ale když jsou vyhná­ni, tak si vytvo­ří svou vlast­ní a celý svět se pak chce při­po­jit k nim. Uvědomujete si, jak moc ovliv­ňu­jí nepri­vi­le­go­va­né vrst­vy ve Francii styl, sport, hud­bu, film a lite­ra­tu­ru?! Jak je mož­né, že tito lidé mohou být stá­le vyčle­ňo­vá­ni v jejich vlast­ní zemi? Je to stej­né jako s Edwardem a Ianem – a to je záha­da.

Proč jste se roz­ho­dl reží­ro­vat film způ­so­bem sní­má­ní sku­teč­né­ho pohy­bu, což je v Evropě vůbec popr­vé?

Bylo to roz­hod­nu­tí Jérôma Seydouxe a upřím­ně řeče­no prá­vě on je tím jedi­ným, kdo to mohl doká­zat. Abychom se moh­li pus­tit do tako­vé­ho pro­jek­tu, chtě­lo to kuráž, vizi, čas a pení­ze. Pak jsme také dou­fa­li, že se bude­me moct měřit úrov­ní s Američany. Francie má něko­lik sil­ných zdro­jů v této oblas­ti. Například Marc Miance, kte­rý zalo­žil spo­leč­nost Let’So Ya – je to génius. Američané mu nabíd­li loď, aby při­plul a stal se čís­lem pět na jed­nom z jejich pro­jek­tů. My jsme mu nabíd­li jen „náprs­tek“, aby se stal čís­lem jed­na na našem pro­jek­tu. A on si vybral nás! Natáčeli jsme v Indii ve stu­diu, kte­ré pra­co­va­lo pro FOX na fil­mu PÍ A JEHO ŽIVOT. Když jsem tam při­jel, oci­tl jsem se v čekár­ně s Johnem Lasseterem (PŘÍBĚH HRAČEK, AUTA 2). Dovedete si to před­sta­vit?!

Více na Kritiky.cz
Far Cry 2 vs. Far Cry 5 Porovnání herních detaily her Far Cry 2 a Far Cry 5....
Constantine Akční horor odehrávající se mezi nebem a peklem, tedy na Zemi, natočený podle komixové před...
Vinnetou - Poslední výstřel - Winnetou 3. Teil (1965) V sezoně 1964-1965 promítala německá kina 73 snímků. K těm nejoblíbenějším patřily jedno...
Cesta vzhůru - ROZHOVOR S PRODUCENTY FILMU – RICHARDEM NĚMCEM A PETREM PLEWKOU Proč jste se rozhodl realizovat Cestu vzhůru, co bylo hlavním impulzem? Richard Němec: S ná...
Assassins Creed 3 Remastered Dnes vyšel remastrovaný díl Assassins Creed - Assassins Creed 3 (také jako součást Assassin's ...

Co se vám líbi­lo po tech­nic­ké strán­ce?

Snímání pohy­bu je neu­vě­ři­tel­ným pro­střed­ní­kem mezi sku­teč­nou živou akcí a obra­zov­kou. Právě tato tech­ni­ka mi dala spous­tu důvo­dů, proč se zapo­jit do pro­jek­tu. Na začát­ku jsme nato­či­li na zkouš­ku asi pět minut. Ukázal jsem to mému malé­mu syno­vi a sle­do­val, jak jeho oči pře­ska­ku­jí z počí­ta­če na mě a ode mě zpět na počí­tač. Viděl jsem, že pře­mýš­lel o tom, že na obra­zov­ce je opi­čák, kte­rý vypa­dá jako jeho táta. V tom je to kouz­lo. Vdechuje ani­mo­va­ným posta­vám sku­teč­ný život.

Kde se film točil?

V Sains (Seine Saint-Denis, na před­měs­tí Paříže), přes dva měsí­ce na jed­nom mís­tě, kte­ré má 10 000 čtve­reč­ních stop, vyba­ve­ném sedm­de­sá­ti kame­ra­mi s rota­cí 360 stup­ňů se čty­ři­ce­ti počí­ta­či a sko­ro orga­nic­kým hard dis­kem s neu­vě­ři­tel­nou kapa­ci­tou. Čas od času jsme ho muse­li nechat odpo­či­nout, než jsme zača­li zno­vu natá­čet.

A jaké jsou pod­le vás výho­dy sní­má­ní pohy­bu?

Možnost natá­čet pat­náct minut v kuse bez pře­ru­še­ní – což vysvět­lu­je potí­že hard dis­ku – a žád­ná změ­na svět­la, žád­né sta­ros­ti o make-up nebo úpra­vu vla­sů. Je to neu­vě­ři­tel­ně osvo­bo­zu­jí­cí, pro­to­že jedi­né ome­ze­ní je jen výkon sám.

Bylo těž­ké pře­svěd­čit her­ce, aby se do pro­jek­tu zapo­ji­li?

Je fakt těž­ké nalézt her­ce, kte­ří umí hrát, tan­čit a zpí­vat záro­veň. Ale když jim začne­te vysvět­lo­vat, že ješ­tě strá­ví deset hodin den­ně na kole­nou nebo na všech čtyřech, obje­ví se náh­le ozvě­na v míst­nos­ti. Tak jsme vyšli na uli­ci a hle­da­li taneč­ní­ky, spe­ci­ál­ně ty z R. sty­le dan­ce group a kaska­dé­ry. Cyril Casmez, kte­rý reží­ro­val sku­pi­nu the Singe Debout (Standing Monkey) s námi pra­co­val osm měsí­ců na pohy­bech opic. A pak jsme měli pár her­ců, kte­ří spo­lu­prá­ci pode­psa­li. Arié byl úžas­ný – vydr­žel fakt hod­ně. Patrice Thibaud, člen diva­dla Jérôma Deschampse je neu­vě­ři­tel­ně talen­to­va­ný mim. Hrál role Sergeje a Vladimira. Ale neza­po­meň­me na Christiana Herqa z Comédie Française, Dorothée Pousséo, kte­rý má neu­vě­ři­tel­ný hlas, Youssef Hajdi, kte­rý hrál Marcela, prv­ní­ho z hloupých lid­ských idi­o­tů.

Postavy Sergeje a Vladimira v podá­ní Patrice Thibauda vypa­da­jí a zní jako Louis de Funès. Co dělá v tom­to pří­bě­hu? Je to něja­ký způ­sob jak jej úctít a před­sta­vit mlad­ším divá­kům?

Louis de Funès pod­le mě nemu­sí být při­po­me­nut ani mlad­ším gene­ra­cím, pro­to­že ho zbož­ňu­jí. Je to pocta fil­mu Pošetilost moc­ných (LA FOLIE DES GRANDEURS), kte­rý je jed­ním z mých vůbec nej­ob­lí­be­něj­ších. Jak rád bych tam teh­dy byl a účast­nil se natá­če­ní fil­mu. Ano je to pocta, pro­to­že Louis de Funès pro mě zna­me­nal hod­ně a zno­vu opa­ku­ju, tenhle film je čás­teč­ně mým pří­bě­hem. Díky mis­tro­vi de Funèsovi jsem divo­čej­ší. Ovlivnil mě a stá­le mě ovliv­ňu­je. IRCAM pro ten­to film vyvi­nul spe­ci­ál­ní soft­ware, tak­že je mož­né zno­vu­o­ži­vit z archi­vů tolik foné­mů, kolik chce­me, abychom moh­li repro­du­ko­vat jeho hlas. Mamutí úkol pro mamu­tí posta­vu kome­di­ál­ní­ho žán­ru.

V obsa­ze­ní fil­mu je také jeden novi­nář. Co vás při­mě­lo obsa­dit Mélissu Theuriau, vaši ženu, do role Lucy?

Nebyl to záměr. Ve fázi psa­ní scé­ná­ře jsem se od Melissy hod­ně inspi­ro­val. Ona čet­la a já jsem mohl vnést její žen­ský pohled na věc do scé­ná­ře. Ona mě tla­či­la až za limit, nuti­la mě vykře­sat v sobě, jak se říká, žen­skou strán­ku. Někdy jsme pros­tě zača­li hrát urči­té scé­ny a kou­sek po kous­ku, při tom slov­ním ping-pongu, jsem si uvě­do­mil, že je mým vel­kým pro­ti­hrá­čem, že mi vra­cí míč a někdy dokon­ce sme­ču­je. Stručně řeče­no, byla v ní ukry­tá hereč­ka a já jsem ji jen pro­bu­dil. Zeptal jsem se jí, jest­li by se nechtě­la zúčast­nit kon­kur­zu. Produkce mě ihned po jeho skon­če­ní zavo­la­la a řek­la, „Máme naši Lucy.“ Její způ­sob ucho­pe­ní role byl pozo­ru­hod­ný. Je okouz­lu­jí­cí a divo­ká, je jako krás­ka a zví­ře v jed­nom. Je to tím jejím hla­sem s ply­nu­lým bra­zil­ským pří­zvu­kem. Konečně jsem si uvě­do­mil, že ona vždyc­ky chtě­la být hereč­kou.

Více na Kritiky.cz
Sonic & SEGA All-Stars Racing ...
Akta X: Chci uvěřit (The X-Files: I Want to Believe) Uznejte, že jednou z nejtypičtějších lidských vlastností, je zvědavost. Nic nás neláká ta...
Deadpool 2 - JULIAN DENNISON coby RUSSELL / FIREFIST             Hvězda filmu „Hon na pačlověky“, nejvýdělečnějšího snímku v no...
Petr Hapka Petr Hapka (13. května 1944 Praha – 25. listopadu 2014 Okoř) byl český hudebník, skladatel, z...
Hra o trůny 7. sezóna Herecké hvězdy seriálu se baví....

A vy – komik, herec, pro­du­cent – jak jste se zhos­til své prv­ní zku­še­nos­ti jako reži­sér?

Dostal jsem se do toho per­fekt­ně, jako bych byl obo­jí – kouč a herec. Režírování ostat­ních her­ců, sdí­le­ní mých názo­rů, poci­tů, roz­ho­do­vá­ní, bylo to, jako bych to dělal celý svůj život.

Výběr hud­by také při­po­mí­ná vás. Kdo dohlí­žel nad výbě­rem pís­ní?

Nina Simone, Barry White, Aretha Franklin, Stevie Wonder… Soul – sou­lo­vá hud­ba, uni­ver­zál­ní hud­ba – mě vždyc­ky při­mě­la snít. Vždycky při ní jih­nu, samo­zřej­mě pro­to­že kla­de lás­ku do stře­du vše­ho. Soul při­ná­ší dob­ré vib­ra­ce a důle­ži­té hod­no­ty. Myslím, že pasu­je per­fekt­ně na přá­tel­ství mezi Lucy a Edwardem. Nezapomeňme Shrillex, Merlot a DJ Kore, kte­rý napsal abso­lut­ně nej­ší­le­něj­ší kus pro scé­nu v jes­ky­ni.

A na závěr: Edward se mohl stát krá­lem Simianů, ale roz­ho­dl se, že se jím nako­nec nesta­ne. Proč?

On nikdy nebyl krá­lem a ani jím nikdy nechtěl být. Dokonce nikdy o ničem tako­vém nepře­mýš­lel. Moc ho nelá­ká. Jediné, co chce, je být sou­čás­tí rodi­ny. Pro něho má hod­no­tu lid­ská vře­lost a ener­gie. Je plný otáz­ky, „Co může­me pro svět udě­lat všich­ni spo­leč­ně?“ Doufám, že dnes stá­le více lidí pře­mýš­lí stej­ně – ten­to film je celý v pod­sta­tě o RODINĚ.

Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Části seriálu: Proč jsem nesnědl svého taťku


|

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky: