Rozhovor s Janem Hřebejkem

  •  
hreb

Jeden z nej­ú­spěš­něj­ších čes­kých reži­sé­rů a pří­le­ži­tost­ně také diva­del­ní reži­sér.
Mezi jeho divác­ky nej­ú­spěš­něj­ší fil­my pat­ří: Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomá­hat (6 Českých lvů a nomi­na­ce na Oscara), Pupendo, Horem pádem, Kráska v nesná­zích, Medvídek, U mě dob­rý, Nestyda, Kawasakiho růže a Nevinnost.

Kdy a kde vznik­la úpl­ně prv­ní idea fil­mu Svatá čtve­ři­ce a tedy i prv­ní­ho původ­ní­ho scé­ná­ře Michala Viewegha?

Michal Viewegh chtěl napsat pří­běh, kte­rý by rov­nou fil­mo­vě roz­ví­jel. My jsme se o tom spo­lu něko­li­krát nezá­vaz­ně bavi­li, dokon­ce jsme pro­vě­řo­va­li někte­ré tema­tic­ké mož­nos­ti. A Michal, pro­to­že je člo­vě­kem sys­te­ma­tic­kým, mi po čase najed­nou poví­dá, že už píše scé­nář a že ho má sko­ro hoto­vý. A tak - i když jsem byl na začát­ku nápa­du, že Michal napí­še původ­ní scé­nář, dozvě­děl jsem se o něm až ve chví­li, kdy už byl prak­tic­ky hoto­vý.

Vše nabra­lo obrát­ky ve chví­li, kdy pro­du­cen­to­vi Rudolfovi Biermannovi vyprá­věl o nápa­du, jehož zákla­dem bylo to, že dvě man­žel­ské dvo­ji­ce jedou na spo­leč­nou dovo­le­nou. Pan Biermann pak vzal Michala na jeden veli­ce spe­ci­fic­ký karib­ský ost­rov, kte­rý se jme­nu­je Salt Cay a roz­hod­ně to není tra­dič­ní turis­tic­ká desti­na­ce. Je to totiž téměř neo­byd­le­ný ost­rov, kte­rý byl navíc nedáv­no posti­že­ný huri­ká­nem. Je to veli­ce zvlášt­ní, roman­tic­ké mís­to. Ale hlav­ní posta­vy fil­mu se nemů­žou jen tak samy od sebe roz­hod­nout, že poje­dou zrov­na na takhle své­ráz­né mís­to. Jak se tam vůbec vlast­ně spo­leč­ně oct­nou? To urči­tě byla pro Michala zají­ma­vá výzva. Pro pro­du­cen­ta bylo zase výzvou, nato­čit tam celo­ve­čer­ní film. A kaž­dá výzva má v sobě nejen jis­tá ome­ze­ní, ale také inspi­ra­ci. Říkáte si „Jak to vysvět­lí­me divá­kům? Proč se děj ode­hrá­vá zrov­na tady, na tak výluč­ném mís­tě?“

Ostrov Salt Cay nás zau­jal tím, že se vyhý­bá veš­ke­rým klišé, kte­rá vás napad­nou pod sou­slo­vím „ost­rov v Karibiku“. Prakticky tu nejsou sil­ni­ce, sko­ro žád­né stro­my, počet oslů je vyš­ší než počet lid­ských oby­va­tel. Jsou tam jen dva bary, kte­ré vypa­da­jí spí­še jako cha­tr­če. Jediný tro­chu vět­ší zdej­ší hotel úpl­ně zde­vas­to­val huri­kán. A i ten jsme pak při natá­če­ní vza­li do hry.

Proč jste hlav­ní hrdi­ny fil­mu potře­bo­va­li poslat tak dale­ko a při­tom na tak zvlášt­ní mís­to?

Michal zvo­lil jako hlav­ní situ­a­ci spo­leč­nou dovo­le­nou hlav­ních hrdi­nů. Potřebovali jsme, aby byli někde na samo­tě, což se v Evropě už sko­ro nedá zajis­tit. A záro­veň jsme chtě­li ulo­mit hrot urči­té divác­ké závis­ti. Aby si divák neří­kal, že to jsou lidé úpl­ně jiné­ho dru­hu, než je on. Myslím, že hod­no­tou Michalova psa­ní a tedy i toho­to scé­ná­ře je, že naše hlav­ní posta­vy jsou oprav­du oby­čej­ní lidé, že to nejsou boha­tí lidé s neo­me­ze­ným množ­stvím vol­né­ho času, kte­ří se jen tak sebe­rou a zale­tí si do Karibiku. Michal za těch pár dnů poby­tu sta­čil ost­rov něko­li­krát pro­kři­žo­vat a scé­nář pak při­způ­so­bil tomu, co na ost­ro­vě viděl. Hurikán se tak stal tím důvo­dem, proč se tam nako­nec ty dva man­žel­ské páry vůbec ocit­nou – chláp­ko­vé jsou vyslá­ni zaměst­na­va­te­lem, aby tam likvi­do­va­li ško­dy na elek­tric­kém vede­ní. A man­žel­ky je dopro­vá­zí.

Měl jste pří­le­ži­tost ovliv­ňo­vat scé­nář už v době, kdy jej Michal Viewegh psal?

Na roz­díl od Nestydy, kdy jsme ješ­tě s Jirkou Macháčkem kom­pi­lo­va­li Povídky o man­žel­ství a sexu s nověj­ší­mi moti­vy, je toto sku­teč­ně Michalův autor­ský scé­nář. Já jsem pak roz­ví­jel někte­ré děje, kte­ré byly ve scé­ná­ři jen nazna­če­né. Například když děti nača­pa­jí rodi­če, tak Michal napsal, že „děti nača­pa­jí rodi­če“, ale neby­lo to více roz­vi­nu­té. Nakonec je z toho scé­na, kte­rá má téměř taneč­ní cho­re­o­gra­fii.

Ve fil­mu hra­jí hlav­ní roli dvě rodi­ny, karib­ský ost­rov, dvojdo­mek a plot. Která z těch­to rolí se nej­snad­ně­ji obsa­zo­va­la? A kte­rá nej­ob­tíž­ně­ji?

Ostrov byl daný už na začát­ku. K herec­ké­mu obsa­ze­ní jsme dospě­li poměr­ně záhy. Lákalo mě nato­čit kome­di­ál­ní film s Jirkou Langmajerem, s kte­rým jsem začal spo­lu­pra­co­vat před dese­ti lety v diva­dle Pod Palmovkou. A po dra­ma­tic­ké roli v Nevinnosti jsem chtěl dát kome­di­ál­ní roli Hynkovi Čermákovi. O té muž­ské dvo­ji­ci jsem měl tedy dost brzo jas­nou před­sta­vu. S Viktorkou Čermákovou, kte­rá je sestrou Hynka Čermáka, a je i výbor­nou diva­del­ní reži­sér­kou, jsem spo­lu­pra­co­val už před dva­ce­ti lety. Tehdy byla člen­kou diva­del­ní­ho sou­bo­ru Kašpar a od té doby se máme rádi a rozu­mí­me si. Díky tomu vznik­la ta kuri­o­zi­ta, že jed­nu man­žel­skou dvo­ji­ci ve Svaté čtve­ři­ci hra­jí sou­ro­zen­ci. Herecké obsa­ze­ní se dopl­ni­lo o Mariku Procházkovou a mla­dé, kte­ří jsou taky bez­vad­ní. A jsem rád, že jsem po Nevinnosti mohl opět spo­lu­pra­co­vat s panem Luďkem Munzarem a nově s paní Janou Gýrovou.

Jistým pro­blé­mem byl dvojdo­mek. Obě fil­mo­vé rodi­ny tam byd­lí dlou­há léta a sehnat star­ší dvojdo­mek, kte­rý by vyho­vo­val, neby­lo úpl­ně snad­né. My jsme tako­vou loka­ci sice našli poměr­ně záhy v Písku, jen­že tam byd­le­ly dvě star­ší dámy a bohu­žel ty baráč­ky uvnitř byly oprav­du vel­mi malé, i když to tak zven­ku nevy­pa­da­lo. Taky jsme zjis­ti­li, že nebu­de mož­né, abychom toči­li a záro­veň tam obě dámy byd­le­ly. Nakonec jsme s pro­du­cen­tem, kame­ra­ma­nem i archi­tek­tem dospě­li k řeše­ní, že nato­čí­me exte­ri­é­ry v jed­né loka­li­tě s řado­vý­mi dom­ky v Kosmonosech a inte­ri­é­ry posta­ví­me v Barrandovském ate­li­é­ru. Což byl úpl­ně stej­ný model jako u Pelíšků. A sta­či­la nám dokon­ce jed­na stav­ba deko­ra­ce, pro­to­že oba ty domy jsou uvnitř úpl­ně stej­né.

Většinou, když se natá­čí film ze sou­čas­nos­ti, tak se na deko­ra­ce vyu­ží­vá sou­čas­ný náby­tek. Tentokrát jsem ale chtěl, aby se vyba­ve­ní dom­ků blí­ži­lo rea­li­tě. A tak jsme se u deko­ra­cí necha­li inspi­ro­vat tím, jak tyto domy byly oprav­du zaří­ze­né. V živo­tě to vět­ši­nou je tak, že se zaři­zu­je­te postup­ně. A ono za těch při­bliž­ně 20 let, co trva­jí man­žel­ství našich hrdi­nů, v těch dom­cích vzni­ka­ly růz­né časo­vé vrst­vy. Něco si zaří­di­li hned po svat­bě, pak když se naro­di­lo prv­ní dítě a něco zase úpl­ně nedáv­no. A postup­ně se mění a odli­šu­je i vnitř­ní dis­po­zi­ce sou­se­dí­cích dom­ků. Proto v jed­nom mají ze zim­ní zahra­dy obý­vák a v dru­hém díl­nu. Tím jsme je také odli­šo­va­li.

U výpra­vy i kos­tý­mů jsme tedy šli ces­tou, jak to oprav­du v reál­ném živo­tě vypa­dá. Při natá­če­ní to občas vyvo­lá­va­lo posměch: Jak můžou mít tako­vou sedač­ku? Já na to říkal: „Jak byd­lí vaše teta nebo bra­tran­ci? Vy máte doma sedač­ku, kte­rou jste si loni kou­pi­li v designo­vém ate­li­é­ru?“ Lidi mají čas­to doma sedač­ku, kte­rou jim někdo daro­val, pro­to­že zrov­na v tu dobu, kdy se zaři­zo­va­li, nemě­li na všech­no pení­ze. A to je, mys­lím, tako­vá malič­kost, ved­lej­ší motiv, o kte­rý jsme se sna­ži­li. Uvidíme, jest­li ta nor­mál­nost v porov­ná­ní s jiný­mi fil­my nebu­de půso­bit na divá­ka až výstřed­ně. Už se těším na reak­ce divá­ků, jest­li řek­nou, že jsme se zbláz­ni­li nebo nao­pak, že je to rea­lis­tic­ké.

A plot mezi domy, kte­rý má také důle­ži­tou roli v pří­bě­hu, původ­ně u dvojdom­ku byl nebo nebyl?

Tak ten tam nebyl, což byla výho­da. Nemuseli jsme ho totiž bou­rat. Chci zdů­raz­nit, že on tam neje­nom původ­ně nebyl, ale ani tam být nemu­sel. A my jsme potře­bo­va­li nao­pak vzbu­dit dojem, že tam mezi dvojdom­ky plo­ty běž­ně jsou. Michal na vět­ši­nu podob­ných věcí ve scé­ná­ři kla­dl vel­ký důraz. Já jsem to vyře­šil poměr­ně jed­no­du­še, požá­dal jsem vedou­cí­ho výpra­vy a on při­ne­sl plot ze zahrad­ní kolo­nie od své­ho tatín­ka. My jsme ho posta­vi­li a vůbec se tam neho­dil. Tím se pod­tr­hl jeho význam. Plot mezi domy je zde urči­tou leh­kou meta­fo­rou, spo­lu s her­ci jsme se sna­ži­li, aby jeho závě­reč­né odstra­ňo­vá­ní nevy­zně­lo pate­tic­ky. A nechtě­li jsme, aby film kon­čil úpl­ně eufo­ric­ky, pro­to je tam ješ­tě dal­ší nepa­tr­ný dově­tek. Ale mys­lím, že spe­ci­ál­ně ten motiv plo­tu, je typic­ky „vieweghov­ský“.

Měl Michal už při psa­ní na mys­li něja­ké kon­krét­ní obsa­ze­ní rolí?

Michal vždy v prv­ních ver­zích scé­ná­ře píše své před­sta­vy o obsa­ze­ní a já ho oka­mži­tě a důraz­ně žádám, ať to tam nepí­še, že mě to ple­te. Takže už si to ani nepa­ma­tu­ju. Já to s ním jako s auto­rem a taky kama­rá­dem samo­zřej­mě kon­zul­tu­ji. Bylo by mi nepří­jem­né, kdy­bych film obsa­dil a on jako sce­náris­ta by s tím měl něja­ký pro­blém. Když jsme se o tom na samém začát­ku bavi­li, tak jsem čekal, že oba man­žel­ské páry budou mlad­ší. Ale pro­to­že Michal chtěl, aby už měli vel­ké děti, tak jsme zvo­li­li her­ce, kte­rým to divá­ci uvě­ří. Takže kdy­by Michal napří­klad napsal „Vejde Táňa Vilhelmová a její dva­ce­ti­le­tý syn…“, bylo by to hod­ně nepa­t­řič­né.

Jak zvlá­da­li sou­ro­zen­ci Čermákovi svou man­žel­skou roli?

My jsme vza­li do hry to, že výcho­dis­kem pří­bě­hu je urči­tá man­žel­ská „úna­va“, kte­rá se týká zejmé­na jejich ero­ti­ky. Protože jinak se mají rádi a jinou kri­zi nema­jí. Děti před jejich zra­kem začí­na­jí žít aktiv­ním sexu­ál­ním živo­tem. Zatímco rodi­če zjiš­ťu­jí, že jejich život v lož­ni­ci už nabral una­ve­nou linii. To je jed­na z těch věcí, kte­rá neby­la ve scé­ná­ři pří­liš roz­ví­je­ná, byla jen nazna­če­ná. A tak jsme měli s obě­ma dvo­ji­ce­mi, jak s Langošem a Marikou Procházkovou tak i s Viktorkou a Hynkem mož­nos­ti toto kome­di­ál­ně roz­vi­nout po svém. Nevím, jest­li bych uměl se sku­teč­ný­mi sou­ro­zen­ci roze­hrát váž­ně míně­nou ero­tic­kou scé­nu, ale urči­tou ero­zi man­žel­ské­ho milost­né­ho živo­ta, to ano a s chu­tí. U toho jsme se všich­ni hod­ně poba­vi­li. Akorát Hynek s Viktorkou pak říka­li, že by to měli uta­jit před rodi­či, aby z toho nemě­li šok.

Samozřejmě při natá­če­ní, když se točí ero­tic­ká scé­na a není to něja­ké soft­por­no, tak se hod­ně mar­ký­ru­je. A tady je to navíc v gro­tesk­ní rovi­ně. Kdyby sou­ro­zen­ci měli hrát milost­nou spa­lu­jí­cí vášeň, tak by s tím asi moh­li mít něja­ký pro­blém, ale tady hra­jí ero­tic­kou úna­vu. Snažili jsme se udě­lat tyto scé­ny ele­gant­ně a vyhnout se klišé.

Proč se film jme­nu­je Svatá čtve­ři­ce?

Je to slov­ní hříč­ka, kte­rá se líbi­la Michalovi, pro­to­že to přá­tel­ství hlav­ní čtve­ři­ce a jejich vzá­jem­né vzta­hy byly od začát­ku hlav­ním téma­tem. Také jsme vědě­li, že pří­běh situ­u­je­me i do vánoč­ní­ho obdo­bí a jed­na z hrdi­nek je kera­mič­kou, kte­rá vyrá­bí Betlémy pro před­vá­noč­ní trhy. A tak si Michal pohrál s leh­čí iro­nií a naráž­kou na Svatou tro­ji­ci.

Ve fil­mu je jed­na z man­že­lek věří­cí. Vychovává tak i své děti a motiv víry tedy hra­je svou úlo­hu, ale neroz­ví­je­li jsme jej do té míry, abychom víru moh­li vydá­vat za jed­nu rovi­nu pří­bě­hu, kte­rá by hrá­la vět­ší roli. Přeci jenom neži­je­me v pří­liš nábo­žen­sky zalo­že­né zemi. Češi pří­liš neře­ší dile­ma mezi vírou a sexu­a­li­tou.

Film je hod­ně laděn do pozi­tiv­na… 

To je věc, kte­rá se mi na Vieweghovi líbí, a také ji čás­teč­ně sdí­lím. Michal mívá ve svých lát­kách i tem­něj­ší tóny, ale i tak tam přes­to něja­ká ta las­ka­vost bývá. A přes­to­že ve Svaté čtve­ři­ci jsou obě man­žel­ské dvo­ji­ce v něja­ké kri­zi, ero­tic­ké nebo střed­ní­ho věku, pořád vyprá­ví­me pří­běh lidí, kte­ří se navzá­jem mají hod­ně rádi.

Osobně bych si doká­zal před­sta­vit, že by jejich pří­běhy byly ješ­tě pře­kva­pi­věj­ší, ale to bychom se asi už ocit­li mimo žánr fil­mu a mož­ná i mimo pozi­tiv­ní vyzně­ní. Protože ten­týž pří­běh by bylo mož­né vyprá­vět jako oprav­du bola­vou kri­zi střed­ní­ho věku. Ale pak už by to nebyl Michal Viewegh.

A je zají­ma­vé, že vlast­ně i jejich děti pře­nes­ly ten vztah rodi­čů mezi sebe.

Stejně jako ve všech Michalových kníž­kách i v tom­to pří­bě­hu je urči­tá děli­cí čára, kte­rá oddě­lu­je prav­dě­po­dob­né od kome­di­ál­ní nad­sáz­ky nebo pro­vo­ka­ce. Já tu hra­ni­ci ve fil­mu roz­li­šu­ji a uvi­dí­me, jak to budou brát divá­ci. Uvidíme, jest­li jim to při­jde nepří­jem­né, drzé nebo zábav­né.

Hudební slož­ky fil­mu se uja­li Eggnoise. Je to vaše prv­ní spo­lu­prá­ce?

Eggnoise jsou výhrad­ní­mi auto­ry téměř všech skla­deb, kte­ré v tom­to fil­mu zazní. Spolupráce s nimi zača­la při­bliž­ně před pěti lety v Karlových Varech, kdy mi dal Eggnoise na CD jejich mana­žer Šimon Kotek. Já jsem je neznal a hroz­ně mne zau­ja­li. Bavilo by mě, kdy­by u nás tak­to vypa­da­la popu­lár­ní hud­ba – je to chyt­rý pop. Jednu jejich sklad­bu jsem pou­žil jako pod­kres v jed­né scé­ně už v Nestydovi. Jejich dal­ší album Yolk se mi ohrom­ně líbi­lo a oslo­vil jsem je, jest­li by nechtě­li udě­lat pís­nič­ky ke Svaté čtve­ři­ci. Většinu pís­ni­ček pak při­pra­vi­li už v prů­bě­hu natá­če­ní. Myslím, že jsme nako­nec vyu­ži­li až 90 pro­cent z toho, s čím při­šli. Dokonce jsme řeši­li opač­ný pro­blém - film začí­nal půso­bit sko­ro jako klip sku­pi­ny Eggnoise. A tak jsme někte­ré scé­ny zkrá­ti­li nebo na někte­rých mís­tech hud­bu tro­chu potla­či­li. Kreativita této autor­ské a inter­pre­tač­ní dvo­ji­ce - Ondřeje Kopičky a Ondřeje Galušky - se k žán­ru roman­tic­ké kome­die hodí. Navíc jsou vel­mi kre­a­tiv­ní­mi mul­tiin­stru­men­ta­lis­ty a to nám umož­ni­lo někte­ré hudeb­ní moti­vy pou­žít více­krát. Například tam, kde jsme chtě­li reg­gae, kte­ré mělo suge­ro­vat Karibik, tak jej nahrá­li jako oprav­du ech­tov­ní reg­gae. Hudební slož­ka fil­mu je vždyc­ky moje ved­lej­ší radost.


Ohodnoťte článek


Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky:

  • Rozhovor s Michalem Vieweghem14. srpna 2012 Rozhovor s Michalem Vieweghem V současnosti patří k nejúspěšnějším českým spisovatelům (mj. knihy Povídky o manželství a o sexu, Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Zapisovatelé otcovský lásky, Báječná léta s Klausem, […]
  • Kovář z Podlesí - 40 %3. května 2013 Kovář z Podlesí - 40 % Vesnička Podlesí je plná malebných dřevěných domečků, kde hospodaří převážně ženské, ale hlavní slovo tady mají muži. Je jich sice jen pár, ale rozumí takřka všemu. Jen s jedním si nějak […]
  • Fotograf a jeho film6. ledna 2015 Fotograf a jeho film Dnes představili tvůrci novinářům film Fotograf a zájem byl velký. Jednak zapůsobila samotná osobnost známého fotografa Jana Saudka a také možnost nahlédnout trochu „pod pokličku“ jeho […]
  • Fotograf - Úvodní slovo scenáristky a režisérky Ireny Pavláskové3. ledna 2015 Fotograf - Úvodní slovo scenáristky a režisérky Ireny Pavláskové „Jana jsem poznala jako člověka nesmírně citlivého, vnitřně bohatého a moudrého a trochu jiného, než jak se prezentuje před veřejností A ten jeho způsob, kterým vystupuje před lidmi, je […]
  • Fotograf - 65 %13. ledna 2015 Fotograf - 65 % Fotograf Jan je obklopen ženami a není tak divu, že mu výrazně zasahují do života. Modelky potřebuje, protože fotografováním je Janova profese a posedlost. Kromě modelek však se o […]
  • Fotograf - O PŘÍBĚHU3. ledna 2015 Fotograf - O PŘÍBĚHU V příběhu volně inspirovaném osudy světoznámého českého fotografa Jana Saudka se vracíme k některým dramatickým křižovatkám života umělce obdařeného nejedním výjimečným talentem, […]
  • Fotograf19. června 2019 Fotograf V příběhu se vracíme k některým osudovým křižovatkám turbulentního života hlavního hrdiny (Karel Roden), člověka, který je obdařen nejedním výjimečným talentem, živelností a vášní. Všechny […]
  • Štěpán Altrichter dokončil film Národní třída s Hynkem Čermákem, pro kina museli filmaři vyrobit dvě verze traileru18. července 2019 Štěpán Altrichter dokončil film Národní třída s Hynkem Čermákem, pro kina museli filmaři vyrobit dvě verze traileru Před pěti lety získal spisovatel Jaroslav Rudiš za svou novelu Národní třída nominaci na cenu Magnesia Litera, nyní byl dokončen podle této knihy celovečerní film. Národní třída v hlavní […]
  • Špunti na vodě - PROFILY HERCŮ13. dubna 2017 Špunti na vodě - PROFILY HERCŮ Jiří Langmajer Divadelní, filmový a televizní herec, rodák z Plzně. Do povědomí diváků poprvé výrazněji vstoupil už během studií na hudebně-dramatickém oboru na Pražské konzervatoři coby […]
  • Setkání s Karlem Čapkem31. ledna 2016 Setkání s Karlem Čapkem Když se řekne Karel Čapek, rozběhne se nám hlavou celá pestrá paleta významů. Klasik české literatury, novinář Lidových novin, dramatik, otec slova ROBOT, spisovatel knížek pro děti, autor […]