Alice Nellis

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Alice Nellis je etablo­va­nou čes­kou reži­sér­kou, jejíž oce­ně­né fil­my si zís­ka­ly uzná­ní kri­ti­ky i divá­ků. Vystudovala ang­lis­ti­ku a ame­ri­ka­nis­ti­ku na Filozofické fakul­tě Univerzity Karlovy a násled­ně sce­náris­ti­ku na FAMU. Je také úspěš­nou diva­del­ní reži­sér­kou. Společně s Ivanem Zachariášem reží­ro­va­la kri­mi­nál­ní dra­ma Pustina pro HBO Europe.

FILMOGRAFIE

• 1999 ENE BENE
• 2002 V ÝLET
• 2007 TA JNOSTI
• 2010 MAMAS & PAPAS
• 2011 PERFECT DAYS – I ŽENY MA JÍ SVÉ DNY
• 2013 NEVINNÉ LŽI (tele­viz­ní seri­ál)
• 2013 REVIVAL
• 2014 ANDĚLÉ VŠEDNÍHO DNE
• 2015 SEDMERO KRKAVCŮ
• 2016 PUSTINA (mini­sé­rie)
• 2016 DOBRÁCI (pro­bí­há natá­če­ní)

Pustina není vaším prv­ním tele­viz­ním pro­jek­tem. Lišilo se nějak natá­če­ní seri­á­lu pro HBO Europe od vašich dosa­vad­ních zku­še­nos­tí?

 Moje zku­še­nos­ti s tele­viz­ní tvor­bou se týka­jí spí­še oblas­ti doku­men­tů, což je zce­la jiný žánr a jiný způ­sob natá­če­ní. Byla jsem veli­ce pří­jem­ně pře­kva­pe­na, že oba štá­by i tech­nic­ké vyba­ve­ní bylo stej­ně dob­ré, a čas­to i lep­ší, než jsem zvyk­lá z fil­mo­vých pro­jek­tů.

Pustinu spo­lu­re­ží­ru­je­te. Probírali jste s reži­sé­rem Ivanem Zachariášem, jakým způ­so­bem ucho­pit jed­not­li­vé scé­ny a jejich sty­lo­vou kon­ti­nu­i­tu?

Spolupráce s Ivanem byla jed­ním z důvo­dů, proč jsem na celý pro­jekt kýv­la. Byla jsem zvě­da­vá na jeho styl natá­če­ní. Byla jsem zvě­da­vá na jeho umě­lec­ký záměr, kte­rý není zatí­žen spe­ci­fic­ký­mi postu­py nebo pře­dem daným recep­tem. O všem jsme dlou­ze hovo­ři­li, než se zača­lo natá­čet. Líbila se mi Ivanova vize, a pro­to­že točil prv­ní dva díly, pro­hléd­la jsem si den­ní prá­ce, způ­sob jakým při­pra­vo­val záběr atd., abych navá­za­la a záro­veň našla, co je mi blíz­ké a co mě baví – nad­ne­se­ně řeče­no. Během natá­če­ní samot­né­ho to pak bylo samo­zřej­mě spí­še o vzá­jem­né důvě­ře a poro­zu­mě­ní.

Při pohle­du na vaši fil­mo­gra­fii se zdá, že Pustina je poměr­ně zásad­ní posun k jiné­mu žán­ru. Jak jste k tomu­to tem­ně ponuré­mu a mís­ty kru­té­mu pří­bě­hu při­stou­pi­la?

Pustina je tem­ná, ale záro­veň i poe­tic­ká. Je jako dívat se do stin­né bys­tři­ny nesou­cí svá vlast­ní tajem­ství, a tím i skry­tou krá­su a při­taž­li­vost. Je to pří­běh plný napě­tí, ale hlav­ním poci­tem, kte­rý si jako divák odne­se­te, je, mys­lím si, vděk, že vaše situ­a­ce není tak slo­ži­tá, tem­ná a kru­tá jako toto. Pokud jde o žánr – mám ráda změ­nu. Myslím, že kaž­dý pří­běh si žádá svůj vlast­ní způ­sob vyprá­vě­ní, svůj vlast­ní žánr. A uzavřít se a pra­co­vat jen s jed­ním žánrem bych pova­žo­va­la za nebez­peč­né. Jako autor i jako člo­věk.

 Co byla prv­ní věc, kte­rá vás napadla po dočte­ní scé­ná­ře?

Šla jsem se podí­vat na své spí­cí děti.

Čím je pod­le vás Pustina výji­meč­ná, čím oslo­ví divá­ky?

 Pro mne Pustina spo­ju­je oso­bi­té obra­zo­vé vyprá­vě­ní a sil­né herec­ké výko­ny, jež se co nej­lé­pe sna­ží se vzá­jem­ně dopl­ňo­vat, aby dostá­ly potře­bám scé­ná­ře, na čemž to celé sto­jí. Jsem pře­svěd­če­na, že byl od začát­ku výji­meč­ný. Scénáře čtu nera­da, ale tenhle jsem si uží­va­la od začát­ku do kon­ce. To se mi moc čas­to nestá­vá.

Na kolik se liší natá­če­ní mini­sé­rie od natá­če­ní celo­ve­čer­ní­ho fil­mu?

Minisérie vám dává pro­stor k detail­něj­ší­mu pro­pra­co­vá­ní postav, může­te vyu­žít jem­něj­ší pře­cho­dy, postu­py. V pří­bě­hu, kte­rý potře­bu­je­te odvy­prá­vět ve zhru­ba sto minu­tách, víte, že kaž­dá posta­va, kaž­dé ote­vře­né dve­ře, kaž­dý pohled (i když je sám o sobě význam­ný) bude s nej­vyš­ší prav­dě­po­dob­nos­tí vystři­žen, pro­to­že vše musí uhá­nět vpřed, aby se pří­běh posou­val kupře­du. Minisérie vám dává tu výho­du, že když je potře­ba, může­te ji pro dra­ma­tic­ké úče­ly roz­běh­nout jako akč­ní film, ale pak tem­po opět zvol­nit, nechat pří­běh nadech­nout se, nechat posta­vy žít. Jsem pře­svěd­če­na, že to může být jed­ním z důvo­dů, proč se mini­sé­rie stá­va­jí čím dál popu­lár­něj­ším, zce­la nezá­vis­lým a umě­lec­ky širo­ce uzná­va­ným for­má­tem. Pokud jde o samot­né natá­če­ní, je logic­ky del­ší, než když točí­te film, ale my s Ivanem měli obrov­ské štěs­tí, že jsme měli k dis­po­zi­ci tak skvě­lý štáb, kte­rý bez nejmen­ších potí­ží pra­co­val po celých šest měsí­ců. Ke kon­ci si nikdo z nás neu­měl před­sta­vit, že se již nebu­de­me pra­vi­del­ně vídat jako tým. Bylo to vyčer­pá­va­jí­cí, čas­to jsme byli pro­mrz­lí, ale byl to záži­tek.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře