Kritiky.cz > Recenze knih > PROČ JSOU BANÁNY ZAHNUTÉ? Pohádky pro zvědavé děti

PROČ JSOU BANÁNY ZAHNUTÉ? Pohádky pro zvědavé děti

banány1

PROČ JSOU BANÁNY ZAHNUTÉ? Pohádky pro zvě­da­vé děti

Čas od času nás pře­kva­pí někte­ré z otá­zek našich dětí na věci, na kte­ré sami nezná­me odpo­věď. A ať se sna­ží­me sebe­víc, odpo­vě­dět nedo­ká­že­me a bere­me si na pomoc „goo­gle“ ane­bo sáh­ne­me po někte­ré chyt­ré ency­klo­pe­dii, ale ne vždy se nám poda­ří dohle­dat něja­kou tu „správ­nou“ a hlav­ně uspo­ko­ju­jí­cí odpo­věď.

Pokud máte doma také tak zví­da­vé a chyt­ré malé hla­vič­ky, urči­tě bys­te si nemě­li nechat ujít kníž­ku „Proč jsou baná­ny zahnu­té? Pohádky pro zvě­da­vé děti“, kte­ré napsa­la Petra Maria Schmittová spo­lu s Christianem Drellerem, vyda­né v nakla­da­tel­ství Fragment.

Kniha „Proč jsou baná­ny zahnu­té?“ obsa­hu­je cel­kem 19 růz­ných pří­bě­hů, jež se sna­ží pou­ta­vým způ­so­bem zod­po­vě­dět, a na jed­not­li­vých pří­bě­zích uká­zat a vysvět­lit 19 nej­o­že­ha­věj­ších témat, kte­ré by vám vaše děti moh­ly polo­žit.

S tou­to kni­hou se vám tak dostá­vá vel­ké výho­dy, kdy nemu­sí­te znát odpo­věď na polo­že­nou otáz­ku, nebo se vykru­co­vat a vymýš­let něja­ké nesmys­ly, sta­čí jen po ní sáh­nout a o všem si v kli­du pře­číst spo­lu se svý­mi dět­mi.

Jednotlivé pří­běhy vám jed­no­du­še a sro­zu­mi­tel­ně vše vysvět­lí, hez­ky krok za kro­kem. Vězte, že i vy se rádi při­u­čí­te něče­mu nové­mu (ostat­ně ne vždyc­ky si všech­no a všech­ny „zís­ka­né vědo­mos­ti“ z dob škol­ních lavic ješ­tě pama­tu­je­me), a mož­ná bude­te i mile pře­kva­pe­ni, že to, co se sta­lo zpr­vu slo­ži­té na vysvět­lo­vá­ní, má vel­mi jed­no­du­ché řeše­ní.

Hrdinou kaž­dé­ho pří­bě­hu je po kaž­dé jiné malé dítě, a ať už je to hol­čič­ka nebo kluk, kte­ré vzne­se onu „zásad­ní“ otáz­ku, jež je záro­veň i názvem nové kapi­to­ly, vždy se dočká­te sro­zu­mi­tel­né odpo­vě­di a vysvět­le­ní

Na vyprá­vě­ní a napsá­ní jed­not­li­vých pří­bě­hů se podí­le­li dva auto­ři tj. Petra Maria Schmittová a Christian Dreller.

Nám osob­ně se nej­ví­ce líbi­li pří­běhy napsa­né od Petry Marie Schmittové, neboť se nej­ví­ce při­bli­žo­va­li i těm nejmen­ším čte­ná­řům, na roz­díl od Christiana Drellera..

Autorkou násle­du­jí­cích poví­dek je Petra Maria Schmittová:

Proč jsou baná­ny zahnu­té?

Proč žíža­ly nema­jí nohy?

Které zví­ře je nej­sil­něj­ší?

Proč hvězdy sví­tí?

Proč mají někte­ří lidé tma­vou kůži?

Jak se do moře dosta­la sůl?

Jaké to je, když je člo­věk sta­rý?

Kam zmi­zí slun­ce, zatím­co my spí­me?

Kde je vítr, když prá­vě nefou­ká?

Oproti tomu Christianovi pří­běhy jsou vhod­né spí­še pro star­ší děti zna­jí­cí ale­spoň něco málo ze zákla­dů fyzi­ky a che­mie.

U Christiana Drellera se může­te těšit na násle­du­jí­cí pří­běhy:

Proč leta­dla doká­žou létat?

Proč dat­la neroz­bo­lí z buše­ní do stro­mu hla­va?

Jak se dostá­vá do elek­tric­kých zásu­vek proud?

Proč stro­my ztrá­ce­jí na pod­zim lis­ty?

Proč mléč­né zuby vypa­dá­va­jí?

Jak se dosta­nou do sýra díry?

Jak se dostá­va­jí obráz­ky do tele­vi­ze?

Proč se mohou někte­ré ryby uto­pit?

Proč je nebe mod­ré?

Proč někte­ré sny zapo­me­ne­me?

Nám osob­ně se nej­ví­ce líbil pří­běh s názvem „Jaké to je, když je člo­věk sta­rý?“.

Hlavním hrdi­nou je malý Lojzík, kte­rý sice už nemá své­ho vlast­ní­ho dědeč­ka, ale v pane­lá­ku zná skvě­lé­ho, staré­ho sou­se­da, kte­ré­ho si tak tro­chu ado­p­to­val za své­ho vlast­ní­ho dědeč­ka a říkám mu Štefan.

Pokud to jen tro­chu jde, trá­ví se svým ado­p­tiv­ním dědeč­kem spous­tu času, a mož­ná i tak tro­chu je ten­to „děde­ček“ jeho jedi­ný muž­ský vzor, s kte­rým může být na oko jako chlap s chla­pem.

Moc nás poba­vil jeho vel­mi pove­de­ný expe­ri­ment, jež spáchal spo­lu se svo­jí mamin­kou. Laskavá mamin­ka ho pomo­cí jed­no­du­ché­ho tri­ku nechá na vlast­ní kůži vyzkou­šet a pro­žít si, jaké to je být sta­rý.

Tak Lojzík pozná­vá, že být sta­rý není vůbec jed­no­du­ché, ale nao­pak vel­mi obtíž­né a namá­ha­vé. Pochopí, že být sta­rý není vůbec žád­ná legra­ce, že být sta­rý zna­me­ná špat­ně sly­šet, vidět a těž­ce cho­dit.

Samozřejmě by nebyl pří­běh pří­bě­hem, kdy­by si z toho malý Lojzík nevzal něja­ké pona­u­če­ní a pro­zře­ní. Ano, díky tomu­to expe­ri­men­tu se roz­ho­dl, že si své­ho dědeč­ka bude plně roz­maz­lo­vat, neboť si to zaslou­ží, pro­to­že „být sta­rý“ je tak namá­ha­vé a slo­ži­té….

Samotnou kni­hu „Proč jsou baná­ny zahnu­té?“, může­te číst hez­ky po pořád­ku ane­bo po ní sáh­nout kdy­ko­liv zrov­na bude­te potře­bo­vat. Je to jen a jen na vás! Velkou výho­dou kníž­ky je, že jed­not­li­vé pří­běhy na sebe nijak nena­va­zu­jí a v kaž­dém z nich se setká­te s úpl­ně nový­mi hrdi­ny.

Kromě krás­ných pří­bě­hů sto­jí i za povšim­nu­tí si jed­not­li­vých mezi­lid­ských vzta­hu, mezi­ge­ne­rač­ních roz­dí­lů i to, jak všu­de „skvě­le“ fun­gu­je rodi­na, sna­ha dát do popře­dí „dob­ře fun­gu­jí­cí mezi­lid­ské vzta­hy, i to jak by se k sobě správ­ně měli lidé cho­vat a nezišt­ně si pomá­hat.

Knihu navíc dopro­vá­zí vel­mi milé, něž­né ilu­stra­ce od geni­ál­ní ilu­strá­tor­ky Heike Vogelové, jež upou­ta­jí pozor­nost kaž­dé­ho dítě­te, a krás­ně roz­vi­nou jejich dět­skou fan­ta­zii a před­sta­vi­vost.

Pokud tuhle kni­hu ješ­tě nemá­te ve své kni­hov­nič­ce, nevá­hej­te ani chvi­lič­ku a pořiď­te ji svým dětem, tře­ba i s kni­hou „Kam cho­dí kos­mo­nau­ti na záchod?“, a nebu­de­te zkla­má­ní. Obohatíte se tak o spous­tu úsměv­ných a nauč­ných pří­bě­hů psa­ných s lás­kou, něhou a poro­zu­mě­ním.

PROČ JSOU BANÁNY ZAHNUTÉ? Pohádky pro zvě­da­vé děti

Napsali: Petra Maria Chmittová, Christian Dreller

Ilustrace: Heike Vogelová

Vydalo nakla­da­tel­ství Fragment

Vydání 1., v roce 2017

Počet stran: 128


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky: