Přízraky domu Carrowů

Na kni­hu „Přízraky domu Carrowů“ od Darcy Coates, jež vydal DOBROVSKÝ s.r.o., jsem se moc těši­la. Od autor­ky jsem již dří­ve čet­la kni­hu „Duch domu Ashburnů“ a byla jsem jí napros­to une­še­ná, ovšem u téhle kni­hy mám dost smí­še­né poci­ty a svým způ­so­bem nena­pl­ni­la mé oče­ká­vá­ní.

Hlavní hrdin­kou pří­bě­hu je Remy, co posled­ní dva roky pra­cu­je jako prů­vod­ky­ně v nej­stra­ši­del­něj­ším domě ve stá­tě. Samotný dům Carrow sto­jí na str­mém skal­na­tém úte­su a s pev­ni­nou ho spo­ju­je pou­ze vel­mi úzký most, přes kte­rý se za bou­ří pře­lé­va­jí nebez­peč­né a smr­tí­cí vlny.

Ony uni­kát­ní a stra­ši­del­né pro­hlíd­ky se vždy usku­teč­ňu­jí pou­ze v pod­ve­čer, když už se ven­ku zeše­ří, aby si tak všich­ni pří­tomní návštěv­ni­ci moh­li napl­no vychut­nat onu ponu­rou a tís­ni­vou atmo­sfé­ru polo­roz­pad­lé­ho domu.

Dívka Remy svou prá­ci nade­vše milu­je. Návštěvníky pro­vá­zí stra­ši­del­ným domem v dobo­vém čer­ném kos­tý­mu a vyprá­ví jim o kru­té minu­los­ti jed­not­li­vých čás­tí domů a míst­nos­tí; a upo­zor­ňu­je na důka­zy, kte­ré uka­zu­jí na to, že se v domě sku­teč­ně pohy­bu­jí ducho­vé. Ona sama však nikdy žád­né­ho ducha nevi­dě­la, ale i tak na ně věří, a tuší, že ji neu­stá­le pozo­ru­jí nevi­di­tel­né oči.

Tento dům, kde se sta­la řada děsi­vých udá­los­ti, jež má na svě­do­mí býva­lý maji­tel Edgar Porter, skrý­vá ve svých zdech mno­há tajem­ství a je domo­vem nej­růz­něj­ších pří­zra­ků, ať už těch hod­ných nebo zlých.

Samotný pří­běh se začí­ná odví­jet v oka­mži­ku, kdy po jed­né z těch­to pro­hlí­dek jí oslo­ví mla­dý muž a nabíd­ne ji  tak tro­chu netra­dič­ní, ale vel­mi láka­vou nabíd­ku. Tento záhad­ný muž chce totiž v domě strá­vit dva týd­ny s malou sku­pin­kou lidí a pozo­ro­vat para­nor­mál­ní jevy, jež se v domě ode­hrá­va­jí. 

Remy po chvil­ce váhá­ní sou­hla­sí, ale to ješ­tě netu­ší, co všech­no jí čeká. Osmičlenná sku­pin­ka lidí (včet­ně Remy) je při­pra­ve­ná strá­vit něja­ký čas v domě. Všichni jsou zvě­da­ví, jaké stra­ši­del­né pří­ho­dy a zážit­ky oku­sí na vlast­ní kůž v hrů­zu nahá­ně­jí­cím domě plné­ho stra­ši­del­ných pří­zra­ků.

Jakmile se v Carrow uby­tu­jí, roz­pou­tá se vel­mi sil­ná bou­ře, jež jim úpl­ně odříz­ne ces­tu zpět do civi­li­za­ce. A prá­vě v  tom­to oka­mži­ku se poma­lu a jis­tě začí­na­jí dít podiv­né a záhad­né věci, pří­zra­ky oží­va­jí. Je jed­no, jest­li jsou zlí nebo hod­ní, pro­to­že oni se  oprav­du ozý­va­jí a dáva­jí o sobě pořád­ně vědět. Je to varo­vá­ní, nebo nao­pak sna­ha ublí­žit?

Situace začí­ná být váž­ná v oka­mži­ku, kdy se začí­na­jí obje­vo­vat prv­ní mrt­ví, umí­ra­jí­cí za vel­mi podiv­ných okol­nos­tí. Řady “expe­di­ce” se poma­lu a jis­tě zten­ču­jí! Kdo je dal­ší na řadě? A kdo za tím vším sto­jí? A co když je vrah mezi nimi?

Všichni se oci­ta­jí v ohro­že­ní živo­ta a  není kam uté­ci! Podaří se jim unik­nout bez­pro­střed­ní smr­ti a dovo­lat se něja­ké pomo­ci? Anebo všech­ny čeká nevy­hnu­tel­ná smrt?

Jak už jsem psa­la na začát­ku, měla jsem od kni­hy vel­ká oče­ká­vá­ní, ale samot­ný konec kni­hy mě bohu­žel dost zkla­mal. Překombinovaný závěr a vyús­tě­ní záplet­ky zka­zil cel­ko­vý dojem kni­hy a samot­né­ho pří­bě­hu. Já osob­ně bych asi mrt­vé necha­la navždy mrt­vý­mi a nesna­ži­la se je něja­kým způ­so­bem oži­vo­vat, jen aby pří­běh měl šťast­ný hap­pyend.

Na dru­hou stra­nu autor­ka geni­ál­ním způ­so­bem zapra­co­va­la do pří­bě­hu vysvět­le­ní jed­not­li­vých para­nor­mál­ních jevů, nad­při­ro­ze­ných věcí, kte­ré se dají vždy něja­kým způ­so­bem vysvět­lit, kla­dou­cí důraz vždy na to, že ducho­vé nám v žád­ném pří­pa­dě nemů­žou nikdy ublí­žit.

Velice jsem oce­ni­la, že se postup­ně drob­ný­mi krůč­ky doví­dá­me celou a vel­mi obsáh­lou minu­lost stra­ši­del­né­ho domu a všech­ny ty děsi­vé udá­los­ti, jímž byl ten­to dům vysta­ven.

Samozřejmě tu nechy­bí ani nepo­ve­de­né sean­ce, tajem­né ote­ví­rá­ní a zaví­rá­ní dve­ří, vypí­ná­ní svě­tel, děsi­vé pras­ká­ní a skří­pá­ní pod­la­hy, rudá teku­ti­na pro­sa­ku­jí­cí zdí, námě­síč­né medi­um s pro­to­če­ný­ma oči­ma, jak se tou­lá tem­ný­mi chod­ba­mi pras­ka­jí­cí­ho domu a mno­ho dal­ší­ho...

Pro rea­lis­tic­ké popi­sy děsi­vé­ho pro­stře­dí a mra­zi­vých scén roz­hod­ně nedo­po­ru­ču­ji tuto kni­hu číst večer. Já ji čet­la dlou­ho v noci, za tmy a za sych­ra­vé­ho poča­sí, a občas mě doslo­va mra­zi­lo v zádech a mís­ty polé­val i stu­de­ný pot.

Kniha byla však nesku­teč­ně čti­vá, plná napě­tí a nej­růz­něj­ších stra­ši­del­ných pří­zra­ků a výje­vů. Pokud kni­ze odpus­tí­te dosti neši­kov­né, mož­ná i špat­ně zvo­le­né zakon­če­ní pří­bě­hu, při­jde­te si urči­tě na své a uži­je­te si nevšed­ní čte­nář­ský pro­ži­tek.

PŘÍZRAKY DOMU CARROWŮ

Napsala: Darcy Coates

Přeložila: Vendula Šumanová

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Fobos

Praha 2020 

Počet stran: 290

ISBN: 978-80-7642-514-9