Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Speciály > Příchozí - OBSAH/O FILMU

Příchozí - OBSAH/O FILMU

PrichosPlak

            OBSAH

             Snímek Příchozí je pro­vo­ka­tiv­ním vědec­ko­fan­tas­tic­kým thrille­rem od slav­né­ho reži­sé­ra Denise Villeneuvea (Sicario: Nájemný vrah, Zmizení). Když po celém svě­tě při­sta­nou tajem­né vesmír­né lodě, dojde k sesta­ve­ní elit­ní­ho týmu – v čele s odbor­ni­cí na lin­gvis­ti­ku Louise Banksovou (Amy Adams) – s cílem zjis­tit, jaké mají mimo­zemš­ťa­né úmys­ly. Zatímco celé lid­stvo balan­cu­je na pokra­ji glo­bál­ní vál­ky, Banksová se spo­leč­ně se svým týmem pokou­ší ve vel­mi ome­ze­ném čase najít odpo­vě­di – a aby je byla schop­na najít, bude muset při­stou­pit k činům, kte­ré mohou ohro­zit nejen její vlast­ní život, ale dost mož­ná osud celé­ho lid­stva.

            Ve fil­mu dále hra­jí Jeremy RennerForest Whitaker.        

            O FILMU

            „O nato­če­ní sci­fi sním­ku jsem snil od svých dese­ti let,“ vysvět­lu­je reži­sér Denis Villeneuve, kte­ré­ho vel­mi sil­ně oslo­vi­la povíd­ka, jež se sta­la sním­ku Příchozí před­lo­hou – povíd­ka Příběh tvé­ho živo­ta spi­so­va­te­le Teda Chianga. „Jedná se o žán­ry, kte­rý má dle mého názo­ru vel­ký dopad a umož­ňu­je nám také obje­vo­vat naši rea­li­tu veli­ce dyna­mic­kým způ­so­bem.“

            „Poté, co mě Dan LevineDan Cohen popr­vé stran mož­nos­ti nato­čit pod­le mé povíd­ky film kon­tak­to­va­li,“ popi­su­je Chiang, „posla­li mi DVD Denisova fil­mu Požáry, abych si mohl udě­lat před­sta­vu, jaký film chtě­jí nato­čit. To sehrá­lo pod­stat­nou roli v mém roz­ho­do­vá­ní. Kdyby mi posla­li něja­ký stan­dard­ní holly­wo­od­ský sci­fi film, prav­dě­po­dob­ně bych je igno­ro­val. Teprve o něko­lik let poz­dě­ji Denis sku­teč­ně nabíd­ku na reží­ro­vá­ní toho­to fil­mu při­jal, ale od samé­ho počát­ku chtě­li prá­vě jeho.“

            Villeneuve k fil­mu Příchozí při­stu­po­val z celé řady důvo­dů odliš­ně. Ačkoliv se domní­val, že povíd­ka Příběh tvé­ho živo­ta je „skvě­lým mate­ri­á­lem“, neměl zkrát­ka na psa­ní scé­ná­ře čas, pro­to­že prá­vě natá­čel sní­mek Zmizení. „Neměl jsem čas psát scé­nář,“ popi­su­je Villeneuve, „a abych se při­znal, netu­šil jsem, jak si s adap­ta­cí té povíd­ky pora­dit, pro­to­že je veli­ce inte­lek­tu­ál­ní, půso­bi­vým a krás­ným způ­so­bem, ale z dra­ma­ti­zač­ní­ho pohle­du je poně­kud neob­vyk­lá, pro­to­že popi­su­je jis­tý pro­ces.“

            Villeneuve pro­to vznik scé­ná­ře pone­chal na pro­du­cen­tech, vedou­cím výro­by a také na sce­náris­to­vi Ericovi Heissererovi, kte­rý na adap­ta­ci této povíd­ky pra­co­val již od raných fází pří­prav fil­mu. „O něko­lik měsí­ců poz­dě­ji za mnou při­šli se scé­ná­řem Erica Heisserera, kte­rý byl pře­kva­pi­vě kva­lit­ní,“ vzpo­mí­ná Villeneuve. „A říkám pře­kva­pi­vě, pro­to­že Ericovi se poda­ři­lo celý oří­šek roz­lousk­nout a vytvo­řit v rám­ci ono­ho pře­kla­da­tel­ské­ho pro­ce­su atmo­sfé­ru napě­tí a dra­ma­tu.“

            Ačkoliv byl Villeneuve od samé­ho počát­ku reži­sé­rem, po kte­rém pro­du­cen­ti fil­mu tou­ži­li, začal se sní­mek Příchozí rodit ve chví­li, kdy Heisserer spo­leč­ně s pro­du­cen­tem Danem Levinem a vedou­cím výro­by Danem Cohenem – oba posled­ně jme­no­va­ní pra­cu­jí ve spo­leč­nos­ti 21 Laps, pro­dukč­ní fir­mě jejich kole­gy Shawna Levyho, zod­po­věd­né za aktu­ál­ní seri­á­lo­vý hit Stranger Things – hle­da­li něja­ký pro­jekt, na kte­rém by se moh­li spo­leč­ně podí­let. Ani po dvou hodi­nách dis­ku­sí nena­šli ten pra­vý. Když se Levine Heisserera zeptal, co ho v posled­ní době nej­ví­ce zau­ja­lo, podal mu Heisserer sbír­ku poví­dek Teda Chianga s názvem Příběhy vašich živo­tů.

            „Půjčil jsem si ji, pře­če­tl si ji, nara­zil v ní na povíd­ku Příběh tvé­ho živo­ta a když jsem dospěl k hlav­ní­mu zvra­tu, nemohl jsem tomu uvě­řit,“ vysvět­lu­je Levine. „Nechtělo se mi uvě­řit, jak skvě­lá ta povíd­ka je. V duchu jsem si pořád opa­ko­val, že je to ta nej­ú­žas­něj­ší povíd­ka, jakou jsem kdy četl, a mod­lil jsem se, aby byla k dis­po­zi­ci fil­mo­vá prá­va. S napětím jsem ji doče­tl a pak se oka­mži­tě vydal shá­nět Teda Chianga.

            Na Heisserera udě­lal Chiangův pří­běh obdob­ný dojem. „Tedova povíd­ka mě uchvá­ti­la způ­so­bem, jakým se to poda­ří jen vel­mi malé­mu množ­ství pří­bě­hů,“ hod­no­tí Heisserer. „Nešlo o to, že bych se domní­val, že se jed­ná o pří­běh, kte­rý je před­ur­če­ný pro fil­mo­vé zpra­co­vá­ní, ale nabí­dl mi něco, co jsem už dlou­ho neza­žil. Zaujal můj mozek i mé srd­ce. Přiměl mě se zamys­let a vyvo­lal ve mně emo­ce, a jed­nal se mnou s respek­tem jako s inte­li­gent­ním čte­ná­řem. Ve finá­le jsem měl pocit, že je jeho posel­ství o pova­ze lid­stva a potaž­mo tedy i o té mé opti­mis­tic­ké.“

            „Když scé­nář vzni­kal, tak jsme se o něm s Ericem neba­vi­li,“ vysvět­lu­je Chiang. „Svou před­sta­vu scé­ná­ře mi popsal veli­ce záhy, abych mu dal k vytvo­ře­ní fil­mo­vé adap­ta­ce svo­le­ní. Měl bych asi pozna­me­nat, že když jsem tu povíd­ku psal, roz­hod­ně jsem si nepřed­sta­vo­val, že by někdy moh­la být zfil­mo­vá­na a jen stě­ží jsem si pro­to doká­zal před­sta­vit, jak by se toho někdo mohl cho­pit. Když jsem sly­šel Ericův popis toho, jak by film měl vypa­dat, doká­zal jsem si tako­vý film před­sta­vit a ta před­sta­va se mi líbi­la, tak­že jsem svo­lil k tomu, aby se pus­til do psa­ní scé­ná­ře. Když ho dokon­čil, pře­če­tl jsem si ho a dal jsem mu k němu pár komen­tá­řů. V prů­bě­hu let pro­šel scé­nář jis­tý­mi změ­na­mi, ale ve vět­ši­ně ohle­dů se stá­le jed­ná o ten­týž pří­běh, kte­rý mi teh­dy Eric popsal.“

            „Do mých rukou a do rukou naší spo­leč­nos­ti FilmNation Entertainment se ten­to film dostal díky lidem ze spo­leč­nos­ti 21 Laps,“ říká pro­du­cent Aaron Ryder, kte­rý pro­hla­šu­je, že se FilmNation zamě­řu­je na tvor­bu fil­mů pro dospě­lé­ho divá­ka, napří­klad Pod kůží, Kód Enigmy, Králova řeč či Nebraska. „Jedná se o neob­vyk­lý film, pro­to­že Eric Heisserer ho napsal bez jis­to­ty, že někdy dojde k jeho rea­li­za­ci, a lidé z 21 Laps, Shawn Levy, Dan LevineDan Cohen ho spo­leč­ně s Ericem dotáh­li k doko­na­los­ti. Ten scé­nář má v sobě cosi, co mu dodá­vá na rea­lis­tič­nos­ti, a když tako­vou rea­lis­tič­nost uplat­ní­te ve sci­fi žán­ru, je výsle­dek poměr­ně fas­ci­nu­jí­cí.“

            „Na původ­ní povíd­ce se mi líbí to, že má spous­tu úrov­ní,“ popi­su­je Villeneuve. „Jednou z nich, kte­rá mě vel­mi sil­ně oslo­vi­la, je před­sta­va toho, že je někdo v kon­tak­tu se smr­tí. Co by se sta­lo, kdy­bys­te vědě­li, jak zemře­te a kdy? Jaký by byl váš vztah k živo­tu, lás­ce, rodi­ně a přá­te­lům a ke spo­leč­nos­ti? Pokud bychom měli se smr­tí bliž­ší vztah a měli tak intim­něj­ší vztah k tomu, jaký život je a jaké jsou jeho spe­ci­fi­ka, byli bychom patr­ně pokor­něj­ší. Lidstvo by se prá­vě nyní mělo cho­vat pokor­ně­ji. Žijeme v době, kte­rá je pro­stou­pe­na vel­kým množ­stvím nar­ci­sis­mu. Nacházíme se v bodě, kdy se začí­ná­me nebez­peč­ně odpou­tá­vat od pří­ro­dy. A prá­vě tím pro mě tahle pře­krás­ná povíd­ka byla – způ­so­bem, jak zno­vu navá­zat vztah se smr­tí a pří­ro­dou a s tajem­ství­mi živo­ta.“

            „Na samém počát­ku jsem neměl k dis­po­zi­ci kame­ra­ma­na, pro­to­že Roger Deakins zrov­na pra­co­val na jiném fil­mu,“ říká Villeneuve, kte­rý musel při­jít s nápa­dem, koho jiné­ho za úče­lem rea­li­za­ce své vize oslo­vit. „Potřeboval jsem něko­ho, kdo má dob­ré oko, kdo bude scho­pen fil­mu dodat na smy­sl­nos­ti, kdo by doká­zal zachy­tit život. Film má dvě čás­ti: prv­ní z nich je Louisein vztah k její dce­ři, kte­rý tvo­ří pod­sta­tu celé­ho fil­mu, a pak tu máme onu vědec­ko­fan­tas­tic­kou část. Potřeboval jsem kame­ra­ma­na, kte­rý bude scho­pen cit­li­vě a jem­ně pojmout vztah mezi mat­kou a jejím dítě­tem tím způ­so­bem, jakým jsem k němu chtěl při­stu­po­vat, a sou­čas­ně by doká­zal sci­fi prv­kům fil­mu vdech­nout pat­řič­nou svě­žest. Bradford Young byl pro mě ohrom­ným obje­vem. Jakožto reži­sér jsem při spo­lu­prá­ci s ním měl pocit, že jsem pří­to­men zro­du génia.“

            „Byl jsem vel­kým fanouš­kem Denisova díla už od sním­ku Polytechnika z roku 2009,“ vysvět­lu­je Young. „Před pár měsí­ci se mě kdo­si ptal, s kým bych chtěl v budouc­nu spo­lu­pra­co­vat – Denis se nachá­zel na samém vrchol­ku mého pomy­sl­né­ho žeb­říč­ku. Máme pár spo­leč­ných zná­mých a ti mi říka­li, že bychom si veli­ce dob­ře rozu­mě­li. Když mi zavo­lal, bylo to pro mě vel­ké pře­kva­pe­ní, ale půso­bi­lo to jako osud. Přečetl jsem si scé­nář, film se mi líbil a pus­til jsem se do prá­ce.“

            „Je sku­teč­ně hyper­sen­zi­tiv­ní,“ říká o Youngovi Villeneuve. „Vytvořili jsme pří­stup, kte­ré­mu říká­me „drs­né sci­fi“ – což zna­me­ná, že se sna­ží­me navo­dit pocit, že se to, co sle­du­je­me, ode­hrá­vá ve čtvr­tek ráno za ošk­li­vé­ho dne. Chtěli jsme vytvo­řit sci­fi film, u kte­ré­ho bys­te si při­pa­da­li jako ško­lák, co jede ráno v deš­ti auto­bu­sem do ško­ly, dívá se oknem na mra­ky a sní u toho – prá­vě o tako­vou atmo­sfé­ru jsme usi­lo­va­li, o atmo­sfé­ru, kte­rá se nepo­do­bá výprav­ným fil­mům. Snažili jsme se vyhý­bat vel­ko­le­posti. Pokoušíme se tu nato­čit film, kte­rý je veli­ce jem­ný a svět­lý. Bradford fil­mu dodal vel­kou míru lid­skosti a krá­sy.“

            „Denisovy fil­my půso­bí veli­ce umír­ně­ně,“ míní Young. „Vždycky půso­bí veli­ce věc­ně, ale fil­mo­vě. Ačkoliv se jed­ná o inten­ziv­ní lid­ské dra­ma, vždy vzbu­zu­jí jis­tý dojem vel­ko­le­posti. To mě na jeho díle vždy při­ta­ho­va­lo. Snažil jsem se nachá­zet pří­le­ži­tos­ti, jak se zamě­řit na lid­ská dile­ma­ta, ale sou­čas­ně vždy pra­cu­ji s pře­svěd­če­ním, že fil­my by měly být do jis­té míry vel­ko­le­pé. Měly by obsa­ho­vat měřít­ko a per­spek­ti­vu. Jak se jako kame­ra­man roz­ví­jím, vyhle­dá­vám pří­le­ži­tos­ti k natá­če­ní fil­mů, kte­ré v sobě mají jis­tou eti­ku.“

            „Když jsme se s Denisem o fil­mu popr­vé zača­li bavit,“ vzpo­mí­ná kame­ra­man, „jed­nou z věcí, na kte­rých nám oprav­du veli­ce zále­že­lo bylo, že jakož­to fil­mo­ví tvůr­ci do svých pra­cov­ních postu­pů čas­to nevě­dom­ky zaná­ší­me své vlast­ní ste­re­o­typ­ní před­sta­vy o tom, jak by měl film dané­ho žán­ru vypa­dat. V tom­to pří­pa­dě se jed­na­lo o sci­fi, ale chtě­li jsme, abychom ve chví­li, kdy se mimo­zemš­ťa­né obje­ví, byli pře­kva­pe­ni úpl­ně stej­ně jako budou divá­ci či jako by byly posta­vy fil­mu. Chtěli jsme k pro­blé­mu inter­ak­ce s mimo­zem­skou civi­li­za­cí při­stu­po­vat se stej­nou nai­vi­tou, s jakou k ní při­stu­pu­jí naše posta­vy. To nám s Denisem umož­ni­lo od pro­ce­su vzni­ku fil­mu poně­kud ustou­pit a roz­hod­nout se, že musí­me nato­čit veli­ce syro­vý sní­mek. Muselo se jed­nat o upřím­ný film. Když se obje­ví mimo­zemš­ťa­né a jejich lodě, všich­ni jsme pře­kva­pe­ní a jsme tak vydě­še­ní a hná­ni prá­vě tako­vou tou­hou s nimi komu­ni­ko­vat, jako je tomu v pří­pa­dě postav fil­mu.“

            Zachovat atmo­sfé­ru tajem­na, co se mimo­zemš­ťa­nů týče, a udr­žet jejich nepo­zem­skost, bylo pro film klí­čo­vé. „Ve vědec­ko­fan­tas­tic­kých fil­mech mají lidé veli­ce čas­to obrov­ský vliv na to, jak bychom pod­le nich měli mimo­zemš­ťa­ny chá­pat,“ vysvět­lu­je Young jejich sna­hu posu­nout se za hra­ni­ce běž­ných oče­ká­vá­ní. „My se tu něče­mu tako­vé­mu sna­ží­me vyhnout. Co když lid­stvo s mimo­zemš­ťa­ny nikdy nepři­šli do sty­ku? Měli by k dis­po­zi­ci sli­ti­ny kovů? Kovy jako tako­vé? Byli by vyba­ve­ni vším tím, čím se domní­vá­me, že by vyba­ve­ni byli, pro­to­že k daným věcem máme sami pří­stup? Jedná se o svě­ží pohled na to, jak pros­tý a syro­vý může život lidí na Zemi být a jak pros­tý a syro­vý může být pro mimo­zem­skou rasu. Chtěli jsme se vyhnout vel­ko­le­posti a pohy­bo­vat se ve vel­mi osob­ní rovi­ně – o to nám šlo od samé­ho počát­ku, abychom nato­či­li veli­ce nevin­ný a osob­ní film, ovšem o veli­ce zásad­ních udá­los­tech.“

            Při návr­hu a rea­li­za­ci vizu­ál­ní strán­ky fil­mu Villeneuve se svým kame­ra­ma­nem úzce spo­lu­pra­co­val během pří­prav­né fáze a během natá­če­ní a se stři­ha­čem Joem Walkerem během post­pro­duk­ce. Stejně inten­ziv­ně ale spo­lu­pra­co­val také s výtvar­ní­kem Patrice Vermettem, kte­rý pomohl navrh­nout kos­mic­kou loď mimo­zemš­ťa­nů, s odbor­ní­kem na vizu­ál­ní efek­ty Louisem Morinem, kte­rý návrhy lodí a mimo­zemš­ťa­nů zpra­co­val, s výtvar­ní­ky Carlosem Huantem, jenž pomá­hal navrh­nout mimo­zemš­ťa­ny samot­né, a Martine Bertrand, kte­rá vypra­co­va­la psa­nou podo­bu mimo­zem­ské­ho jazy­ka, se zvu­ko­vým desig­né­rem Dave Whiteheadem, jenž pomá­hal vytvo­řit cva­ká­ní a vrče­ní, repre­zen­tu­jí­cí „řeč“ mimo­zemš­ťa­nů, se zvu­ko­vým inže­ný­rem Sylvainem Bellemarem, jenž vytvo­řil zvuk, kte­rý mimo­zem­ské lodě za pohy­bu vydá­va­jí, a se skla­da­te­lem Jóhannem Jóhannsonem, auto­rem soun­d­trac­ku k fil­mu.

            „Na začát­ku vše­ho sto­jí Patrice Vermette, můj výtvar­ník a dra­hý pří­tel,“ říká Villeneuve. Natočili jsme spo­lu hod­ně fil­mů a Patrice byl jed­no­znač­ně mou prv­ní vol­bou, pro­to­že je skvě­lý. Je vzdě­la­ný, váš­ni­vý a ješ­tě nikdy nepra­co­val na sci­fi fil­mu. Splňoval všech­ny moje poža­dav­ky a domní­val jsem se, že fil­mu vdech­ne svě­žest. Lodě mimo­zemš­ťa­nů měly být původ­ně kulo­vi­té, ale mně při­šlo, že to už jsme vidě­li. Nepůsobilo to na mě dosta­teč­ně stra­ši­del­ně ani neob­vykle. Přišel jsem s nápa­dem, že by kos­mic­ká loď mimo­zemš­ťa­nů měla mít tvar obláz­ku, vej­či­tý tvar. Při své před­sta­vě jsem vychá­zel z tva­ru aste­ro­i­du Eunomia, kte­rý obí­há ve Sluneční sou­sta­vě. Má podiv­ný tvar, vypa­dá jako zvlášt­ní vej­ce.“ Villeneuve se až do chví­le, než se dosle­chl o Eunomii domní­val, že všech­na vesmír­ná těle­sa, ať už jde o aste­ro­id, pla­ne­tu či měsíc, mají kulo­vi­tý tvar. „Ten zvlášt­ní a doko­na­lý tvar na mě půso­bil hro­zi­vě, tajem­ně a stra­ši­del­ně.“

            Morin, kte­rý s Villeneuvem spo­lu­pra­co­val na jeho před­cho­zím sním­ku Siccario: Nájemný vrah, říká, že se na vzni­ku výtvar­ných návrhů podí­lel mini­mál­ně. „Mým úko­lem je pře­de­vším zábě­ry vylep­šit a zkrášlit,“ říká Morin. „Denis k fil­mu při­stu­pu­je tak, aby vše půso­bi­lo tajem­ně. Mimozemšťané se vám nebu­dou pro­me­ná­do­vat před kame­ra­mi. Bude to trvat veli­ce dlou­ho – divá­ci uvi­dí část mimo­zemš­ťa­nů a v duchu si budou muset vytvo­řit vlast­ní ver­zi toho, jak by asi moh­li vypa­dat – a na samém kon­ci půjde o vel­ké pře­kva­pe­ní.“

            „Spielberg a Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hu jsou prav­dě­po­dob­ně odpo­ví­da­jí­cí inspi­ra­cí toho, co se tu pokou­ší­me vytvo­řit,“ vysvět­lu­je Ryder, z čeho při prá­ci na fil­mu vychá­ze­li. „V prv­ní řadě se jed­ná o sci­fi film s názvem Příchozí, nejde o výpra­vu, kte­rá by se někam za mimo­zemš­ťa­ny vydá­va­la, oni při­šli k nám. Pak jde o to, že jsme měli šan­ci vytvo­řit něco, co popr­vé spat­ří­me až oči­ma postav, tak­že na nás ces­ta do nit­ra mimo­zem­ské lodi udě­lá také vel­ký dojem. PatriceDenis při­šli s nápa­dem, kte­rý byl veli­ce neob­vyk­lý.“

            Kosmická loď, kte­ré se ve scé­ná­ři říká „lastu­ra“, měla být také sym­bo­lem. „Máme tu vztah k živo­tu a naro­ze­ní, kte­rý se pro pod­sta­tu lodi veli­ce dob­ře hodil,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „S Patricem jsme si říka­li, že by ta loď měla být vytvo­ře­na z mate­ri­á­lu, kte­rý se na Zemi nevy­sky­tu­je. Nejedná se o malou loď. Není bílá či vytvo­ře­na z kovu nebo plas­tu, je ze zvlášt­ní­ho kame­ne. Nevíme přes­ně, z čeho je. Nejsme schop­ni to ani odhad­nout.“

            „Snažíme se k tomu­to žán­ru při­stu­po­vat s nai­vi­tou, kte­rou odrá­ží i styl sní­má­ní fil­mu,“ vysvět­lu­je Young. „Způsob, jakým jsme film nasní­ma­li, se dost při­bli­žu­je tomu, jak by byly nasní­má­ny někte­ré sci­fi fil­my. Hovořili jsme o tom, že by se mělo jed­nat o veli­ce syro­vý film, ale v pod­sta­tě je hlav­ně ohrom­ně natu­ra­lis­tic­ký a sna­ží se být co nej­při­ro­ze­něj­ší, a sou­čas­ně pro­zkou­má­vat kon­cept tem­no­ty. Nikoliv tem­no­ty jako něče­ho stra­ši­del­né­ho, ale tem­no­ty jako repre­zen­ta­ce nezná­ma. Když se vydá­me do nit­ra kos­mic­ké lodě, kte­rá je ve své pod­sta­tě chrá­mem, jed­ná se o mís­to, kde jsou lid­stvu odha­le­ny jis­té prav­dy. Nebojíme se do té lodi vstou­pit. Cítíme se obo­ha­ce­ni. V prů­bě­hu fil­mu pra­cu­je­me s tem­no­tou ve všech pro­sto­rách, kte­ré obý­va­jí lidé, ale když se vydá­me do míst obý­va­ných mimo­zemš­ťa­ny, pra­cu­je­me se svět­lem.“

            „Pokaždé, když posta­vy fil­mu do lodi vstou­pí,“ vysvět­lu­je Young, se tam jako divá­ci chce­te vrá­tit, pro­to­že se jed­ná o jedi­né mís­to v celém fil­mu, kde může­te něco sku­teč­ně vidět, kde chá­pe­te, jaké to je sle­do­vat lid­skou evo­lu­ci. To dru­hé mís­to je poně­kud tem­něj­ší – poně­kud syro­věj­ší, jak bychom s Denisem řek­li. Ocitáme se na vizu­ál­ní pou­ti, kte­rá začí­ná v tem­no­tě, před­sta­vu­jí­cí nezná­mo, a kon­čí­cí na mís­tě, kte­ré je poně­kud povzne­se­něj­ší, kde pod­stu­pu­je­me osví­ce­ní a uvě­do­mu­je­me si, kým jako lidé jsme.“

            „Příběh fil­mu Příchozí se zamě­řu­je na dok­tor­ku Louise Banksovou, lin­gvist­ku, kte­rá pra­cu­je na uni­ver­zi­tě na seve­ro­vý­cho­du Spojených stá­tů,“ popi­su­je Villeneuve. „Americká vlá­da ji pově­ři­la úko­lem navští­vit jed­nu z oněch kos­mic­kých lodí, aby navá­za­la kon­takt s mimo­zemš­ťa­ny a poku­si­la se poro­zu­mět jejich řeči a zámě­rům. Jde tu o vztah s jinou civi­li­za­cí.“

            „Postavu Louise pozná­vá­me pro­střed­nic­tvím pří­bě­ho­vé linie o její dce­ři, kte­rá je jed­nou z mých nej­ob­lí­be­něj­ších sou­čás­tí fil­mu,“ říká Villeneuve. „Amy Adams své posta­vě dala vel­kou dáv­ku lid­skosti, hloub­ky a krás­né zra­ni­tel­nos­ti, melan­cho­lii, po kte­ré jsem tou­žil. Vidíme tu ženu, kte­rá truch­lí nad ztrá­tou své dce­ry. Vnímáte, že se jed­ná o člo­vě­ka, kte­rý nemá co ztra­tit. Je veli­ce krás­né to sle­do­vat, smut­né a sou­čas­ně krás­né. Nemá co ztra­tit, tak­že je při­pra­ve­na na celé tohle dob­ro­druž­ství.“

            Ztráta Hannah, Louiseiny dce­ry, je klí­čem k pocho­pe­ní toho, kým Louise je, a je také zásad­ní slož­kou pří­bě­hu – celý pří­běh je nám vlast­ně před­klá­dán tak, jako by Louise Hannah popi­so­va­la své život­ní osu­dy. „Hannah je Louiseinou dce­rou a je pro Louise veli­ce výji­meč­ná,“ vysvět­lu­je Adams. „Když se divá­ci s Louise popr­vé setká­va­jí, vyrov­ná­vá se se ztrá­tou své dce­ry, tak­že prá­vě o to tu jde, když ji prv­ně spat­ří­me – o vztah k lás­ce a ztrá­tě a co pro nás zna­me­na­jí.“

            „Je to inte­lek­tu­ál­ka, kte­rá žije na uni­ver­zi­tě, nemá vůbec nic a není při­pra­ve­na na kon­takt s bytost­mi z jiné pla­ne­ty,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Nemá nejmen­ší tuše­ní, co ji čeká a jak se k tomu posta­vit, ale pouš­tí se do toho s vel­kou dáv­kou odva­hy. Je to veli­ce odváž­ná posta­va, kte­rá je při­pra­ve­na ris­ko­vat svůj život, pro­to­že se domní­vá, že exis­tu­je něco krás­něj­ší­ho a hlub­ší­ho, s čím by moh­la navá­zat vztah.“

            „Příběh se zabý­vá nej­růz­něj­ší­mi věc­mi, ale jed­nou z nich je cosi, co zná­me pod názvem Sapir-Whorfova hypo­té­za, tedy myš­len­ka, že jazyk, kte­rým hovo­ří­me, ovliv­ňu­je to, jak vní­má­me svět kolem sebe a dokon­ce i o čem pře­mýš­lí­me,“ vysvět­lu­je Chiang. „Hrdinka pří­bě­hu je lin­gvist­kou, kte­rá se zvol­na učí mimo­zem­skou řeč a to mění způ­sob, jakým vní­má svůj život.“

            „Právě ten­to pro­ces byl na původ­ní povíd­ce, na scé­ná­ři i na fil­mu tím nej­za­jí­ma­věj­ším,“ vysvět­lu­je Levine. „Doufáme, že se nám poda­ří v divá­ko­vi navo­dit poci­ty toho, jak se jí postup­ně daří onen jazyk vstře­bá­vat. Sapir-Whorfova teo­rie říká, že pokud se začne­te učit něja­ký jazyk, začnou se vám v něm zdát sny a začne­te v něm uva­žo­vat. Zhruba v polo­vi­ně fil­mu zjiš­ťu­je­me, že mimo­zemš­ťa­né píší věty sou­čas­ně obě­ma ruka­ma. Už když píší začá­tek věty, zna­jí její konec. Když se Louise začne pokou­šet tímto způ­so­bem psát, začí­ná se tomu­to pro­ce­su její mozek při­způ­so­bo­vat a mění se způ­sob, jakým uva­žu­je. Čím lépe jazy­ku mimo­zemš­ťa­nů rozu­mí, tím zma­te­něj­ší jsou její vlast­ní myš­len­ky. Začíná pro­ží­vat něco, co nejsou ani tak záchva­ty, jako spí­še vel­mi inten­ziv­ní vzpo­mín­ky na vlast­ní minu­lost. Proč jí tenhle jazyk zno­vu evo­ku­je vzpo­mín­ky na dítě, o kte­ré při­šla?“

            Aby se Amy Adams na svou roli při­pra­vi­la a pocho­pi­la, co sku­teč­ně obná­ší prá­ce lin­gvis­tů, roz­hod­la se s jed­ním setkat. „Sešla jsem se s lin­gvis­tou a uvě­do­mi­la si, že je nemož­né nau­čit se vše, co zná lin­gvis­ta,“ říká Adams a dodá­vá, že sku­teč­nost, proč je lin­gvis­ti­ku tře­ba peč­li­vě a dlou­ho stu­do­vat, má své jed­no­znač­né důvo­dy. Zjistila, že prá­ce lin­gvis­ty se veli­ce zásad­ně liší od prá­ce pře­kla­da­te­le. „Pomohlo mi a osvo­bo­di­lo mě zjiš­tě­ní, že exis­tu­jí odliš­né dru­hy lin­gvis­tů. Ten, se kte­rým jsem mlu­vi­la, hovo­ří pou­ze dvě­ma jazy­ky, což mi dal jis­tou svo­bo­du.“

            „Ačkoliv moje posta­va hovo­ří jazy­ky něko­li­ka,“ pokra­ču­je Adams, stu­du­je antro­po­lo­gic­ký význam jazy­ka a kul­tu­ry, to, jak spo­lu lidé hovo­ří a jaké jsou půvo­dy vzni­ku jazy­ků. Přečetla jsem vel­kou spous­tu lite­ra­tu­ry a zjis­ti­la, že by ze mě neby­la dob­rá lin­gvist­ka, ale oprav­du mě to fas­ci­no­va­lo a tahle strán­ka věci mě veli­ce bavi­la. Ze soci­o­lo­gic­ké­ho pohle­du jsem pří­liš nechá­pa­la, co vlast­ně lin­gvis­té děla­jí a co je lin­gvis­ti­ka zač, tak­že bylo zají­ma­vé se o tom něco dozvě­dět. Teď už chá­pu mno­hem lépe, jak se jí moh­lo poda­řit onen jazyk dešif­ro­vat.“

            Dekódování mimo­zem­ské­ho jazy­ka je ovšem mno­hem nároč­něj­ší než v pří­pa­dě kte­ré­ho­ko­liv jazy­ka lid­ské­ho. Bez ohle­du na to, jak odliš­né je uva­žo­vá­ní a vyja­d­řo­vá­ní lid­ských kme­nů, stá­le se nejed­ná ani zda­le­ka o tak zásad­ní roz­dí­ly, jaké by do hry vstu­po­va­ly v pří­pa­dě sna­hy poro­zu­mět komu­ni­ka­ci zce­la odliš­né­ho dru­hu z jiné pla­ne­ty. Nebo co se týče odliš­nos­tí, jaké by mezi sebou moh­la mít mlu­ve­ná a psa­ná for­ma komu­ni­ka­ce tako­vé­ho cizí­ho dru­hu.

            „Louise chá­pe, že mezi tím, jak mimo­zemš­ťa­né hovo­ří a jak píší, nee­xis­tu­je žád­ný pří­mý vztah,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Po něko­li­ka poku­sech jí dochá­zí, že spo­lu ty dvě věci nijak nesou­vi­sí. Soustředí se na jejich psa­ný pro­jev, pro­to­že ten mlu­ve­ný je pro ni napros­to neu­cho­pi­tel­ný.“

            Villeneuve se domní­vá, že spo­lu mimo­zemš­ťa­né a Louise komu­ni­ku­jí ješ­tě i jiným způ­so­bem. „Mimozemšťané jí pomá­ha­jí tele­pa­tic­ky poro­zu­mět jejich řeči,“ vysvět­lu­je reži­sér, „pro­to­že si ji vybra­li. Lingvisté, kte­ří navští­vi­li lodě mimo­zemš­ťa­nů, s nimi navá­za­li jis­tý vztah, a ty, kte­ří se tomu pod­vě­do­mě nebrá­ní, mimo­zemš­ťa­né ovliv­ňu­jí a pomá­ha­jí jim s jejich prv­ní­mi krůč­ky na ces­tě k poro­zu­mě­ní a dešif­ro­vá­ní jejich řeči. V jejich pís­mu se obje­vu­jí jis­té vzor­ce a jako v pří­pa­dě kte­ré­ho­ko­liv jiné­ho jazy­ka se lin­gvis­té sna­ží tyto vzor­ce odha­lit a čas­to se samo­zřej­mě mýlí. Vlastně i část dra­ma­tic­ké­ho vývo­je toho­to fil­mu se od jed­no­ho tako­vé­ho omy­lu odví­jí.“

            Adams zjiš­ťu­je, že jí tato zku­še­nost pomoh­la lépe chá­pat svět kolem sebe a změ­ni­la způ­sob, jakým na komu­ni­ka­ci nahlí­ží. Říká, že se také pou­či­la při sle­do­vá­ní své dce­ry. „Přemýšlím o jazy­ce a o tom, jak spo­leč­nos­ti slou­ží,“ říká Adams. „Když sle­du­ji svou dce­ru s dal­ší­mi dět­mi – během prá­ce jsem s ní zaví­ta­la do něko­li­ka růz­ných zemí – kte­ří si navzá­jem nero­zu­mě­jí, ale přes­to jsou schop­ni komu­ni­ko­vat a zjis­tit, kte­rá slo­va mají spo­leč­ná, začí­nám si uvě­do­mo­vat, že komu­ni­ka­ce a jazyk vychá­ze­jí z mno­hem více věcí než z pou­hých slov, kte­rá říká­me. Začala jsem to tímto pohle­dem vní­mat a je to skvě­lé.“

            „Jedná se o veli­ce osob­ní pří­běh, vyprá­vě­ný z pohle­du posta­vy Amy Adams, lin­gvist­ky, kte­rá je povo­lá­na, aby se poku­si­la navá­zat komu­ni­ka­ci s mimo­zemš­ťa­ny,“ míní Jeremy Renner, kte­rý před­sta­vu­je Iana Donnellyho. „Já do hry vstu­pu­ji jako dal­ší z čle­nů toho­to týmu jakož­to fyzik, kte­rý se sna­ží s komu­ni­ka­cí vypo­řá­dat pro­střed­nic­tvím mate­ma­ti­ky. Ta posta­va mě zčás­ti zau­ja­la tím, že je vel­mi vzdá­le­ná všem ostat­ním posta­vám, kte­ré jsem ve fil­mech kdy ztvár­nil. Jedná se o veli­ce inte­lek­tu­ál­ní posta­vu, kte­rá uva­žu­je veli­ce mate­ma­tic­ky a vědec­ky.“

            Renner pro­hla­šu­je, že mu při sna­ze ztvár­nit pře­svěd­či­vě posta­vu věd­ce pomá­ha­li odbor­ní­ci, ale že jeho pově­do­mí o pro­gra­mo­vá­ní, počí­ta­čo­vých jazy­cích a dvoj­ko­vé sou­sta­vě mu pomoh­ly v tom se s pro­ble­ma­ti­kou fyzi­ky vypo­řá­dat o něco lépe. Říká, že se Villeneuve tak­též sna­žil o to, aby vědec­ké infor­ma­ce ve fil­mu byly pří­stup­né širo­ké veřej­nos­ti a neby­ly pří­liš obskur­ní či pedant­ské.

            Společně s Villeneuvem o roli dis­ku­to­va­li. „Řekl mi, o co mu roz­hod­ně nejde,“ popi­su­je Renner. „Nechtěl, aby se jed­na­lo o nud­né­ho počí­ta­čo­vé­ho exper­ta, co trá­ví veš­ke­rý čas někde v kan­ce­lá­ři nad sto­hy papí­rů. Chtěl, aby půso­bil živě a odhod­la­ně a byl oso­bi­tý. Právě tak jsem tu posta­vu vní­mal i já. Okamžitě se mi v duchu vyba­vil Richard Dreyfuss z Čelistí.“

            „Vnesl do fil­mu spous­tu humo­ru, v tom pozi­tiv­ním smys­lu, a také úžas­nou ener­gii. Právě to náš film potře­bo­val,“ míní Villeneuve, pro­to­že Amy je spí­še melan­cho­lic­ká, jed­ná se o posta­vu, kte­rá pro­chá­zí pro­ce­sem, jež ji ovliv­ňu­je poně­kud nega­tiv­ně. Začíná se cho­vat zvlášt­ně, její kon­takt s mimo­zemš­ťa­ny mění způ­sob, jakým vní­má svět kolem sebe, a cítí se zma­te­ná a ztra­ce­ná. Potřeboval jsem něko­ho, kdo si bude udr­žo­vat pev­ný kon­takt s rea­li­tou a bude fil­mu dodá­vat dyna­mi­ku a humor. Jeremy odve­dl skvě­lou prá­ci.“

            Vztah mezi Louise a Ianem se v prů­bě­hu fil­mu vyví­jí. „Jejich pří­stup k pro­blé­mům se veli­ce liší,“ říká Renner, ale postu­pem času se nau­čí jeden dru­hé­ho oce­ňo­vat, zejmé­na když jdou hovo­řit s Abbotem a Costellem (mimo­zemš­ťa­ny). Oba obje­vu­jí veli­ce krás­né věci.“

            „Náš vztah půso­bí veli­ce při­ro­ze­ně, pro­to­že jsme dob­rý­mi přá­te­li. Důvěřujeme si a máme se rádi,“ říká Renner o spo­lu­prá­ci s Adams. „Dokonce se klid­ně i pohá­dá­me, pokud si potře­bu­je­me něco vyjas­nit. Obvykle to je ku pro­spě­chu věci a vět­ši­nou se sna­ží­me při­jít na to, jak bychom vše moh­li co nej­vě­ro­hod­ně­ji vyře­šit. Když spo­lu­pra­cu­je­te s někým, kdo je ve své prá­ci sku­teč­ně dob­rý, je to vše mno­hem snaz­ší.“

            Mezi Rennerovy nej­ob­lí­be­něj­ší scé­ny fil­mu pat­ří prá­vě ty komor­něj­ší s Amy Adams. „Charakterní scé­ny, tře­ba jako ta s Amy v autě, to byla veli­ce krás­ná a intim­ní scé­na,“ říká Renner. „Jde tu spí­še o ně samot­né než o zma­tek kolem. Jedná se o klid před bou­ří.“

            Jejich vzá­jem­né pou­to je posí­le­no také tím, že spo­lu sdí­le­jí veli­ce netra­dič­ní záži­tek komu­ni­ka­ce s mimo­zemš­ťa­ny a své oje­di­ně­le osob­ní reak­ce na něco tak zvlášt­ní­ho. „Roli tu hra­je všech­no to vzru­še­ní a úžas a obrov­ská sti­mu­la­ce,“ popi­su­je Renner. „On se z toho nako­nec poz­vra­cí. Nedokáže zpra­co­vat to, co se před ním ode­hrá­vá. Těžko se to popi­su­je slo­vy.“

            „V prů­bě­hu pří­bě­hu sle­du­je­te, jak se jejich přá­tel­ské pou­to utu­žu­je a začí­na­jí si navzá­jem cenit pří­stu­pu toho dru­hé­ho,“ dodá­vá Levine. „Současně si uvě­do­mu­jí, že jsou v tom neu­vě­ři­tel­ném dob­ro­druž­ství spo­leč­ně. Jak se stup­ňu­je napě­tí po celém svě­tě, začí­na­jí se na sebe stá­le více spo­lé­hat, aby doká­za­li vyře­šit pro­blém, kte­rý sdí­le­jí.“

            „S Jeremym se spo­lu­pra­cu­je skvě­le,“ sou­dí Forest Whitaker. „Vyjadřuje se veli­ce jas­ně a je sebe­vě­do­mý. Jedná se o veli­ce zají­ma­vou posta­vu, pro­to­že ho dění kolem něj veli­ce vzru­šu­je a cho­vá se napros­to potrhle. Jeremy je něco tako­vé­ho scho­pen pojmout veli­ce umě­ře­ně. Nevím, jest­li by to doká­zal někdo jiný. Je scho­pen před­vést něco oprav­du veli­ce kom­pli­ko­va­né­ho – zahrát posta­vu plnou až dět­ské­ho nad­še­ní, ale sou­čas­ně tako­vou, kte­rá půso­bí jako dospě­lý člo­věk a pro­fe­si­o­nál. Přesto z něj jeho radost jas­ně cítí­te.“

            „Plukovník Weber je čle­nem vojen­ské roz­věd­ky a když se s ním popr­vé setká­vá­me, sna­ží se najít náhra­du za původ­ní­ho lin­gvis­tu, kte­rý se nedo­ká­zal vyrov­nat s tla­kem úko­lu, jímž byl pově­řen,“ vysvět­lu­je Forest Whitaker. „Zajde si pro­mlu­vit s Louise, aby zjis­til, zda by se s tako­vým úko­lem doká­za­la vypo­řá­dat. Takové je naše prv­ní setká­ní s ním. Dává dohro­ma­dy tým, sklá­da­jí­cí se z lin­gvis­ty, kte­rý by měl pro­lo­mit jazy­ko­vou bari­é­ru, a z fyzi­ka, kte­rý by měl zjis­tit, zda je mož­né komu­ni­ko­vat pro­střed­nic­tvím čísel, tak­že má k dis­po­zi­ci odpo­ví­da­jí­cí pro­střed­ky, jak mimo­zemš­ťa­nům poro­zu­mět.“

            Renner už s Whitakerem v minu­los­ti spo­lu­pra­co­val. „Známe se už del­ší dobu a měl jsem šan­ci s ním spo­lu­pra­co­vat v roce 2005,“ říká Renner. „Je to veli­ce tichý a jem­ný člo­věk. Jako herec je veli­ce štěd­rý. Vnesl lid­skost a inte­li­gen­ci do role, kte­rá moh­la veli­ce snad­no půso­bit vel­mi jed­no­stran­ně. Má na tohle sku­teč­ně vel­ký dar.“

            „Všichni víme, že se jed­ná o jed­no­ho z nej­lep­ších sou­čas­ných her­ců,“ chvá­lí ho Villeneuve. „Forest Whitaker je mis­trem a já se o tom mohl pře­svěd­čit, pro­to­že se ujal té nej­těž­ší role v celém fil­mu. Plukovník Weber je posta­va, kte­rou bylo veli­ce těž­ké napsat, pro­to­že ve svých scé­nách půso­bí jako anta­go­nis­ta, jako někdo, kdo je nám nepří­jem­ný. Ve scé­ná­ři nemě­la jeho posta­va pří­liš vel­kou hloub­ku a Forest jí doká­zal dodat půso­bi­vost, moud­rost a roz­mě­ry způ­so­bem, kte­rý na mne udě­lal veli­ce vel­ký dojem. Pro Foresta se nejed­na­lo o pří­liš snad­ný pro­ces, musel pra­co­vat veli­ce inten­ziv­ně a já jsem mu za to oprav­du vděč­ný. Byl veli­ce štěd­rý.“

            VilleneuveWhitaker spo­lu o této roli dis­ku­to­va­li. „Když Denis o posta­vě plu­kov­ní­ka Webera mlu­vil, veli­ce čas­to zdů­raz­ňo­val sku­teč­nost, že se v jis­tých ohle­dech jed­ná o něko­ho, koho dru­zí vní­ma­jí jako pomy­sl­né­ho otce,“ říká Whitaker. „Stará se o ně, dohlí­ží na ně a pobí­zí je, a pomá­há jim pře­ko­nat jejich strach a pocho­pit vlast­ní poten­ci­ál.“

            Whitakerovi při­šlo poměr­ně nároč­né ztvár­nit posta­vu, kte­rá pod­le jeho slov ztě­les­ňu­je „tichou auto­ri­ta­tiv­nost a sebe­jis­to­tu“. Jak dále roz­vá­dí, bylo pro něj „obtíž­né zahrát otcov­skou roli a muset dru­hé kri­ti­zo­vat a trestat, ale činit tak s nevy­slo­ve­nou auto­ri­tou.“

            „Michael Stuhlbarg je herec, kte­rý se mi moc líbil ve fil­mu brat­ří Coenových Seriozní muž,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Byl jsem ohrom­ně nad­še­ný z toho, že roli v našem fil­mu při­jal. Halpern, agent CIA, byl ve scé­ná­ři poně­kud jed­no­stran­ný – měl jen jed­nu podo­bu. Michael tuhle posta­vu obo­ha­til o více vrs­tev a o inte­li­gen­ci, o vtip a o auru nepro­stup­nos­ti, kte­ré ve scé­ná­ři vůbec neby­ly.“

            „Součástí téhle role pro mě bylo také při­jít na to, kým tenhle poně­kud záhad­ný člo­věk je,“ říká Stuhlbarg. „Držel jsem se Denisova vede­ní. Přicházel jsem s nápa­dy – po fyzic­ké strán­ce, jak by mohl vypa­dat, kým bychom se moh­li inspi­ro­vat – ale ve finá­le jsme jeho posta­vu obje­vo­va­li scé­nu po scé­ně. Zajímalo by mě, jak to bude na divá­ky půso­bit, pro­to­že někdy v pří­pa­dě tako­vých rolí máte od začát­ku jas­nou před­sta­vu, jak bys­te ji chtě­li pojmout. Tohle byla pří­le­ži­tost, při kte­ré jsem chtěl s reži­sé­rem spo­lu­pra­co­vat a poku­sit se napl­nit jeho vizi toho, o čem by měl celý film být. A byla to ohrom­ná zába­va.“

            Na svou roli se také při­pra­vo­val. „Setkal jsem se s býva­lým pra­cov­ní­kem CIA a zeptal jsem se ho na řadu věcí stran toho, za co by moje posta­va byla zod­po­věd­ná,“ vysvět­lu­je Stuhlbarg. „Doporučil mi kni­hu Jamese Olsona Fair Play, kte­rá se zabý­vá morál­ní­mi dopa­dy špi­o­ná­že, což je zají­ma­vé po strán­ce toho, jak by se asi tako­vý člo­věk ve svém nit­ru cítil. Podařilo se jí vyvrá­tit někte­ré moje před­sta­vy o tom, jací lidé pro CIA pra­cu­jí. Jsou to napros­to růz­no­ro­dí lidé, nee­xis­tu­je žád­ný spe­ci­fic­ký typ pra­cov­ní­ka CIA. To mi při­pa­da­lo zají­ma­vé, sna­ha vyvrá­tit mýty a obje­vit lid­skost v někom, kdo poklá­dá spous­tu otá­zek a pře­de­vším se zají­má o vyře­še­ní toho, o co tu vlast­ně jde.“

            „Představuje vlá­du, tak­že je oči­ma a uši­ma pre­zi­den­ta a minis­ter­stva obra­ny,“ vysvět­lu­je Stuhlbarg. „Po strán­ce vní­má­ní dru­hých postav se pro ně stá­vá jakousi pře­káž­kou. Přišlo mi, že by tako­vá role moh­la být zábav­ná. Stejně jako všich­ni ostat­ní je zce­la zma­te­ný a netu­ší, co bude násle­do­vat, ale sou­čas­ně je jeho úko­lem shro­maž­ďo­vat infor­ma­ce a sna­žit se je zhod­no­tit. V tom­to pří­pa­dě se jed­ná o návštěv­ní­ky z vesmí­ru. Je zvyk­lý na prá­ci s vyso­kou mírou stre­su. Bez ohle­du na to, čemu je nucen čelit, si doká­že vše pře­fil­tro­vat a pod tla­kem dojít k veli­ce logic­kým roz­hod­nutím. Něco tako­vé­ho je pro něj den­ním chle­bem.“

            „Já před­sta­vu­ji kapi­tá­na Markse,“ říká Mark O’Brien. „Poprvé se s ním setká­vá­me ve chví­li, kdy se sezna­mu­je s posta­va­mi Jeremyho a Amy. Musí je pro­vést spe­ci­fic­kým pro­ce­sem a dovést je k mimo­zemš­ťa­nům. Bere je s sebou do svě­ta, jaký dosud nepo­zna­li. Netuší, kam se vydá­va­jí, nikdy nic tako­vé­ho ješ­tě nevi­dě­li, a nepat­ří k armá­dě. Neznají ani jeden dru­hé­ho a muse­jí spo­leč­ně čelit této neob­vyk­lé situ­a­ci. Je to pro ně veli­ce matou­cí a všech­no je pro ně nové.“

            „Vždycky jsem hrál výraz­né posta­vy s vyhra­ně­ný­mi názo­ry,“ říká O’Brien. „Tahle posta­va je veli­ce jed­no­znač­ná, je to uza­vře­ný, ale veli­ce sil­ný člo­věk a to je pro mě něco doce­la nové­ho, je to zají­ma­vá výzva. V tomhle fil­mu najde­me spous­ty veli­ce sta­tic­kých oka­mži­ků, u kte­rých je pod­stat­né jen to, že jsem v dané chví­li pří­to­men, veli­ce čas­to posky­tu­ji ostat­ním posta­vám jakousi tichou pod­po­ru. Někdy ani nemu­sí­te nic říkat, sta­čí tam pros­tě být a pro­ží­vat vše s nimi.“

            O’Brien pro­hla­šu­je, že Villeneuve při­rov­ná­val kapi­tá­na Markse ke žra­lo­ko­vi v akvá­riu. „Obvykle rea­gu­je s odta­ži­tým kli­dem, ale ve svém nit­ru je při­pra­ven prak­tic­ky na coko­liv,“ sou­dí O’Brien. „Nevíme, co se tu vlast­ně ode­hra­je. Snažit se ten pocit udr­žet v sobě je mno­hem zají­ma­věj­ší než ho ote­vře­ně dávat naje­vo.“

            V mno­ha ohle­dech kapi­tán Marks před­sta­vu­je strach, ačko­liv jeho posta­va zůstá­vá nave­nek veli­ce klid­ná. „Přirozenou reak­cí řady lidí po celém svě­tě včet­ně oby­čej­né veřej­nos­ti a médií je, že jsou pro nás mimo­zemš­ťa­né hroz­bou. Všichni se vždyc­ky bojí nezná­mých nových věcí,“ vysvět­lu­je O’Brien obec­nou reak­ci na to, když se na Zemi obje­ví mimo­zem­ské lodě. „Představa něče­ho z jiné­ho svě­ta a toho, co je to schop­no způ­so­bit, nás upo­zor­ňu­je na nedů­vě­ru, kte­rá ovlá­dá celý náš svět. Vidíte, jak se s tou situ­a­cí růz­né čás­ti svě­ta pokou­še­jí vyrov­nat, a pokud se s ní jed­na část vypo­řá­dá­vá jinak než dru­há, může je to od sebe odci­zit. Poukazuje to na všech­ny ty nej­růz­něj­ší kon­flik­ty, kte­ré jsou neu­vě­ři­tel­ně směš­né, když se nad tím doo­prav­dy zamys­lí­te.“

            Komunikace a mimo­zem­ský jazyk jsou klí­čo­vé jak pro pří­běh fil­mu, tak i jeho struk­tu­ru, a obo­jí pomá­há pod­po­řit i odha­lit struk­tu­ru jeho vyprá­vě­ní. „Krása původ­ní povíd­ky tkvě­la v tom, že šlo o jazyk,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Zamiloval jsem se do ní, pro­to­že pro­zkou­má­va­la jazyk, a čini­la tak veli­ce krás­ným, poe­tic­kým a sil­ným způ­so­bem. Problémem je, že inte­lek­tu­ál­ní pro­zkou­má­ní jazy­ka může být sice okouz­lu­jí­cí v kon­tex­tu krát­ké povíd­ky, romá­nu, pros­tě na papí­ře, ale ve fil­mu jsem potře­bo­val něco, co mi pomů­že vytvo­řit napě­tí. Přítomnost a dopad mimo­zemš­ťa­nů ve fil­mu hra­jí vět­ší roli než v povíd­ce. Přál bych si, abych měl ve fil­mu více pro­sto­ru ke zkou­má­ní jazy­ka, ale film něco tako­vé­ho neu­mož­ňu­je. Toho jedi­né­ho litu­ji, pře­ji si, abych se býval mohl před­lo­hy v tom­to ohle­du držet více.“

            Jak psa­ná, tak i „mlu­ve­ná“ podo­ba mimo­zem­ské­ho jazy­ka v sobě skrý­va­la spe­ci­fic­ké výzvy, stej­ně jako vytvo­ře­ní zvu­ku mimo­zem­ských lodí. „Výtvarník byl v pří­pa­dě toho­to fil­mu pově­řen obrov­sky nároč­ným úko­lem vytvo­řit inte­ri­é­ry kos­mic­ké lodě, ale pře­de­vším musel vypra­co­vat mimo­zem­ský jazyk samot­ný,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Patrice napadlo oslo­vit výtvar­ni­ci Martine Bertrand, kte­rou oba zbož­ňu­je­me. Ta při­šla s nápa­dem abs­trakt­ní­ho pří­stu­pu. Chtěl jsem, aby šlo o jazyk, kte­rý půso­bí téměř stra­ši­del­ně a je veli­ce půso­bi­vý – netou­žil jsem po ničem, co by se moh­lo vzta­ho­vat k jaké­mu­ko­liv lid­ské­mu jazy­ku – tou­žil jsem po jazy­ku, kte­rý vzni­kl na zce­la odliš­ných zákla­dech a vychá­zí ze zce­la odliš­né­ho způ­so­bu uva­žo­vá­ní. Martine při­šla s nápa­dem abs­trakt­ních kru­hů, kte­ré půso­bi­ly téměř dojmem skvrn, jaké vzni­ka­jí, když někam posta­ví­te mok­rý hrnek. Možná se jimi dokon­ce sku­teč­ně inspi­ro­va­la… Způsob vzni­ku naše­ho mimo­zem­ské­ho jazy­ka je jed­nou z mých nej­ob­lí­be­něj­ších věcí na celém fil­mu.“

            K tomu, aby vzni­kl uvě­ři­tel­ný jazyk, bylo tře­ba vel­ké množ­ství úsi­lí. „Patrice vytvo­řil slov­ník,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Navrhl struk­tu­ru, způ­sob, jakým vypra­co­vá­vat slo­va, jak jsou tato slo­va tvo­ře­na. Měl jsem k dis­po­zi­ci sto­hy papí­rů, plných pozná­mek a vysvět­le­ní o tom, jak ten jazyk fun­gu­je. Bylo neu­vě­ři­tel­ně krás­né sle­do­vat úro­veň detai­lů a váš­ně, se kte­rou Patrice ke své prá­ci při­stu­po­val, bylo to nepřed­sta­vi­tel­né.“

            Vytvoření mlu­ve­né řeči mimo­zemš­ťa­nů byla výzva, kte­rou musel Villeneuve vyře­šit až během post­pro­duk­ce. „Když jsem se věno­val post­pro­duk­ci, měl jsem před sebou dal­ší ohrom­ný úkol, a tím bylo vytvo­řit způ­sob, jakým mimo­zemš­ťa­né hovo­ří,“ popi­su­je Villeneuve. „Museli jsme vyvi­nout jejich písmo, ale pak tu byl ješ­tě zvuk. Joe Walker, náš stři­hač, se mi zmí­nil o muži jmé­nem Dave Whitehead, kte­rý žije na Novém Zélandu a je veli­ce zná­mý svou pra­cí na fil­mech Neila Blomkampa či na sérii Pán prs­te­nů. Je to zvu­ko­vý mis­tr, jeden z těch lidí, co se vyzna­jí ve zvu­ko­vých vlnách a kte­ří jsou schop­ni pro­zkou­mat a navrh­nout zvlášt­ní jazy­ky. Úkol, před kte­rý jsme ho posta­vi­li, ho zau­jal, pova­žo­val ho za úžas­nou výzvu, a začal spo­leč­ně s Joem Walkerem na zvu­ko­vé podo­bě mimo­zem­ské­ho jazy­ka pra­co­vat. Jednalo se o veli­ce dlou­hý pro­ces a byl k nám vel­mi štěd­rý. Jsem veli­ce hrdý na to, jak naši mimo­zemš­ťa­né ve fil­mu hovo­ří. Vlastně se ani nejed­ná o řeč, jde o vyja­d­řo­vá­ní emo­cí pro­střed­nic­tvím zvu­ku. Na Davidovi se mi líbi­lo, že to vše obsa­hu­je hlu­bo­kou logi­ku, kte­rá vychá­zí z toho, jak mimo­zemš­ťa­né vypa­da­li, z podo­by jejich těl.“

            „Jde tu o to, že nej­moc­něj­ším zvu­kem ze všech je napros­té ticho,“ vysvět­lu­je zvu­ko­vou strán­ku fil­mu Villeneuve. „Snažil jsem se, aby film půso­bil vzduš­ně. Přistupuji k němu poměr­ně mini­ma­lis­tic­ky. Sylvain Bellemare, zvu­ko­vý inže­nýr fil­mu, při­šel s někte­rý­mi veli­ce pozo­ru­hod­ný­mi zvu­ky. Mimozemšťané jsou takřka úpl­ně tiší, ale když se napří­klad pohy­bu­jí nebo děla­jí něco jiné­ho, je to dopro­vá­ze­no veli­ce půso­bi­vým zvu­kem.“

            „Potřeboval jsem něko­ho, kdo by k celé věci při­stu­po­val šíle­ným způ­so­bem, a poda­ři­lo se mi najít šíle­né­ho zvu­ko­vé­ho inže­ný­ra,“ vysvět­lu­je Villeneuve. „Jeden z mých přá­tel, Sylvain Bellemare, byl doko­na­lou vol­bou pro vytvo­ře­ní zvu­ko­vé strán­ky naše­ho fil­mu. Sylvain při­šel s šíle­ným nápa­dem, že by kos­mic­ké lodě během pohy­bu moh­ly vydá­vat zvuk podob­ný duně­ní zemětře­se­ní, a jed­ná se o jeden z nej­pů­so­bi­věj­ších zvu­ků, jaké jsem kdy ve fil­mu sly­šel.“

Části seriálu:  Příchozí


  • Příchozí - O TVŮRCÍCH11. listopadu 2016 Příchozí - O TVŮRCÍCH             DENIS VILLENEUVE (režie) je uznávaný francouzsko-kanadský režisér, který na sebe celosvětovou veřejnost upozornil nominací na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, jež […] Posted in Speciály
  • Příchozí nutí k zamyšlení - 65 %11. listopadu 2016 Příchozí nutí k zamyšlení - 65 % Lidi jsou zvláštní stvoření. Umí se vyjadřovat v mnoha jazycích, a přesto jim může scházet schopnosti porozumění. Bylo by možné domluvit se s mimozemšťany? Jsou schopnosti dorozumívání […] Posted in Filmové recenze
  • Den poté - Dennis Quaid vs. šílená zima. Kdo s koho?30. března 2021 Den poté - Dennis Quaid vs. šílená zima. Kdo s koho? Kdyby se dělala anketa, jejímž cílem by bylo poodhalit jméno osoby, která nejvíce nenávidí Spojené státy americké, zřejmě bychom se dočkali nečekaného výsledku. Nevyhrál by ji totiž Usama […] Posted in Retro filmové recenze
  • X-Men: Budoucí minulost - Nerdgasm pokračuje a nekončí10. června 2019 X-Men: Budoucí minulost - Nerdgasm pokračuje a nekončí Restart mutantí série v roce 2011 filmem X-Men: First Class  (r. Matthew Vaughn) vyvolal nadšení a bylo celkem jasné, že po takovém úspěchu se jedním filmem opravdu neskončí. First […] Posted in Retro filmové recenze
  • Noc v muzeu 226. července 2021 Noc v muzeu 2 Ben Stiller, mimo jiné hlavní postava této komedie, nemá za sebou příliš úspěšné období, co se týče kasovních titulů. Snímek Těsně vedle 2007 od režiséru Farellových, na který se celý štáb […] Posted in Retro filmové recenze
  • Black Panther – Poslední Marvel film Chadwicka Bosemana.5. června 2021 Black Panther – Poslední Marvel film Chadwicka Bosemana. Kdysi dávno narazil do afrického kontinentu meteorit z Vibránia a ten dokázal malou zaostalou  zemi dostat do moderní doby. Má technologický náskok před známým světem, ale šikovně jej […] Posted in Retro filmové recenze
  • Mrakodrap - Smrtonosná Past s Dwaynem "Rockem" Johnsonem.15. května 2021 Mrakodrap - Smrtonosná Past s Dwaynem "Rockem" Johnsonem. Už samotný název filmu divákovi snadno napoví, kde se bude odehrávat. A pokud divák viděl některou z ukázek, bude mu naprosto jasné, o čem to bude. Režisér Rawson Marshall Thurber se po […] Posted in Retro filmové recenze
  • Neuvěřitelný Hulk11. května 2021 Neuvěřitelný Hulk První filmové zpracování dopadlo velmi rozpačitě. Mnoha lidem po shlédnutí původního filmu zůstala v ústech hořká pachuť, kterou nespláchla ani pořádná dávka MARTINI. A to se samozřejmě […] Posted in Retro filmové recenze
  • Zack Snyder's Justice League - Recenze - 75%20. března 2021 Zack Snyder's Justice League - Recenze - 75% Je obří 4 hodinová verze Justice League Zacka Snydera lepší než "původní" kinoverze? ANO! A je tato verze přístupnější širšímu publiku? NE! I když možná trochu jo. Kvůli pandemii se tento […] Posted in Filmové recenze
  • Liga spravedlnosti Zacka Snydera18. března 2021 Liga spravedlnosti Zacka Snydera Bruce Wayne (Ben Affleck) je odhodlaný postarat se o to, aby Supermanova (Henry Cavill) oběť nepřišla nazmar. Spojí síly s Dianou Prince (Gal Gadot) a společně sestaví tým superhrdinů, […] Posted in Filmové recenze

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 2,50503 s | počet dotazů: 231 | paměť: 55309 KB. | 04.08.2021 - 05:28:32