Pravidla lži - filmový debut Roberta Sedláčka

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Snímek reži­sé­ra Roberta Sedláčka pojed­ná­vá o sku­pin­ce lidí, kte­ří se sešli na odlehlém mís­tě Šumavy, aby zde spo­leč­ně bojo­va­li se závis­los­tí na dro­gách. Příběh začí­ná ve chví­li, kdy do komu­ni­ty při­chá­zí nový člen - Roman (David Švehlík). Přestože se z počát­ku zdát, že je Roman stě­žej­ní posta­vou pří­bě­hu a vše se kolem něj bude točit, není tomu tak. Divák jas­ně tuší, že ve vzdu­chu NĚCO visí mezi ním a Milanem. Milan je vel­mi výrazná posta­va pří­bě­hu, což vám napo­ví už jeho prv­ní pohled na nově pří­cho­zí­ho čle­na komu­ni­ty. A svit­ne prv­ní otáz­ka.

Podívejme se nyní na posta­vu Milana blí­že. V podá­ní Jiřího Langmajera je Milan poměr­ně nesym­pa­tic­ká posta­va, u kte­ré netu­ší­te, co udě­lá za půl minu­ty. A vskut­ku divá­ko­vi bude půso­bit jed­no pře­kva­pe­ní za dru­hým. Přestože je jeho jed­ná­ní občas lehce nejas­né, neřku-li podiv­né, je posta­vou uvě­ři­tel­nou. Nejeden z nás si s mra­ze­ním v zádech uvě­do­mí, že podob­né­ho člo­vě­ka už někdy v živo­tě potkal. A jeho pohled se vám vry­je pod kůži, odkud ho jen tak nedo­sta­ne­te. Co se týče Milanovy úlo­hy v pří­bě­hu, je vlast­ně jakým­si pojít­kem mezi čle­ny sku­pi­ny. Ovšem pozor - jed­ná se o pojít­ko minu­los­ti, ne „stme­lo­vač“ komu­ni­ty.

Přestože je Milan posta­va vel­mi výrazná, nedá se říci, že by zastí­nil dal­ší čle­ny „týmu“. Určitě si divák s úsmě­vem vzpo­me­ne na Filipa  v podá­ní zábav­né­ho Jana Budaře, na Rudu mlu­ví­cí­ho s pře­krás­ným morav­ským pří­zvu­kem, kte­rý si sta­rá o oveč­ky, na Zdenka býva­lé­ho čle­na komu­ni­ty, dnes tera­pe­u­ta, atd. Velmi sym­pa­tic­kou posta­vou je Karel (David Novotný). Především on roze­hrá­vá v pří­bě­hu vel­mi lid­skou linii, kte­rá nejed­no­ho dojme. A při­tom řeší tak „banál­ní“ zále­ži­tost: Je na fot­ce jeho dce­ra ta dru­há z leva nebo z pra­va??? Budete mu držet pal­ce, pro­to­že pocho­pí­te, že sna­ha o nápra­vu nespo­čí­vá jenom v tom, vzdát se drog. Jde o to, umět se posta­vit čelem živo­tu a neuh­nout před pře­káž­ka­mi a pro­blémy, poku­sit se napra­vit ztra­ce­né vzta­hy a vaz­by. A potom poro­zu­mí­te i scé­ně, kdy se ner­vóz­ní Karel s pokor­ným úsmě­vem na tvá­ři, ptá býva­lé man­žel­ky s dce­rou, zda je jejich návše­tě­va v komu­ni­tě „zatím v poho­dě“.

Poněkud roz­pa­či­tou posta­vou je zde tera­pe­u­t­ka v podá­ní Kláry Issové, kte­rá do fil­mu poně­kud neza­pa­dá, ale zase ne pří­liš výraz­ně. Pouze bude časem „tro­chu zapo­me­nu­tou posta­vou“. Oproti tomu Adam - vůd­čí posta­va komu­ni­ty, kte­rý na vše dozí­rá. Nebudete si jis­tí, jest­li je na kli­en­ty pří­liš trvdý či niko­liv. Nebudete si jis­tí, zda jed­ná správ­ně či nejed­ná. Nebudete si jis­tí, zda roz­ho­du­je nestra­ně či ne. Přesto na sebe ve scé­nách, ve kte­rých vystu­pu­je str­há­vá pozor­nost. A to v tom nej­lep­ším slo­va smys­lu.

Ještě bych chtě­la pou­ká­zat na fakt, že ve fil­mu se nevy­sky­tu­jí tra­dič­ní scé­ny z pro­ti­dro­go­vých léče­ben. Nečekejte dra­ma­tic­ké scé­ny s absťá­ky, rozpí­cha­né žíly apod. Pokud jde o „drs­nou podí­va­nou“, ta se ome­zu­je na retrospek­tiv­ní vsuv­ky. A mož­ná to dokon­ce fil­mu pro­spí­vá. Možná se z něj díky tomu nesta­ne sní­mek, na kte­rý budou cho­dit děti v dopro­vo­du uči­te­lek, aby měly před­sta­vu, jak dopad­nou, když budou brát dro­gy. No co už. Takových bude ješ­tě nato­če­no dost. Ale nato­čit film jako je ten­to, se pove­de jenom zříd­ka. A díky za něj.

Jak jsem na počát­ku pra­vi­la, není v pří­bě­hu domant­ní posta­vy, byť závěr fil­mu hovo­ří jinak. Navrací se opět k Romanovi a jak­si opět nazna­ču­je, že o něj tu pře­ce celou dobu šlo. Nenechte se tím­to zmást. A na ces­tě domů pře­mýš­lej­te. Možná pak odha­lí­te sou­vis­los­ti, kte­ré zůstá­va­jí občas při zběž­ném pohle­du skry­ty.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře