Co si musí člověk uvědomit a třikrát zopakovat než usedne v kině před plátno, na kterém poběží tento film, je fakt, že vše, co uvidí je jen hodně nadsazená věc. Typicky „radkojohnovsky“ nadsazená. U tohoto filmového žánru již jaksi stereotypně používaný úvodní titulek: „Tento film byl natočen na motivy skutečných událostí…“, totiž implikuje existenci jakési pseudoreality, jež se nás snaží efektivně pohltit. Tudíž… to, co uvidíte, neberte smrtelně vážně...
Neodhalenost a nepolapitelnost pachatelů největších českých loupeží je jistě velmi zajímavé téma, jenž si ale říká o ještě zajímavější zpracování. Radek John v roli scenáristy odvedl přesně to, co se od něj dalo očekávat. Jeho hyperbolická mystifikace čiší z každé scény a celkově film vcelku dobře funguje. Místy dramaturgicky pokulhává, ale když přimhouříme oko a podíváme se na hereckou stránku, zajisté mu to odpustíme.
Trio Vetchý, Hanák a Suchánek bylo rozhodně tou nejlepší variantou pro obsazení rolí. To, že postavy nesou jejich skutečná křestní jména, ještě více zvýrazňuje jejich přesné typové obsazení. Hanák v roli tajemného Tomáše, jemuž se za totality podařilo uprchnout do zahraničí a teď se po letech vrací, aby s návrhem, který se neodmítá, překvapil své dva kamarády. Uťápnutého, dětsky naivního a hravého Ondřeje (Vetchý) a věčného smolaře a posery Michala (Suchánek).
Scénář je nejprve nechá vyrovnat se se starými křivdami, aby pak společně dali hlavy dohromady nad tím, jak nejefektivněji vykrást poštu, později opancéřované auto se stopadesáti miliony korun, a aby je u toho samozřejmě nikdo nechytil. Tempo filmu je svižné, navíc nepostrádá vtip, jež je určitě z velké části výsledkem improvizace zkušených herců. Velmi mile překvapuje Suchánek - hraje mnohem líp, než by od něj člověk po všech těch Tele-tele čekal.
Co se týče ženských postav, tak kromě Michalovy matky (Jana Synková) a přítelkyně Kláry (Renata Visnerová-Prokopová), tu ženy nemají moc velký prostor. A Buďme rádi, neboť jména jako Eva Aichmajerová, Gábina Partyšová a Lucie Váchová ve mně vyvolávají čirou hrůzu. Ještě, že se filmem, jehož konec je možná moc natahován, opravdu jen mihnou.. Závěrečná scéna je pak až příliš přistřižená za vlasy, ale když zhodnotím Prachy dělaj člověka celkově, je zřejmě tím lepším, co se letos v našich filmových laboratořích zrodilo.
O filmu:
Prachy dělaj člověka
Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Radek John
Kamera: Ramúnas Greičius, Tomáš Juríček
Střih: Adam Dvořák
Hudba: Djordje Erič, 4 LIFE, František Soukup, Clou
V hlavních rolích: Tomáš Hanák, Michal Suchánek, Ondřej Vetchý, Renata Visnerová-Prokopová, Marek Taclík, Marek Vašut
Česká republika, 2006, 90 min
Nejnovější komentáře