Poslední dům nalevo

Znáte režij­ní­ho spe­ci­a­lis­tu na vyvo­lá­vá­ní stra­chu z útrob našich niter Wese Cravena? Pamatujete si na jeho debu­to­vý fil­mo­vý sní­mek, jenž odstar­to­val jeho plod­nou kari­é­ru plnou hrů­zy, krve a dechbe­rou­cích scén? Vidím, že tápe­te a tak vám tro­chu napo­vím. Jde o film The Last hou­se on the left, kte­rý v roce 1972 vyne­sl Wese o pár stu­pín­ků výše a tím se dostal do divác­ké­ho pod­vě­do­mí. A prá­vě ten­to sko­ro 40 let sta­rý horo­ro­vý počin při­vá­dí Wese na zají­ma­vou myš­len­ku v podá­ní rema­ku, jenž jsou v posled­ní době čím dál tím více v kur­zu a před­ur­ču­jí vyso­ký zájem pub­li­ka.

Wes si ješ­tě živě vzpo­mí­ná na natá­če­ní původ­ní­ho trhá­ku, kdy nemě­li dosta­tek finan­cí, aby moh­li nato­čit všech­ny scé­ny ze scé­ná­ře v plné hod­no­tě. Zkrátka spous­ta skvě­lých nápa­du sfouk­la finanč­ní ome­ze­nost a tím nemohl být jako reži­sér spo­ko­jen. „Dnes je tomu už jinak a já si mohu vyna­hra­dit vše, co jsem ten­krát nemohl“  šibal­sky se usmí­vá, což dává naje­vo, že se oprav­du máme na co těšit. Poslední dům nale­vo se scé­ná­řem od své­ho původ­ní­ho debu­tu pří­liš neli­ší.

Wes pone­chal všech­ny důle­ži­té aspek­ty fil­mu a zacho­val se přes­ně tak, jak se cho­vat máte, když natá­čí­te rema­ky. Vylepšíte scé­ny, při­dá­te více nási­lí, na kte­ré si divá­ci mís­ty budou moct i „sáh­nout“. Vlepíte k celé­mu pří­bě­hu impo­zant­ní, ner­vy drá­sa­jí­cí hud­bu a vybe­re­te sym­pa­tic­ké tvá­ře do hlav­ních rolí. Přesně těch­to kri­té­rií před­ur­ču­jí­cí zaru­če­ný úspěch se řídil i Wes a musím ho pochvá­lit, zvlá­dl to oprav­du skvě­le. John Murphy se svou výteč­nou hud­bou, dopro­vá­ze­jí­cí napí­na­vé scé­ny, zaha­lil film do potem­ně­lé­ho hávu s šoku­jí­cí­mi výpa­dy, jenž vás donu­tí popo­sko­čit na své sedač­ce.

Herci by  moh­ly být věro­hod­něj­ší, bude­te mít hod­ně těž­ké si k nim vytvo­řit divác­ký vztah, jenž umoc­ňu­je pro­ži­tek z celé podí­va­né. Ale k pří­bě­hu. Mari si uží­vá let­ních prázd­nin u rodi­čů upro­střed hlu­bo­kých lesů. Snímek na nic neče­ká, ihned po pří­jez­du si Mari půj­čí od rodi­čů auto a vydá­vá se za kama­rád­kou Paige. Bohužel osud k nim nebyl pří­liš naklo­ně­ný a spo­leč­ně se při­ple­tou do ces­ty kri­mi­nál­ní­kům na útě­ku z věze­ní. Ti samo­zřej­mě nechtě­jí nic pone­chat náho­dě, jejich tvá­ře jsou ověn­če­ny na kaž­dé titul­ní stra­ně, rizi­ko v podo­bě dvou svěd­ků se jim zdá veli­ce nepří­jem­né.

Paige zastře­lí, Mari zná­sil­ní a v domně­ní, že po zása­hu kul­kou se uto­pi­la v řece odchá­ze­jí scho­vat své malič­kos­ti do při­lehlé­ho domu, kde požá­da­jí o uby­to­vá­ní. Shodou náhod si vybe­rou dům rodi­čů Mari, jenž útok pře­ži­la. Rodiče jsou vel­mi pohos­tin­ní až do té doby, než jim na dve­ře zakle­pe fyzic­ky vyčer­pa­ná dce­ra v šoko­vém sta­vu. V ten moment nabe­re celý pří­běh veli­ce impo­zant­ní atmo­sfé­ru. Rodiče se chtě­jí vyvrhe­lům pomstít. Telefony nefun­gu­jí a auto zůsta­lo bůhví kde a pro­to nezbý­vá nic jiné­ho, než bojo­vat na život a na smrt. Ukryjí dce­ru a spo­leč­ný­mi sila­mi začnou spřá­dat plá­ny co s nezva­ný­mi hos­ty. Kde kon­čí hra­ni­ce sebe­obra­ny a kde začí­ná obra­na nepři­mě­ře­ná? To je jed­na z otá­zek, kte­rá se při sle­do­vá­ní akč­ních scén nabí­zí. Byly by jste schop­ni stej­ným způ­so­bem chrá­nit rodi­nu a nebo by jste voli­li jinou vari­an­tu.

Horor Poslední dům nale­vo vyvo­lá­vá spous­tu poci­tů a je oprav­do­vým zážit­kem. Škoda, že vás nepus­tí k her­cům o něco blí­že. Postavy půso­bí nevě­ro­hod­ně a vy s nimi nebu­de­te poma­lu ani sou­cí­tit, což je chy­ba u tako­vých fil­mů. Pokud jste vidě­li původ­ní ver­zi, tak si vzpo­meň­te, jak jste si ze srd­ce přá­li, aby těm gau­ne­rům bylo ublí­že­no. Prahli jste po pomstě a drže­li jste rodi­čům pal­ce. Takovou atmo­sfé­ru ten­to film nevy­vo­lá­vá, jinak jde o kva­lit­ní dílo. 

Máte rádi rema­ky slav­ných horo­rů? Milujete pocit stra­chu při sle­do­vá­ní fil­mu? Tak nač ješ­tě čeká­te? Mistr hrů­zy Wes Craven ser­ví­ru­je svou dal­ší spe­ci­a­li­tu.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Podobné člán­ky

Poslední dům nale­vo

17. May 2009 - 7:55 — Patrik Chlumecky

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,32345 s | počet dotazů: 234 | paměť: 46622 KB. | 28.01.2021 - 17:18:45