Poslední, ale jedinečný mohykán

Nemá smy­sl tan­co­vat kolem hor­ké kaše, nebo – ať se drží­me téma­tu – kolem dout­na­jí­cí­ho indi­án­ské­ho ohniš­tě. Poslední mohy­kán pat­ří mezi nej­lep­ší fil­my všech dob. Howgh.

Teď bych mohl recen­zi ukon­čit a dál mlčet jak huron­ský lovec sto­pu­jí­cí jele­na, ale před­po­klá­dám, že když už jste sem zaví­ta­li, tak od něj chce­te víc než pou­hý odsta­vec eufo­ric­ké­ho nad­še­ní. Takže pěk­ne po pořád­ku.

S reži­sé­rem Michaelem Mann se podí­vá­me do Severní Ameriky během vál­ky mezi Francií a Anglií v 18. sto­le­tí. Poslední mohy­kán je nato­čen pod­le stej­no­jmen­né kni­hy Jamese Fenimorea Coopera, ze kte­ré však zby­ly kro­mě muš­ket, šavlí a toma­hav­ků ješ­tě posta­vy, název a základ­ní kost­ra pří­bě­hu. Film je však i přes­to výraz­ně lep­ší než kniž­ní před­lo­ha.

Mann se totiž díky změ­nám vyhnul uny­los­ti Cooperovy kni­hy a od začát­ku před divá­kem ve vel­ko­ry­sé výpra­vě roze­hrá­vá napí­na­vý, dob­ro­druž­ný a v nepo­sled­ní řadě i při­mě­ře­ně roman­tic­ký pří­běh. Proti sobě sto­jí Hawkeye (Daniel Day Lewis) zachra­ňu­jí­cí dce­ry briské­ho gene­rá­la a huron­ský náčel­ník Magua, ze kte­ré­ho Wes Studi udě­lal jed­no­ho z nej­do­ko­na­lej­ších padou­chů fil­mo­vé­ho plát­na. V mlá­dí mi jeho výkon dokon­ce roz­cu­po­val Vinnetouem vykres­le­né před­sta­vy o indi­á­nech jako grizz­ly běs­ní­cí v týpí plném papo­o­sat.

Celý film navíc kro­mě skvě­lé kame­ry (Dante Spinotti) pod­kres­lu­je fan­tas­tic­ká hud­ba (Trevor Jones, Randy Edelman). V závě­ru se tak dočká­me napros­to str­hu­jí­cí osmi­mi­nu­tov­ky, během kte­ré musí i srd­ce nej­za­tvr­ze­lej­ší ble­dé tvá­ře ale­spoň na chví­li zatou­žit stát se hrdým indi­án­ským bojov­ní­kem, kte­rý vyrve svou lás­ku ze spá­rů pod­lé­ho nepří­te­le a poté ho skal­pu­je tupým nožem. A když tohle doká­že film s člo­vě­kem udě­lat, pak si bez deba­ty zaslou­ží nej­vyš­ší hod­no­ce­ní. Takže teď už defi­ni­tiv­ně: Howgh.

Foto: Morgan Creek Productions