Kritiky.cz > Speciály > Poklad na Stříbrném jezeře - Hlavní hrdinové

Poklad na Stříbrném jezeře - Hlavní hrdinové

Poklad

Producent Horst Wendlandt si byl dob­ře vědom, že úspěch kaž­dé­ho fil­mu závi­sí pře­de­vším na obsa­ze­ní hlav­ních rolí. A nemohl si věru vybrat lep­ší před­sta­vi­te­le pokrev­ních bra­trů Vinnetoua a Old Shatterhanda než Pierra Brice a Lexe Barkera. Téměř dvou­me­t­ro­vý holly­wo­od­ský herec Lex Barker se naro­dil 8. květ­na 1919 v newy­or­ském měs­tě Rye. Vystudoval elit­ní střed­ní ško­lu Phillips Exeter Academy a byl při­jat ke stu­diu inže­nýr­ství na uni­ver­zi­tě v Princetonu. Zkoušel se pro­sa­dit jako diva­del­ní herec, ale vytou­že­ný úspěch se nedo­sta­vil. Během dru­hé svě­to­vé vál­ky se dob­ro­vol­ně při­hlá­sil na voj­nu, zís­kal hod­nost majo­ra a při­vo­dil si váž­ná pora­ně­ní hla­vy a nohy. Po vál­ce se začal věno­vat fil­mo­vé­mu herec­tví. Po debu­to­vém sním­ku Doll Face (1945) při­chá­ze­la jed­na role za dru­hou, avšak sku­teč­ný prů­lom nastal až v roce 1949, kdy se stal po Johnym Weissmüllerovi novým před­sta­vi­te­lem Tarzana, vlád­ce džun­gle. V dal­ších letech hrál pře­váž­ně v béč­ko­vých wes­ter­nech a kri­mi­nál­kách. Koncem pade­sá­tých let ode­šel do Itálie, kde účin­ko­val v mno­ha dob­ro­druž­ných fil­mech, a také ve skan­dál­ním Felliniho dra­ma­tu Sladký život (1960). Na jed­né pár­ty v Římě se sezná­mil s pro­du­cen­tem Arturem Braunerem, kte­rý mu nabí­dl roli agen­ta FBI v kri­mi­nál­kách V oce­lo­vé síti dr. Mabuse (1961) a Neviditelné spá­ry dr. Mabuse (1962). Němečtí divá­ci si Barkera zami­lo­va­li a také pro­du­cent Brauner si nemohl vyna­chvá­lit jejich vzá­jem­nou spo­lu­prá­ci. Barker byl mimo­řád­ně dis­ci­pli­no­va­ný a netr­pěl hvězd­ný­mi maný­ry. Chodil včas na natá­če­ní a nedo­ha­do­val se s reži­sé­rem. Byl pro­fe­si­o­nál kaž­dým cou­lem. Nadhled si udr­žel i po celá šede­sá­tá léta, kdy se vyhří­val na výslu­ní popu­la­ri­ty jako před­sta­vi­tel Old Shatterhanda, Kary ben Nemsího a dok­to­ra Sternaua v cel­kem dva­nác­ti may­ov­kách. Po rych­lém vze­stu­pu však při­šel str­mý pád. Od kon­ce šede­sá­tých let dostá­val Barker jen mini­mum pří­le­ži­tos­tí a začal se vytrá­cet z pově­do­mí pub­li­ka. Poslední léta své­ho živo­ta strá­vil v rod­né Americe. Dne 11. květ­na 1973, tři dny po svých 54. naro­ze­ni­nách, zemřel na newy­or­ské Lexington Avenue na srdeč­ní infarkt.

Apačského náčel­ní­ka Vinnetoua ztvár­nil fran­couz­ský herec Pierre Brice. Narodil se 6. úno­ra 1929 v Brestu jako pří­sluš­ník staré­ho šlech­tic­ké­ho rodu. Vystudoval námoř­ní aka­de­mii, pro­šel tvr­dým vojen­ským výcvi­kem v Alžíru a pak se dob­ro­vol­ně při­hlá­sil do vál­ky v Indočíně. Po návra­tu do civi­lu se živil jako pro­da­vač, taneč­ník a foto­mo­del. Stále více ho fas­ci­no­val svět diva­dla a fil­mu, až koneč­ně začal navště­vo­vat kur­zy herec­tví. První fil­mo­vou roli zís­kal v roce 1954 ve fran­couz­ské gan­gs­ter­ce Ça va bar­der. Následovaly dal­ší sním­ky po boku hvězd fran­couz­ské­ho fil­mu, půso­bil také v něko­li­ka paříž­ských diva­dlech, ale vět­ší pří­le­ži­tost ne a ne při­jít. Na kon­ci pade­sá­tých let se roz­ho­dl odces­to­vat do Říma, kde jeho pro­fes­ní život nabral zce­la nový směr. Točil jeden film za dru­hým a stal se jed­ním z nej­ob­lí­be­něj­ších her­ců v Itálii. V roce 1962 zís­kal hlav­ní roli v úspěš­né špa­něl­ské kri­mi­nál­ce Los Atracadores, kte­rá zastu­po­va­la Španělsko na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Berlíně. Tam došlo k osu­do­vé­mu setká­ní Pierra Brice s pro­du­cen­tem Horstem Wendlandtem, kte­rý již dlou­hé týd­ny mar­ně hle­dal vhod­né­ho před­sta­vi­te­le Vinnetoua pro svůj nový film Poklad na Stříbrném jeze­ře. Když Wendlandt spat­řil ušlech­ti­lou tvář mla­dé­ho Bretonce, blesklo mu hla­vou: to je on, můj Vinnetou. Pierre Brice ale jeho nad­še­ní zpo­čát­ku nesdí­lel. O Karlu Mayovi nikdy nesly­šel a před­sta­va, že by měl hrát Indiána v němec­kém wes­ter­nu, ho vůbec nelá­ka­la. Když si ale pře­če­tl něko­lik kapi­tol z fran­couz­ské­ho vydá­ní romá­nu a zjis­til, že účast na natá­če­ní při­slí­bil Lex Barker, smlou­vu nako­nec pode­psal. Úspěch byl obrov­ský. V letech 1962-1998 ztvár­nil Vinnetoua v jede­nác­ti celo­ve­čer­ních fil­mech a ve dvou tele­viz­ních seri­á­lech. Jako Vinnetou účin­ko­val také na scé­nách pří­rod­ních diva­del v Elspe a Bad Segebergu. Stal se vel­vy­slan­cem orga­ni­za­ce UNICEF a pomá­hal dětem v nou­zi. Dnes žije se svou ženou Hellou na ven­kov­ském síd­le neda­le­ko Paříže a zdra­vot­ně už na tom není nej­lé­pe.


Autorka článků o knižních a filmových mayovkách, autorka Lexikonu postav a další informací z webu https://karel-may.majerco.net.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 0,99097 s | počet dotazů: 173 | paměť: 52128 KB. | 18.05.2021 - 22:25:19
X