Kritiky.cz > Recenze > Pochyby

Pochyby

Adaptace diva­del­ní­ho best­selle­ru Pochyby sbí­rá na pro­vinč­ních fes­ti­va­lech jed­nu cenu za dru­hou, zato na vel­kých akcích typu Oscar nebo Zlaté gló­by je letos rekord­ma­nem v počtu nepro­mě­ně­ných nomi­na­cí.
Určitě to nezna­me­ná, že by byla v něčem retar­do­va­ná, jen že se dnes už na ta vel­ká dra­ma­ta úpl­ně nehra­je a co si bude­me poví­dat, kon­ku­ren­ce byla sil­ná. Přesto nepří­jem­ným výsled­kem je, že film teď nemá v Evropě pořád­ně co pro­dá­vat, a tudíž se o něm moc nemlu­ví. Přitom diva­del­ní před­lo­ha J. P. Shanleyho pat­ří už něko­li­ká­tým rokem ke stan­dar­tám Brodwaye, nemluvě o Pulitzerovi za rok 2005.

Drama o nevy­hnu­tel­ných změ­nách, kte­ré v 60. letech v Americe cír­kev měla pod­stou­pit, a tedy nejis­to­tě z budouc­nos­ti, sta­ví kri­tic­ky na herec­kém umu. Tahounem fil­mu je troj­ce Meryl Streep (sest­ra Beauvier), Philip Saymour Hoffman (otec Flynn) a Amy Adams (sest­ra James). Tedy cas­ting herec­kých elit v růz­ných oblas­tech a gene­ra­cích, kte­rým se skvě­le daří udr­žet pozor­nost divá­ka od jinak nefil­mo­vos­ti Pochyb. Interakce jejich cha­rak­te­rů je kla­sic­kým sou­bo­jem kon­trast­ních posto­jů k živo­tu a záro­veň z jejich auto­ri­ta­tiv­ních pozic i repre­zen­ta­ce dvoj­ja­ké­ho pří­stu­pu církve k věří­cím a výcho­vě. Sestra Beauvier zastá­vá zatvr­ze­le domi­nant­ní a repre­siv­ní pří­stup, otec Flynn je pokro­ko­vý, odta­ži­té kázá­ní zlidš­ťu­je a je vůči svým svě­řen­cům part­ne­rem - tedy jak je cír­kev povět­ši­nou vní­má­na dnes. A sest­ra James, ta pole­tu­je na pochy­bách někde mezi tím.
I když obec­né vyzně­ní lát­ky fil­mu je, dá se říct, umy­tí rukou nad cír­kev­ní refor­mou, ode­hrá­vá se tu klišé dra­ma­tu na poza­dí his­to­ric­ké udá­los­ti. Shanley zpra­co­vá­ní posou­vá dál od his­to­rie k malý­mu pří­bě­hům. Ředitelka kato­lic­ké ško­ly Beauvier řeší na jed­né stra­ně svůj zestár­lý uči­tel­ský sbor polo­sle­pých a polo­hlu­chých jep­ti­šek, na té dru­hé ovliv­ni­tel­nou a dob­ro­sr­deč­nou sest­ru James, ve kte­ré vidí nedo­sta­tek zása­do­vos­ti a auto­ri­ty. Do toho se ve ško­le motá otec Flynn se svým moder­nis­tic­kým kázá­ním o úlo­ze člo­vě­ka ve vlast­ním živo­tě a poci­tech, víc než o Bohu samot­ném nebo bez­mez­né odda­nos­ti víře.

Z pohle­du sest­ry Beauvier se svět stá­vá zka­že­ným, když je lidem dána pří­liš vel­ká svo­bo­da myš­le­ní a vytrá­cí se nut­ný auto­ri­ta­tiv­ní, tedy vedou­cí postoj církve. Děti ve ško­le jsou nedis­ci­pli­no­va­né, drzé, sexu­ál­ně posed­lé a plné hříchů, kte­ré jim otec Flynn pak na boho­služ­bě vel­ko­hubě odpouš­tí. Neustálé pen­dlo­vá­ní žáků z a do ředi­tel­ny za kaž­dou malič­kost a násled­né tres­tá­ní ji pak utvr­zu­je, že sys­tém stra­chu je jedi­nou ces­tou jak si udr­žet nad vším kon­t­ro­lu.
Postava Meryl Streep stej­ně časem ztrá­cí pev­nou půdu pod noha­ma, jak se poma­lu ale jis­tě vtí­rá život a hod­no­ty ven­ku za zdmi ško­ly dovnitř. Paranoidně pát­rá po kaž­dém názna­ku odchyl­ky od život­ní ste­ri­li­ty, kte­rá je jejím trak­tá­tem život­ní esen­ce.

Zahráno je to pre­ciz­ně, Streepová před­vá­dí, že holly­wo­od­ský old­scho­ol stá­le umí nahra­dit všech­ny ty vizu­ál­ní efek­ty a náklad­nou výprav­nost. Téhle str­nu­lé tvá­ři nad­řa­ze­nos­ti, plné jinak exce­lent­ních nuan­cí v dia­lo­zích skvě­le sekun­du­je P. S. Hoffman jed­nou cynic­ký tichý komen­tá­tor situ­a­cí, příš­tě zapá­le­ný řeč­ník. Ne úpl­ně pře­svěd­či­vý výkon však podá­vá Amy Adams, její kůzle ve smeč­ce vlků občas víc půso­bí jako výplň, než se na plát­ně obje­ví jeden z dvou před­ních akté­rů. Až ke kon­ci zís­ká­vá svo­jí roli a její posta­va nachá­zí v ději něja­kou defi­no­va­tel­nou pozi­ci.
V Pochybách může člo­věk urči­tě hle­dat to, co čeká od diva­del­ní režie. Velkou pozor­nost na herec­ký výkon, upo­za­dě­ní pro­stře­dí, decent­ní hud­bu, hod­ně moc dia­lo­gů... Přesto samo­zřej­mě na plát­ně zís­ká­vá před­lo­ha svo­jí fil­mo­vou rea­lis­tič­nos­tí novou atrak­ti­vi­tu. Pochyby jsou hod­ně sen­ti­men­tál­ní. Při ztrá­tě jas­né budouc­nos­ti a sil­ných kon­fron­ta­cích se zpá­teč­kou, kte­rou bez­o­hled­ně sest­ra  Beauvier zařa­zu­je, dojde v sil­ných momen­tech i na ty slzy.

Pochyby jako film o uvol­ně­ní pomě­rů v kato­lic­ké výcho­vě 60.let v USA může u nás dost dob­ře nudit. Stačí ale při­jmout téma a sou­stře­dit se na obec­né vyprá­vě­ní o ničem men­ším, než je xeno­fo­bie a jejích čas­to nepří­jme­ných důsled­cích. Přidejte spous­tu klad­ných bodů za herec­kou vybrou­še­nost a máme tu jed­no z nej­lep­ších čis­tých dra­mat letoš­ní­ho roku. Přesto bude ale urči­tě zají­ma­věj­ší dát si Pochyby v diva­dle, kdy­by to tedy neby­lo na Brodway tak dale­ko...

Naše hod­no­ce­ní: 

7

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: JCVD

Recenze: Válka Nevěst

Recenze: Chlapec v pru­ho­va­ném pyža­mu

Recenze: Monstra vs Vetřelci 3D

Recenze: Marley a já

Recenze: Sedm živo­tů

Pochyby

Recenze: Strážci - Watchmen

Recenze: Milionář z cha­tr­če

10. March 2009 - 0:13 — Michal Frýdl

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,89883 s | počet dotazů: 231 | paměť: 52879 KB. | 20.06.2021 - 15:25:27