Petr Kolečko – scénář a režie

word image 255

Přes prs­ty je váš reži­sér­ský debut. Co vás při­ved­lo k roz­hod­nu­tí, že si svůj scé­nář sám také zre­ží­ru­je­te?

No, k roz­hod­nu­tí... Bylo to spí­še řeše­ní toho, že jsme s Danielem Strejcem, kte­rý dával na začát­ku pro­jekt dohro­ma­dy, nemoh­li najít správ­né­ho reži­sé­ra. Někdy loni na jaře jsme jeli autem z fot­ba­lu Juventus – AC Milán, už to fakt hoře­lo a nějak to padlo. Ještě z auta jsem volal Jirkovi Langmajerovi, jest­li si to doká­že před­sta­vit a na pla­ce mi pomů­že. On řekl, ž e urči­tě. Tak jsem do toho šel.

Napadlo vás vůbec někdy zved­nout se od počí­ta­če a stoup­nout si za kame­ru?

Já tak nějak tušil, že si to tře­ba někdy vyzkou­ším, ale spíš na epi­zo­dě seri­á­lu nebo něčem tako­vém. Nečekal jsem, že bych si zku­sil režii hned na celo­ve­čer­ním fil­mu. Ale tady se tak nějak všech­no sešlo, že to dáva­lo smy­sl. Samozřejmě jsem do toho šel s vel­kou poko­rou, na hlav­ních postech jsem se obklo­pil nej­lep­ší­mi pro­fe­si­o­ná­ly, kte­ré jsem znal, a sna­žil se vní­mat jejich zku­še­nos­ti. Nemohl jsem samo­zřej­mě při­jít a všech­ny začít koman­do­vat jako něja­ký hoto­vý reži­sér.

Jak jste se v nové roli cítil během natá­če­ní? Bavilo vás to stej­ně jako psa­ní scé­ná­řů?

Bavilo mě to, i když režim natá­če­ní je doce­la drs­ný. Nejsem zvyk­lý vstá­vat v pět ráno. Všichni na mě ale byli hod­ní. Měli trpě­li­vost s mojí nezku­še­nos­tí. Měli jsme na natá­če­ní doce­la dobrou par­tu, a přes­to­že byl natá­če­cí plán dost na knap, umě­li jsme si to zpř íjem­nit.

V čem se pro vás liší psa­ní scé­ná­řů od režie?

Tahle prá­ce se pro mě liší pře­de­vším tím, že já už roky vlast­ně moc nepra­cu­ji s lid­mi. A tady je má člo­věk najed­nou nějak nasmě­ro­vá­vat a mys­lím, že je dost těž­ké občas v tom stre­su udr­žet něja­kou kul­tu­ru komu­ni­ka­ce. Vždycky mě mrze­lo, když jsem čas od času něko­ho za něco tře­ba zbu­ze­ro­val. Říkal jsem si: Děláš to popr­vý a házíš tady bor­ce. Ale ono to někdy pros­tě jinak nejde a všich­ni jsme jen lidi. Nicméně mys­lím, že jsme se měli rádi. Na všech­ny ze štá­bu se těším na pre­mi­é­ře a dou­fám, že se jim to bude líbit.Štáb totiž do mě vlo­žil dost vel­kou důvě­ru. Ti lidé maka­jí a do vel­ké míry nevě­dí, jaký je vlast­ně záměr, jest­li to tře­ba nebu­de úpl­ně blbý. To na nich dost obdi­vu­ju.

Příběh je zasa­zen do spor­tov­ní­ho pro­stře­dí, kte­ré se ve vašich scé­ná­řích neob­je­vu­je popr­vé. Co vás na něm stá­le tolik oslo­vu­je?

Popravdě nevím. Je to něco, co mám rád, co mě pros­tě inspi­ru­je. Svět, kte­rý je jas­ně daný, kde nemu­sí­te divá­kům tolik vysvět­lo­vat, o co hrdi­nům jde. Myslím, že Přes prs­ty ale není moc o spor­tov­ním žán­ru. Je to spíš tako­vá kome­die o dvou hol­kách, jejichž prá­ce je hrát volej­bal. O Starcích na chme­lu taky asi neřek­ne­te, že to je piv­ní film, p roto­že tam ti dva češou chmel.

Bylo jed­no­du­ché najít hereč­ky, kte­ré budou věro­hod­ně vypa­dat při beach volej­ba­lu?

Petru Hřebíčkovou jsme chtě­li od začát­ku pře­de­vším pro její vel­kou zku­še­nost se žánrem roman­tic­ké kome­die. Hodně mi při natá­če­ní pomoh­la. Dala celé té věci tako­vý straš­ně pev­ný základ vel­kou uvě­ři­tel­nos­tí své posta­vy. Co se týče obsa­ze­ní role Pavly, bylo kan­di­dá­tek víc, ale nako­nec jsme se roz­hod­li pro Denisu Nesvačilovou. Dala fil­mu hod­ně, cítil jsem, jak jí na něm zále­ží, a mys­lím, že až se na plát­ně uvi­dí, bude ráda. Je výbor­ná. Obě hol­ky se taky až dojem­ně sna­ži­ly natré­no­vat beach volej­bal. Chodily dokon­ce na tré­nin­ky s tre­né­rem. A na výsled­ku je i tohle doce­la vidět.

Výraznou roli hra­je Jiří Langmajer, se kte­rým jste už spo­lu­pra­co­val dří­ve. Kdo je jeho posta­va Ruda Jíra?

Jeho posta­va jsem asi tro­chu já. Nemá smy­sl to nějak zastí­rat. Akorát jemu je pade­sát a já dou­fám, že svou „dru­hou šan­ci“ v živo­tě a odpuš­tě­ní dostá­vám už teď. O tako­vých téma­tech je pod­le mě totiž ten film, nebo mini­mál­ně aspoň oblouk jeho posta­vy. Že chlap, kte­rý je tak tro­chu hova­do a už pár věcí v živo­tě podě­lal, chce ješ­tě žít a nebýt kre­tén.

To, co divá­ky na vašich scé­ná­řích baví, je vaše schop­nost tvo­řit dia­lo­gy, kte­ré vyrůs­ta­jí „z pod­hou­bí“ dané­ho pro­stře­dí. Používáte žar­gon a nechy­bí ani znač­ná dáv­ka drzos­ti. Budou tako­vé dia­lo­gy i ve fil­mu Přes prs­ty?

Myslím, že urči­tě. Ale trou­fám si tvr­dit, že je ten film ve výsled­ku v kon­tex­tu něja­kých věcí, kte­ré jsem dělal, vlast­ně dost las­ka­vý. Někdo mož­ná bude pře­kva­pe­ný. Ale oproš­těn od drzos­ti není. To by mě asi už pak ani neba­vi­lo.

Na jaké divá­ky jste mys­lel, když jste psal scé­nář?

Takhle to nefun­gu­je. Já píšu intu­i­tiv­ně to, co napsat chci. Zatím jsem měl štěs­tí, že na to, co jsem napsal, lidi plus minus cho­di­li. Pevně věřím, že si divá­ci najdou ces­tu i na Přes prs­ty. Je to jed­no­du­chý lid­ský pří­běh o pár lidech, kte­ří hle­da­jí štěs­tí. A pak jsou tam něja­ké fóry, pár rva­ček, lás­ka a tro­chu toho volej­ba­lu. Myslím, že to jsou všech­no věci, kte­ré se lidem snad líbí.


Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,25658 s | počet dotazů: 232 | paměť: 46601 KB. | 19.01.2021 - 09:42:15