Perfect days - I ženy mají své dny

Dostalo se mi oneh­dy neve­řej­né výtky, že se ve svých zříd­ka­vých člán­cích o fil­mech zamě­řu­ji na moc inte­lek­tu­ál­ní kous­ky, tak­že si na své nepři­jdou „nor­mál­ní“ čte­ná­ři, kte­ří samo­zřej­mě cho­dí do kina na main­stre­am a ne do žád­ných arto­vých kin. Nemůžu říct, že bych po té přá­tel­ské výt­ce šel do sebe, nicmé­ně šel jsem ten­to­krát do kina na oprav­do­vý main­stre­a­mo­vý film, tak se hned sna­žím při­spě­chat s tex­tem, kte­rý by koneč­ně ote­vřel strán­ky mého blo­gu i oněm tzv.normálním čte­ná­řům a divá­kům. Ostatně co bych neu­dě­lal (čis­tě main­stre­a­mo­vě) pro zvý­še­ní návštěv­nos­ti, že? 🙂

Film zná­mé reži­sér­ky Alice Nellis Perfect days (s podti­tu­lem I ženy mají své dny) si, mys­lím, nehra­je na kdo­ví­ja­ké umě­ní. Je to sluš­ně nato­če­ná a dob­ře sro­zu­mi­tel­ná roman­tic­ká kome­die urče­ná roz­hod­ně pro hod­ně širo­ké pub­li­kum. Hlavní téma fil­mu je totiž vel­mi dob­ře sro­zu­mi­tel­né sko­ro kaž­dé­mu: Úspěšná žena, kte­rá dala před­nost kari­é­ře před rodi­nou, inten­ziv­ně zatou­ží ve svých 44 letech po dítě­ti. Kdo nezná ze své­ho oko­lí něko­ho tako­vé­ho? Potíž je v tom, že i když je kadeř­ni­ce Erika (Ivana Chýlková) atrak­tiv­ní a samo­stat­ná žena s vlast­ní a poně­kud obskur­ní kadeř­nic­kou tele­viz­ní show, nápad­ní­ků, kte­ří by záro­veň chtě­li být otci její­ho vytou­že­né­ho potom­ka, se jak­si nedo­stá­vá. A tak dny běží a Erika zjiš­ťu­je, že poten­ci­ál­ních otců je vel­mi, ale oprav­du vel­mi ome­ze­ný počet.

 

Přichází snad v úva­hu býva­lý (tedy par­don, vlast­ně i sou­čas­ný, pro­to­že ješ­tě nebyl čas najít odda­cí list, aby se s Erikou mohl roz­vést) man­žel Viktor (Bob Klepl)? Nebo homose­xu­ál­ní kama­rád Richard (Ondřej Sokol). Nebo se najde něja­ký nový schop­ný „dár­ce“? Ano, snad by se našel: Dlouhá léta taje­ný syn nej­lep­ší kama­rád­ky Alice (Zuzana Bydžovská, kte­rá mimo­cho­dem hrá­la roli Eriky dlou­hé roky na diva­dle) v podá­ní Vojty Kotka. Mladý zají­ček v obje­tí emo­ci­o­nál­ně nevy­rov­na­né čty­ři­cát­ni­ce?

Nebudu pří­pad­ným zájem­cům pro­zra­zo­vat zákru­ty děje, ostat­ně pokud namí­chá­te uve­de­né posta­vy, při­ho­dí­te v názo­rech ne zce­la kon­zis­tent­ní Eriččinu mat­ku (Zuzana Krónerová) a mís­ty dost otrav­né „celebrit­ní“ vel­ko­měst­ské pro­stře­dí, jsou cel­kem snad­no odhad­nu­tel­né. Výsledkem doce­la nápa­di­té smě­si postav je mís­ty cel­kem zábav­ná kon­ver­zač­ní kome­die, do kte­ré jen zpo­vzdá­lí zava­nou názna­ky, že všech­no není tako­vá řachan­da, jak se sna­ží tvůr­ci divá­kům namlu­vit. Tím míň, když bychom opus­ti­li kuli­sy moder­ní­ho „vystaj­lo­va­né­ho“ bytu, kte­ré­mu domi­nu­jí neprak­tic­ká bílá křes­la a chlad­ný pro­stor (nevím proč, pár­krát se mi vyba­vi­ly dáv­né chlad­né a napůl šíle­né popar­to­vé inte­ri­é­ry z fil­mu S.Kubricka Mechanický pome­ranč), a poku­si­li bychom se pří­běh vsa­dit do stan­dard­něj­ší­ho pro­stře­dí. Ale to by pak zase vítr oby­čej­nos­ti odfou­kl onu roman­ti­ku, na kte­rou se beze­spo­ru chy­tí spous­ta divá­ků.

Myslím si, že ten­to kon­ver­zač­ní film (diva­del­ní cha­rak­ter před­lo­hy je hod­ně patr­ný) je para­dox­ně nej­sil­něj­ší v mís­tech, kdy je film sku­teč­ně fil­mem a nad slo­vem domi­nu­je obraz. Těch míst beze slov - ať už s pod­tó­nem trap­nos­ti nebo náh­lé­ho vědo­mí váž­něj­ších sou­vis­los­tí - je pohří­chu jen pár, ale tyhle občas­né „spod­ní prou­dy“ mě ubez­pe­ču­jí, že Alice Nellis je pořád výbor­ná fil­mař­ka, i když jinak by asi Perfect days doká­zal nato­čit kdekdo. Jen by snad tako­vý náhrad­ník tolik nezvý­raz­nil onen hod­ně sil­ný žen­ský tón, kte­rý se line celým fil­mem. Když se divák neu­spo­ko­jí jen povět­ši­nou roz­ver­ným dějem, může si výraz­ně­ji uvě­do­mit pár otá­zek k popi­so­va­ným téma­tům: Všichni tou­ží­me mít u sebe lidi, se kte­rý­mi nám bude dob­ře. Ať už vidi­tel­ně nebo ve skry­tu - tou­ží­me i po dětech, i když to tře­ba dlou­ho a pod růz­ný­mi zámin­ka­mi doved­ně skrý­vá­me. Všichni jsme něčí děti, nese­me něčí otisk a ten otisk chce­me poslat dál. Jen všech­no to, co s tím sou­vi­sí, není až tak jed­no­du­ché a bez­pro­blé­mo­vé, jak bychom si nej­spíš přá­li.

Film Perfect days není žád­né vele­dí­lo, kte­ré vstou­pí do dějin čes­ké­ho fil­mu. Je to sluš­ně zvlád­nu­tá etuda, kte­rá - když nad ní nebu­de­me moc pře­mýš­let a nebu­de­me na ni klást vel­ké náro­ky - nás může mís­ty roze­smát a mís­ty zasmu­šit pod­le toho, jak blíz­ko máme k pro­blé­mům defi­lu­jí­cím na plát­ně. Najdeme v něm i lid­ské sobec­tví, i „oběť“ a roz­dá­vá­ní, najde­me v něm lež a pře­tvář­ku, stej­ně jako oka­mži­ky upřím­nos­ti, najde­me v něm načan­ča­nou kuli­su i zábles­ky sku­teč­nos­ti. Najdeme v něm zají­ma­vé herec­ké oka­mži­ky (v tom­to více­mé­ně žen­ském fil­mu se mi para­dox­ně víc líbi­ly výko­ny her­ců než here­ček, hlav­ně Ondřeje Sokola a mís­ty i Vojty Kotka (snad to ode mne není něja­ké gen­dro­vé nadr­žo­vá­ní!). Těšil jsem se na žen­ské herec­ké výko­ny a byl jsem z nich nako­nec tro­chu roz­pa­či­tý, věřím, že jen pro­to, že pře­de­vším Ivanu Chýlkovou jsem už viděl v dale­ko lep­ších opusech.

Co mě na fil­mu štva­lo, byl děs­ný a oka­tý pro­duct pla­ce­ment. Nebudu uvá­dět všech­ny znač­ky, kte­rých jsem byl nucen si v prů­bě­hu fil­mu všim­nout, a roz­ši­řo­vat o nich pově­do­mí dál. Je mi jas­né, že sehnat pení­ze na film není jed­no­du­ché a pro­duct pla­ce­ment je cel­kem sluš­nou mož­nos­tí. Ale štve mě, když z pří­bě­hu pří­liš čou­há, což byl pod­le mne bohu­žel pří­pad Perfect days.

Kdybych měl hod­no­tit pro­cen­ty, jak je to teď na růz­ných mís­tech zvy­kem, dal bych 50%. Což roz­hod­ně nezna­me­ná, že bych film nemohl dopo­ru­čit jako oddychov­ku, kte­rou je mož­né bez vel­kých výči­tek pus­tit do dru­hé­ho dne z hla­vy.