Past - tragický příběh herečky Jiřiny Štěpničkové

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V praž­ském Divadle na Vinohradech si hereč­ka Jiřina Štěpničková nepři­pa­dá na počát­ku pade­sá­tých let pří­liš obsa­zo­va­ná. Před vál­kou byla zná­mou fil­mo­vou hvězdou díky význam­ným fil­mo­vým rolím, ale po vál­ce o její herec­ké umě­ní není vel­ký zájem. Jedinou slib­nou nabíd­ku jí písem­ně sli­bu­je jen reži­sér, kte­rý nedáv­no emi­gro­val. Hranice repub­li­ky jsou sice už peč­li­vě hlí­da­né, ale stá­le se najdou lidé, co sli­bu­jí mož­nost ile­gál­ní­ho pře­cho­du do zahra­ni­čí. Jiřina se roz­hod­ne, že nabíd­ku vyu­ži­je a spo­lu s malým syn­kem se vyda­jí na ces­tu. Místo spl­ně­né­ho snu ji ale čeká past. Díky pohra­nič­ní strá­ži a pra­cov­ní­kům STB se tak rych­le dostá­vá do tvr­dé rea­li­ty komu­nis­ty ovlá­da­né spo­leč­nos­ti. Mezi lid­mi se šíří strach, nikdo si není jis­tý svým posta­ve­ním a obec­ně panu­je sna­ha za kaž­dou cenu potla­čit jaké­ko­liv myš­len­ky nebo činy odliš­né od ofi­ci­ál­ní poli­tic­ké ide­o­lo­gie. V poli­tic­kých pro­ce­sech pada­jí i roz­sud­ky smr­ti a zatče­nou Jiřinu neče­ká žád­ná dob­rá budouc­nost.

V roce 2005 vyda­la Šárka Maixnerová kni­hu s názvem Jiřina Štěpničková, hereč­ka v pas­ti. Osud této hereč­ky při­po­mí­ná smut­né obdo­bí pade­sá­tých let, kdy si nové vede­ní Československé repub­li­ky potře­bo­va­lo zjed­nat respekt a jaké­ko­liv poru­še­ní pra­vi­del bylo kru­tě potres­tá­no.

Režiséra Viktora Polesného tato kni­ha zau­ja­la a roz­ho­dl se pří­běh výraz­né herec­ké osob­nos­ti zfil­mo­vat. Při psa­ní scé­ná­ře vychá­zel dále z dostup­ných his­to­ric­kých doku­men­tů i vzpo­mí­nek Jiřího Štěpničky, syna Jiřiny Štěpničkové. Scénář zachy­cu­je roz­ho­du­jí­cí situ­a­ce, kte­ré zásad­ním způ­so­bem ovliv­ni­ly život hereč­ky i její­ho syna. Jsou fil­my, kte­ré zachy­cu­jí­cí poli­tic­ké pro­ce­sy z pade­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí i drs­né scé­ny z výslechů a strá­dá­ní zatče­ných osob. Režisér Polesný se však ve fil­mu Past vyhnul scé­nám zob­ra­zu­jí­cím fyzic­ké nási­lí, nao­pak se sna­žil zachy­tit těž­ko popsa­tel­nou atmo­sfé­ru stra­chu a poci­tů bez­mo­ci lidí, kte­ří se dosta­li do hle­dáč­ku STB. Spolupracovníci hereč­ky byli vysta­ve­ni tla­ku, kte­ré­mu se málo­kdo doká­zal posta­vit. Jedna z postav fil­mu, kte­rá vystou­pi­la jako svě­dek v pro­ce­su, to vyjá­d­ři­la slo­vy: Ona s tím bude žít pat­náct let a já až do smr­ti. Ale našlo se také dost lidí, kte­ří svou loa­ja­li­tu ke spo­le­čen­ské­mu zří­ze­ní nijak neza­stí­ra­li.

Polesný si nehra­je na žád­né­ho mra­vo­kár­ce. Nechává jed­not­li­vé scé­ny fil­mu půso­bit a sou­stře­dí se nejen na osud hlav­ní posta­vy a její­ho syna, ale také na kole­gy z umě­lec­ké pro­fe­se a vyšet­řo­va­te­le STB. Chce, aby posta­vy a jejich jed­ná­ní půso­bi­lo věro­hod­né. Myslím, že se mu to doce­la poda­ři­lo. Politické frá­ze i réto­ri­ka, např. pro­ku­rá­tor­ky, mohou dnes půso­bit jako pře­hna­né, ale díky docho­va­ným fil­mo­vým doku­men­tům je jas­né, že rea­li­ta byla ješ­tě hor­ší.

Do role hlav­ní posta­vy obsa­dil reži­sér hereč­ku Zuzanu Stivínovou, kte­rá se svým natu­re­lem a herec­kým pro­je­vem hod­ně při­bli­žu­je Jiřině Štěpničkové. Stivínová zvlá­dá nejen vypja­té scé­ny ve vyšet­řo­va­cí vaz­bě, ale doká­že napros­to při­ro­ze­ně vyza­řo­vat sebe­jis­to­tu a noble­su prvo­re­pub­li­ko­vé hvězdy i její obtíž­ný návrat před fil­mo­vé kame­ry. Do role vyšet­řo­va­te­le obsa­dil reži­sér her­ce Igora Orozoviče, kte­rá vyu­ží­vá všech­ny mož­nos­ti scé­ná­ře a jeho posta­va není jen typem zlé­ho padou­cha. Naopak posta­va fana­tic­ké pro­ku­rá­tor­ky Matušínské se sna­ží zís­kat důka­zy za jakou­ko­liv cenu. Matušínskou skvě­le hra­je Kristýna Frejová. V nezvyk­lé roli vycho­va­tel­ky Růženy v dět­ském domo­vě ztvár­ni­la Miluše Bittnerová, kte­rá obda­ři­la svou posta­vu usmě­va­vou nátu­rou a naiv­ní sna­hou o správ­nou výcho­vu. Nesmím také zapo­me­nout na výkon Adama Vojtka, kte­rý vel­mi cit­li­vě zahrál roli čtyř­le­té­ho Jirky. Při jeho jízdě autem za dopro­vo­du vyšet­řo­va­te­le, kdy hle­da­jí dům tetič­ky, jsem zamáčk­la v kout­ku oka slzu. Viktor Polesný to s her­ci umí a ve fil­mu dob­ře vyvá­žil scé­ny, kte­ré zachy­cu­jí osud Štěpničkové i její­ho syna.

Film na mě zapů­so­bil nejen for­mou zpra­co­vá­ní reál­né­ho pří­bě­hu, ale také zají­ma­vým zob­ra­ze­ní urči­té­ho obdo­bí naší his­to­rie.

Foto:  © Česká tele­vi­ze

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře