Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Speciály > Pasažéři - Obsah/O filmu

Pasažéři - Obsah/O filmu

Pas

OBSAH

             Jennifer Lawrence (Aurora) a Chris Pratt (Jim) jsou hlav­ní­mi před­sta­vi­te­li napí­na­vé­ho akč­ní­ho thrille­ru o dvou čle­nech posád­ky kos­mic­ké lodi na 120 let dlou­hé ces­tě k jiné pla­ne­tě, kte­ré jejich hiber­nač­ní kóje pro­bu­dí o 90 let dří­ve. Jim a Aurora jsou nuce­ni odha­lit záha­du tajem­né poru­chy, kvů­li kte­ré se celá loď oci­tá na pokra­ji zni­če­ní a osu­dy všech účast­ní­ků nej­vět­ší migra­ce v ději­nách lid­stva jsou v ohro­že­ní.

O FILMU

            „Snímek Pasažéři vyprá­ví o dvo­ji­ci lidí, kte­ří se měli vypra­vit na nej­vět­ší ces­tu své­ho živo­ta – na 120 let dlou­hou pouť na jinou pla­ne­tu – ale byli pro­bu­ze­ni o 90 let dří­ve,“ popi­su­je Chris Pratt, kte­rý si ve fil­mu Pasažéři zahrál spo­leč­ně s Jennifer Lawrence. „Ukazuje se ale, že neby­li pro­bu­ze­ni bez­dů­vod­ně. Pokud chtě­jí pře­žít a zachrá­nit živo­ty účast­ní­ků nej­vět­ší migra­ce v ději­nách lid­stva, muse­jí odha­lit pří­či­nu poru­chy, kte­rá jejich pro­bu­ze­ní zapří­či­ni­la, a opra­vit loď, jejíž stav se rych­le zhor­šu­je.“

            „Jde tu o posta­vy, kte­ré čelí extrém­ním situ­a­cím a jsou nuce­ny činit extrém­ní roz­hod­nu­tí, a to mi vždyc­ky při­pa­da­lo fas­ci­nu­jí­cí – co bys­te na jejich mís­tě udě­la­li vy?“ ptá se Morten Tyldum, kte­rý film reží­ro­val. Jedná se o jeho prv­ní nový sní­mek poté, co jeho před­cho­zí film Kód Enigmy tri­um­fo­val v rám­ci osca­ro­vých nomi­na­cí.

            Na poza­dí napí­na­vé­ho akč­ní­ho pří­bě­hu se para­lel­ně odví­jí cit­li­vý pří­běh dvou ces­tu­jí­cích na kos­mic­ké lodi, kte­ří v nou­zi obje­vu­jí jeden dru­hé­ho. Jedná se o pří­běh, kte­rý Hollywood zají­má už dlou­ho dobu: scé­nář Jona Spaihtse se oci­tl na „čer­ném sezna­mu“ nej­lep­ších dosud nezre­a­li­zo­va­ných scé­ná­řů Hollywoodu. „Jedním z důvo­dů, proč mě ten­to scé­nář zají­mal, byl způ­sob, jakým Jon roze­hrál tak­to osob­ní pří­běh na poza­dí vel­mi výprav­né­ho děje,“ pro­hla­šu­je pro­du­cent Neal H. Moritz. „Jedná se o vel­ko­le­pý akč­ní sní­mek, ale celá jeho pod­sta­ta závi­sí na dvou úžas­ných posta­vách v podá­ní JenChrise.“

            Prattova posta­va, Jim, se roz­hod­ne vzdát živo­ta na Zemi z veli­ce prak­tic­kých důvo­dů. „Je tak tro­chu ztě­les­ně­ním minu­los­ti,“ míní Pratt, „a je to úpl­ně oby­čej­ný člo­věk. Je poměr­ně žáda­ný, pro­to­že je to mecha­nik, kte­rý při zaklá­dá­ní nové civi­li­za­ce najde boha­té uplat­ně­ní. Pokud se něco roz­bi­je, bude k dis­po­zi­ci, aby to mohl opra­vit.“

            Když se Jim s Aurorou pro­bu­dí o 90 let dří­ve, než loď dora­zí ke své­mu cíli, jeho při­ro­ze­nost mu velí pus­tit se napl­no do prá­ce. „Je zvyk­lý řešit pro­blémy, tak­že se pokou­ší zjis­tit, jak by se moh­li oba zno­vu nechat hiber­no­vat nebo jakým způ­so­bem by moh­li něko­ho kon­tak­to­vat s žádos­tí o pomoc. A pak se uká­že, že s lodí je cosi veli­ce v nepo­řád­ku.“

            „Chris se od Jima veli­ce liší,“ sou­dí Lawrence, kte­rá před­sta­vu­je dru­hou pro­bu­ze­nou pasa­žér­ku Auroru. „Jim se cho­vá, jako by nikdy neměl žád­nou dív­ku, a nemá tuše­ní, jak se v pří­tom­nos­ti ženy cho­vat. To je okouz­lu­jí­cí a roz­to­mi­lé, ale Chris, kte­rý je žena­tý a zábav­ný, tako­vý ani v nejmen­ším není. Bylo zají­ma­vé sle­do­vat jeho pře­rod z Chrise Pratta v onu styd­li­vou, nese­be­vě­do­mou a roman­tic­kou oso­bu.“

            Aurora, jejíž osob­nost s Jimovým oby­čej­ným děl­ní­kem vel­mi kon­tras­tu­je, pochá­zí ze zce­la jiných spo­le­čen­ských kru­hů. Jedná se o spi­so­va­tel­ku z New Yorku, kte­rá má význam­ný úkol – hod­lá absol­vo­vat 120 let dlou­hou ces­tu na pla­ne­tu Homestead II, aby se násled­ně dal­ších 120 let vra­ce­la zpět. Stane se prv­ním člo­vě­kem v ději­nách, kte­rý absol­vo­val zpá­teč­ní ces­tu. „Jednalo se o veli­ce zásad­ní roz­hod­nu­tí,“ vysvět­lu­je Lawrence. „Cesta trvá 120 let – když dora­zí­te do cíle, všich­ni, koho jste zna­li, už budou mrt­ví. Budete muset začít zce­la nový život na nové pla­ne­tě, na kte­ré jste nikdy před­tím neby­li. Nedokážu si před­sta­vit, že bych se měla roz­lou­čit se vše­mi, kte­ré znám a kte­ré mám ráda – chá­pu její tou­hu po zážit­cích, ale nemys­lím, že bych tako­vé nevrat­né roz­hod­nu­tí doká­za­la uči­nit.“

            „Když se Aurora pro­bu­dí, mys­lím, že je jí v prv­ní řadě Jima veli­ce líto,“ sou­dí Lawrence. „Ona se v této nepří­jem­né situ­a­ci ocit­la tepr­ve před pár dny, ale on na lodi už žil jako uvěz­ně­né zví­ře o samo­tě více než rok. Když vidí jeho reak­ci na pří­tom­nost dal­ší­ho člo­vě­ka, je jí ho líto.“

            Tyldum pro­hla­šu­je, že od samé­ho počát­ku bylo evi­dent­ní, že jsou LawrencePratt těmi pra­vý­mi her­ci, kte­ří by měli vdech­nout posta­vám Aurory a Jima život. „Je skvě­lé, že se jed­ná o tak obrov­ské herec­ké hvězdy, ale v prv­ní řadě jsem potře­bo­val mít jis­to­tu, že se jed­ná o ty pra­vé her­ce pro dané role,“ říká. „Musel jsem nabýt pře­svěd­če­ní, že jim to bude spo­leč­ně správ­ně fun­go­vat, že budou na plát­ně spo­leč­ně půso­bit dob­ře. Strávili jsme spo­lu spous­tu hodin – napří­klad s Jen jsem absol­vo­val čtyř­ho­di­no­vou veče­ři – a oka­mži­tě mi bylo jas­né, že jsou těmi pra­vý­mi. Jsou to veli­ce inte­li­gent­ní lidé, kte­ří doko­na­le pocho­pi­li, co by jejich posta­vy měly dělat. Doopravdy chá­pa­li jejich roz­hod­nu­tí, moti­va­ci i život, kte­rý tyto posta­vy vedou – tak­že jsem byl pře­svěd­čen o tom, že sku­teč­ně vědí, o co tu jde.“

            Producent Stephen Hamel byl tím prv­ním, kdo se o scé­nář Jona Spaihtse aktiv­ně zají­mal. „Velice se zají­mám o původ­ní díla, o ori­gi­nál­ní nápa­dy,“ říká. „Jonův scé­nář v sobě měl něco poměr­ně hra­vé­ho, co se mi oprav­du líbi­lo – věno­val spous­tu času tomu, aby jeho posta­vy půso­bi­ly jako sku­teč­ní lidé, aby měly své sla­bi­ny. Originalita toho­to pří­bě­hu mi při­pa­da­la vel­mi pří­hod­ná.“

            Ori Marmur, kte­rý s Moritzem spo­lu­pra­cu­je v rám­ci spo­leč­nos­ti Original Film, s tím sou­hla­sí. „Scénář je veli­ce pozi­tiv­ní a vře­lý – sdě­lu­je nám zásad­ní sku­teč­nos­ti o lid­ské pova­ze,“ míní Marmur. „A jakož­to něko­ho, kdo se naro­dil jako prv­ní Američan v rodi­ně při­stě­ho­val­ců, mě nápad na pří­běh o dvou lidech, kte­ří se roz­hod­li opus­tit Zemi a pod­nik­nout nepřed­sta­vi­tel­ně dale­kou ces­tu, aby nalez­li nové mož­nos­ti, oslo­vil v osob­ní rovi­ně. Moji rodi­če také pod­nik­li vel­mi dale­kou ces­tu, aby při­šli do této země neo­me­ze­ných mož­nos­tí – niko­ho tu nezna­li, ale poda­ři­lo se jim to.“

            Aurořina a Jimova odliš­ná život­ní situ­a­ce kon­tras­tu­je s jejich domo­vem: kos­mic­kou lodí samot­nou. „Avalon je zčás­ti úžas­ná kos­mic­ká loď a zčás­ti luxus­ní vyhlíd­ko­vá loď,“ popi­su­je Pratt. „Probudí vás tři nebo čty­ři měsí­ce před­tím, než dora­zí­te k cíli, tak­že si může­te uží­vat večír­ků, kou­pat se v bazé­nu, nebo se pořád­ně zadlužit hra­ním hazard­ních her či náku­pem luxus­ní­ho zbo­ží.“

            „Loď je sku­teč­ně luxus­ní, téměř jako špič­ko­vá vyhlíd­ko­vá loď,“ říká Lawrence. „Má vyhlíd­ko­vou palu­bu, je tu kino, vel­ko­le­pá hala a také úžas­né kabi­ny – no, ale­spoň co se mojí posta­vy týče. Všechno to vypa­da­lo vel­mi odliš­ně – bylo to krás­né a zají­ma­vé. Takovou atmo­sfé­ru ve fil­mech čas­to neví­dá­te.“

            „Kulisy byly obrov­ské,“ popi­su­je Pratt. „Museli jsme v ate­li­é­ru zbo­řit jed­nu zeď. Rozhlížel jsem se kolem sebe a cítil jsem se, jako bych se díval na sku­teč­nou loď. Dekorace Guye Hendrixe Dyase činí tenhle film vel­ko­le­pým a tak výprav­ným, jak je to jen pro jeho pří­běh nut­né. Spolupracovali jsme také se skvě­lým týmem spe­ci­ál­ních efek­tů, kte­rý nám vyro­bil úžas­né rekvi­zi­ty a hrač­ky a auto­mo­bi­ly a všu­de roz­mís­til nej­růz­něj­ší obra­zov­ky. Bylo to váž­ně skvě­lé.“

            Společníkem Jima a Aurory je Arthur, lod­ní bar­man. Jakožto andro­id s pozo­ru­hod­ně rea­lis­tic­kou lid­skou hor­ní polo­vi­nou těla se pohy­bu­je efek­tiv­ně, s ele­gan­cí a veli­ce zruč­ně a na oba­vy a nejis­to­ty pasa­žé­rů rea­gu­je vře­lým slo­vem a vlíd­ným pří­stu­pem – i když s jis­tou dáv­kou nai­vi­ty. „Arthur je důle­ži­tým prv­kem pro jejich psy­chi­ku, pro­to­že je tou nej­lid­štěj­ší bytos­tí, se kte­rou jsou kro­mě sebe samých v kon­tak­tu,“ vysvět­lu­je Lawrence.

            „Je napro­gra­mo­va­ný k tomu, aby byl tím nej­lep­ším bar­ma­nem na svě­tě,“ pro­hla­šu­je Martin Sheen, kte­rý si Arthura zahrál. „Je vní­ma­vý, je scho­pen naslou­chat, a doká­že udě­lat špič­ko­vé mar­ti­ni. Ale s lid­mi byl v kon­tak­tu jen v ome­ze­né míře: obvykle měl co do čině­ní s tisí­cov­ka­mi lidí, se kte­rý­mi strá­vil jenom pár chvil. V pří­pa­dě Jima se oci­tá na zce­la nepro­bá­da­ném úze­mí, kdy se od něj oče­ká­vá, že bude scho­pen hovo­řit s jedi­ným člo­vě­kem po veli­ce dlou­hou dobu.“

            A prá­vě pro­to, že Arthur není tak doce­la člo­věk, spo­lu SheenTyldumem pro­bí­ra­li, jak Sheenův herec­ký výkon nená­pad­ně odli­šit. „Barmani jsou skvě­lý­mi poslu­cha­či a rád­ci, a když se se mnou Jim setká­vá, před­sta­vu­ji pro něj něko­ho, s kým si může poví­dat,“ popi­su­je Sheen. „Výzvou tu bylo při­jít na to, do jaké míry by měl být Arthur robo­tem a do jaké člo­vě­kem.“

            To byl neu­vě­ři­tel­ně nároč­ný úkol, kte­ré­ho se ovšem Sheen pod­le Tylduma zhos­til napros­to skvě­le a před­ve­dl v této roli tvůr­čí, tech­nic­ky nároč­ný a napros­to uvě­ři­tel­ný výkon. „Michael musel své posta­vě dodat na lid­skosti, ale sou­čas­ně je potře­ba, aby divák chá­pal, že pod lid­skou mas­kou se ukrý­vá stroj, aniž by výsle­dek půso­bil jako něja­ké klišé,“ říká reži­sér. „Ta posta­va v sobě cho­vá sou­čas­ně nai­vi­tu i moud­rost. Stává se z něj jejich pří­tel, někdo, s kým si poví­da­jí, kdo jim posky­tu­je rady. Současně byl jeho výkon i veli­ce pre­ciz­ní. Při prá­ci se nesměl dívat na své ruce, pro­to­že stroj by něco tako­vé­ho dělat nemu­sel. Velice bez­myš­len­ko­vi­tě a bez nejmen­ší náma­hy míchal drin­ky a pro­ná­šel u toho dia­lo­gy s doko­na­lým kome­di­ál­ním nača­so­vá­ním. To je neu­vě­ři­tel­ně obtíž­né, ale on to zvlá­dl napros­to bez­chyb­ně.“

            Za část své­ho herec­ké­ho výko­nu vdě­čí Sheen fyzic­ké pro­mě­ně v tuto posta­vu, se kte­rou mu pomohl tým odbor­ní­ků na spe­ci­ál­ní efek­ty. Ten mu posta­vil spe­ci­ál­ní zaří­ze­ní, na kte­rém se mohl za barem veli­ce rych­le pohy­bo­vat sem a tam. Sheen na zaří­ze­ní kle­čel a tvůr­ci fil­mu moh­li ovlá­dat jeho pohy­by – přes­ně jako by něco tako­vé­ho moh­li dělat v pří­pa­dě andro­i­da – a Sheenovy nohy byly poz­dě­ji ze zábě­rů vyma­zá­ny a nahra­ze­ny robo­tic­kým sto­ja­nem.

            Ale ať už je loď a pro­stře­dí, v němž se dvo­ji­ce pro­ta­go­nis­tů oci­tá, sebe­lu­xus­něj­ší, Aurora s Jimem si veli­ce záhy uvě­do­mu­jí, že je tu něco vel­mi v nepo­řád­ku.

            „Lodní sys­témy začí­na­jí selhá­vat,“ vysvět­lu­je Pratt. „Roboti pře­stá­va­jí fun­go­vat, svět­la zha­sí­na­jí a zase se roz­svě­ce­jí. Naši hrdi­no­vé nako­nec zjiš­ťu­jí, že exis­tu­je důvod, proč k těm­to poru­chám dochá­zí, a zne­na­dá­ní se oci­tá­me ve veli­ce zou­fa­lé situ­a­ci, kdy se sna­ží­me pro­blém vyře­šit, abychom zachrá­ni­li nejen své vlast­ní živo­ty, ale také živo­ty všech ostat­ních pasa­žé­rů na lodi.“

            Ale tepr­ve když se pro­bu­dí posta­va Laurence Fishburnea Gus Mancuso Jim s Aurorou napl­no pocho­pí váž­nost celé situ­a­ce. „Je to člo­věk, kte­rý ve vesmí­ru žije – už v raném věku se zami­lo­val do hvězd a mezi­pla­ne­tár­ní­ho ces­to­vá­ní a celý život pro­žil na cestách vesmí­rem,“ vysvět­lu­je Fishburne. „Naštěstí je sou­čas­ně jed­ním z velí­cích důstoj­ní­ků lodi, tak­že má pří­stup k někte­rým věcem, ke kte­rým by se oni dva jako oby­čej­ní pasa­žé­ři nedo­sta­li, a pomů­že jim zjis­tit, co se s lodí děje.“

            Jedním z pro­blé­mů, kte­rý­mi loď trpí, je i to, že selhá­vá umě­lá gra­vi­ta­ce. Jim s Aurorou se zni­če­ho­nic oci­ta­jí ve sta­vu bez­tí­že. „Do vzdu­chu mě vytáh­li na pro­va­zech, ale musel jsem před­stí­rat, že na moje ruce a nohy nepů­so­bí gra­vi­ta­ce. Abyste toho doká­za­li, pros­tě musí­te zavě­še­ni na laně úpl­ně ztuh­nout. Nedokážu si před­sta­vit efek­tiv­něj­ší cvi­če­ní na posí­le­ní břiš­ních sva­lů! Bylo to váž­ně nároč­né a Morten měl vel­mi spe­ci­fic­ké poža­dav­ky – chtěl, aby vše vypa­da­lo doko­na­le. Nebyl se scé­nou spo­ko­je­ný, dokud neby­la od začát­ku až do kon­ce napros­to per­fekt­ní.“

            Aby navo­dil ilu­zi toho, že se Jim vzná­ší ve sta­vu bez­tí­že, vytvo­řil vedou­cí kaska­dér­ské­ho týmu Garrett Warren rotu­jí­cí prs­te­nec se závě­sem s pro­ti­zá­va­žím. Chris Pratt se tak mohl pohy­bo­vat zce­la vol­ně a Garrettův tým s ním násled­ně pomo­cí kla­dek mohl „pole­to­vat“ sem a tam.

            Když selže gra­vi­ta­ce, je Aurora prá­vě v pla­vec­kém bazé­nu. „Byla to prav­dě­po­dob­ně nej­ná­roč­něj­ší scé­na, jakou jsem kdy natá­če­la,“ pro­hla­šu­je hvězda série Hunger Games. „Strávila jsem spous­tu času v bazé­nu, měla jsem plný nos vody a tak vůbec. Ale bylo to úžas­né – když jsem vidě­la počí­ta­čo­vě upra­ve­nou ukáz­ku toho, jak bude výsle­dek vypa­dat, byla jsem z toho sku­teč­ně nad­še­ná. Nikdy jsem nic tako­vé­ho ve fil­mu nevi­dě­la.“

            Navzdory těm­to úžas­ným akč­ním scé­nám ale tvůr­ci fil­mu pod­le pro­du­cen­ta Neala H. Moritze nikdy neza­po­mně­li na to, jaký film natá­če­jí. „Snažili jsme se o to, aby emo­ci­o­nál­ní slož­ka fil­mu hrá­la vždy dosta­teč­ně pod­stat­nou roli a nehro­zi­lo, že bude zastí­ně­na vše­mi těmi tech­no­lo­gic­ký­mi hrač­ka­mi, deko­ra­ce­mi a vesmí­rem,“ říká. „Ačkoliv se samo­zřej­mě jed­ná o prv­ky, kte­ré jsou pro film veli­ce důle­ži­té, netvo­ří pod­sta­tu celé­ho fil­mu. Jádrem toho­to fil­mu je vztah mezi obě­ma posta­va­mi.“

            „Snímek Pasažéři je roz­hod­ně výprav­ný v tom ohle­du, že v něm najde­te všech­no pod­stat­né,“ sou­dí Pratt. „Je dob­ro­druž­ný, roman­tic­ký, je to thriller, bude­te se u něj bát, ale zapů­so­bí i na vaše emo­ce. Najdete v něm báječ­ně humor­né scé­ny i scé­ny napros­to vel­ko­le­pé.“

            Hibernační komo­ra lodi – ve kte­ré měli Jim s Aurorou původ­ně 120 let spát – byla tvo­ře­na sku­teč­ně obří­mi deko­ra­ce­mi, kte­ré měři­ly zhru­ba 35 met­rů na šíř­ku a 60 na dél­ku. Jejich vybu­do­vá­ní trva­lo deset týd­nů.

            „Když pra­cu­ji na jakém­ko­liv návr­hu, vždy se inspi­ru­ji kla­sic­kou archi­tek­tu­rou a pří­ro­dou,“ říká výtvar­ník fil­mu Guy Hendrix Dyas. „Připadalo mi nej­lo­gič­těj­ší uspo­řá­dat jed­not­li­vé hiber­nač­ní kóje do kru­ho­vé podo­by útva­ru, kte­ré­mu jsem říkal stro­mek – osm až deset kójí bylo kvě­ti­no­vi­tě napo­je­ných na spo­leč­ný „sto­nek“, kte­rý všem napo­je­ným kójím zajiš­ťo­val potřeb­né funk­ce.“

            Ústředním prv­kem kaž­dé­ho tako­vé­ho „strom­ku“ je obrov­ské ruč­ně vyrá­bě­né dis­ko­vi­té svět­lo, kte­ré má v prů­mě­ru 3,5 met­ru a je upev­ně­no nad ním. Záměrem bylo, aby kaž­dé z těch­to svě­tel dodá­va­lo pasa­žé­rům život­ní ener­gii a živi­ny a udr­žo­va­lo je tak naži­vu.

            TyldumDyasem ovšem neo­če­ká­va­li, že budou tato inten­ziv­ní svět­la ve tma­vém pro­stře­dí hiber­nač­ní komo­ry půso­bit poně­kud cha­o­tic­ky a v jed­né z oněch šťast­ných náhod tak atmo­sfé­ru fil­mu význam­ným způ­so­bem posí­lí, neboť zdů­raz­ní poci­ty, kte­ré Jim pro­ží­vá. „Vytvořili jsme pod­vě­do­mé blu­diš­tě, kte­ré při­tom nemá žád­né stě­ny,“ říká. „Prostředí půso­bí zma­te­ně a divá­ci se cítí zne­po­ko­je­ni.“

            Pro potře­by natá­če­ní vytvo­řil Dyasův tým cel­kem 32 hiber­nač­ních kójí, při­čemž někte­ré byly vypra­co­vá­ny s vět­ší­mi detai­ly než ostat­ní. Kóje, kte­ré divá­ci uvi­dí v popře­dí zábě­ru, když se Jim a Aurora pro­bou­ze­jí, byly vyba­ve­ny hyd­rau­li­kou, díky kte­ré se moh­ly jejich poklo­py otevřít a násled­ně odklo­pit smě­rem vzhů­ru. Byly posta­ve­ny z ple­xiskla a dře­va, poté je výtvar­ný tým natřel a nama­lo­val a násled­ně do nich byly dopl­ně­ny elek­tro­nic­ké table­ty, kte­ré měly vytvo­řit ilu­zi tech­no­lo­gií budouc­nos­ti. Tyto gra­fic­ké a digi­tál­ní dis­ple­je celé­mu pro­stře­dí vdechly život.

            V prů­bě­hu fil­mo­vá­ní v deko­ra­cích hiber­nač­ní komo­ry bylo do ostat­ních kójí v poza­dí ulo­že­no přes 30 sta­tis­tů. Kóje byly vylo­že­ny bub­lin­ko­vou fólií, aby v nich her­ci měli vět­ší pohod­lí. Všichni sta­tis­té odved­li skvě­lou prá­ci – někte­ří z nich v kójích dokon­ce sku­teč­ně usnu­li a ostat­ní je muse­li budit k obě­du. Život tu napo­do­bil umě­ní.

            V prů­bě­hu post­pro­duk­ce pak tým vizu­ál­ních efek­tů deko­ra­ce komo­ry roz­ší­řil do gigan­tic­kých roz­mě­rů se stov­ka­mi jed­not­li­vých kójí.

            Apartmán Vienna je tím nej­lu­xus­něj­ším, co stran uby­to­vá­ní ces­tu­jí­cích loď může nabíd­nout. Jimovi s Aurorou netr­vá dlou­ho, než se upro­střed toho­to luxu­su cítí jako doma.

            „Určitou roli zde sehrá­la fan­ta­zie,“ vysvět­lu­je Dyas. „Diskutovali jsme s Mortenem o tom, jak by asi vypa­da­lo to nej­lu­xus­něj­ší a nej­pře­kva­pi­věj­ší uby­to­vá­ní, jaké bys­te si doká­za­li před­sta­vit. Jako stan­dard jsme si urči­li dvou­pa­t­ro­vý špič­ko­vý futu­ris­tic­ký byt v New Yorku. Morten tou­žil po tom, aby jeho barev­ná pale­ta půso­bi­la láka­vě a sexy.“

            V pro­sto­rách toho­to dvou­pa­t­ro­vé­ho bytu se nachá­zí hala, při­jí­ma­cí pokoj, jídel­na a lož­ni­ce. Točité scho­diš­tě půso­bí veli­ce gran­di­oz­ním dojmem a nemá zábrad­lí. Za okny apartmá­nu je výhled na krá­sy vesmí­ru. Jedná se o nej­vět­ší okno ze všech obyt­ných pro­stor na palubě lodi Avalon.

            Dyas si spo­leč­ně s kame­ra­ma­nem fil­mu Rodrigem Prieto uží­va­li mož­nost zakom­po­no­vat do pro­stor apartmá­nu svě­tel­né stě­ny, díky kte­rým jeho oby­va­te­lé mohou zís­kat pocit, že jsou v kon­tak­tu se stav­bou samot­nou. Panely září nazlát­lým a nažlout­lým svět­lem, kte­ré ješ­tě zdů­raz­ňu­je pro­vo­ka­tiv­nost těch­to vel­ko­le­pých pro­stor.

            Překvapivě nej­kom­plex­něj­ším prv­kem celé­ho inte­ri­é­ru apartmá­nu Vienna pak byla jeho závěs­ná postel. Na její rea­li­za­ci se podí­lel tým výtvar­ný, sta­veb­ní, rekvi­zi­tář­ský i deko­rač­ní, a dokon­ce i tým pro tvor­bu spe­ci­ál­ních efek­tů.

            Aurořina kabi­na, osvět­le­ná tep­lým nazlát­lým a oran­žo­vým svět­lem, se nachá­zí v míst­nos­ti 424 ve zla­té sek­ci uby­to­va­cích pro­stor lodi. Kruhová kabi­na vyu­ží­vá ome­ze­nou pale­tu barev, slo­že­nou ze sta­ro­rů­žo­vých a tma­vě fia­lo­vých odstí­nů, kom­bi­no­va­ných s odstí­ny sme­ta­no­vý­mi a stří­br­ný­mi. Kovové doplň­ky jsou tvo­ře­né bílým zla­tem, hli­ní­kem a oce­lí. Elegantní křiv­ky kabi­ny kopí­ru­jí styl hlav­ní lod­ní haly. „Náš deko­ra­tér Gene Serdena tu uplat­nil dal­ší z mno­ha svých geni­ál­ních nápa­dů, pro­to­že kabi­ny jsou zdo­be­né pozem­ský­mi prv­ky, jako jsou napří­klad moř­ské mušle nebo kus napla­ve­né­ho dře­va, tak­že si oby­va­te­lé kabin mohou udr­žo­vat hma­ta­tel­né pou­to se Zemí, ze kte­ré pochá­ze­jí,“ vysvět­lu­je Dyas.

            Oproti tomu Jimova kabi­na na niž­ší palubě půso­bí veli­ce prak­tic­kým dojmem. Jeho kabi­na je malá a tma­vá s pros­tým gumo­vým oblo­že­ním, stís­ně­nou kou­pel­nou a sklá­da­cím lůž­kem, což jen zdů­raz­ňu­je roz­dí­ly v uby­to­vá­ní čle­nů odliš­ných spo­le­čen­ských tříd, kte­ří na palubě lodi ces­tu­jí.

            Kabiny jsou pro­po­je­ny sys­té­mem cho­deb, kte­ré jsou pod­le Dyase navr­že­ny tak, aby díky svým tep­lým bar­vám byly krás­né a půso­bi­ly uklid­ňu­jí­cím dojmem, i když s jis­tým názna­kem hroz­by. „Nemají žád­ná okna a půso­bí veli­ce klaus­tro­fo­bic­ky,“ říká. Když Tyldum Dyasův návrh cho­deb spat­řil, oka­mži­tě začal plá­no­vat scé­ny, kte­ré se v nich moh­ly ode­hrá­vat, napří­klad když Aurora pro­bí­há celou lodí, aby dala prů­chod své frustra­ci.

            Protože byla loď samot­ná navr­že­na jako komerč­ní doprav­ní loď, povo­la­li tvůr­ci fil­mu na pomoc pro­fe­si­o­nál­ní gra­fic­ké desig­né­ry Treye Shaffera a Kevina Kalabu, aby pro ně vytvo­ři­li kom­plet­ní gra­fic­ký bran­ding lodi Avalon a firem­ní identi­tu spo­leč­nos­ti Homestead Industries, kte­rá loď vlast­ní a pro­vo­zu­je.

            Podstatou sním­ku Pasažéři je veli­ce lid­ský a emo­ci­o­nál­ní pří­běh – ale ode­hrá­vá se ve vesmí­ru, tak­že vyža­du­je roz­sáh­lou pod­po­ru vizu­ál­ních efek­tů. Pro vedou­cí­ho týmu vizu­ál­ních efek­tů Erika Nordbyho a vedou­cí­ho výro­by vizu­ál­ních efek­tů Grega Baxtera to zna­me­na­lo vytvo­řit vizu­ál­ní efek­ty tako­vým způ­so­bem, aby půso­bi­ly čis­tě a napo­má­ha­ly ději fil­mu a jen zříd­kakdy vystu­po­va­ly do popře­dí. „Je veli­ce výji­meč­né pra­co­vat na tak­to výprav­ném fil­mu, ve kte­rém sou­čas­ně hra­jí vizu­ál­ní efek­ty pou­ze pod­půr­nou roli,“ míní Nordby. „Velice si toho cením, pro­to­že vizu­ál­ní efek­ty fun­gu­jí vždy nej­lé­pe v situ­a­cích, kdy jsou pou­ží­vá­ny jako nástroj, kte­rý má za úkol pou­ze pod­po­řit zásad­něj­ší slož­ky fil­mu. Příběh sním­ku Pasažéři je ve všech ohle­dech veli­ce cit­li­vý a lid­ský, a mys­lím, že pokud divák v prů­bě­hu sle­do­vá­ní fil­mu nebu­de žas­nout nad tím, co mu před­klá­dá­me, pak jsme odved­li svou prá­ci dob­ře.“

            Vizuální efek­ty se řadí do něko­li­ka hlav­ních kate­go­rií. V prv­ní řadě tu jsou pocho­pi­tel­ně kom­plet­ně počí­ta­čo­vě gene­ro­va­né zábě­ry – exte­ri­é­ry kos­mic­ké lodi, úvod­ní zábě­ry na začát­ku fil­mu a klí­čo­vé oka­mži­ky mimo loď. Pak je tu množ­ství zábě­rů se zele­ným poza­dím – akč­ní scé­ny mimo loď. Poté násle­du­jí roz­ší­ře­ní stá­va­jí­cích zábě­rů: ačko­liv tým Guye Hendrixe Dyase vybu­do­val celou řadu roz­sáh­lých kulis a deko­ra­cí, Avalon je tak obrov­ská loď, že řada z nich – napří­klad hiber­nač­ní komo­ra či jídel­na – si i tak vyžá­da­ly doda­teč­né­ho zvět­še­ní pro­střed­nic­tvím Norbyho počí­ta­čů. A koneč­ně tu máme také počí­ta­čo­vé posta­vy – napří­klad robo­ty, kte­ří pole­tu­jí lodí a sta­ra­jí se o ni.

            Jedním z nej­ná­roč­něj­ších úko­lů bylo pro Norbyho vytvo­ře­ní Jimova výstu­pu do vesmí­ru na kon­ci fil­mu. „Chtěli jsme, aby se z něj divá­kům zato­či­la hla­va podob­ně, jako se točí jemu, a měli tedy pocit, že ho pro­ží­va­jí spo­leč­ně s ním.“

            Nordby si byl jis­tý tím, že se jeho týmu poda­ří ztvár­nit neko­neč­ný pro­stor kolem Pratta – mno­hem nároč­něj­ší bylo vytvo­řit efek­ty svět­la, odrá­že­jí­cí­ho se od Prattova obli­če­je, zatím­co nekon­t­ro­lo­va­ně rotu­je ve vol­ném pro­sto­ru. „Soustředili jsme se hlav­ně na jeho inten­zi­tu, o kte­rou nám šlo nej­ví­ce – inter­ak­tiv­ní svět­lo, kte­ré na Chrisovu tvář dopa­da­lo hle­dím přil­by, muse­lo půso­bit rea­lis­tic­ky.“

            Tým nako­nec při­šel s efek­tiv­ním řeše­ním: Pratt ve svém ska­fan­d­ru vstou­pil do vel­ké­ho svě­tel­né­ho sta­nu, nasví­ce­né­ho pane­ly plný­mi drob­ných, extrém­ně sví­ti­vých svě­tel­ných diod. Ačkoliv se jed­na­lo o dez­o­ri­en­tu­jí­cí záži­tek, Pratt se jím nene­chal vyvést z míry. „Bylo napros­to ohro­mu­jí­cí sle­do­vat Chrise v jeho ska­fan­d­ru, jak ve svě­tel­ném sta­nu mlč­ky absol­vu­je jeden fyzic­ky nároč­ný záběr za dru­hým,“ vzpo­mí­ná Nordby. „Do hel­my měl při­ve­de­nu vysí­lač­ku, tak­že během natá­če­ní moh­li s Mortenem vzá­jem­ně komu­ni­ko­vat. Nikdo kro­mě nich samot­ných nevě­děl, co si říka­jí. Byl to důkaz váš­ně, kte­rou MortenChrisem pro ten­to film sdí­le­jí, toho, co jsou pro něj ochot­ni pod­stou­pit, a také toho, o jak důvěr­ný záži­tek se může jed­nat, pokud se do natá­če­ní pono­ří­te napl­no.“

            Pratt měl pod­le jeho vlast­ních slov při natá­če­ní těch­to scén mno­hem vět­ší potí­že se ska­fan­drem samot­ným než se svě­tel­ným sta­nem, ve kte­rém se oci­tl. Během nacvi­čo­vá­ní zábě­rů se obje­vi­la při­po­mín­ka, že Pratt ve ska­fan­d­ru nepů­so­bí dojmem, že by byl ve sta­vu bez­tí­že. „Řekl jsem jim na to, že v něm taky nejsem. Že jsem sám pěk­ně těž­ký, a ska­fan­dr váží asi tři­cet kilo. Ale vypa­dá úžas­ně – je pře­krás­ný, je to nej­lep­ší kos­tým z celé­ho fil­mu.“

            V pří­pa­dě kaž­dé­ho fil­mu pla­tí, že se celý jeho pří­běh defi­ni­tiv­ně for­mu­je ve střiž­ně. Stříhání sním­ku Pasažéři se uja­la Maryann Brandon, kte­rá byla nomi­no­vá­na na Oscara za svou prá­ci na fil­mu Star Wars: Epizoda VII – Síla se pro­bou­zí. „Součástí mé prá­ce stři­hač­ky je zacho­vat vizi kole­gů, jako jsou Morten, Rodrigo, Guy a Erik,“ říká. „Snažím se být ote­vře­na veš­ke­ré komu­ni­ka­ci, kte­rá mezi jed­not­li­vý­mi týmy pro­bí­há. Chci mít mož­nost zajít za Erikem s něja­kým nápa­dem a zjis­tit, zda je mož­né ho rea­li­zo­vat, než vše před­lo­žím Mortenovi. Potřebovala jsem mít mož­nost hovo­řit s Rodrigem o tom, jak pod­le něj měla daná scé­na vypa­dat a půso­bit. Myslím, že máme všich­ni jedi­ný spo­leč­ný cíl, a to nato­čit skvě­lý film.“

            Brandon se na tom­to fil­mu tou­ži­la podí­let z mno­ha růz­ných důvo­dů – a jed­ním z nich pocho­pi­tel­ně byla také mož­nost spo­lu­prá­ce s Mortenem Tyldumem. „Scénář je úžas­ný, her­ci jsou skvě­lí a vidě­la jsem před­cho­zí dva Mortenovy fil­my, Kód Enigmy a Lovce hlav, a byla jsem z nich nad­še­ná. Tohle mi při­pa­da­lo jako skvě­lá pří­le­ži­tost ke spo­lu­prá­ci s ohrom­ně talen­to­va­ným člo­vě­kem. Znamenalo to sice pus­tit se do prá­ce ihned po dokon­če­ní Star Wars, ale jak čas­to máte šan­ci pra­co­vat na fil­mu s tak skvě­lým scé­ná­řem?“

            Počáteční roz­ho­vo­ry s Tyldumem Brandon objas­ni­ly, že ačko­liv pod­sta­tou fil­mu měl pocho­pi­tel­ně i nadá­le být ten výteč­ný scé­nář, ze kte­ré­ho byla nad­še­ná, tou­žil reži­sér po tom, aby se jed­na­lo o vel­mi výprav­ný film. „Je to mno­hem vel­ko­le­pěj­ší sní­mek, než jak na vás půso­bí, když si čte­te scé­nář,“ míní Brandon. „Pasažéři jsou osob­ním pří­bě­hem, ode­hrá­va­jí­cím se na kos­mic­ké lodi. Všechno musí být rea­lis­tic­ké – nemů­že­te změ­nit jeho výra­zo­vé pro­střed­ky tím, že bys­te do něj při­da­li počí­ta­čo­vě gene­ro­va­ná stvo­ře­ní či cizí pla­ne­ty. Není tu žád­ná svět­lá ani tem­ná stran – jen lidé.“

            Šance vyvá­žit herec­ké výko­ny s úžas­ný­mi počí­ta­čo­vě gene­ro­va­ný­mi sek­ven­ce­mi také před­sta­vo­va­la skvě­lou pří­le­ži­tost. „K fil­mům s vel­ko­le­pý­mi efek­ty při­stu­pu­ji tak, že se je sna­žím zacho­vat co nej­re­a­lis­tič­těj­ší a dovo­lu­ji své fan­ta­zii, aby obje­vo­va­la nové mož­nos­ti,“ vysvět­lu­je. „Je důle­ži­té, aby se v zábě­ru nachá­ze­ly sku­teč­né prv­ky – ty počí­ta­čo­vou gra­fi­ku drží pohro­ma­dě. V jis­tých ohle­dech je pří­mo­ča­ré vyprá­vě­ní nároč­něj­ší – musím jed­no­znač­ně zajis­tit, aby pří­běh fil­mu fun­go­val bez toho, aniž by se spo­lé­hal na coko­liv dal­ší­ho, a pokud něja­ký herec­ký výkon nefun­gu­je, jak má, pak jsou všech­ny akč­ní scé­ny k niče­mu, pro­to­že si divá­ka nezís­ka­jí.“

            „Chris Pratt je veli­ce sym­pa­tic­ký, ale pře­kva­pi­lo mě na něm, do jaké hloub­ky se do posta­vy Jima doká­zal vžít,“ pokra­ču­je. „Jennifer je coby Aurora veli­ce půso­bi­vá, jejich vztah na plát­ně skvě­le fun­gu­je – ne, že by mě to pře­kva­po­va­lo, ale v podá­ní Jen to vše půso­bí neu­vě­ři­tel­ně snad­ně. Velká část sním­ku Pasažéři je obo­ha­ce­na počí­ta­čo­vou gra­fi­kou, ale jeho pod­sta­tu tvo­ří reál­né deko­ra­ce inte­ri­é­rů, kte­ré divá­ko­vi zpro­střed­ko­vá­va­jí vel­mi osob­ní pří­běh. Každý střih, kte­rý ve fil­mu udě­lám, vyplý­vá z pří­bě­hu samot­né­ho – a také z herec­kých výko­nů.“

            Někteří stři­ha­či pra­cu­jí tak, že vytvo­ří hrubý sestřih fil­mu a násled­ně výsle­dek svých před­stav kon­zul­tu­jí s reži­sé­rem. Brandon si s Tyldumem ale vybu­do­va­li osob­něj­ší vztah, kte­rý kla­dl důraz na aktiv­něj­ší spo­lu­prá­ci. „Přesvědčila jsem Mortena, aby se nedí­val na něja­ký prv­ní hrubý sestřih fil­mu, ale abychom se pus­ti­li do prá­ce spo­leč­ně a zača­li film rov­nou stří­hat,“ popi­su­je. „Tenhle postup jsem se nau­či­la od J. J. Abramse. Umožňuje reži­sé­ro­vi účast­nit se od samé­ho počát­ku pro­ce­su stří­há­ní fil­mu.“

            „Maryann odved­la skvě­lou prá­ci, co se herec­kých výko­nů týče,“ míní Tyldum. „Je úžas­né mít k dis­po­zi­ci stři­ha­če, kte­rý ví, že důraz musí být kla­den na pří­běh a jeho pro­ta­go­nis­ty – nikdy se nene­chá strh­nout vel­ko­le­postí celé­ho fil­mu do té míry, aby se z fil­mu vytra­til jeho pří­běh. Současně při­chá­zí s nápa­dy, kam je tře­ba do fil­mu vlo­žit něco napí­na­vé­ho nebo vtip­né­ho. Je to skvě­lá vypra­věč­ka.“

Části seriálu:  Pasažéři


  • Pasažéři - O TVŮRCÍCH30. prosince 2016 Pasažéři - O TVŮRCÍCH             JENNIFER LAWRENCE (Aurora) je talentovaná herečka s působivým projevem a nepopiratelnou dávkou energie a držitelka Oscara, která je jednou z nejnadanějších hereček v současném […] Posted in Speciály
  • Pasažéři - 90 %30. prosince 2016 Pasažéři - 90 % Chcete vidět poslední sci-fi film v tomto roce? Tak honem do kina. Pasažéři je drama o tom, jak se vesmírná loď porouchá a probudí z hibernace jednoho technika. Ze světa hibernace se […] Posted in Filmové recenze
  • Pasažéři21. prosince 2016 Pasažéři První dojem z filmu. V prosinci jsem viděl dva sci-fi filmy, Star Wars jsem dal velmi slabé ohodnocení. Druhý Sci-film jsou Pasažéři. Příběh o dvou přeživších, který obývají velkou loď na […] Posted in Filmové premiéry
  • Válka zítřka – mimozemská pátá kolona12. října 2021 Válka zítřka – mimozemská pátá kolona V roce 2051 čelí lidstvo mimozemské invazi a svůj boj prohrává. Proto je skrze časový portál 30 let do minulosti vyslána speciální jednotka vojáků / náborářů. Naší jedinou šancí totiž je […] Posted in Retro filmové recenze
  • Rozhněvaný muž – Bůh pomsty si žádá krev31. července 2021 Rozhněvaný muž – Bůh pomsty si žádá krev Anglický režisér Guy Ritchie patří k mým velkým oblíbencům. A se svojí aktuální formou je možná dokonce na samém vrcholu pomyslného žebříčku. Naposledy jsem totiž napálil plný počet jeho […] Posted in Filmové recenze
  • Království nebeské25. července 2021 Království nebeské Příběh začíná před třetím křižáckým tažením. Balian (Orlando Bloom), který přišel o dítě a následně i o svou ženu, která spáchala sebevraždu, žije ve Francii a živí se jako kovář. Jednoho […] Posted in Retro filmové recenze
  • Strážci Galaxie12. července 2021 Strážci Galaxie Skupina vyvrhelů obsahuje člověka, mimozemského může, zelenou ženu, hláškujícího  mývala a strom s duší. Každý z těchto členů strážců má svoji historii, své mindráky a svoji budoucnost. […] Posted in Retro filmové recenze
  • Válka zítřka - Utáhne Chris Pratt svůj film?7. července 2021 Válka zítřka - Utáhne Chris Pratt svůj film? V tomto filmu je možné najít odpověď na jednu dobrou otázku. Je Chris Pratt ve svých čtyřiceti letech hvězdou, která dokáže utáhnout celý film? Odpověď nám dá celovečerní film Válka […] Posted in Filmové recenze
  • The Matrix - Programátor Thomas Anderson (Keanu Reeves) žije tajně druhý život jako hacker Neo.25. května 2021 The Matrix - Programátor Thomas Anderson (Keanu Reeves) žije tajně druhý život jako hacker Neo. Po setkání se skupinou lidí vedenou Morpheem (Laurence Fishburne) je Neo vytažen z falešné reality do skutečného světa, kde se píše rok 2199 a lidstvo vede válku s inteligentními stroji, […] Posted in Retro filmové recenze
  • Černý déšť - Černá detektivka z Japonska v režii Ridley Scotta.13. ledna 2021 Černý déšť - Černá detektivka z Japonska v režii Ridley Scotta. Osaka, Japonsko. Polda ztrácející nervy. Chystané spiknutí. Zabiják na útěku. Nick Conklin (Michael Douglas) a Charlie Vincent (Andy Garcia) jsou cizinci v neznámé zemi. Poldové z New York […] Posted in Retro filmové recenze

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 4,18936 s | počet dotazů: 239 | paměť: 51850 KB. | 26.10.2021 - 23:27:52