Kritiky.cz > Filmové recenze > Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

Still1
V britském dramatu Pardon, nezastihli jsme vás se jeho režisér (zapřisáhlý levičák a hlavní představitel britského sociálního realismu) Ken Loach spolu se svým dvorním scenáristou (a bývalým humanitárním aktivistou) Paulem Lavertym rozhodli věnovat aktuálnímu palčivému společenskému tématu, jemuž doposud příliš filmů zasvěceno nebylo – prekarizovaným zaměstnáním. Nestabilním pracovním poměrům, postihujícím zaměstnance na rozdíl od klasických pracovních úvazků řadou nejistot (včetně neplaceného pojištění, klouzavého výdělku, žádné mateřské ani jiné dovolené a nepevné pracovní doby).
 
Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

Současně padlo rozhodnutí pojmout snímek po formální a vypravěčské stránce velmi podobně jako jejich předchozí film Já, Daniel Blake, s nímž vyhráli na festivalu v Cannes v roce 2016 Zlatou palmu. Cílem zřejmě bylo pokusit se navázat na jeho úspěch s podobně kritickým a apelativním příběhem o obyčejných lidech, jejichž životní mizérii prohlubuje marná snaha prorazit ve špatně nastaveném systému, který jejich problémy akorát stupňuje. Ve snímku Já, Daniel Blake byl tímto systémem byrokratický mechanismus sociálních úřadů, v dramatu Pardon, nezastihli jsme vás se stávají terčem kritiky pro změnu dohody o pracovních činnostech a zaměstnávání osob samostatně výdělečně činných.

V čele dění je tentokrát rodina se dvěma dětmi (dospívající syn a mladší holčička), přičemž matka je sociální pracovnice (a dojíždí každý den autobusem za nespočtem svých klientů, povětšinou zmatených starých lidí a nemohoucích invalidů, kteří se o sebe nedokáží sami postarat), zatímco otec dělal doposud všechno možné a nyní se snaží uspět jako kurýr v licencované doručovací službě. Těší se na to, že ve firmě bude svým vlastním pánem a konečně vyřeší mnohé dluhy a nepříznivou rodinnou finanční situaci, ale ve skutečnosti se v té firmě stane naopak jejím otrokem – když si chce vzít volno, musí za to platit vysoké pokuty, musí mít na doručování vlastní dodávku a je po něm vyžadováno plnění nabitého doručovacího plánu, v němž se příliš nepamatovalo na čas určený pro vyměšování.

Ken Loach a Paul Laverty tudíž opakují osvědčené schéma, kdy divákům představí snaživou, dobráckou a férovou proletářskou rodinu, která musí snášet všelijaká příkoří, každý den dře téměř do zemdlení a naprostého vysílení a nic moc z toho nemá, přičemž za viníka jsou v tomto případě označováni jejich zaměstnavatelé, kteří je nutí pracovat šest dní v týdnu po dvanáct hodin denně (plus neplacené přesčasy), téměř je nenechají trávit čas se zbytkem rodiny a prakticky je v honbě za co největší efektivitou sprostě vykořisťují a nutí pracovat za útrpných podmínek.

Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze

Film tímto způsobem reflektuje to, jak je v dnešní době náročné sehnat práci a že leckterá zaměstnání si doopravdy diktují nelidské nároky – přičemž snímek slouží jako jejich obžaloba. Činí tak ale prostřednictvím citově manipulativního příběhu o rodině, které se dějí od začátku do konce samé špatnosti a komplikace, za něž často mohou i jejich špatná rozhodnutí a vzájemné disfunkční vztahy a případně i nepřízeň osudu, tedy nikoli zaměstnavatelé. Na ty ale snímek stejně svaluje veškerou vinu, protože hrdinům akorát vytvářejí pracovní podmínky, za nichž je těžší ty komplikace řešit, okrádají je o čas určený pro rodinu, kvůli čemuž se jejich dětem nedostává dostatečného množství pozornosti, a zaplavují je stresem, kvůli němuž jsou každým dnem vyčerpanější a unavenější, a proto častěji dělají chyby a ztrácejí schopnost racionálně uvažovat.

Oproti filmu Já, Daniel Blake, v němž si jeho tvůrci vystačili s konfrontací postav se zkostnatělým a absurdně nesrozumitelným úřednickým aparátem (a z toho vyplývalo jejich utrpení), jsou tudíž ve snímku Pardon, nezastihli jsme vás do tohoto utrpení zahrnuty i osobní problémy hrdinů uvnitř rodiny (ukázkově nevděčný syn chodí za školu a sprejuje po zdech, rodiče se kvůli tomu hádají, dcerka se z toho v noci počůrává), které s jejich zaměstnáními souvisejí pouze z hlediska aspektů výše zmíněných (plus to, že si kvůli tomu musejí brát v práci nečekaně volno, což je značně problematické a stojí je to velké peníze).

Mírná manipulace nicméně i tentokrát tvůrcům prochází díky tomu, jak přirozeně film vystavěli, jak věrohodně napsali veškeré postavy i jejich dialogy a jaké herce do snímku obsadili. Kris Hitchen i Debbie Honeywood v rolích otce a matky oba excelují a působí maximálně věrohodně jak ve scénách, v nichž se po nich chce vyhrocenější výkon, tak v pasážích, v nichž mají být naopak umírnění a pasivně přijímající rány osudu. Děj skvěle graduje a jeho tíživý závěr poměrně dlouho účinně doznívá. Navíc, stejně jako v případě dramatu Já, Daniel Blake, provokativně a empaticky upozorňuje na univerzální společenský problém, nad nímž je důležité se zamýšlet, přestože to málokdo dělá.





Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • ZUZANA ŠEBOVÁ (LUKY)18. května 2017 ZUZANA ŠEBOVÁ (LUKY) Víťazstvo v súťaži Miss Slovensko bolo pre Luky vstupenkou do šoubiznisu, ktorý doteraz odmieta opustiť. V jej luxusnom živote však chýba muž, pre ktorého sa Luky pokúsi o nemožné - urobiť […]
  • Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%3. října 2019 Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80% Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Aladin (Aladdin) – Recenze – 60%23. května 2019 Aladin (Aladdin) – Recenze – 60% Neuběhly ani dva měsíce od premiéry filmu Dumbo a do kin přichází další Disneyho hraná předělávka jiné z jeho animovaných klasik – tentokrát přišel na řadu Aladinz roku 1992. […]
  • Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80%7. srpna 2019 Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80% Filmová série Toy Story: Příběh hraček je vlajkovou lodí studia Pixar – už jen proto, že její první díl byl v roce 1995 vůbec prvním celovečerním trojrozměrně animovaným snímkem […]
  • My (Us) – Recenze – 60%25. března 2019 My (Us) – Recenze – 60% V roce 1986 se černošská holčička zatoulá na pouti do zrcadlového bludiště, odkud si odnese traumatizující zážitek – v jednom ze zrcadel totiž spatří místo svého odrazu svou dvojnici (nebo […]
  • Krvavá nevěsta (Ready or Not) – Recenze – 70%20. srpna 2019 Krvavá nevěsta (Ready or Not) – Recenze – 70% Svatba. Nevěsta Grace (Samara Weaving) je obyčejná osiřelá dívka, žijící donedávna u pěstounů, ženich je mládenec ze zámožné panské rodiny, která po několik generací buduje svůj majetek z […]
  • U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%16. října 2019 U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70% Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh […]
  • Bitva u Midway (Midway) – Recenze – 60%9. listopadu 2019 Bitva u Midway (Midway) – Recenze – 60% Bitva u Midway (červen 1942) byla čtyřdenní válečná akce probíhající za druhé světové války, během níž se Japonci pokusili obsadit ostrov Midway (poblíž Havajských ostrovů), leč Američané […]
  • Slunovrat (Midsommar) – Recenze – 70%27. července 2019 Slunovrat (Midsommar) – Recenze – 70% Slunovrat je druhým filmem talentovaného amerického režiséra a scenáristy Ariho Astera, jenž debutoval loni se snímkem Děsivé dědictví. A stejně jako u Děsivého dědictví i zde platí, že […]