Kritiky.cz > Filmové recenze > Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

01 parazit
Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.
 
Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%
Zdroj fotek: aerofilms.cz

Hlavní hrdiny tvoří čtyřčlenná chudá rodina Kimových (otec, matka a syn s dcerou, oba náctiletí), jíž se v zájmu vydělání slušných peněz podaří postupně infiltrovat sídlo milionářské rodiny Parkových (otec, matka, malý synek, dospívající dcera a služebná). Dělají, že se neznají, a pod falešnými identitami se přes vlastní doporučení nechají zaměstnat v jejich domácnosti na různých pracovních pozicích, aniž by tušili, že tím vlastně šijí sami na sebe nebezpečnou past.

Pointa je v tom, že snímek Parazitse od začátku odvíjí jako komedie plná groteskních prvků, představující pohodlnou rodinku bodrých lenochů živořících na společenském dně (že jsou na tom ještě hůř než ostatní spodina, vizuálně dokládá i jejich byt v suterénu s okny na úrovni chodníku, po němž po večerech bloumají močící opilci), kteří přijdou s vychytralým plánem na vlastní obohacení, načež se v polovině filmu dostaví zvrat-šok, jenž do té doby odlehčenou komediální náladu hýřící gagy a situačním humorem převrací do temné atmosféry maximální nervozity a úzkosti, bohaté na momenty, které nenechají diváky vydechnout (a humor přitom zůstává). Od té chvíle se děj filmu vyvíjí už jen výhradně nepředvídatelnými směry, gradujícími do netušených rozměrů.

Tím, že v Parazitovi ukazuje zázemí obou tolik odlišných rodin z opačných okrajů společenského spektra, se režisér a scenárista Bong Joon-ho navíc vyjadřuje ke třídním rozdílům v jihokorejské společnosti i k jejich kontrastnímu stylu života (úžasná sekvence, v níž se jedni brodí ve splašcích, zatímco druzí pořádají zahradní piknik). Celý snímek lze tudíž číst coby metaforu toho, jak se protřelí chudí a naivní bohatí vzájemně vykořisťují a zneužívají (aneb kdo je tady vlastně parazitem), jak odlišný je jejich pohled na životní standard a jak jedni touží po lepším bytí, aby nemuseli lovit nezaheslovaný wifi signál u stropu toalety, zatímco ti druzí žijí v mramorových palácích, najímají pro své osmileté děti odborníky na arteterapii a chátru okázale ignorují.

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

To podstatné je ale hlavně to, že Parazitje od první po poslední scénu bravurně natočený, inteligentní a konstantně zábavný film, scenáristicky vypiplaný do posledního detailu, fantasticky pracující s divákem (náhlé změny tónu, pozvolné budování scén a nečekané zvraty, neustále přítomná hranice mezi tím, jestli se máte nahlas smát nebo vám má tuhnout krev v žilách) a uspokojující jak diváky očekávající promyšlenou intelektuální výživu, tak diváky natěšené na žánrovou zábavu, která v nich bude ještě dlouho doznívat.

Filmařský velmistr Bong Joon-ho dosáhl Parazitemsvé zdaleka nejlepší formy od Pečetě vraha z roku 2003 a obhájil tím svou pozici jednoho z nejpřednějších asijských filmových tvůrců současnosti. Z někoho možná zážitek z jeho sledování vyvane o něco rychleji a leckoho asi napadnou i nějaké výtky, ty však blednou ve stínu předností tohoto dokonale spleteného díla, v němž do sebe všechno hladce zapadne, a u nějž můžete mnohokrát zakusit ten čím dál vzácnější pocit z toho, že sledujete chytrý a po všech stránkách skvostný film a vůbec netušíte, co se bude dít v další scéně.





Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • KVIFF 2019 – Druhá nálož dojmů z Karlových Varů, Po svatbě s Julianne Moore i vynikající Parazit4. července 2019 KVIFF 2019 – Druhá nálož dojmů z Karlových Varů, Po svatbě s Julianne Moore i vynikající Parazit Druhá várka dojmů ze snímků promítaných na filmovém festivalu v Karlových Varech je od minule obohacena i o několik filmů, které se přes pomyslnou hranici průměru již přehoupnout […]
  • Denní hlídka - Dnevnoy dozor24. června 2007 Denní hlídka - Dnevnoy dozor Noční hlídka, byla filmem, který se vstoupil do kin bez většího marketingového poprasku. Jenže vzápětí na to se z něj stal velký hit. Protože jen největší optimisti do té doby věřili, že […]
  • My (Us) – Recenze – 60%25. března 2019 My (Us) – Recenze – 60% V roce 1986 se černošská holčička zatoulá na pouti do zrcadlového bludiště, odkud si odnese traumatizující zážitek – v jednom ze zrcadel totiž spatří místo svého odrazu svou dvojnici (nebo […]
  • KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku30. června 2019 KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku Je to s podivem, ale letos mi zatím všechno z toho, co jsem ve Varech už stihl vidět, připadá nadprůměrné. Avšak na nějakou zásadní perlu, kterou bych chtěl vyloženě vychválit do […]
  • Pojedeme k moři (2014)27. dubna 2014 Pojedeme k moři (2014) Jirka Mádl je typ člověka, o kterém byste řekli, že neumí do pěti počítat a on vás pak překvapí tím, jak zvládne používat integrály a derivovat. To je potom šok... Pozitivní šok. Mádla […]
  • Staříci – Recenze – 60%1. listopadu 2019 Staříci – Recenze – 60% Česká road movie Staříci vypráví o dvou důchodcích (přibližně osmdesátiletých), nespravedlivě odsouzených bývalých spoluvězních, kteří se v 50. letech stali nevinnými oběťmi […]
  • Rezistence (Insurgent) – Recenze – 30%4. dubna 2015 Rezistence (Insurgent) – Recenze – 30% Především asi nemá smysl, abyste chodili na film Rezistence, pokud jste neviděli loňskou Divergenci. Rezistence na ni totiž plynule navazuje (jde o adaptaci druhého dílu knižní trilogie), […]
  • Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80%7. srpna 2019 Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80% Filmová série Toy Story: Příběh hraček je vlajkovou lodí studia Pixar – už jen proto, že její první díl byl v roce 1995 vůbec prvním celovečerním trojrozměrně animovaným snímkem […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • Stopařův průvodce po Galaxii - recenze1. června 2005 Stopařův průvodce po Galaxii - recenze Daleko předaleko, v jedné z nejvzdálenějších částí galaxie, existuje malinkaté žluté Slunce. Kolem něj pak pomalu obíhá modrá planetka, jejíž primitivní obyvatelé se stále domnívají, že […]