Parádně Pokecal - 70%

„Myslím, že je blbost si nepo­ke­cat, když si ten dru­hej chce poke­cat. Co mys­líš? Já si mys­lím, že bys neměl tolik chlastat.“ Podle mě nej­vý­stiž­něj­ší dia­log celé­ho debu­to­vé­ho sním­ku Tomáše Pavlíčka. Jde o jakousi gene­rač­ní výpo­věď, kte­rá se na roz­díl od rádo­by tvrďác­kých póz posou­vá do mno­hém krás­něj­ší kome­di­ál­ní polo­hy.

Hlavním hrdi­nou je tako­vý věč­ný smo­lař, lenoch, otlou­ká­nek Štěpán, kte­ré­mu se pros­tě neda­ří vůbec nic. Zkouší už něko­li­ká­tou vyso­kou ško­lu, ale žád­ná z nich nevy­šla, v lás­ce taky štěs­tí pří­liš nemá a jeho prá­ce… no o té ani nemluvě. Jednoduše řeče­no jeho život sto­jí za hov­no. Když mu zavo­lá tajem­ná dív­ka Marie a Štěpán cítí potře­bu si „poke­cat“. Postupná dra­ma­tic­ká výstav­ba nás zave­de až do Berlína (Když byl reži­sér dota­zo­ván, proč zvo­lil prá­vě tuto loka­ci, Pavlíček s širo­kým úsmě­vem a živel­nou ener­gií odpo­vě­děl „No pro­to­že pro mla­dý je Berlín cool, tam je to v poho­dě, se vrá­tíš a tady je samá dep­ka. Tam si dáš Matté a je to v kli­du, se pro­jdeš a to pros­tě best of.“ Parafrázováno pozn. red.).

Film sází na absur­di­tu dia­lo­gu, situ­a­cí nebo dokon­ce i postav. Nejvíce dis­ku­to­va­ná je zřej­mě posta­va Karla v podá­ní Václava Vydry, kte­rý se zde z pod­řad­ných Novarolí dostá­vá do seri­óz­ní­ho cha­rak­te­ru a svým nezpo­chyb­ni­tel­ným umem vytvá­ří jedi­neč­ný záži­tek. Ač se může zdát funk­ce téhle posta­vy napros­to neo­pod­stat­ně­ná, její moti­va­ce a myš­len­ka je doko­na­le pro­pra­co­va­ná. Celkově veš­ke­rá téma­ta, na kte­rá Pavlíček nará­ží v prů­bě­hu vyprá­vě­ní, jsou vel­mi dob­ře ucho­pe­ná. Abychom se vrá­ti­li k absur­di­tě, kte­rá je pod­le mého sou­du jed­ním z hlav­ních bodů jak chá­pat tenhle film. Kupříkladu dia­lo­gy, kte­ré na prv­ní pohled vypa­da­jí jako zma­te­né blá­bo­ly po dva­nác­tém pivu, mají svo­ji hloub­ku. Pavlíček i jako scé­náris­ta si hra­je se slo­víč­ka­ře­ním, dvoj­smys­ly, nesmys­ly a hloupost­mi (neu­stá­le opa­ko­vá­ní křest­ních jmen). Však je tře­ba si uvě­do­mit, že se nejed­ná o tvůr­čí dile­tant­ství, ale o scé­náris­tic­ký záměr.

Co se týče obra­zo­vé strán­ky a stav­bě zábě­rů, tak má film půso­bit „ama­tér­ským“ dojmem, pro­to se natá­če­lo na 16mm. Ovšem i přes tuto sna­hu a jas­nou kom­po­zi­ci vypa­da­jí někte­ré scé­ny dosti „prázd­ně“ a tak tro­chu vykra­de­ně.