Kritiky.cz > Filmové recenze > Retro filmové recenze > Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

PanPrstenu

Hlavním hrdinou je hobit Frodo Pytlík (Elijah Wood), který se ve své vlastní domovině zvané Středozemě dostal do samotného centra bitvy mytických proporcí. Bude muset během svého putování prokázat, že moc přátelství a individuální odvahy dokáže úspěšně čelit i těm nejničivějším silám temnoty. Frodova dobrodružství odstartuje dar jeho příbuzného Bilba (Ian Holm). Od něj získá magický prsten, který Froda postaví do soboje se silami zla reprezentovanými krutovládcem Sauronem. Ten touží za každou cenu získat prsten, protože je pro něj zdrojem neomezené moci, jedině s jeho pomocí se mu může podařit zotročit lid Středozemě a stát se jeho neomezeným pánem. Ve snaze čelit Sauronovým temným plánům, se musí Frodo spojit se několika dalšími bytostmi. Vytvoří s nimi takzvané Společenstvo složené z čaroděje Gandalfa (Ian McKellen), hraničáře Aragorna (Viggo Mortensen), elfa Legolase (Orlando Bloom), trpaslíka Gimliho (John Rhys-Davies), Boromira (Sean Bean) a třech dalších hobitů Samvěda (Sean Astin), Smíška (Dominic Monaghan) a Pippina (Billy Boyd) se kterými se vydá na cestu na jejímž konci doufají, že se jim podaří prsten jednou provždy zničit. Jejich cesta však prokáže, že nejenom magické prsteny, ale také sounáležitost všech živých bytostí mohou dokázat netušené věci. Musí však čelit nejen nebezpečím, která na ně číhají na územích ovládaných Sauronem, ale i rozkladné moci samotného prstenu.

Svět Pána prstenů, tedy Středozemě je velmi pravděpodobně skutečně nejpropracovanějším fantasy světem všech dob. Vše přitom tehdy odstartovalo jenom snaha autora Johna Ronalda Reula Tolkiena o to představit jeho nově unikátně vytvořené jazyky, které se rozhodl propagovat v rámci svých knih. Už kniha Hobit zažila v roce 1937 takový úspěch, že nakladatel od Tolkiena ihned vyžadoval pokračování, na to si ale musel následně počkat 17 let než v roce 1954-1955 postupně vyšel fantasy epos Pán prstenů. Tato trilogie se stala knižním fenoménem, jednou z nejúspěšnějších knih všech dob a dostala se i do seznamu povinných četeb. Pochopitelně se tak chystala i dlouhou dobu filmová verze a i když už třeba v roce 1978 došlo na animované zpracování prvních dvou filmů, na hranou adaptaci se čekalo hodně dlouho. Původně se kolem ní dokonce motala hudební skupina Beatles, která adaptaci plánovala (John Lennon si měl zahrát Gluma, George Harrison zase Gandalfa!), kvůli rozpadu skupiny ale na film nikdy nedošlo. Na realizaci filmové hrané adaptace poté až počátkem 21. století a i když se kolem projektu dříve motali režiséři jako Steven Spielberg nebo Ridley Scott, hlavou projektu se stal nakonec Peter Jackson. Tento rodák z Nového Zélandu startoval u nezávislých hororů, svým výrazným režijním rukopisem a především láskou ke světu, který J. R. R. Tolkien vytvořil se nakonec právě on stal režisérem celé odklepnuté trilogie a na celé trilogii, která se následně točila celá dohromady pracoval už od roku 1997. A dost možná i díky dlouhému času na realizaci veškerých nákresů, soundtracku na kterém skladatel Howard Shore pracoval přesně rok (žádný soundtrack nikdy předtím a pravděpodobně ani poté nedal takovou realizační práci) a především naprostému filmařskému jistému uchopení je z celé trilogie nejenom nejlepší knižní adaptace všech dob ale pro mně osobně je trilogie Pán prstenů i skutečně nejlepší filmovou trilogií všech dob.

Už první díl Pán prstenů: Společenstvo Prstenu je naprostým filmařským vrcholem, který naprosto bravurně ukázal jak adaptovat knižní předlohu a potěšit jak fanoušky knižní předlohy tak i lidé, kteří případně před premiérou filmů neměli o Pánovi prstenů ani tušení. Nejpropracovanější fiktivní svět Peter Jackson do filmové podoby přepracoval v nejmenším detailu a i když musel jít směrem kompromisů a do filmu se tak nedostali všechny knižní pasáže (Tom Bombadil!), těžko si skutečně představit lepší zpracování, které by bylo tak jednoduše epické, stylové a především filmařsky dokonalé.

Společenstvo Prstenu představuje naprosto bravurní úvod do světa Středozemě, kde se Peteru Jacksonovi podaří už v prologu ukázat, že nás skutečně čeká něco ohromného. Celkově poté Jackson ve filmovém Společenstvu Prstenu naprosto bravurně představuje svět Středozemě a zvládá to i přesto, že nemá šanci vše tak dokonale vysvětlit a rozebírat do nejmenších detailů jako si to může dovolit kniha. Vysvětlování historie, památných momentů či legend Středozemě nebo různých míst tohoto světa je tak vysvětlováno za pochodu a přesto i v tomhle ohledu se Jacksonovi a spol. vše daří dělat naprosto dokonale.

Zásadní prolog, který funguje jako přivítání do celé trilogie nahradí funkčně přehozená lehká atmosféra odehrávající se v Kraji, domovině hobitů. Narozeniny Bilba Pytlíka mají neskutečný náboj, mezi Ianem McKellenem v roli Gandalfa a Ianem Holmem v roli Bilba Pytlíka vzniká skutečný dojem, že jsou tito dva staří přátelé, kteří se vidí po velmi dlouhé době a Jackson zároveň funkčně ovládá zábavné momenty a nakonec i atmosféru při zásadním zvratu, který následně přehodí nastavenou pohodovou atmosféru do osudové.

Společenstvo Prstenu tak už v téhle době nemá dramaturgicky slabá místa a plyne velmi svižně i v rozšířené verzi (ta existuje v rámci celé trilogie, tohle je ale definitivně ten příklad kdy kinoverzi nic nechybí). Jackson zde má šanci pracovat s klasickým kouzlem atmosféry, které si osvojil už u svých hororů, akčními scénami, které jsou choreograficky jednoduchá dokonalost a především už z předlohy zajímavými charaktery a především mytologií. Nazgûlové, Aragorn nebo Saruman v neskutečně cool chladném podání Christophera Leeho se dočkají stylových představovaček (především ta s Nazgûly je naprostá dokonalost), kameraman Andrew Lesnie přitom všem hází jeden úžasně stylový záběr za druhým a vše to následně vede k osudovému setkání Elrondovy rady při kterém se definitivně položí základy Společenstvu Prstenu a dochází k druhé polovině, která už tak vrcholnému filmu přihazuje ještě pár polen navíc.

Společenstvo Prstenu je blockbuster, je to ale jasný typ blockbusteru s vrcholnou uměleckou stránkou a především se zde pracuje s postavami. At´ už mluvíme o Aragornovi, Boromirovi nebo Legolasovi a Gimlim, které pojí vzájemná nenávist mezi elfy a trpaslíky a tudíž si tahle dvojice logicky nemůže přijít na jméno, tak se vždy podaří s jednotlivým charakterem pracovat co nejlíp to jde. Je tu i povedená romantická linka mezi Aragornem a Arwen, bravurně se tu předvádí fakt, že se Frodovi a jeho hobitím přátelům otočil život o 180% a především přitom všem funguje napětí.

Pasáž v Morii je předčasným vrcholem filmu, při kterém dochází k souboji se skřety, horským trolem a v závěru dojde i na Balroga. I díky sázce na praktické efekty (skřeti jsou výtvory maskérů) a už tehdy velmi dobrým vizuálním efektům se na to vše kouká narámně a jakmile dojde k osudové konfrontaci na můstku Khazad-dûm tak se Jacksonovi podaří prodat zásadní moment, kdy je Společenstvo naposledy pohromadě a dojde na bezvýchodné lámání chleba. Dá se lehce polemizovat nad tím jestli Dvě věže emocionální dopad tohoto momentu trochu nesráží, za mně ale prostě a jednoduše rozhodně ne!

A pak je tu závěr, kde už si člověk řekne, že už tak vrcholnou akci a zároveň vrcholnou práci s emocemi nejde dát ještě více na vrchol. Ale daří se to! Zde na onen pověstný zlomový moment definitivně dochází a ve finále tak dochází k jednoduše strašně silnému finále, který možná sází na to, že nás po jeho konci čekají ještě dva filmy, o celé trilogii Pán prstenů ale rozhodně platí, že fungují sami o sobě a člověk si tak může kdykoliv pustit libovolný díl. A i toto vypovídá o tom jak moc úžasné filmy to jsou.

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu je po vizuální stránce naprosto vypiplané dílo na kterém je vidět jediný libovolný dolar a po stránce obrazu nebo naprosto skvělého soundtracku, který pracuje s Tolkienem vytvořený jazyky se už v tomhle ohledu jedná o vrcholné dílo. Jacksonova láska k Tolkienově světu ale zároveň vytvořila též mistrovské zpracování první třetiny jeho příběhu kde skutečně fungují vážné i odlehčené momenty, práce s charaktery i světem, momenty epické i atmosférické a především jde bezpochyby o zásadní filmový milník, který odstartoval pro někoho jednu z nejlepších a pro někoho vyloženě nejlepší filmovou trilogii. Bez prvního dílu není zbytek a i když mám následně Dvě věže a Návrat krále ještě o ždibec radši, Společenstvo Prstenu je díky tomu v zásadě nejdůležitější......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Photo © 2001 New Line Cinema


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...