0

ŇOUMA Z ÁČKA od IVONY BŘEZINOVÉ

Kniha Ňouma z áčka od Ivony Březinové pat­ří jako jed­na z knih do řady „Má to háček“ a jejím hlav­ním cílem je pro­střed­nic­tvím pří­bě­hu pomá­hat dětem a rodi­čům s řeše­ním život­ních pro­blé­mů a slo­ži­tých situ­a­cí. Všechny kníž­ky, kte­ré dopo­sud vyšly v této edi­ci, můžou být nejen inspi­ra­cí, ale i povzbu­ze­ním všem čte­ná­řům, kte­ří se s něja­kým „háč­kem“ muse­jí vyrov­nat, jako napří­klad v této kníž­ce Toník s dět­skou šika­nou. Hlavním hrdi­nou pří­bě­hu je Toník, a jak už samot­ný název napo­ví­dá, je vše­mi v oko­lí pova­žo­ván za tako­vé­ho typic­ké­ho ňou­mu. A i když je Toník...

Autor:
0

Kouzelná třída v muzeu - najde Maruška ztracenou vstupenku a dostane se do muzea?

Byl posled­ní den vysvěd­če­ní a děti šly vstříc prázd­ni­no­vým zážit­kům. Jen Maruška si postesk­la, že Jasmínu už nikdy neu­vi­dí. Jasmína Bílá byla víla, kte­rá k nim při­šla a uči­la je ve ško­le. Ovšem muse­la se vrá­tit, pro­to­že víly nemů­žou být v lid­ském svě­tě navždy. Jasmína jim dala na památ­ku kaž­dé­mu kou­zel­ný dárek. Petra míni­la, že je to nespra­ved­li­vé, že už s nimi Jasmína nebu­de. Adélka měla ješ­tě nadě­ji, že je při­jde učit tře­ba něja­ká jiná víla v dal­ším roce. Děvčata už...

Autor:
0

Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediho - poslední film Darth Vadera

Třetí epi­zo­da (pod­le čís­lo­vá­ní v titul­cích ep.VI.) je nejmé­ně pře­kva­pi­vá ze všech dílů Star Wars. Zatímco prv­ní, extrém­ně níz­ko­roz­počto­vá Nová nadě­je při­nes­la ve své době revo­luč­ní efek­ty a nasa­di­la vyso­kou lať­ku všem dal­ším sci-fi fil­mům, pro­střed­ní Impérium vra­cí úder roz­vi­nu­lo emo­ci­o­nál­ní hloub­ku postav a kon­flik­tu Světlé a Temné stra­ny Síly. Návrat Jediho zna­me­ná ovšem také návrat na pev­nou zemi, na půdu fil­mo­vé komer­ce, kde chlu­pa­té posta­vič­ky jako­by z oka vypad­lé popu­lár­ní­mu tele­viz­ní­mu seri­á­lu Muppets zna­me­na­jí oka­mži­té mili­ó­no­vé zis­ky ze stán­ko­vé­ho pro­de­je. Nicméně i šest­náct let po prv­ním uve­de­ní...

Autor:
0

#1845: Habíbí - 75 %

Habíbí (Habibi)

Vydalo nakla­da­tel­ství BB/art v pev­né vaz­bě v roce 2012. Vyšlo u Pantheon Books v roce 2011. České vydá­ní má 672 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 690 Kč.
Scénář: Craig Thompson
Kresba: Craig Thompson

Craig Thompson je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­na­da­něj­ších ame­ric­kých auto­rů, a to i pro­to, že je tvůr­cem knih, kte­ré je sku­teč­ně mož­né ozna­čit za gra­fic­ké romá­ny. Na kni­ze „Habíbí“ je to patr­né co do počtu stran a neji­nak je tomu i v pří­pa­dě dru­hé­ho komik­su, kte­rý vyšel čes­ky, a to byl komiks „Pod dekou“, kte­rý měl také téměř 600 stran. Craig Thompson se v del­ších pří­bě­zích cel­kem vyží­vá, a to je vidět i tře­ba na jeho posled­ním komik­su, kte­rý vyšel v USA a nese jmé­no „Space Dumplins“. na to, že se jed­ná o komiks pro děti, je 320 stran cel­kem dost. Díky tomu, že jsou jeho komiksy vět­ši­nou doce­la dlou­hé a jejich vytvo­ře­ní trvá logic­ky dlou­ho, není Craig Thompson zrov­na plod­ný autor. na svém kon­tě má cel­kem pět gra­fic­kých romá­nů, při­čemž „Habíbí“ byl román čtvr­tý a vklá­da­lo se do něj doce­la dost oče­ká­vá­ní. A jsem si cel­kem jis­tý, že ta oče­ká­vá­ní nemu­se­la dojít napl­ně­ní.

„Habíbí“ je komiks o islá­mu, je to komiks z arab­ské­ho pro­stře­dí a je to komiks, kte­rý vás doká­že okouz­lit svou atmo­sfé­rou. Nemyslete si, že je to něja­ká pro­pa­gan­da, nábo­žen­ství je zde pou­ži­to pro­to, že v daném pro­stře­dí je pros­tě důle­ži­té. A Craig jde ješ­tě o něco dál, pro­to­že doká­že srov­ná­vat jed­not­li­vá nábo­žen­ství, pře­de­vším pak islám křes­ťan­ství a judais­mus a v pod­sta­tě v jed­not­li­vých scé­nách, kde k tomu­to srov­ná­ní dochá­zí, ať už vědo­mě, nebo jen pro­to, že pří­běh z korá­nu pros­tě zná­te, si uvě­do­mí­te, že základ všech tří nábo­žen­ství je stej­ný. O to nepo­cho­pi­tel­něj­ší je, jak mezi nimi může exis­to­vat tako­vá nená­vist. A to nemys­lím jen nyní, ale dlou­ho­do­bě, v pod­sta­tě od stře­do­vě­ku, kdy zača­ly prv­ní kří­žo­vé výpra­vy a jed­not­li­vá nábo­žen­ství se stře­tá­va­la ve sku­teč­ných vál­kách.

Craig Thompson ale nechce nut­ně roze­bí­rat jed­not­li­vá nábo­žen­ství, pou­ze je to sou­část roz­sáh­lé­ho pří­bě­hu, kte­rý je zamě­řen vlast­ně pou­ze na dvě posta­vy. Jednoho malé­ho čer­noš­ské­ho chlap­ce, kte­ré­ho se jako tří­le­té­ho ujme dva­nác­ti­le­tá dív­ka a spo­leč­ně žijí devět let na jed­né lodi, kte­rá je ztra­ce­ná v pouš­ti. Ona mu vyprá­ví pří­běhy, shá­ní vodu a jíd­lo a sta­rá se o něj, aby se poz­dě­ji jejich osu­dy roz­dě­li­ly, ale nako­nec zase setka­ly, ale už mno­hem poz­dě­ji, v jiné době, za jiných okol­nos­tí a ve chví­li, kdy se oba už vel­mi změ­ni­ly.  Potkají je růz­né pří­ho­dy, růz­né osu­dy, muse­jí se vypo­řá­dat se sku­teč­ně zvlášt­ní­mi situ­a­ce­mi, setká­va­jí se s dob­rý­mi i zlým lid­mi, ale co je důle­ži­těj­ší, ani jeden na dru­hé­ho neza­po­me­nou. A to všech­no je pro­dchnu­to filo­so­fií islá­mu, kte­rá roz­hod­ně není jen o zabí­je­ní křes­ťa­nů, ale je jed­no­du­še o víře v jed­no­ho boha, což křes­ťan­ství vel­mi při­po­mí­ná, nemluvě o pří­bě­zích, kte­ré jsou mnoh­dy oprav­du stej­né.

„Habíbí“ je kni­ha, kte­rá vás doká­že okouz­lit kresbou. Craig Thompson má vel­mi jis­tou ruku a jde si za tím, co chce vytvo­řit. Přesně ví, co má kres­lit, jak kres­lit, jakou volit kom­po­zi­ci, kdy nechat mlu­vit kresbu, kdy při­dat slo­va, kdy nechat mlu­vit tře­ba jen slo­va, kdy kresbu při­způ­so­bit nebo dokon­ce změ­nit. I když je kni­ha čer­no­bí­lá, nebu­de­te mít pro­blém  roze­zná­vá­ním postav, pro­to­že kaž­dá má své spe­ci­fic­ké zna­ky kaž­dý je zde roze­zna­tel­ný. Craig si hra­je i s orá­mo­vá­ním, kresbou mezi pane­ly a kolem pane­lů, jed­no­du­še vyu­ží­vá komiks jako médi­um na maxi­mum. Kresba je to, čím vás „Habíbí“ doká­že strh­nout. Příběh je to, co vás může tro­chu zkla­mat. „Habíbí“ nemá pří­běh, kte­rý je vel­ký, kte­rý je pře­kva­pi­vý, kte­rý je jedi­neč­ný, kte­rý je dechbe­rou­cí. Jsou to scé­ny ze živo­ta dvou postav, jejichž osud nebyl jen krás­ný, ale ony k sobě měly stá­le lás­ku k sobě navzá­jem. Vlastně je to do jis­té míry cel­kem oby­čej­ný pří­běh. ale v tom je jeho krá­sa. A v tom, že je krás­ně zasa­zen do pro­stře­dí, kte­ré nám nemu­sí být zná­mé, ale kte­ré nám autor pre­zen­tu­je jedi­neč­ně. Těchto téměř 700 stran vás nemu­sí ohro­mit, ale nebu­dou vás nudit.

Autor:
0

Sedm - David Fincher, Brad Pitt, Morgan Freeman, Gwyneth Paltrow a Kevin Spacey = nejlepší mysteriózní thriller

V dneš­ní recen­zi odhléd­nu od horo­rů a podí­vám se na film z žán­ru, kte­rý je s horo­rem mnoh­dy spo­jo­ván a někdy se s ním čas­to ple­te. Ono se stá­vá, že je těž­ké určit, zda daný film pat­ří do žán­ru horo­ro­vé­ho ane­bo ke thrille­rům. Mnou recen­zo­va­ný film je thriller a nut­no říct, že jeden z nej­lep­ších. David Fincher, reži­sér fil­mu, se do pod­vě­do­mí nej­pr­ve dostal jako reži­sér, kte­rý se točí oko­lo hudeb­ní­ho prů­mys­lu. Točil s Madonnou, Aerosmith, poz­dě­ji ješ­tě s Georgem Michaelem, Paulou Abdul a Stingem....

Autor:
0

Smíchula čaruje - kouzelník, který dělá čest svému jménu a pomáhá, kde jen může

Kouzelníček Smíchula a kulič­ko­vé kouz­lo - Smíchula jed­no­ho dne při­stál na dět­ském pís­ko­viš­ti prá­vě ve chví­li, kdy se malá Alenka sna­ži­la udě­lat bábo­vič­ku. Bohužel to nešlo, písek se roz­pa­dal. Nakonec se nakva­še­ně podí­va­la na Smíchulu, kte­rý ji mír­ně popích­nul, aby s tím něco tedy udě­lal sám, když je tak chyt­rý. Kouzelníček Smíchula a vla­sa­té kouz­lo - Smíchula takhle jed­nou naku­ko­val do kadeř­nic­tví U Kudrlinky. Nikdy ješ­tě sám v kadeř­nic­tví nebyl, pro­to­že to nepo­tře­bo­val. Jenže jed­nou straš­ně sprch­lo a Smíchula byl nucen...

Autor:
0

#1844: Válka s mloky - 75 %

Válka s mlokyVydalo nakla­da­tel­ství CPress v pev­né vaz­bě v roce 2018. Vydání má 48 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 199 Kč.Scénář: Jan Štěpánek pod­le Karla ČapkaKresba: Jan ŠtěpánekNení to tak dlou­ho, co se jed­na ver­ze komik­su „Válka s m...

Autor:
0

Od přírody podřadné - Jak se věda mýlila v ženách

Název kni­hy je sice kon­sta­to­vá­ní, ale sou­čas­ně byl patr­ně pro autor­ku výzvou, pro­to­že se sna­ží na mno­ho zaži­tých spo­le­čen­ských ste­re­o­ty­pů týka­jí­cích se role ženy ve spo­leč­nos­ti pou­ká­zat. Autorka Angela Saini roz­dě­li­la text do osmi kapi­tol, kte­ré jsou plné infor­ma­cí, výsled­ků výzku­mů i růz­ných teo­rií, kte­ré něja­kým způ­so­bem ovliv­ni­ly spo­le­čen­ské posta­ve­ní žen ve spo­leč­nos­ti. Při porov­ná­vá­ní výsled­ků výzku­mů i for­mu­lo­vá­ní teo­rií respek­tu­je autor­ka dobo­vá spe­ci­fi­ka i tech­nic­kou vyspě­lost či spo­le­čen­ský sys­tém. Nutno říci, že sice vychá­zí z mno­ha vědec­kých pra­cí, ale v kni­ze volí...

Autor: