Overlord (2018)

Ultimátní Guilty Pleasure a nej­lep­ší váleč­ný horor vůbec. Hereditary je nej­zá­sad­něj­ší horor roku, Ghostland nejintenzivnější,Quiet Place nej­o­ri­gi­nál­něj­ší a Overlord nejakč­něj­ší a nej­bru­tál­něj­ší.

Overlord už od 5 minu­ty ser­ví­ru­je smršť Eye-Candy atrak­cí, kte­ré nepo­vo­lí a nene­cha­jí divá­ka vydech­nout až do závě­reč­ných titul­ků.

Technicky pre­ciz­ně doko­na­lé naleš­tě­né akč­ní řádě­ní s dechbe­rou­cí kame­rou, atmo­sfé­rou řízlou nos­tal­gic­kým Wolfensteinem, sym­pa­tic­kou ban­dou vojá­ků na jejichž osu­du Vám zále­ží a vel­ko­le­pou akcí pod­po­ře­nou šťav­na­tým Gore, kde se mas­ké­ři nesku­teč­ně vyřá­di­li a ser­ví­ru­jí moc pěk­né zábě­ry. ( Při scé­ně s páte­ří mi vyle­tě­lo srd­ce z krku!).

Filmu se daří něko­li­krát budo­vat solid­ně napě­tí, nechy­bí i šokant­ní jump sca­res a zabí­je­ní nác­ků nikdy ve fil­mu neby­lo efek­tiv­něj­ší a zábav­něj­ší než zde. ( Zombie je méně, ale o to vět­ší neza­sta­vi­tel­né svi­ňě to jsou).

Příběhově film sice nena­dchne, ale kdo od horo­ru z dru­hé svě­to­vé oče­ká­val nomi­na­ce na osca­ry je mimo.

Zde jas­ně for­ma vítě­zí nad obsa­hem, což né kaž­dý zkous­ne, ale kdo při­stou­pí na pra­vi­dla fil­mu, ten bude nad­še­ním a vzru­še­ním doslo­va stří­kat.

Škoda, že do čes­kých kin se nej­spíš Overlord nepo­dí­vá, doma u TV ztra­tí kouz­lo.
Takhle nad­še­ný z kina jsem letos odchá­zel napo­sled při Deadpoolovi 2. 90%