Osudový dotek

A tak jako v rádi­ích nehra­jí ty nej­kva­lit­něj­ší sklad­by, tak jako v tele­vi­zích nebě­ží ty nej­kva­lit­něj­ší pořa­dy, tak se do kin také nevpouš­tě­jí ty nej­kva­lit­něj­ší a nej­zá­sad­něj­ší fil­my. Jedním z mno­ha je i napí­na­vý sci-fi thriller The Butterfly Effect. Tento film se naštěs­tí dá najít pod nic neří­ka­jí­cím názvem Osudový dotek ve video&dvd půj­čov­nách. Nebudu přes­ně roze­bí­rat o čem to přes­ně je, nechci Vám totiž ukrást to kouz­lo napě­tí, vrcho­lů a katar­ze. Takže jen abs­trakt­ně struč­ně. Vzrušující hra mezi minu­los­tí, pří­tom­nos­tí a budouc­nos­tí. Student Evan Treborn, v podá­ní Ashtona Kutchera, se vydá­vá díky svým zápiskám v dení­ku na ris­kant­ní ces­tu do své­ho živo­ta, do toho, co již pro­žil, do toho, co musí být změ­ně­no. Důvodem jsou chy­by a jeho život­ní lás­ka. „Jsou chví­le, kdy sami bychom chtě­li změ­nit něco a všech­no, co jsme udě­la­li a pro­ži­li špat­ně. Jen mít tu sílu…“ Ale jak již dob­ře víme, kaž­dý detail změ­ně­ný v minu­los­ti, změ­ní budouc­nost. Dobře myš­le­ný expe­ri­ment se vymy­ká Evanovi z ruky, a násled­ky se musí zno­va měnit. „Díky šumu kří­del vzni­ká na dru­hé stra­ně země­kou­le zemětře­se­ní“, a v kníž­kách se vyhle­dá­vá hes­lo: teo­rie cha­o­su.

Film nato­če­ný za pou­hých 13 mil. je oprav­du nepo­psa­tel­nou podí­va­nou. Film, kte­rý má nesku­teč­ně nadu­pa­ný děj, taju­pl­nou atmo­sfé­rou, skvě­lý soun­d­track, úchvat­nou vizu­ál­ní podo­bu a str­hu­jí­cí režij­ní um. V prv­ní tře­ti­ně sním­ku moc netu­ší­te, kam Vás děj zave­de, ale jeho podo­ba (něco jako 28 dní poté) a spád udr­ží kaž­dé­ho, pochví­li již nebu­de­te tušit, kte­rá bije, co se zrov­na ode­hrá­vá, co se děje, a hla­va, ta část co pře­mýš­lí, to poma­lu nebu­de stí­hat, ale bude chtít si to vše srov­nat, vyře­šit, odů­vod­nit, jen oči to nedo­vo­lí… Atmosféra se krá­jí sama, posu­ny v ději drží napě­jí. Je to thriller, dra­ma, sci-fi, film ze živo­ta (?), je to Dvanáct opic pro tee­nage­ry, je to ame­ric­ký film. Bez dob­ré­ho a slad­ké­ho kon­ce, s život­ním a dojem­ným kon­cem, ke kte­ré­mu pří­hod­ně hra­jí Oasis o tom, že je potře­ba pře­stat pla­kat.

Efekt pro­lí­ná­ní růz­ných časo­vých obdo­bí není sice ničím objev­ným, časo­vé para­do­xy byly zfil­mo­vá­ny již něko­li­krát, a pokud bude­te o fil­mu hod­ně pře­mýš­let, pouš­tět si ho něko­li­krát za sebou, jis­tě v něm najde­te i logic­ké chy­by (a že tam jsou). Ale to vše odpouš­tím za cel­ko­vou nála­du toho­to díla. Vyndejte to nej­lep­ší z fil­mů Memento, Frekvence, Donnie Darko, Krajní meze, Lola beží o život, Návrat do budouc­nos­ti či Vanilkové nebe, zalij­te to hor­kou vodou a nech­te chví­li ustát. Jistě Vám vznik­ne Efekt motý­lích kří­del (…rád bych si pro­mlu­vil s tím, kdo dělá pře­kla­dy názvů ame­ric­kých fil­mů. Ať mne když tak kon­tak­tu­je).

Film je režij­ním debu­tem Erica Bressa a Mackyeho Grubera, jenž se jis­tě vry­li do pamě­ti mno­ha spo­ko­je­ným divá­kům. The Butterfly Effect má však dva kon­ce, ten dru­hý se skrý­vá v reži­sér­ské ver­zi (scho­va­né v dvd) a je o to více tajem­něj­ší. Ale ať svou pouť skon­čí­te v jakém­ko­liv bodě, patr­ně si roz­mys­lí­te někdy v budouc­nu pře­mýš­let nad tím, co by jste změ­ni­li ve své minu­los­ti.