Kritiky.cz > Články > Oscaři jsou stále více úsměvní aneb Akademii filmového umění a věd by více pasoval název Akademie splněných přání

Oscaři jsou stále více úsměvní aneb Akademii filmového umění a věd by více pasoval název Akademie splněných přání

Chadwick

V posled­ních týd­nech jsem náš revo­luč­ní web poně­kud flin­kal, jen co je prav­da. I vše­mo­hou­cí­ho Sebastiana Pažóta totiž dostih­la covi­do­vá deva­te­náct­ka. Nyní už jsem ale fyzic­ky i dušev­ně zdráv a poku­sím se vám ze všech sil tuto nemi­lou absen­ci vyna­hra­dit, mé věr­né oveč­ky.

A vrá­til jsem se prá­vě včas, ten­to týden byly odtaj­ně­ny osca­ro­vé nomi­na­ce, jež ve mně opět dro­bet roz­žhnu­ly emo­ce. A po těch letech stup­ňu­jí­cí se rov­no­práv­nos­ti vlast­ně už spí­še smích. Akademie fil­mo­vé­ho umě­ní a věd by si poma­lu měla začít říkat Akademie spl­ně­ných přá­ní.

Před pár lety Afroameričané bro­ji­li pro­ti pří­liš „bílým“ Oscarům. Akademie nele­ni­la a v násle­du­jí­cích roč­ní­cích oka­mži­tě zjed­na­la nápra­vu. V roce 2020 se pro změ­nu ozva­ly ženy, že reži­sér­ská kate­go­rie je výhrad­ně muž­skou zále­ži­tos­tí. Výsledkem jsou dvě nomi­no­va­né reži­sér­ky v letoš­ním roce. Možná dumá­te nad tím, co je na tom špat­ně? Inu, zjed­nat nápra­vu je samo­zřej­mě věc ušlech­ti­lá, mám pro to i jis­té pocho­pe­ní, ale kate­go­rie nesou název nej­lep­ší film, nej­lep­ší reži­sér, nej­lep­ší hereč­ka a tak dále a tak podob­ně.

A jak může­me v tuto chví­li této fil­mo­vé insti­tu­ci důvě­řo­vat, že Oscaři sku­teč­ně putu­jí do rukou těch nej­lep­ších, a niko­liv do rukou těch tvůr­ců, aby dru­hé­ho dne byli spo­ko­je­ni muži i ženy, mla­dí i sta­ří, men­ši­ny, cizin­ci i oso­by s odliš­nou sexu­ál­ní ori­en­ta­cí. Jsem téměř pře­svěd­čen, že mož­nost čís­lo dvě je správ­ně a dnes už oprav­du neví­tě­zí ti nej­lep­ší. Otázkou je, zda tomu tak bylo ale­spoň v dří­věj­ších dobách.

Jistě, Oscaři byli vždy zatí­že­ni pře­váž­ně na umě­lec­ké poči­ny a já si kolem roku 2009, kdy zví­tě­zil v mých očích mdlý sní­mek Smrt čeká všu­de (nebo­li Smrt číhá všu­de, jak mu na základ­ní ško­le říká­val můj spo­lu­žák Markus s kry­cím jmé­nem vel­mis­tr Pycelle), uvě­do­mil, že tyto pres­tiž­ní ceny zřej­mě nebu­dou úpl­ně pro mě. Ale jakož­to fil­mo­vý redak­tor si je pocho­pi­tel­ně nemo­hu dovo­lit zce­la igno­ro­vat. To by bylo jako nere­spek­to­vat věhlas­ný Wimbledon či Tour de France.

Ať si pro mě za mě aka­de­mi­ci roz­dá­va­jí soš­ky tře­bas ufou­nům, ale nena­zý­va­jí své kate­go­rie oním slův­kem „nej­lep­ší“. Nejlepší muž­ský herec­ký výkon bych tak navr­ho­val pře­jme­no­vat kupří­kla­du na „Herec – cena satis­fak­ce za pří­ko­ří v minu­lých roč­ní­cích“ a vše by bylo aku­rát­ní. Ale nedě­lej­me si ilu­ze, v budouc­nu se ze stra­ny této fil­mo­vé insti­tu­ce prav­dě­po­dob­ně dočká­me ješ­tě vět­ších zvlášt­nos­tí (ale­spoň z pohle­du naší stře­do­ev­rop­ské kul­tu­ry), nad nimiž zůsta­ne rozum stát.

Já si kaž­do­pád­ně nesmír­ně pova­žu­ji zdej­ší svo­bo­dy, poně­vadž kdy­bych tyto řád­ky pub­li­ko­val v USA, prav­dě­po­dob­ně mě odstřih­nou od inter­ne­to­vé sítě dří­ve, než­li řek­ne­te švec. Nu a na závěr můj tra­dič­ní tip na vítěz­ný film. Předloni byla má sáz­ka na Zelenou kni­hu úspěš­ná, loni jsem se s 1917 netre­fil. Tentokráte je vaří­cím favo­ri­tem Země nomá­dů, porot­ci jsou ovšem nevy­zpy­ta­tel­ní. Já sázím hrst duká­tů na Chicagský tri­bunál.

Nuže, to bychom měli Oscary. A příští týden si posví­tí­me na mode­rá­to­ra Jena Krause, jenž si čas­to bere na paškál ostat­ní jedin­ce a je znám svou nevy­bí­ra­vou kri­ti­kou, ale nedáv­no ve své show sám odkryl svou nezna­lost.


Photo © Netflix

Autor je šéfredaktorem webu Pažót.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,12166 s | počet dotazů: 218 | paměť: 54198 KB. | 14.04.2021 - 09:50:47
X