Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Ona - 65 %

Ona - 65 %

Ona

Kdo si mys­lí, že roman­tic­ká lás­ka má mís­to jen na píseč­né plá­ži s nezbyt­ným drin­kem a v kru­hu okouz­lu­jí­cích mla­dých lidí, ten bude fil­mem Ona pře­kva­pen. Hlavní hrdi­na toho­to fil­mu, nesmě­lý a podi­vín­ský Theodor, pra­cu­je ve fir­mě na dopi­sy kde­si v Los Angeles. Namlouvá kaž­dý den do své­ho počí­ta­če dopi­sy, kte­ré se vyzna­ču­jí květ­na­tý­mi věta­mi s emo­ci­o­nál­ním zabar­ve­ním. Jenže tuhle doved­nost je scho­pen uží­vat jen v prá­ci. Co doká­že vyjá­d­řit v dopi­se, to mu nao­pak schá­zí v reál­ném živo­tě. Vede nud­ný život zapl­ně­ný pra­cí a veče­ry trá­ví s vir­tu­ál­ní hrou. S žena­mi to Theodor asi moc neu­mí. Na krás­né chví­le s man­žel­kou jen vzpo­mí­ná, se sou­sed­kou Amy komu­ni­ku­je jen ze sluš­nos­ti a na sezna­mo­va­cí schůz­ce s nezná­mou dív­kou se zacho­vá jako neši­kov­ný mamlas. Co by tak moh­lo naru­šit jeho nudou pro­sák­nu­tý život? Divoká sex­bom­ba nebo naiv­ní dlou­ho­no­há kra­sa­vi­ce? Nejspíš to doká­že žena s medo­vým hla­sem a ješ­tě tajem­něj­ším jmé­nem! Tou roz­buš­kou ve fád­ním svě­tě a nastar­to­vá­ní chu­tí do živo­ta je Samantha. Tak se totiž jme­nu­je nový intu­i­tiv­ní ope­rač­ní sys­tém s žen­ským hla­sem. Příjemný hlas sice při­po­mí­ná doko­na­lou žen­skou bytost, ale má jed­nu vadu, nemá tělo. Zato slov­ní záso­ba je nevy­čer­pa­tel­ná, doká­že být stej­ně tak chytře vtip­ná, jako umí pora­dit a povzbu­dit své­ho nové­ho zná­mé­ho. Vypadá to, že si někdo dal prá­ci, a scho­val ide­ál­ní ženu do malé kra­bič­ky. Theodor našel koneč­ně doko­na­lou part­ner­ku. Samantha si ví rady v kaž­dé situ­a­ci a její schop­nos­ti vcí­tit se do poci­tů dru­hé­ho nebo vyja­d­řo­vat emo­ce se stá­le zdo­ko­na­lu­jí.  Nic pro ni není nemož­né, a co nezvlád­ne sama, na to si doká­že zajis­tit pomoc. Ideální !? Theodor si sice uvě­do­mu­je, že jeho vztah k počí­ta­čo­vé­mu sys­té­mu není asi to pra­vé oře­cho­vé, ale obdiv a přá­tel­ství se stej­ně změ­ní v lás­ku. Zní to div­ně, ale jinak se to ani nazvat nedá. A když to není div­né ani kole­go­vi z prá­ce nebo sou­sed­ce Amy, tak je i Theodor v poho­dě. Ale nic netr­vá věč­ně. Komplikované vzta­hy nejsou jen mezi lid­mi a také Samantha má o budouc­nos­ti své před­sta­vy.

Scénárista a reži­sér Spike Jonze(V kůži Johna Malkoviche, Max a maxi­pří­šer­ky) roze­hrál pří­běh nesmě­lé­ho a uza­vře­né­ho chla­pí­ka střed­ních let v neda­le­ké budouc­nos­ti a stej­ně tak by se mohl stát zít­ra. Čas v tom­to pří­pa­dě neroz­ho­du­je. Technika tu neslou­ží k obdi­vu, ale je sou­čás­tí lid­ské­ho živo­ta. Kromě intu­i­tiv­ní­ho ope­rač­ní­ho sys­té­mu se pro­stře­dí nijak neod­li­šu­je od sou­čas­né rea­li­ty. V pod­sta­tě ani mlu­ví­cí počí­ta­čo­vý sys­tém není v sou­čas­né době žád­nou novin­kou a s jeho vylep­še­ný­mi vari­an­ta­mi si mož­ná pro­mlu­ví­me během krát­ké­ho času. Nová také není ani myš­len­ka počí­ta­če, kte­rý doká­že pra­co­vat s emo­ce­mi a kte­rý se sám zdo­ko­na­lu­je. Nový je způ­sob, jak se poda­ři­lo zachy­tit vzni­ka­jí­cí vztah mezi člo­vě­kem a umě­lou inte­li­gen­cí. Díky komor­ní­mu ladě­ní a maxi­mál­ní­mu vyu­ží­vá­ní detail­ních zábě­rů tvá­ře hlav­ní­ho hrdi­ny se daří postih­nout jeho emo­ce i změ­ny nálad. Divák je neu­stá­le vta­ho­ván do vnitř­ní­ho svě­ta podi­vín­ské­ho Theodora, kte­rý doká­že být spo­ko­je­ný a šťast­ný jen v pří­tom­nos­ti Samanthy.

Ačkoliv jsou někte­ré situ­a­ce roze­hrá­ny až na samou hra­nu mezi reál­ným svě­tem a kome­dií (setká­ní s dív­kou pro zajiš­tě­ní sexu), nepů­so­bí pří­běh v žád­ném pří­pa­dě komic­ky.

Joaquin Phoenix(Commodus ve fil­mu Gladiátor) hra­je Theodora s vyu­ži­tím stříd­mých gest a cit­li­vě dáv­ko­va­ných pro­je­vů emo­cí. Kamera neu­stá­le sle­du­je jeho tvář a zachy­cu­je sebe­men­ší změ­ny vnitř­ní­ho napě­tí a nála­dy. Jako pro­ti­hráč sto­jí Samantha v podo­bě malé­ho mlu­ví­cí­ho počí­ta­če o roz­mě­rech běž­né­ho mobil­ní­ho tele­fo­nu. Přestože se Samantha pre­zen­tu­je jen svým hla­sem, zís­ká­vá si postup­ně pozor­nost nejen hlav­ní­ho hrdi­ny, ale je mož­né ji vní­mat jako plno­hod­not­nou žen­skou posta­vu i s její­mi vrto­chy.

Film je nato­čen v mír­ném až poklid­ném tem­pu. Dlouhé zábě­ry zachy­cu­jí nudu doma. Minimální změ­ny čeka­jí na Theodora v prá­ci a na uli­cích měs­ta jsou lidé uza­vře­ní do sebe. Jednoznačně pře­va­žu­jí ve fil­mu scé­ny věno­va­né roz­ho­vo­rům Theodora se Samanthou. Jako by se Theodor stá­val plno­hod­not­ným člo­vě­kem až při komu­ni­ka­ci s počí­ta­čem.

Každopádně nelze upřít scé­náris­to­vi nápa­dy a zají­ma­vě vede­né dia­lo­gy. Příběh je vyprá­věn zvol­na a divák spo­lu­pro­ží­vá situ­a­ce spo­lu s hlav­ním hrdi­nou. Je zají­ma­vé sle­do­vat, jak se lid­ská potře­ba po jis­to­tě a urči­tém vzta­hu trans­for­mu­je do vzta­hu s mlu­ví­cí tech­ni­kou.  Ale stej­ně jako se mění vztah mezi dvo­ji­cí lidí, mění se i vztah mezi Samanthou a Theodorem. Technika lidem nevy­ře­ší jejich pro­blémy, ale může jim pomo­ci nalézt sama sebe nebo ale­spoň uká­zat mož­nos­ti řeše­ní.

Film Ona je komor­ní roman­tic­ký pří­běh, kte­rý si mohou vychut­nat samo­tá­ři i zami­lo­va­né dvo­ji­ce. Žádné nási­lí, žád­ný sex a žád­ná divo­či­na. Divák potře­bu­je pře­de­vším svou fan­ta­zii a ale­spoň tro­chu empa­tic­ké­ho cítě­ní. Sympatické je, že autor fil­mu nevnu­cu­je kri­tic­ké hod­no­ce­ní postav a nechá­vá dosta­teč­ný pro­stor pro domýš­le­ní pří­bě­hu.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,65312 s | počet dotazů: 236 | paměť: 51715 KB. | 23.10.2021 - 18:59:28