Old Surehand

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Old Surehand  je celo­ve­čer­ní film z roku 1965 vol­ně nato­če­ný pod­le kni­hy Karla Maye. 14. pro­sin­ce 1965 měl pre­mi­é­ru v mni­chov­ském Mathäser-Filmpalast. Anglický herec Stewart Granger si v tom­to fil­mu zahrál potře­tí a napo­sle­dy ve fil­mu Karla Maye. Román se v této fil­mo­vé adap­ta­ci opět oci­tl na ved­lej­ší kole­ji. Přesto se film dočkal klad­ných recen­zí v tis­ku.

Děj

Banda ban­di­tů vede­ná „gene­rá­lem“ pře­pad­ne vlak Union Bank Railway-Insurance (U. B. R. I.) Ltd. a vykra­de pení­ze na výpla­ty. Krátce nato část ban­dy na útě­ku před indi­á­ny, kte­rým postří­le­li bizo­ny, zabi­je syna far­má­ře Mac Hara a nastra­ží na něj tako­vou bou­du, jako by za jeho smrt moh­li indi­á­ni.

Old Surehand prá­vě včas osvo­bo­dil ces­tu­jí­cí, kte­ré ban­di­té uvěz­ni­li ve vla­ku krát­ce před­tím, než byl vlak vyho­zen do povět­ří, a nyní pokra­ču­je po jejich sto­pách. Cestou do Mason City se Surehand setká se sta­rým zla­to­ko­pem Benem a vez­me ho do měs­ta, kde se Ben sezná­mí se svou nete­ří Judith a jejím snou­ben­cem Tobym, kte­rý pra­cu­je jako práv­ník pro soud­ce Edwardse. Soudce Edwards infor­mu­je Surehanda, že stá­le nemá žád­né nové infor­ma­ce o vra­ho­vi jeho bra­t­ra.

Tou-Wan, syn náčel­ní­ka Komančů Maki-moteha, kte­rý se chce v Mason City domo­ci spra­ve­dl­nos­ti pro­ti úto­kům ban­di­tů, je jimi zavraž­děn upro­střed měs­ta a zla­to­kop Ben, kte­rý se svým nále­zem zla­ta nalo­žil až pří­liš neo­pa­tr­ně, je rov­něž zavraž­děn. Za vraž­da­mi sto­jí gene­rál, kte­rý chce zabi­tím bizo­na a náčel­ní­ko­va syna pod­ní­tit indi­á­ny, aby se cho­pi­li zbra­ní pro­ti bělo­chům a on jim mohl pro­dá­vat zbra­ně.

Komančové sku­teč­ně vyko­pou seke­ru, aby pomsti­li vraž­du náčel­ní­ko­va syna, a une­sou Tobyho a Judith, aby je necha­li zemřít na hra­ni­ci. Old Surehand slí­bí, že odha­lí sku­teč­né vra­hy, a poda­ří se mu je zachrá­nit.

Lupiči se chtě­jí Old Surehanda zba­vit a pod­ní­tí dív­ku Delii, aby Surehanda a jeho spo­leč­ní­ky během nocle­hu na sta­ré poš­tě omá­mi­la vínem. Surehand však plán pro­kouk­ne a čeka­jí­cí ban­di­ty zne­škod­ní. Mezitím byl Toby zajat gene­rá­lem a uvěz­něn v jes­ky­ni s kap­ko­vi­tý­mi kame­ny. Vinnetouovi se poda­ří nepo­zo­ro­va­ně vplí­žit do jes­ky­ně a pře­říz­nout Tobyho pou­ta.

Generál vyba­vil Komanče vad­ný­mi nábo­ji a ti nastra­ži­li léč­ku, aby napad­li vojen­skou sku­pi­nu kapi­tá­na Millera. Old Surehand ho však včas varu­je a spo­leč­ně s Vinnetouem se mu poda­ří pře­svěd­čit Maki-moteha o gene­rá­lo­vě neka­lé hře. Indiáni a vojá­ci uspo­řá­da­jí pře­střel­ku, čímž při­lá­ka­jí ban­di­ty a spo­leč­ně je pora­zí. Když si gene­rál, kte­rý má na svě­do­mí i vraž­du Surehandova bra­t­ra, vez­me na útě­ku Old Wabblea jako rukojmí, Surehand ho dora­zí dob­ře míře­nou ranou.

Vývoj

Hned po skon­če­ní natá­če­ní tře­tí­ho dílu Vinnetoua zača­lo 23. srp­na 1965 natá­če­ní prv­ní­ho dílu Old Surehanda, pro­to­že ten­to film měl být uve­den do kin před Vánocemi. Organizaci opět řídil Erwin Gitt. Tým měl k dis­po­zi­ci poko­je v hote­lu Lev v Lublani. Natáčení zača­lo ve wes­ter­no­vém měs­teč­ku Stozice, kte­ré však bylo ve 3. díle Vinnetoua měs­tem Clinton a nyní se jme­no­va­lo „Mason City“.

Z důvo­du špat­né­ho poča­sí se tým před­čas­ně pře­su­nul do jes­ky­ně Županova Jama/Taborska Jama u Grosuplje. Tam se všech­ny scé­ny ode­hrá­va­ly v Labyrintu smr­ti, kte­ré­mu vlá­dl gene­rál. Poté se tým pře­su­nul do Rijeky, kde se na pla­ni­ně Grobnik Polje natá­če­ly scé­ny s jízdou na koni.

Třetím mís­tem natá­če­ní byla Crvena Luka u Zadaru. Zde, neda­le­ko Benkovace na želez­nič­ní tra­ti vedou­cí do Želeva, se v kaňo­nu dlou­hém jen asi sto met­rů ode­hrá­lo pře­pa­de­ní vla­ku. Byla pou­ži­ta stej­ná loko­mo­ti­va jako v prv­ním Vinnetouvi. Aby byl umož­něn hlad­ký prů­jezd jugo­sláv­ských stát­ních drah, byl západ­ní vlak odsta­ven na spe­ci­ál­ně vybu­do­va­né odboč­ce. Šime Jagarinec, kte­rý dří­ve ztvár­ňo­val náčel­ní­ko­va syna Tou-Wana a nyní hrál ban­di­tu, utr­pěl při sko­ku ze stře­chy vozu tro­ji­tou zlo­me­ni­nu kot­ní­ku.

Na Bokanjaku posta­vil archi­tekt Vladimír Tadej far­mu Mac Hara. Setkání mezi Vinnetouem a Old Surehandem se ode­hrá­lo na Zrmanji. Pozorní divá­ci v kině pozna­li, kde se ve fil­mech o Vinnetouovi nachá­zí apač­ské pue­blo. Několik zábě­rů bylo poří­ze­no také na Tulove Grede, „Nugget Tsil“ z Vinnetou 1. Dne 3. říj­na 1965 nara­zil malý náklad­ní auto­mo­bil oddě­le­ní výstav­by sil­nic do auto­bu­su s jugo­sláv­ský­mi sta­tis­ty, kte­rý se zří­til do pří­ko­pu. Tým utr­pěl jed­nu oběť a 15 zra­ně­ní.

Čtvrtá základ­na byla zří­ze­na ve Splitu v hote­lu Marijan. V solin­ské cemen­tár­ně posta­vil Tadej zchát­ra­lou poš­tu. Nedaleká ves­ni­ce Jicarillo z 3. dílu Vinnetoua byla pře­mě­ně­na na tábor Komančů. Na dru­hé stra­ně Splitu v Radmanových mlýnech u Omiše se natá­čel útok indi­á­nů na Tobyho a Juditu. Natáčení bylo dokon­če­no 27. říj­na 1965.

Film byl sestří­hán v CCC, v jehož ate­li­é­rech pro­bí­ha­ly od 22. do 26. lis­to­pa­du také dabin­go­vé prá­ce. Nahrávání hud­by pro­bí­ha­lo od 30. lis­to­pa­du do 1. pro­sin­ce v ber­lín­ských stu­di­ích Union-Film.

Pod názvem „Flaming Frontier“ byla vydá­na ang­lic­ky dabo­va­ná ver­ze fil­mu.

Poznámky

Old Surehand je jed­ním z pou­hých tří fil­mů Karla Maye, k nimž byly vydá­ny dis­ky View-Master s troj­roz­měr­ným obra­zem.

Díky ozna­če­ní „Part 1“ měli divá­ci dou­fat, že se do kin dosta­ne i dru­hý a tře­tí román Old Surehand. To se však kvů­li sla­bé návštěv­nos­ti neu­sku­teč­ni­lo. Old Surehand byl prv­ním fil­mem Karla Maye z pro­duk­ce spo­leč­nos­ti Rialto Film, kte­rý nezís­kal Zlaté plát­no pro komerč­ně nej­ú­spěš­něj­ší film. Přesto ji navští­vi­lo cel­kem více než 2,5 mili­o­nu návštěv­ní­ků. Fanoušci Vinnetoua byli zkla­má­ni, pro­to­že posta­va Vinnetoua byla do děje zapo­je­na poměr­ně málo. O to více se to oče­ká­va­lo od pro­du­cen­ta, kte­rý nechal posta­vu v před­cho­zím fil­mu (Vinnetou Part 3) zemřít pod­le lite­rár­ní před­lo­hy, a to i přes masiv­ní pro­tes­ty divá­ků. Fanoušci Karla Maye také kri­ti­zo­va­li, že román byl zce­la opo­me­nut.

Jak napsal Pierre Brice ve své auto­bi­o­gra­fii, během natá­če­ní tří spo­leč­ných fil­mů dochá­ze­lo k neu­stá­lým hád­kám se Stewartem Grangerem. Granger, kte­rý měl v době natá­če­ní za sebou již tři­ce­ti­le­tou fil­mo­vou kari­é­ru, se tvá­řil vehe­ment­ně a s grá­cií, urá­žel Brice jako špat­né­ho her­ce, z vlast­ní vůle měnil tex­ty nebo pře­pi­so­val celé scé­ná­ře, aby byl sám více na očích.

• Photo © Jadran Film
• Zdroj: Německá wiki­pe­die

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře