Old Shatterhand - Průběh natáčení

Natáčení fil­mu Old Shatterhand zača­lo 23. září 1963 v Národním par­ku Krka. U Skradinských vodo­pá­dů vysta­vě­li fil­ma­ři misij­ní sta­ni­ci, v níž pobý­val pod ochra­nou Lata Nalguta malý Tom Kampendijk. Natáčela se tu rov­něž neje­ro­tič­těj­ší scé­na ze všech may­o­vek, v níž se Paloma, Bílá holu­bi­ce, kou­pe nahá v jeze­ře. Herečku Daliah Lavi při tom zastu­po­va­la mla­dá chor­vat­ská stu­dent­ka Gordana Zeitz-Čeko. „Právě jsem chtě­la jít v Šibeniku do kina, když mě oslo­vil něja­ký muž. Chtěl vědět, jak jsem vyso­ká. Zpočátku jsem se s ním nechtě­la vůbec bavit, ale pak mi vysvět­lil, že je němec­ký fil­mo­vý reži­sér a hle­dá záskok za nemoc­nou hereč­ku Daliah Lavi,“ vzpo­mí­ná Gordana. Jeho nabíd­ku nako­nec při­ja­la a tím odstar­to­va­la kari­é­ru hereč­ky a foto­mo­del­ky. Ve fil­mu Old Shatterhand dosta­la vcel­ku vel­ký herec­ký pro­stor, neboť mís­to Daliah Lavi ode­hrá­la i scé­nu, v níž je pro­ná­sle­do­vá­na u jeze­ra jed­ním z vojá­ků. Natáčení u vodo­pá­dů řeky Krky se zúčast­nil také pro­du­cent Artur Brauner s man­žel­kou Marií, aby se ujis­til, že jde všech­no pod­le plá­nu. Když 30. září 1963 opouš­těl plac, pro­sil reži­sé­ra, aby kaž­dý pra­cov­ní den plně vyu­žil a nato­čil tolik zábě­rů, kolik jen bude mož­né. Podzim už dával o sobě vědět a Brauner se obá­val, aby jeho náklad­ný pro­jekt neztros­ko­tal na nepří­z­ni poča­sí.

Dne 1. říj­na 1963 se štáb pře­stě­ho­val do staré­ho pří­stav­ní­ho měs­ta Dubrovníku a uby­to­val se v hote­lu Argentina napro­ti ost­ro­va Lokrum. Hotel kdy­si vybu­do­val vel­mi boha­tý argen­tin­ský obchod­ník jako svou sou­kro­mou rezi­den­ci. V zahra­dě nechal posta­vit vilu s vel­kou mod­rou kupo­lí, kte­rou pojme­no­val Vila Šeherezáda a daro­val ji své krás­né man­žel­ce. Tento dům snů obý­val po dobu natá­če­ní Lex Barker. V Popově pol­ji u měs­ta Trebinje posta­vil rakous­ký fil­mo­vý archi­tekt Otto Pischinger (1919-1976) impo­zant­ní stav­bu, pev­nost Fort Grand. V její blíz­kos­ti, téměř na dohled, se nachá­zel Burkerův ranč a na řece Trebišnjica ryba­ři­li Apačové, kte­ré pak zastře­li­li ban­di­té. Na opač­né stra­ně měs­ta Trebinje, v údo­lí Zupci, stá­lo wes­ter­no­vé měs­to Golden Hill, nej­vět­ší a nej­krás­něj­ší měs­to, jaké kdy bylo pro něja­kou may­ov­ku posta­ve­no. V sou­sed­ním údo­lí pak vysta­vě­li Severní ranč rodi­ny Kampendijkových.

Natáčení v oko­lí Dubrovníku zača­lo dvě­ma nepří­jem­ný­mi udá­lost­mi. Hned prv­ní den vypa­dl Lex Barker, kte­ré­ho už del­ší dobu trá­pi­ly nepří­jem­né boles­ti v oblas­ti koneč­ní­ku. 3. říj­na byly boles­ti už nato­lik vel­ké, že musel být dopra­ven do nemoc­ni­ce, kde mu byla ope­ro­vá­na cysta. O dva dny poz­dě­ji, 5. říj­na 1963, one­moc­něl reži­sér Fregonese, kte­rý dostal zřej­mě zápal plic. Režisér dru­hé­ho štá­bu John Hoffmann nato­čil sice někte­ré nepří­liš důle­ži­té scé­ny, ale v plném roz­sa­hu se natá­če­ní roz­běh­lo až 9. říj­na, kdy se natá­če­la míro­vá kon­fe­ren­ce mezi Apači a gene­rá­lem Taylorem. Na pla­cu se popr­vé obje­vi­li Guy Madison a Charles Fawcett. Lex Barker si nadá­le stě­žo­val na boles­ti při seze­ní. Od 16. říj­na se natá­čel boj o pev­nost Fort Grand. Monumentální stav­ba měři­la 140 met­rů na dél­ku, avšak pou­ze 40 met­rů na šíř­ku. Aby archi­tekt navo­dil dojem roz­leh­los­ti stav­by, posta­vil jed­nu ze dvou bran našik­mo, tak­že pev­nost měla ve sku­teč­nos­ti pět rohů. Natáčení mimo­řád­ně nebez­peč­né bitvy se zúčast­ni­lo oko­lo 250 koní. Jednoho z kaska­dé­rů, kte­rý spa­dl z koně, pošla­pal jiný kůň a těž­ce ho zra­nil na hrud­ní­ku. O pár dní poz­dě­ji se těž­ce zra­ni­li dal­ší dva jezd­ci: jeden utr­pěl zlo­me­ni­nu paže, dru­hý pora­ně­ní hla­vy. Jeden kůň zemřel. Mnozí jezd­ci neby­li po něko­li­ka dnech natá­če­ní téměř schop­ni pohy­bu, pro­to­že měli z jízdy na neo­sed­la­ných koních ote­vře­né rány na vnitř­ní stra­ně ste­hen.

Koncem říj­na se poka­zi­lo poča­sí a fil­ma­ři muse­li čekat dlou­hé hodi­ny, než se oblo­ha tro­chu vyjas­ni­la. Dne 30. říj­na se v den­ním hlá­še­ní může­me dočíst: „Dnes odpo­led­ne si Mr. Barker sple­tl ces­tu k jed­no­mu z míst natá­če­ní a o hodi­nu a půl se opoz­dil. Nikomu to však neva­di­lo, pro­to­že bylo tak špat­né poča­sí, že jsme stej­ně nemoh­li natá­čet.“ A dále: „Na ces­tě k Popově pol­ji byl gar­de­ro­bi­ér Helmut Preuss vytla­čen jed­ním z náklad­ních aut na stra­nu a odho­zen do pří­ko­pu. Na zpá­teč­ní ces­tě vběh­la pyro­tech­ni­ko­vi pod auto krá­va, kte­rá při neho­dě zemře­la. Na autě vznik­la znač­ná ško­da“. Zpráva z natá­če­ní ze dne 6. říj­na 1963: „Kvůli vytr­va­lé­mu deš­ti a bouř­ce jsme dnes od natá­če­ní upus­ti­li. Golden Hill a Burkerův ranč sto­jí pod vodou. Většinu masek a rekvi­zit jsme z Popova polje pře­vez­li do hote­lu Leotar v Trebinje.“

Dne 20. lis­to­pa­du začal tře­tí a záro­veň posled­ní úsek natá­če­ní fil­mu Old Shatterhand. Filmaři odje­li do nej­již­něj­ší čás­ti Jugoslávie, do měs­ta Ulčinj, aby vyu­ži­li posled­ních paprs­ků slun­ce. Na ces­tě je pro­vá­ze­la sil­ná bou­ře a prů­trž mra­čen. Když koneč­ně při­je­li do hote­lu Jadran, netek­la voda, nesví­ti­la svět­la, nefun­go­va­ly tele­fo­ny ani tele­graf­ní pří­stro­je. Člověk se tu cítil jako na okra­ji civi­li­za­ce. V hote­lu pobí­ha­ly myši a zuby si lidé čis­ti­li vínem. Helmut Preuss se sna­žil někte­ré myši chy­tit a házel po nich boty. Rozbil ako­rát zrca­dlo. Vedoucí natá­če­ní Manfred Korytowski odjel zpát­ky do Dubrovníku, aby tam nakou­pil ale­spoň láhve s mine­rál­kou. Ani po dvou dnech neby­la situ­a­ce lep­ší. Herec Bill Ramsey měl u sebe aspoň rádio na bater­ky, a tak se večer dosle­chl o zavraž­dě­ní Johna F. Kennedyho. 24. lis­to­pa­du 1963 tek­la koneč­ně tep­lá voda a zača­ly fun­go­vat tele­fo­ny.

V posled­ních lis­to­pa­do­vých dnech se natá­čel sou­boj Vinnetoua s Velkým med­vě­dem. Některé zábě­ry vznik­ly již v oko­lí Dubrovníku, ale kvů­li špat­né­mu poča­sí muse­la být vět­ši­na zábě­rů poří­ze­na zno­vu. Mnozí sed­lá­ci z oko­lí zvě­da­vě postá­va­li kolem a sle­do­va­li natá­če­ní, pro­to­že fil­ma­ři byli pro ně jako návště­va z jiné­ho svě­ta. Muži tu jez­di­li na oslech, ženy nosi­ly otýp­ky kles­tí pro nad­chá­ze­jí­cí zimu a nej­star­ší ves­ni­ča­né se sta­ra­li o to, aby divá­ci prů­běh natá­če­ní neru­ši­li. Mezitím nastal pro­si­nec. Na jed­né roz­leh­lé pla­ni­ně neda­le­ko měs­ta Ulčinj natá­čel dru­hý štáb zábě­ry kolo­ny vozů. Vedením byl pově­řen Charles Fawcett, kte­rý zastu­po­val reži­sé­ra dru­hé­ho štá­bu Johna Hoffmanna, jenž opus­til tým po dlou­ho­tr­va­jí­cích spo­rech. Režisér Fregonese byl spo­ko­je­ný s výko­ny her­ců i s poří­ze­ný­mi zábě­ry a 3. pro­sin­ce 1963 byl s pra­cí v Jugoslávii defi­ni­tiv­ně hotov.

Od pon­dě­lí 9. pro­sin­ce 1963 se v ber­lín­ských ate­li­é­rech spo­leč­nos­ti CCC dotá­če­ly scé­ny v salo­o­nu. Poslední dny natá­če­ní si tu uží­va­li Kitty Mattern, Daliah Lavi, Rik Battaglia, Leonhard Putzgruber, Nikola Popović a Bill Ramsey. Koncem led­na 1964 si poří­ze­ný mate­ri­ál pře­vzal stři­hač, ve dnech 2. až 6. břez­na 1964 pro­běh­lo dabo­vá­ní fil­mu a od polo­vi­ny břez­na nahrá­vá­ní hud­by pod vede­ním ital­ské­ho skla­da­te­le Rize Ortolaniho (* 1931). Film Old Shatterhand je vůbec nej­draž­ším fil­mem z celé série may­o­vek. V koneč­ném souč­tu se nákla­dy vyšpl­ha­ly až k pěti mili­o­nům marek. Honoráře jed­not­li­vých akté­rů a čle­nů fil­mo­vé­ho štá­bu byly při­tom veli­ce roz­díl­né:

---