Kritiky.cz > Filmové a televizní aktuality > Ohlédnutí za sexy Art Film Festem Košice 2019

Ohlédnutí za sexy Art Film Festem Košice 2019

AFF Košice
AFF Košice
                         Art Film Fest Košice

Východoslovenské Košice žily letos pře­de­vším Mistrovstvím svě­ta v led­ním hoke­ji. Základnu si na zdej­ším zim­ním sta­di­o­nu zří­dil mimo jiné slo­ven­ský repre­zen­tač­ní výběr, aby potě­šil domá­cí fanouš­ky také mimo hlav­ní měs­to. Bohužel pří­liš se mu nako­nec v tur­na­ji neda­ři­lo a nepo­stou­pil ze své sku­pi­ny ani do vyřa­zo­va­cích bojů play-off. Košice jsou už pár let ale také základ­nou pro jiný druh mezi­ná­rod­ní akce, kte­rou je fil­mo­vý fes­ti­val Art Film Fest. Letošní 27. roč­ník se od 14. do 22. červ­na 2019 sice pár dní vzác­ně zno­vu pře­krý­val s para­lel­ním mis­trov­stvím svě­ta, kona­ném opět na košic­kém zim­ním sta­di­o­nu, ten­to­krát ovšem v hokej­ba­lu, přes­to fil­mo­vá akce byla ve výcho­do­slo­ven­ské met­ro­po­li už na prv­ní pohled více vidi­tel­něj­ší, než spor­tov­ní výko­ny hoke­jis­tů bez brus­lí. Zásluhu na tom má pře­de­vším pro­gre­siv­ní dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu, kte­rá kro­mě sou­tě­že hra­ných fil­mů, vybí­rá vel­mi svě­do­mi­tě rov­něž důle­ži­tá fil­mo­vá díla, kte­rá pro­šly jiný­mi svě­to­vý­mi pres­tiž­ní­mi fes­ti­va­ly a řada z nich dokon­ce zís­ka­la oce­ně­ní v Berlíně, Cannes nebo Benátkách. A zapo­me­nout nesmí­me ani na pre­zen­ta­ci nových slo­ven­ských sním­ků, kte­ré evi­dent­ně domá­cí pub­li­kum při­ta­ho­va­ly nej­ví­ce. Art Film Fest má taky kro­mě fil­mo­vých pro­jek­cí řadu dopro­vod­ných akcí, udě­lu­jí se tady oce­ně­ní, letos si napří­klad cenu Hercova misia odne­sl slo­ven­ský herec Roman Luknár a jeho čes­ký kole­ga Jiří Lábus, pořá­da­jí se auto­gra­mi­á­dy, dis­ku­ze s her­ci a tvůr­ci, worksho­py pro fil­mo­vé pro­fe­si­o­ná­ly, může­te navští­vit výsta­vy, kon­cer­ty a vůbec si užít pří­jem­nou atmo­sfé­ru let­ních dnů v tom­to krás­ném his­to­ric­kém měs­tě.

Jiří Lábus
              Jiří Lábus s cenou her­co­va misia

Svým způ­so­bem se Art Film Fest stal za posled­ních něko­lik let divác­ky mno­hem vstříc­něj­ším fes­ti­va­lem, než tře­ba MFF v Karlových Varech, kde sice při­jíž­dě­jí davy návštěv­ní­ků, ale z pozi­ce běž­né­ho divá­ka, na roz­díl od VIP hos­ta, jsou odká­zá­ni neu­stá­le vystá­vat dlou­hé fron­ty na líst­ky, aby se vůbec dosta­li na něja­kou z pro­jek­cí. Nic tako­vé­ho se v Košicích pro­za­tím úpl­ně nedě­je. Možná i díky sofis­ti­ko­va­něj­ší­mu sys­té­mu rezer­va­cí Cinepass. Pravda, orga­ni­zá­to­ři Art Film Festu by si jis­tě přá­li, aby fes­ti­val zvět­šil svou návštěv­nost, což se po pře­su­nu do Košic zatím ne úpl­ně daří. Na dru­hou stra­nu je ale dale­ko pří­jem­něj­ší zvlá­dat nabi­tý fes­ti­va­lo­vý pro­gram a nemuset trpět frustra­cí z toho, že bys­te se na vybra­né fil­my nedo­sta­li. Co tedy letos stá­lo za to na 27. Art Film Festu v Košicích vidět?

Casino SK
    Roman Luknár a Vica Kerekes v Casino SK

K divác­ky roz­hod­ně nej­na­vště­vo­va­něj­ším pat­ři­ly nové slo­ven­ské sním­ky. Některé si už své uve­de­ní odby­ly dří­ve, což byl pří­klad vítěz­né­ho fil­mu letoš­ní­ho Febiofestu Ostrým nožom reži­sé­ra Teodora Kuhna, jiné měly pre­mi­é­ru prá­vě zde, jako kupří­kla­du povíd­ko­vý film Casino.sk, kte­rý se pokou­ší pro­po­jit svět hazard­ních her, poli­ti­ky a živo­ta jedin­ců, kte­ří musí občas ris­ko­vat, aby v tom­to opor­tu­nis­tic­kém svě­tě pře­ži­li. Zatímco reži­sér Ján Sabol se v tom­to svém celo­ve­čer­ním hra­ném debu­tu poku­sil o son­du do poli­tic­ké rea­li­ty sou­čas­né­ho Slovenska, jiný debut ten­to­krát rodin­né dvo­ji­ce syna Richarda a otce Viťa Staviarských s názvem Loli para­dič­ka se sna­ží nabíd­nout tragi­ko­mic­kou roman­ci z východ­ní­ho Slovenska z jar­ma­reč­ní­ho pro­stře­dí. Kromě zřej­mých etno­gra­fic­kých prv­ků, ale sto­ry Cigánky Veroniky a pro­dej­ce cuk­ro­vi­nek Milana, kte­rý nemá nohu, selhá­vá svou nai­vi­tou a neži­vot­ný­mi pito­resk­ní­mi posta­va­mi. Ještě že slo­ven­skou kine­ma­to­gra­fii v posled­ních letech zachra­ňu­jí pře­de­vším doku­men­ta­ris­té. Za pozor­nost urči­tě sto­jí atmo­sfé­ric­ký por­trét tro­ji­ce mni­chů ve sním­ku reži­sé­ra Erika Prause Volanie, kte­rý zda­ři­le pra­cu­je s mysti­kou pra­voslav­né­ho kláš­te­ra Počájivska láv­ra na zápa­dě Ukrajiny. Svérázný poe­tic­ký styl ve for­mě doku­men­ta­ris­tic­ké road-movie si udr­žu­jí Osamelí běž­ci reži­sé­ra Martina Repky, kte­ří před­sta­vu­jí his­to­rii legen­dár­ní stej­no­jmen­né bás­nic­ké sku­pi­ny. A tema­tic­ky urči­tě nejam­bi­ci­óz­něj­ší, a pro čes­ké­ho divá­ka zvlášť atrak­tiv­ní, je nový doku­ment tvůr­ce Petera Kerekese Batastories, kte­rý zachy­cu­je důle­ži­té mil­ní­ky a omy­ly spo­je­né s budo­vá­ním vel­ko­le­pé­ho baťov­ské­ho impé­ria.

Wildlife
                                      Wildlife

Program Art Film Festu ale letos zdo­bi­ly pře­de­vším už fil­my oce­ně­né na jiných pres­tiž­ních mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech. Jeden z nej­vět­ších zážit­ků při­ne­sl režij­ní debut holly­wo­od­ské­ho her­ce Paula Dano s názvem Wildlife. Psychologicky přes­nou stu­dii dospí­va­jí­cí­ho chlap­ce v Americe 60. let zdo­bí skvě­lé herec­ké výko­ny Carey Muligan a Jakea Gyllenhaala v rolích jeho rodi­čů, kte­ří se postup­ně cito­vě odci­zí a fatál­ně tak pozna­me­na­jí syno­vo vní­má­ní vlast­ní rodi­ny a život­ních hod­not. Jinak se ale uka­zu­je, že ame­ric­ký nezá­vis­lý film už zda­le­ka tak nere­zo­nu­je jako v 90. letech, kte­rá zro­di­la výraz­né fil­mo­vé tvůr­ce. Natočit film je sice dnes dale­ko dostup­něj­ší, než kdy­ko­liv před­tím, ale i tady pla­tí obec­ná prav­da, že pokud nemá­te co říct, zůsta­ne váš film jen zou­fa­lým výkři­kem v moři fil­mo­vé nad­pro­duk­ce. A ta zrov­na ve Spojených stá­tech před­sta­vu­je neu­vě­ři­tel­ně sil­né kon­ku­renč­ní pro­stře­dí. Zaujmout tak mohou hlav­ně vyhra­ně­né sním­ky.

Vice
                                       Vice

To byl také pří­pad nové­ho fil­mu osca­ro­vé­ho reži­sé­ra Adama McKaye, kte­rý se pus­til do por­trétu jed­no­ho z nej­moc­něj­ších vice­pre­zi­den­tů USA Dicka Cheneyho. McKayovi se poda­ři­lo v titu­lu Vice sati­ric­kým způ­so­bem zachy­tit kari­é­ru byro­kra­ta a znal­ce washing­ton­ských pomě­rů, kte­rý pro mno­hé ztě­les­ňu­je odpor­né­ho a po moci baží­cí­ho poli­ti­ka, jenž tahá za nit­ky důle­ži­tých poli­tic­kých a obchod­ních roz­hod­nu­tí v obdo­bí pre­zi­den­to­vá­ní George Bushe mlad­ší­ho. Přesvědčivosti napo­má­há i mimo­řád­ný herec­ký výkon Christiana Balea, kte­rý nevá­hal pro tuto roli při­b­rat dokon­ce něko­lik kilo­gra­mů, aby auten­tic­ky ztvár­nil i fyzic­kou poži­vač­nost své reál­né posta­vy.

Destroyer
                                  Destroyer

Obdobné herec­ké nasa­ze­ní před­ved­la také Nicol Kidman ve fil­mu Destroyer reži­sér­ky Karyn Kusama. Její poli­cist­ka, kte­rá v minu­los­ti selha­la při dopa­de­ní nebez­peč­né­ho gan­gu, se po letech vra­cí k nevy­ře­še­né­mu pří­pa­du, ale mezi­tím si její trau­ma z prá­ce vybra­lo svou daň v psy­chic­ky i fyzic­ky zkrou­še­ném sta­vu, ve kte­rém se nyní nachá­zí. Kidmanová se pro tuto roli odmít­la líčit a nao­pak ješ­tě zvý­raz­ni­la str­ha­né rysy tvá­ře. Její výkon tak kri­mi­nál­ní thriller povy­šu­je na exis­ten­ci­ál­ní dra­ma.

Systemsprenger
                             Systemsprenger

Mimořádně cit­li­vou stu­dii o potře­bě dět­ské lás­ky, bez­peč­nos­ti a per­ma­nent­ním poci­tu nási­lí a ohro­že­ní, před­sta­vu­je němec­ké dra­ma Systemsprenger reži­sér­ky Nory Fingsheidtové. Desetiletá Benni je vztek­lé dítě, kte­ré odmí­tá respek­to­vat pra­vi­dla. Vlastní mat­ka se jí dokon­ce zřek­la, pro­to­že si s její výcho­vou plnou výbuchů zlos­ti a nási­lí neví rady. Dítě už dokon­ce nechtě­jí při­jmout ani v sociálně-terapeutických náprav­ných zaří­ze­ních. Přesto Benni tou­ží stá­le po návra­tu domů k mat­ce. Jeden z vycho­va­te­lů se jí roz­hod­ne pomo­ci, ale i on záhy zjiš­ťu­je, že nebu­de dlou­ho­do­bě scho­pen se vyrov­nat s jejím nevy­po­či­ta­tel­ným cho­vá­ním, kte­ré ohro­zí poslé­ze i jeho vlast­ní rodi­nu. Film uka­zu­je, že kaž­dý sys­tém má své sla­bi­ny, kte­ré v důsled­ku vedou k tomu, že tak­to psy­chic­ky naru­še­né jedin­ce není scho­pen, i přes veš­ke­ré trpě­li­vé úsi­lí psy­cho­lo­gů a léka­řů, inte­gro­vat do nor­mál­ní spo­leč­nos­ti.

La Paranza Dei Bambini
                     La Paranza Dei Bambini

Dětské hrdi­ny před­sta­vu­je také ital­ské dra­ma La Paranza Dei Bambini reži­sé­ra Claudia Giovannesiho. Ten adap­to­val stej­no­jmen­nou kniž­ní před­lo­hu úspěš­né­ho kra­ja­na Roberta Savianiho z pro­stře­dí nea­pol­ské camor­ry a zejmé­na míst­ních dět­ských gan­gů. Šokující obraz zdej­ší mlá­de­že, kte­rá jez­dí na skútrech, vybí­rá výpal­né, obcho­du­je s dro­ga­mi a nevá­há dokon­ce s vidi­nou peněz a moci vytáh­nout zbra­ně a zabí­jet, je posí­le­ný auten­tic­ký­mi herec­ký­mi výko­ny dět­ských neher­ců z oblas­ti, kde se film ode­hrá­vá. Tak syro­vá sto­ry o svě­tě mla­dé gene­ra­ce, kde se boju­je doslo­va o holé pře­ži­tí, je sko­ro neu­vě­ři­tel­ná v kon­tex­tu rela­tiv­ně vyspě­lé­ho sou­čas­né­ho západ­ní­ho stá­tu, o to víc pub­li­kum při sle­do­vá­ní tra­gic­kých osu­dů dospí­va­jí­cích mra­zí při před­sta­vě, že něco tako­vé­ho je vůbec mož­né v rela­tiv­ně civi­li­zo­va­ném svě­tě moder­ní Evropy.

Le jeune Ahmed
                             Le jeu­ne Ahmed

Příběh dítě­te, zasa­že­né­ho váš­ní nábo­žen­ské radi­ka­li­za­ce, nabíd­li v Cannes letos čer­s­tvě oce­ně­ná bra­tr­ská reži­sér­ská dvo­ji­ce Jaen-Pierre a Luc Dardennové. Jejich Le jeu­ne Ahmed pou­ka­zu­je na koře­ny rodí­cí­ho se fana­tis­mu u dva­nác­ti­le­té­ho ško­lá­ka, kte­rý je roz­hod­nut zabít kvů­li víře svou uči­tel­ku. Přesto vyprá­vě­ní vyzní­vá tro­chu jako teze, auto­ři totiž divá­ko­vi nikdy ani nena­zna­čí přes­né pří­či­ny chlap­co­va fatál­ní­ho roz­hod­nu­tí.

Grace A Dieu
                                Grace A Dieu

Jiné oce­ně­ní, pro změ­nu z letoš­ní­ho Berlinale, si při­psal nový film uzná­va­né­ho fran­couz­ské­ho tvůr­ce Fracoise Ozona s titu­lem Grace A Dieu. Jde o dal­ší pří­spě­vek k pro­ble­ma­ti­ce sexu­ál­ní­ho zne­u­ží­vá­ní dětí kně­ží­mi. Tentokrát však o to pozo­ru­hod­něj­ší, že se jed­ná o stá­le ješ­tě pro­bí­ha­jí­cí kau­zu z lyon­ské diecé­ze, kde kato­lic­ký kněz Bernard Preynat má od počát­ku 80. let na svě­do­mí víc jak 70 zdo­ku­men­to­va­ných pří­pa­dů sexu­ál­ní­ho zne­u­ži­tí. Film je nekom­pro­mis­ní a adres­nou kri­ti­kou nejen toho­to kně­ze, ale i dal­ších špi­ček fran­couz­ské kato­lic­ké církve, kte­ré o jed­ná­ní své­ho duchov­ní­ho vědě­ly, ale odmí­ta­ly je řešit. Snímek je spíš kon­ver­zač­ní, ale přes­to nako­nec pře­svěd­či­vou výpo­vě­dí o odhod­lá­ní dospě­lých mužů, kte­ří po letech doká­za­li najít odva­hu a vydat šoku­jí­cí a trau­ma­ti­zu­jí­cí svě­dec­tví.

Gospod postoi imeto I´e Petrunija
            Gospod postoi ime­to I´e Petrunija

Na Berlinale zare­zo­no­val sil­ně také make­don­ský sní­mek Gospod postoi, ime­to I´e Petrunija reži­sér­ky Teony Strugar Mitevské. Hlavní hrdin­ka Petrunija má 32 let, vystu­do­va­nou his­to­rii, ale nemů­že najít prá­ci. Během slav­nos­ti Tří krá­lů, kdy se mla­dí muži vrha­jí do řeky pro posvát­ný kříž hoze­ný kně­zem, se ale zni­če­ho­nic roz­hod­ne také do stu­de­ných vln sko­čit těl­na­tá mla­dá žena a kříž vylo­ví jako prv­ní. Tím ale poru­ší archaic­ká pra­vi­dla muž­ské­ho svě­ta a záhy se stá­vá ter­čem vyhro­žo­vá­ní a nená­vis­tí své­ho oko­lí. Melancholická sati­ra zpo­chyb­ňu­je stav změn v mla­dé demo­kra­tic­ké make­don­ské spo­leč­nos­ti a pou­ka­zu­je i na pokry­tec­tví církve. Téma je ale v době boje žen za vět­ší rov­no­práv­nost v sou­čas­ném svě­tě uni­ver­zál­ně plat­né a sro­zu­mi­tel­né ve kte­ré­ko­liv zemi.

Parasite
                                   Parasite

Vrcholem se pro mno­hé stal vítěz­ný sní­mek letoš­ní­ho fes­ti­va­lu v Cannes, korej­ská čer­ná kome­die Parasite reži­sé­ra Bong Joon-hoa. Důmyslně vysta­vě­ný pří­běh infil­tra­ce chudé čtyř­člen­né rodi­ny do zámož­né­ho rodin­né­ho spo­le­čen­ství je zne­po­ko­ju­jí­cí kri­ti­kou soci­ál­ní nerov­nos­ti, ale i nezdra­vé­ho kli­ma­tu ve spo­leč­nos­ti, kte­ré vede k tříd­ní­mu napě­tí a je pří­či­nou mno­hé­ho zla mezi lid­mi. Film navíc posky­tu­je pře­mýš­li­vou zába­vu spo­ju­jí­cí hit­chcockov­ské obra­zy a buňu­e­lov­skou poe­ti­ku.

Monos
                                       Monos

Sluší se na závěr dodat, že v sou­tě­ži hra­ných fil­mů zís­kal hlav­ní cenu 27. roč­ní­ku Art Filmu Festu Košice Modrého andě­la nako­nec kolum­bij­ský sní­mek Monos reži­sé­ra Alajandro Landese. Snímek vyprá­ví o para­mi­li­tant­ní par­ty­zán­ské jed­not­ce slo­že­né z tee­nage­rů, kte­rá půso­bí v těž­ko dostup­ném hor­ském teré­nu v džun­g­li. Porota, stej­ně jako divá­ci, u toho­to díla oce­ni­li pře­de­vším ztvár­ně­ní jaké­ho­si kolek­tiv­ní­ho úpad­ku do šílen­ství, kte­ré postup­ně pro­ti sobě posta­ví do kon­flik­tu jed­not­liv­ce vůči kolek­ti­vu. Akcent při­tom reži­sér kla­de na vnitř­ní emo­ce mla­dých hrdi­nů. Znepokojivé dra­ma na pome­zí váleč­né­ho fil­mu a thri­le­ru v sobě záro­veň nese sil­né huma­nis­tic­ké posel­ství o hrů­zostraš­ných dopa­dech vojen­ské zkáz­ky. Kromě toho sní­mek vyni­ká také hyp­no­tic­kou kame­rou, pod­ma­ni­vou hudeb­ní kuli­sou, pre­ciz­ním stři­hem a str­hu­jí­cí­mi výko­ny her­ců.

Mid90s
                                       Mid90s

Coby nej­lep­ší reži­sér byl oce­něn ame­ric­ký herec Jonah Hill, kte­rý v sou­tě­ži před­sta­vil svůj režij­ní debut Mid90s. Jeho sní­mek je inten­ziv­ním a auten­tic­kým ztvár­ně­ním ska­te­bo­ar­do­vé sub­kul­tu­ry v Los Angeles upro­střed 90. let. Především empa­tie, kte­rou Hill cho­vá ke svým posta­vám, stej­ně jako pohl­cu­jí­cí atmo­sfé­ra doby mlá­dí tvůr­ce, kte­ré sklá­dá až nos­tal­gic­ký hold ve všech atri­bu­tech, od hudeb­ní­ho soun­d­trac­ku a výpra­vy počí­na­je, až po kon­krét­ní rekvi­zi­ty, činí ze sním­ku úžas­ně emo­tiv­ní a oso­bi­tou podí­va­nou, kte­rá si zís­ká srd­ce kaž­dé­ho, kdo se doká­že nala­dit na vlnu pří­bě­hu o snech a skry­tých tou­hách dospí­va­jí­cí mlá­de­že, kte­ré se v tom­to bez­sta­rost­ném věku poma­lu začí­na­jí srá­žet s kaž­do­den­ní rea­li­tou. Potěšující je zejmé­na to, že film se zane­dlou­ho obje­ví také v čes­ké dis­tri­buci.

AFF 2019
                       Art Film Fest Košice 2019

Kdybychom se poku­si­li cha­rak­te­ri­zo­vat letoš­ní Art Film Fest jako něja­kou fil­mo­vou posta­vu, což byla mimo jiné tra­dič­ní otáz­ka mla­dých fil­ma­řů pro hos­ty letoš­ní­ho fes­ti­va­lu v kaž­do­den­ním video­žur­ná­lu akce, pak bych se asi inspi­ro­val pla­ká­tem samot­né akce a řekl, že Art Film Fest je jako mla­dá sym­pa­tic­ká žena v nej­lep­ších letech (27), za kte­rou se urči­tě sto­jí za to ohléd­nout a kvů­li kte­ré se bude­te chtít do Košic za rok roz­hod­ně zase vrá­tit.

 

Martin Novosad


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • České filmy v Cannes 201715. května 2017 České filmy v Cannes 2017 Už za pár dní odstartuje ve francouzském přímořském letovisku největší filmová událost roku - Mezinárodní filmový festival v Cannes (17. -28. 5. 2017). V oficiálním programu a dalších […]
  • Mission: Impossible - Fallout bude vládnout kinům v ČR2. srpna 2018 Mission: Impossible - Fallout bude vládnout kinům v ČR Nejen Mission: Impossible - Fallout ale i další 4 filmy jdou dnes do českých kin. Mezi nimi je dokument o Whitney Houston, pokračování animovaného filmu z roku 2004,  španělský film o ženě […]
  • V kinech najdete krom dalších tří filmu i českou detektivku z vietnamské komunity9. srpna 2018 V kinech najdete krom dalších tří filmu i českou detektivku z vietnamské komunity Dneska mají premiérů pouze čtyři filmy. Česká detektivka z vietnamské komunity,  francouzský film o cestovaní indického fakíra, horor, od tvůrců Strange things a Příchozí, a akční film od […]
  • Gravitace | Gravity [90%]4. října 2013 Gravitace | Gravity [90%] Alfonso Cuarón je jedním z těch tvůrců, na kterého film se těšíte už jen z podstaty, že se jedná o film jedinečného tvůrce. Nejenom že má tento mexický režisér na svém účtě nejlepší z […]
  • Ode dneška v kinech - Pražské orgie10. října 2019 Ode dneška v kinech - Pražské orgie Sedmý celovečerní film Pražské orgie od režisérky Ireny Pavláskové je právě v kinech. Příběh se sedmdesátých let, vypráví příběh spisovatele Zuckermana, jenž se snaží získat rukopis […]
  • Nevědomí | Oblivion [65%]20. dubna 2013 Nevědomí | Oblivion [65%] Joseph Kosinski vstoupil do filmového průmyslu před pár lety svým celovečerním debutem, pokračováním kultovního snímku Tron z roku 1982, digitálním velkofilmem TRON: Legacy. Pro mnohé, mě […]
  • Hutné drama či tragikomická podívaná. Letošní novinky pro zpestření 17. listopadu17. listopadu 2019 Hutné drama či tragikomická podívaná. Letošní novinky pro zpestření 17. listopadu Myslím, že je celkem příhodné v tento významný den alespoň stručně poreferovat o dlouho očekávaném seriálu Bez vědomí, který česká verze HBO vypustí do světa symbolicky dnes večer, tedy […]
  • Začalo natáčení filmu Pražské orgie25. září 2018 Začalo natáčení filmu Pražské orgie Irena Pavlásková režíruje film podle slavné knihy Philipa Rotha, držitele Pulitzerovy ceny. Režisérka Irena Pavlásková začala natáčet film Pražské orgie. Scénář napsala podle slavné knihy […]
  • Projekt 100 přináší filmové premiéry pěti nejslavnějších muzikálů minulého století.1. srpna 2018 Projekt 100 přináší filmové premiéry pěti nejslavnějších muzikálů minulého století. Dnešní filmové premiéry nejsou jen tak ledajaké, v dlouhodobém projektu Projekt 100, který má historii už od roku 1995, má premiéru  pět muzikálů. Všechny už jsou klasickými muzikály svého […]
  • Bony a klid 2, ještě větší blbost, než jsme doufali4. června 2014 Bony a klid 2, ještě větší blbost, než jsme doufali Vít Olmer patřil v osmdesátých letech ke svěží režisérské krvi. Filmy jako „Sonáta pro zrzku“, „Co je vám, doktore?“, „Jako jed“, „Antonyho šance“ a především „Bony a klid“ patřily k tomu […]