Jurský svět: Nadvláda (Jurassic World: Dominion) – Recenze – 50 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Příběh fil­mu Jurský svět: Nadvláda nava­zu­je po čtyřech letech na udá­los­ti ze sním­ku Jurský svět: Zánik říše, v jehož závě­ru došlo k hro­mad­né­mu vypuš­tě­ní všech dino­sau­rů (i těch maso­žra­vých) do vol­né pří­ro­dy. Ti se od té doby vše­li­jak roz­mno­žo­va­li, pro­ni­ka­li do růz­ných kou­tů svě­ta a sta­li se sou­čás­tí eko­sys­té­mu, kte­rý se lidé muse­li chtě nechtě nau­čit sdí­let spo­leč­ně s nimi. Tomuto výcho­zí­mu sta­vu, byť je absurd­ně při­ta­že­ný za vla­sy a jde zce­la pro­ti duchu před­cho­zích dílů celé jur­ské ságy, nelze upřít poten­ci­ál pro celou řadu pod­nět­ných a nápa­di­tých situ­a­cí. Ostatně na pro­ce­su adap­ta­ce, během nějž si zce­la nepři­pra­ve­né lid­stvo nut­ně muse­lo zvyk­nout na nové pod­mín­ky a rea­go­vat jimi na nena­dá­lou pří­tom­nost dino­sau­rů i mimo přís­ně stře­že­né výběhy, by se klid­ně dal posta­vit celý mno­ha­díl­ný seri­ál.

Photo © Universal Pictures

Tvůrci fil­mu Jurský svět: Nadvláda však zvo­li­li jinou ces­tu a celou tu zále­ži­tost se roz­hod­li odbýt jed­nou struč­nou úvod­ní shr­nu­jí­cí tele­viz­ní repor­tá­ží. V prů­bě­hu fil­mu (kte­rý je ve sku­teč­nos­ti o něčem jiném) se pak jen tu a tam otí­ra­jí o někte­ré méně pod­stat­né novo­ty již adap­to­va­né­ho svě­ta, jako jsou ile­gál­ní dino­sau­ří mno­žír­ny, čer­ný trh s dinosaury-zabijáky nebo hol­čič­ky krmí­cí v měst­ských par­cích dino­sau­ří mlá­ďa­ta. Nebo pyt­lá­ci se spe­ci­a­li­za­cí na odchyt dino­sau­rů, kte­ří se nicmé­ně od běž­ných pyt­lá­ků v ničem neli­ší a z toho, že na ně v lese klid­ně může číhat hla­do­vý rap­tor (nebo něco s ješ­tě vět­ší­mi zuby), si zjev­ně nic nedě­la­jí. V původ­ním Jurském par­ku při­tom vyvo­lá­va­la před­sta­va úni­ku krve­lač­ných rap­to­rů z výbě­hu strach a hrů­zu, kon­fron­ta­ce s nimi zna­me­na­la téměř jis­tou smrt, a i ozbro­je­ný člo­věk byl pro­ti nim prak­tic­ky bez­bran­ný.

Ve fil­mu Jurský svět: Nadvláda se dino­sau­ři na svo­bo­dě sta­li ve spo­leč­nos­ti lidí opro­ti oče­ká­vá­ní pou­ze atrak­tiv­ním zpes­t­ře­ním, kte­ré budí respekt nanej­výš svou veli­kos­tí a majestát­nos­tí, ale niko­li již poten­ci­ál­ní mož­nos­tí masiv­ně ohro­žo­vat lid­ské živo­ty a způ­so­bo­vat nevy­čís­li­tel­né ško­dy. Pouhou atrak­cí se sta­li i pro film samot­ný, jehož záplet­ka se kupo­di­vu kolem dino­sau­rů již neto­čí, jsou v ní de fac­to jen pro okra­su. Namísto dino­sau­rů se totiž lid­stvo potý­ká spíš s obří­mi kobyl­ka­mi (ano, oprav­du), kte­ré po zmu­to­vá­ní s dino­sau­ří DNA likvi­du­jí ve vel­kém obil­ná pole.

Za vypuš­tě­ním těch­to koby­lek pod­le vše­ho sto­jí nad­ná­rod­ní kor­po­ra­ce Biosyn, kte­rá se zabý­vá gene­tic­ký­mi modi­fi­ka­ce­mi (a má též mono­pol na shro­maž­ďo­vá­ní těch nej­vět­ších maso­žra­vých dino­sau­rů v jakém­si přís­ně zabez­pe­če­ném ital­ském údo­lí obehna­ném ska­la­mi). Snaha usvěd­čit tuto spo­leč­nost ze zlo­či­nu pak sve­de dohro­ma­dy hrdi­ny z původ­ní­ho Jurského par­ku (Sam Neill, Laura Dern a Jeff Goldblum) a slou­čí je s hrdi­ny Jurského svě­ta (Chris Pratt a Bryce Dallas Howard), kte­ří se zas pro změ­nu pach­tí za únos­ci čtr­nác­ti­le­té naklo­no­va­né dív­ky z před­cho­zí­ho fil­mu, kte­rou patr­ně oba ado­p­to­va­li a po celé ty uply­nu­lé čty­ři roky vycho­vá­va­li.

Snímek tak od nazna­čo­va­né­ho nazí­rá­ní na pod­nět­nou pro­ble­ma­ti­ku sou­ži­tí lidí s dino­sau­ry radě­ji uhnul ke ste­re­o­typ­ním zápletkám opat­ře­ným hro­ma­dou klišé, ať už jde o pro­ná­sle­do­vá­ní únosců za pomo­ci chrab­ré pilot­ky (cha­risma­tic­ká DeWanda Wise) nebo o roz­krý­vá­ní lží pro­hni­lé­ho maji­te­le tech­no­lo­gic­ké fir­my (nevý­raz­ný Campbell Scott), kte­rý své pod­lé a mocich­ti­vé plá­ny na svě­to­vou domi­nan­ci skrý­vá za spa­si­tel­ské sli­by a vědec­ký pokrok. Všechny nové posta­vy jsou navíc zou­fa­le povrch­ní a prů­hled­né a u těch dáv­no zná­mých zas tvůr­ci zřej­mě moc nevě­dě­li, co s nimi, a tak jim ve scé­ná­ři při­pra­vi­li jen ty nej­pří­měj­ší a nej­od­had­nu­tel­něj­ší ces­tič­ky ubí­ra­jí­cí se k prvo­plá­no­vým poin­tám, kte­ré mají slou­žit k potě­še fanouš­ků obou jur­ských sérií.

Ta sku­teč­nost, že se ani z vel­ko­le­pé­ho setká­ní postav z Jurského svě­taa „herec­kých legend“ z Jurského par­ku nepo­da­ři­lo vymáčk­nout víc než tro­chu spo­leč­né­ho pobí­há­ní před úto­čí­cí­mi ješ­tě­ry a nut­nou dáv­ku nepří­liš nápa­di­té nos­tal­gie, je mož­ná dokon­ce hor­ší, než nesmy­sl­ná logi­ka pro­stu­pu­jí­cí od začát­ku do kon­ce děj fil­mu i cho­vá­ní řady postav. Po zku­še­nos­ti z pře­de­šlých dvou fil­mů by ostat­ně jen málo­kdo čekal, že plá­ny hlav­ní­ho padou­cha budou dávat smy­sl, nebo že tře­ba hrdi­no­vé nebu­dou ris­ko­vat vlast­ní živo­ty při záchra­ně une­se­né­ho dino­sau­ří­ho mlá­dě­te, jehož dino­sau­ří mat­ce slí­bi­li navrá­tit jej domů (ano, oprav­du). Na dru­hou stra­nu, nic tak oká­za­le dement­ní­ho jako v pří­pa­dě vyvr­cho­le­ní Jurského svě­ta: Zániku říše vás ve fil­mu Jurský svět: Nadvláda naštěs­tí neče­ká.

Celý film i s obě­ma záplet­ka­mi tak slou­ží pře­de­vším jako věšák na akč­ní scé­ny s dino­sau­ry, kte­ří nej­pr­ve pro­há­ně­jí hrdi­ny prcha­jí­cí na motor­kách po uli­cích pří­moř­ské­ho měs­ta (tak tro­chu ve sty­lu bon­do­vek, ale mno­hem méně obrat­ně), a nako­nec je po dlou­hou dobu a v mno­ha repe­ti­tiv­ních vari­a­cích na před­cho­zí fil­my ohro­žu­jí v džun­g­li své nové ital­ské rezer­va­ce. Nejrůznějších typů dino­sau­rů je naštěs­tí ve fil­mu plno. Každou chví­li se někde oká­za­le pro­chá­ze­jí kra­ji­nou, zpo­vzdá­lí číha­jí, úto­čí na lidi nebo se napa­da­jí mezi sebou, tak­že o zába­vu je více­mé­ně posta­rá­no, avšak něja­kých paměti­hod­ných scén, kte­ré by dis­po­no­va­ly tím správ­ným wow efek­tem nebo sku­teč­ně napí­na­vou atmo­sfé­rou, sní­mek přes­to nabí­zí poměr­ně málo.

Slibovaná vel­ko­le­pá teč­ka za novou jur­skou tri­lo­gií je tak dopro­vá­ze­na stej­ně jako v pří­pa­dě před­cho­zí­ho sním­ku hoř­kou pachu­tí, v tom­to pří­pa­dě způ­so­be­né nená­pa­di­tou režií a sla­bo­my­sl­ným scé­ná­řem (reži­sér a sce­náris­ta Colin Trevorow při­tom nato­čil a napsal i zda­ři­lý Jurský svět) a také mno­ha neu­stá­tý­mi momen­ty. K těm se bohu­žel řadí i finá­le posta­ve­né na mimo­řád­ně špat­ně budo­va­ném stře­tu iko­nic­ké­ho T-Rexe s novým „nej­vět­ším maso­žrav­cem“, kte­rý je až trestu­hod­ně nevý­raz­ný a pra­má­lo vyu­ži­tý.

Tak jako mno­ho jiných holly­wo­od­ských pro­duk­tů sou­čas­né doby se i sní­mek Jurský svět: Nadvláda může opřít hlav­ně o prvotříd­ní zpra­co­vá­ní digi­tál­ních tri­ků a o nos­tal­gic­ký efekt, zpří­tomně­ný pře­de­vším hoj­ně uží­va­ný­mi slav­ný­mi hudeb­ní­mi moti­vy od Johna Williamse a obsa­ze­ním sta­ré herec­ké gar­dy – Sam Neill a Laura Dern díky svým posta­vám zaná­še­jí do fil­mu ale­spoň vědec­ký zápal a poci­ty upřím­né­ho okouz­le­ní, Jeff Goldblum je zas sym­pa­tic­ky sebe­i­ro­nic­ký a nad věcí (bohu­žel jako jedi­ný v celém fil­mu). Výsledný dojem ze sním­ku se však bude lišit hlav­ně v závis­los­ti na tom, co od něj bude­te čekat. Jako dob­rá pop­cor­no­vá atrak­ce totiž Jurský svět: Nadvláda jakž­takž obsto­jí, jako dob­rý film ale už roz­hod­ně ne.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře