Kritiky.cz > Filmové recenze > Norské dřevo

Norské dřevo

NorskeDrevy

Nelze ten­to japon­ský pří­běh odvy­prá­vět od začát­ku,  nešli/y  bys­te na to.  A bylo by to na ško­du.

Je to kame­ra­man­ský film zasa­ze­ný do pří­ro­dy lesů,  luk a strá­ní,  a svě­ží trá­vy,  s prv­ním bílým sně­ho­vým popraš­kem,  a s tříš­ti­vý­mi vlna­mi,  kte­ré nará­že­jí na ská­lu.  Zde dá prů­chod Toru Watanabe svým citům napl­no.   Jeho křik se také tříští o ska­lis­ka,  a on se čis­tí od boles­ti, a jak sláb­ne pří­boj , sláb­ne i jeho bolest.  Bude trva­lá, ale bude sláb­nout.  Vietnamský reži­sér TRAN ANH  HUNG  (1962) usi­lo­val 4 roky v letech 2004-2008,  aby mu japon­ský oso­bi­tý lite­rát  HARUKI MURAKAMI dal autor­ská prá­va na NORVEI NO MORI ( Norské dře­vo) - Murakami chtěl dvě věci po něm: scé­nář a roz­po­čet. Hung žije ve Francii a mys­lí fran­couz­sky, tudíž scé­nář z fran­couz­šti­ny nechal pře­lo­žit do ang­lič­ti­ny a do japon­šti­ny. Pak spo­lé­hal na tým, se kte­rým pra­co­val v loka­li­tách japon­ských. NORSKÉ DŘEVO  své­ho auto­ra  nato­lik pro­sla­vil, že musel od svě­ta utí­kat do samo­ty. Málokomu se poda­ří , aby jeho román byl pře­lo­žen do 36 jazy­ků,  byly vydá­ny dese­ti­mi­li­o­no­vé nákla­dy jeho titu­lu. Čím to asi bude?  Jednak pat­ří ke gene­ra­ci, kte­rá umě­la zachy­tit slav­nou epo­chu let na roz­hra­ní šede­sá­tých až sedm­de­sá­tých.  Zrodila Beatles a také jed­na z jejich pís­ní dala  titul romá­nu i fil­mu.  I  když  se to ani nevy­svět­lu­je.  Toru má číst VELKÝ GATSBY,  ale ani jed­nou kame­ra nena­je­de na titul kníž­ky.  Poznáme to pod­le toho,  že v  uli­cích  Tokia ,  se mísí davy pro­tes­tu­jí­cích,  za novou refor­mu  a stře­ty s japon­skou poli­cií. Náš hrdi­na Toru, ale tyto akti­vi­ty stu­dent­ské míjí. Jeho vnitř­ní svět  pat­ří pří­te­li a  jeho kama­rád­ce  z dět­ství.  Murakami  uměl zachy­tit  svět stu­den­st­kých lásek,  ucho­pit  sex a jeho ote­vře­nost,  a  tu pak umoc­nil  Hung a kame­ra­man PIN BING LEE  . Autor roze­hrál pří­běh žen - stu­den­tek sotva osmác­ti­le­tých,  a ve třech polo­hách ,  nám v hlu­bo­kém niter­ném pono­ru zasa­dil slo­vo o sexu  do ote­vře­né kra­ji­ny,  jed­nou v jas­né svě­ží trá­vě,  podru­hé v bílé plo­še sně­ho­vé­ho popraš­ku,  a potře­tí v ska­lis­ku , o kte­ré se tříští pří­boj.  Jak nazna­ču­jí obra­zo­vé sek­ven­ce,  tak i prá­ce kame­ra­ma­na tomu pod­lé­ha­la.  Kamera buď  stou­pá ryt­mic­ky s kro­kem Toru,  kte­rý na výzvu dopi­sem běží za Naoko ,  do hor­ské tera­pe­u­tic­ké léčeb­ny.  Nebo nao­pak  kame­ra pano­ra­mu­je celou plo­chou po svě­ží zele­né trá­vě,  kde si Toru,  pro­mí­tá intim­ní vztah s Naoko,  kte­rá mu při­zná­vá,  že sotva ho vidě­la,  moh­la zvlhnout a při­jmout ho.  V této kra­ji­ně je i schop­na při­znat,  že se svým dět­ským pří­te­lem,  vyrůs­ta­li do jeho sed­mác­ti let.  Po intim­ních pro­hrách,  si Kiaki (zde si nejsem  jis­ta jeho křes­ním jmé­nem)  pus­tí na sebe v autě výfu­ko­vé ply­ny ,  utěs­ní okna auta,  a skon­čí svůj mla­dý život v sedm­nác­ti letech,  že se mu dva­krát nepo­da­řil koint.  Naomi,  moh­la mít v sobě záro­dek schi­zofre­nie,  kte­rý mohl být latent­ní,  a nemu­sel se pro­je­vit  u ní tak brzy.

Jako v dva­ce­ti letech, ale jenom z dia­lo­gů  v ote­vře­né kra­ji­ně sně­hu, lze dovo­dit,  že její návra­ty a tou­ha být stá­le mla­dá,  jenom osm­nác­ti­le­tá  a i když ji bude dva­cet, že se zase chce vrá­tit  do svých osm­nác­ti let, že chce zemřít mla­dá.  Zaváže Toru,  aby ji nikdy neo­pus­til,  aby na ni nikdy neza­po­mněl.   Skoro se jí to poda­ří,  aby dal­ší,  již tře­tí mla­dý život skon­čil pata­lo­gic­ky. S fil­mem by se dalo pra­co­vat jako s dobrou téma­tic­kou lát­kou na růz­né semi­ná­ře .  Toru,  má jed­nak pří­te­le, práv­ní­ka  ze stu­dií,  kte­rý přes svůj vztah s vel­mi nobles­ní dív­kou ,  je s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí prout­ní­kem,  kte­rý má na kon­tě již sve­de­ných 70 dívek.  Toru mu nikdy neod­mít­ne noč­ní pro­cház­ky  čtvr­tí Shindžuku,  kde se dají dív­ky lehce zís­kat na jed­nu noc.  Právník Nagasawa jde ale dál,  a vyža­du­je, aby si dív­ky , ješ­tě k ránu pro­ho­di­li.  I to Toru neod­mí­ne.  Ve tře­tí  polo­ze nám Murakami  fil­mař­sky  zpra­co­va­ný Hungem  roze­hrá­vá intim­ní sex mezi uči­tel­kou kla­ví­ru,  kte­rá dvo­ji­ci Naoko a Toru musí  pro­vá­zet jako dopro­vod  při jejich intim­ních výpo­vě­dích, a Toru.   Po smr­ti Naoko,  kte­rá nezvlád­la svět vnitřích hla­sů,  zapo­me­nu­tí na minu­lost a nedob­ro­vol­ný odchod pří­te­le z dět­ství, pak sama v kon­fron­ta­ci se svým dušev­ním svě­tem a svět­ským,  volí smrt  obě­še­ním.  Kamera nám dva­krát uka­zu­je  špič­ku nohy  ženy, jed­nou po milo­vá­ní,  jsou plné živo­ta  a jed­nou po smr­ti obě­še­ním,  jsou suché, sta­že­né. I tyto detai­ly tam hra­jí malou plí­ži­vou roli.  Bing Lee  je nám pod­sou­vá, ale my je necí­tí­me uvnitř v sále kina,  až nás film opus­tí,  tak jde­me sami kra­ji­nou,  míjí­me  okol­ní svět,  a tiše si vyba­vu­je­me klid­nou plo­chu kra­ji­ny , jar­ní, zim­ní,  a pod­zim­ní s pří­bo­jem,  a huko­tem moře.  Obrazové sek­ven­ce mlu­ví za svo­je auto­ry,  a neby­lo tře­ba nižád­ných slov. Pokud je Murakami pou­žil a Hung pře­vzal,  tak jsou  neo­by­čej­ně ote­vře­ná slo­va o sexu.   Neočekávali bychom je  v japon­ské etni­ce, kte­rá je spí­še intim­ní a uza­vře­ná okol­ní­mu svě­tu.  Zde nám ji Murakami - Hung dáva­jí napl­no vyznít.  Kamera měla neo­by­čej­ně krás­nou loka­li­tu ,  a necha­la pano­ra­mo­vat  a  těši­la  se z ní.  Pokud naje­la na detail,  tak do této  svě­ží pří­ro­dy,  nám zazní­va­jí slo­va dív­ky,  kte­rá po odml­ce 4 měsíč­ní  , je schop­na pro­mlu­vit, co pro ni zna­me­nal  sex s Toru.  Ale záro­veň ho zavá­že, se sli­bem, že musí  na mi mys­let.  Tady by moh­la být prv­ní začí­na­jí­cí  pato­lo­gie.  Toru to pod­stu­pu­je,  a pod­stu­pu­je i noč­ní výle­ty s práv­ní­kem, prout­ní­kem, a i když mu jeho nobles­ní pří­tel­ky­ně vytý­ká, že on se nemu­sí pod­bí­zet  do tako­vé­ho živo­ta, tak ani neví, že by to měl odmí­tat.  Třetí jeho kon­takt se sexem, je, kdy vyho­ví, aniž  by ženu milo­val.

Je to  poža­da­vek for­mou  pros­by,  když uči­tel­ka hud­by,  odchá­zí z tera­pe­u­tic­ké­ho  pra­co­viš­tě  z hor .  Po 7 letech,  a před jejím novým pra­cov­ním uplat­ně­ním,  žádá Toru,  aby se s ní pomi­lo­val.   Turu žas­ne,  zda­li to musí  být, ale také neod­mít­ne její­mu  zvlášt­ní­mu poža­dav­ku.   Oba dva ,  jako­by tím­to sexem,  vyzrá­li. Učitelka hud­by v ženu,  kte­rá při­zná­vá, že po sed­mi letech,  se vra­cí do nor­mál­ní­ho živo­ta.  A Toru  nám v závě­reč­ných titul­cích při­zná­vá, že jeho kon­takt s mrt­vý­mi,  se začal odda­lo­vat. Rozevírat,  aby se  mohl se vrá­tit k jiné ženě.  Studentce, Midori,  pro­to­že Reiko mu ote­vře­la oči, že za smr­tí Naoko Toru  nesto­jí.  Midori,  mu lid­ský­mi cito­vý­mi slo­vy říka­la,  že již toho hod­ně zku­si­la,   a pro­ži­la, a chce být  nyní šťast­na. Matka ji umře­la v dět­ství,  a o otci hovo­ří , že odjel za pří­te­lem do Uruguaye. V prav­dě,  ale leží v koma­tu v nemoc­ni­ci. I o něho při­chá­zí. Volá Toru,  že ji zemřel otec, ale nechce ho mít na pohřbu.   Schází se spo­lu, vymě­nu­jí si dia­lo­gy o  sexu,  a neu­va­žu­jí, že by spo­lu zača­li cho­dit.  Midori  je scho­na mu  říci,  že byla s pří­te­lem na cha­lu­pě a plá­no­va­li divo­ký  sex.   A mís­to uží­vá­ní  ji při­šla men­stru­a­ce a bylo po divo­kých orgi­ích.   Se smí­chem,  jen tak při popí­je­ní drin­ku.  Toru  ji vydě­še­ně naslou­chá ve veřej­ném baru,   a scho­vá­vá se za její­ma slo­va­ma.   Po prav­dě  nevím,  kolik má MURAKAMI let.   V Japonsku jsem  byla tři­krát.  Vybírala samu­raj­ské fil­my,  o poli­caj­tu,  co umí kara­te, o  šógu­nech, a vždy jsem  sly­še­la,  a i zaží­va­la cud­nost ve vzta­zích mezi dvo­ji­ce. Také Japonec vás neza­ve­de  do domác­nos­tí  a nemlu­ví o intim­ních  věcech. Proto MURAKAMI musel půso­bit jako smršť,   když vyšel román NORSKE DŘEVO. Nejenom tím samým fak­tem, že je  Japonec,  ale tou odva­hou dia­lo­gů vel­mi ote­vře­ných s jakou pra­cu­je a hovo­ří o sexu.  Pravda  je ta, že  půso­bí  jinak  čet­ba tako­vých tex­tů  a  jiná je cit­li­vost kame­ry,  kte­rá sní­má sex  stu­dent­ské­ho zrá­ní .   Jednak je pří­běh posa­ze­ný do  let šede­sá­tých  až sedm­de­sá­tých.  Kdy se mla­dí schá­ze­li , hrá­li na fan­ty, čet­li západ­ní  lite­ra­tu­ru, zpí­va­li ang­lic­ké a ame­ric­ké son­gy  a pís­ně o lás­ce.  Oblíbenost romá­nu  VELKY GATSBY  pak dává nahléd­nout do svě­ta,  vytr­va­lé­ho, trpě­li­vé­ho,   cíle­vě­do­mé­ho,  jak dojít k cíli,  a zís­kat reno­mé  ve vel­ké spo­leč­nos­ti  význam­ných lidí.  Ale svět, kte­rý je nám před­sta­vo­ván,  je svět  zmí­ta­jí­cích se mla­dých lidí v citech,  kte­ré zra­jí,  neje­nom věkem,  ale stře­tem se smr­tí,  kdy dozrá­va­jí v muže. Napočítala jsem,  že film NORSKE DŘEVO má 133 minut.  Tedy 2 hodi­ny 13 minut. Dá se říci,  že to sko­ro ani  neby­lo  cítit. Dívák se nenu­dí.  V  závě­ru fil­mu nako­nec i Toru  ví,  že když zavo­lá Midori,  že je jí i scho­pen  říci,  že  s ní chce začít  žít nový vztah a všech­no od začát­ku.

A nyní mohu říci i  začá­tek fil­mu, kdy vidí­me Kiakiho,  jak si ute­sńu­je oke­ni­ce v autě,  a pouš­tí si výfu­ko­vé ply­ny,  a ule­há na zad­ní seda­dlo auta... Když mě to říka­li v Japonsku v osm­de­sá­tých letech, nevě­ři­la jsem  tomu ani. Přesto je to prav­da. V  Japonsku je nej­ví­ce  sebe­vražd na  svě­tě.   Je to pře­tech­ni­zo­va­ná země,  s hero­is­mem,  a také s fak­tem, že neú­spě­chy řeší rych­le  sebe­vraž­da­mi. V tu dobu, teh­dy,  jsem  ješ­tě nezna­la počí­ta­če,  ani jejich nega­tiv­ní cito­vý vztah, a dopad na mla­dou gene­ra­ci. Rodiče dětí,  si mě stě­žo­va­li, že se dospí­va­jí­cí  pře­sta­li s nimi radit,  vypo­ví­dat svo­je trau­ma­ta,  a hro­mad­ně se svo­lá­va­jí  a pácha­jí sebe­vraž­dy v autě,  mnoh­dy po čty­rech. Nebo for­mou kami­kad­ze , a nej­vi­ce sebe­vražd  je na neo­pě­to­va­ný vztah, neú­spěch v sexu atd. Tady hrdi­na dva­krát selže v sexu  a pus­tí  si výfu­ko­vé ply­ny...  Proto jsem  záži­tek z toho­to fil­mu odvy­prá­vě­la  obrá­ce­nou pyra­mi­dou.  Pokud s tím­to postu­pem nesou­hla­sí­te,  je to na vás. Já vybí­ra­la japon­ské fil­my,  a mám na ně utří­be­ný vkus,  mám ráda jejich cit­li­vý pří­stup  a jem­ný vkus a empa­tii k dru­hé­mu člo­vě­ku.  S kte­rým jed­nám, mám kus spo­leč­né ces­ty ujít,  a v intim­ních vzta­zích  Japonci se doslo­va pro­ple­tou neje­nom těly ale i duší.  A to chtěl  vypsat  slov­ně Haruki Murakami a fil­mař­sky zob­ra­zit  Tran Anh Hung.  Pražská pre­mi­é­ra se otví­rá na 10.2. 2010  v kině Lucerna.  Myslím, že to bude oblí­be­ný stu­dent­ský film.  Pro  naši gene­ra­ci to bylo kdy­si  Mlčení od Ingmara Bergmana,  a pro vaši gena­ra­ci to bude Norské dře­vo.  Přeji vám pří­jem­ný záži­tek.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Harry Potter a Ohnivý pohár - Harry Potter and the Goblet of Fire15. dubna 2006 Harry Potter a Ohnivý pohár - Harry Potter and the Goblet of Fire Ještě teď se stydím, když si uvědomím, co jsem si myslel, poté co jsem se dozvěděl, že v kinech se objevuje první dobrodružství Harryho Pottera a jeho přátel. Ohrnoval jsem nos nad těmi, […]
  • Westworld - S02E05: Akane No Mai - 80 %21. května 2018 Westworld - S02E05: Akane No Mai - 80 % Co nám přineslo prvních pět epizod? Hodně novinek, hodně herců a taky hodně toho, co vlastně čekáme od seriálového hitu. Poslední díl první poloviny nás znova přenesl do příběhu dvou […]
  • Harry Potter a Ohnivý pohár - Je mu čtrnáct a umí čarovat lépe než politici v české poslanecké sněmovně.28. prosince 2018 Harry Potter a Ohnivý pohár - Je mu čtrnáct a umí čarovat lépe než politici v české poslanecké sněmovně. Toto letí… jako by to bylo včera, co se do kin prodral první díl Harryho Pottera a co jsme se mohli stát svědky nelítostných rozepří mezi fanoušky Pána prstenů a čtenářů knih J. K. […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Living Is Easy with Eyes Closed (Vivir es fácil con los ojos cerrados) 201322. listopadu 2015 Living Is Easy with Eyes Closed (Vivir es fácil con los ojos cerrados) 2013 Se zavřenými kukadly se někdy skutečně žije lépe, ale o tom tento španělský snímek režiséra Trueba není. Modří možná už tuší, že se jedná o narážku na text populární písně Beatles […]
  • Aladin (Aladdin) – Recenze – 60%23. května 2019 Aladin (Aladdin) – Recenze – 60% Neuběhly ani dva měsíce od premiéry filmu Dumbo a do kin přichází další Disneyho hraná předělávka jiné z jeho animovaných klasik – tentokrát přišel na řadu Aladinz roku 1992. Příběh o […]
  • Aladin (Aladdin) – Recenze – 60%23. května 2019 Aladin (Aladdin) – Recenze – 60% Neuběhly ani dva měsíce od premiéry filmu Dumbo a do kin přichází další Disneyho hraná předělávka jiné z jeho animovaných klasik – tentokrát přišel na řadu Aladinz roku 1992. […]
  • Agent 007 James Bond : Dnes neumírej5. ledna 2003 Agent 007 James Bond : Dnes neumírej A je to tady, všichni bondofilové můžete vyrazit do kina na další dobrodružství svého miláčka. A všichni nebondofilové vyrazte taky, protože Halle Berry je ďábelsky svůdná. Přiznám barvu […]
  • Noční hlídka aneb paňemaješ pa Rusky ?14. září 2005 Noční hlídka aneb paňemaješ pa Rusky ? Jako vždy shlédnete tradiční kupu reklam, nových trailerů na žhavé filmové novinky a tradiční upoutávku společnosti FOX 20century. Poté se rozběhne samotný na výsost očekávaný film. Dvě […]
  • Rafťáci3. května 2006 Rafťáci Rafťáci. Achjo.jak se dá na tohle napsat nezaujatě recenze? tenhle film má dvě skupiny diváků, jedni, kteří budou film opěvovat a vynášet ho jako jednu z nejlepších českých cool […]