Non-Stop [80%]

Letecký mar­šál Bill Marks (Liam Neeson) není zrov­na tím typem člo­vě­ka, kte­rý si uží­vá živo­ta. Do jeho poli­cej­ní kari­é­ry zasáh­la rako­vi­na jeho dcer­ky a roz­vod s man­žel­kou, kte­rý vyvr­cho­lil v alko­ho­lis­mus a pro­puš­tě­ní ze služ­by. V sou­čas­né době se živí jako pra­cov­ník národ­ní bez­peč­nos­ti na palubě mezi­ná­rod­ních letů. Právě při jed­nom z nich, kte­rý smě­řu­je z Ameriky do Londýna, se mu na zabez­pe­če­nou lin­ku ozve nezná­mý vola­jí­cí, kte­rý žádá 150 mili­o­nů, jinak kaž­dých dva­cet minut na palubě leta­dla někdo zemře. Z počát­ku pla­ná hroz­ba se stá­vá noč­ní můrou všech ces­tu­jí­cích v momen­tě, kdy po dva­ce­ti minu­tách oprav­du umí­rá jeden z ces­tu­jí­cích a sám Marks na tom má vinu. Jenže odpo­čet pokra­ču­je a dal­ších dva­cet minut prá­vě začí­ná...

Musím se neskry­tě při­znat, že Non-Stop mi udě­lal radost. Jako téměř kaž­dý, jsem čekal loni při ozná­me­ní sním­ku jen dal­ší béč­ko­vou výpra­vu Liama Neesona do oblas­tí, kde se cha­risma a pra­xí ověn­če­né pěs­ti mísí do jed­no­ho divác­ky pří­vě­ti­vé­ho koktej­lu, kte­rý pří­bě­ho­vě nebu­de stát za moc ale hlav­ní hrdi­na to stej­ně nějak udr­ží a sko­pe dosta­teč­né množ­ství zápo­rá­ků do kulič­ky, že to niko­mu moc vlast­ně vadit nebu­de. A prá­vě tady jsem se mýlil. Non-Stop je totiž i přes béč­ko­vé zákla­dy prvotříd­ní atmos­fe­ric­ký adre­na­li­no­vý thriller, kte­rý vás nene­chá se zasta­vit ani na moment.

Prim tu hra­je pod­ma­ni­vá a prvotříd­ně pro­pra­co­va­ná tís­ni­vá atmo­sfé­ra letec­ké­ho spo­je z Ameriky do Velké Británie, kte­rá i přes leh­kou nai­vi­tu a men­ší neli­o­gič­nos­ti fun­gu­je bez­chyb­ně. Její dopad na divá­ka pak dokres­lu­je solid­ní vizu­ál­ní strán­ka a pře­de­vším doce­la eko­no­mic­ký ale o to více půso­bi­vý soun­d­track Johna Ottmana, kte­rý půso­bí jen ve chví­lích kdy je to potře­ba a není tím kla­sic­ky dlou­ho­tr­va­jí­cím hudeb­ním dopro­vo­dem kte­rý musí někdy nést hlu­chá mís­ta fil­mu. Tady zkrát­ka nemá­te na podob­né smýš­le­ní čas. Někdo na palubě je totiž vrah a film si s vámi hra­je tak, že jste ve výsled­ku podob­ně zma­te­ni, jako hlav­ní hrdi­na. A to je doce­la pří­jem­ná změ­na po všech těch před­ví­da­tel­ných thrille­rech posled­ních let.

I když totiž téma uneseného/zamobovaného/kdoví-jak-ohroženého letec­ké­ho spo­je je a pře­de­vším bylo už něko­li­krát pro­bí­ra­né ve fil­mo­vém pro­sto­ru, i tak půso­bí Non-Stop pře­kva­pi­vě sve­že a zábav­ně. Několik zná­mých a pově­do­mých tvá­ří navíc při­dá­vá jen na divác­ké nejis­to­tě, kdo je vlast­ně ten tero­ris­ta vyro­žu­jí­cí hlav­ní­mu hrdi­no­vi. Netvrdím, že tahle hra koč­ky s myší sed­ne všem divá­kům, nicmé­ně pokud máte rádi atmos­fe­rou hus­té thrille­ry, je více než mož­né, že bude­te výsled­kem pře­kva­pe­ni.

Jaume Collet-Serra, kte­rý po Neznámémdostal na letec­ký thriller 50 mili­o­nů, si zkrát­ka s roz­poč­tem vyhrál doce­la do sytos­ti. V kinech ode dneška star­tu­je jed­nen vel­mi solid­ní adre­na­li­no­vý thri­ler, kte­rý nejen že doká­že divá­ka držet na hra­ně sedač­ky vel­kou část času strá­ve­né­ho v kině, při­ha­zu­je ješ­tě něko­lik fajn nápa­dů a solid­ní obsa­ze­ní, kte­ré­mu napros­to po prá­vu opět vlád­ne Liam Neeson. Taková atmos­fe­ric­ká pec­ka tu už něja­kou dobu neby­la a díky not­né inspi­ra­ci v kla­si­kách žán­ru, nepů­so­bí nijak nuce­ně. Možná prá­vě díky tomu si nevy­dech­ne­te do kon­ce titul­ků.