Kritiky.cz > Články > Nespoutaný Django - O FILMU

Nespoutaný Django - O FILMU

DjangoJPG
DjangoJPG
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Cesta Nespoutaného Djanga na fil­mo­vá plát­na zača­la už před více než dese­ti lety, když sce­náris­tu a reži­sé­ra Quentina Tarantina popr­vé napa­dl hlav­ní hrdi­na toho­to sním­ku, Django. „Původním nápa­dem byla posta­va otro­ka, kte­rý se sta­ne lov­cem lidí a poté se pus­tí do boje s dozor­ci na plan­tá­žích,“ vzpo­mí­ná Tarantino. „Začal jsem psát a Django se mi zhmot­nil pod ruka­ma. Na začát­ku to byl pros­tý oby­čej­ný otrok. Ale jak jsem pokra­čo­val ve psa­ní, odha­lo­val se mi stá­le důklad­ně­ji.“

Ačkoliv se Nespoutaný Django ode­hrá­vá na Jihu, zjis­til Tarantino, že by jeho pří­bě­hu nej­lé­pe vyho­vo­va­la podo­ba wes­ter­nu. „Vždycky jsem chtěl nato­čit wes­tern. Mám rád nej­růz­něj­ší wes­ter­ny, ale nej­ra­dě­ji jsem vždyc­ky měl spaghet­ti wes­ter­ny. Říkal jsem si, že pokud něja­ký nato­čím, bude se ode­hrá­vat ve svě­tě Sergia Corbucciho,“ říká Tarantino.

Pro Tarantina wes­ter­ny před­sta­vu­jí pozo­ru­hod­ná díla o dob­ru a zlu. Zjistil, že struk­tu­ra a záběr toho žán­ru ide­ál­ně vyho­vu­jí pří­bě­hu o sna­ze jed­no­ho muže dostat se na plan­táž, aby tam zachrá­nil svou ženu. „Může to být děsi­věj­ší než ve sku­teč­nos­ti. Může to být surre­ál­něj­ší. Může to více pobu­řo­vat,“ vysvět­lu­je Tarantino. „Nelze si před­sta­vit bolest a utr­pe­ní, kte­ré v téhle zemi lidé pro­ží­va­li, což je pro poje­tí spaghet­ti wes­ter­nu ide­ál­ní. Realitu je v pří­pa­dě toho­to pří­bě­hu potře­ba načrt­nout na tak vel­ké plát­no, jaké máte k dis­po­zi­ci.“

Producent Reginald Hudlin sou­hla­sí, že vol­ba toho­to žán­ru byla neče­ka­ná, ale odpo­ví­da­jí­cí. „Nejednoznačné morál­ní vyzně­ní, tem­ná zákou­tí, morál­ní kom­plex­nost fil­mu Pro hrst dola­rů a Corbucciho fil­mů, to vše mělo na Quentinův vypra­věč­ský styl vel­ký vliv. Quentinova odda­nost žán­ru měla za násle­dek nápad spo­je­ní fil­mu o otro­cích se spaghet­ti wes­ter­nem, což má za násle­dek vznik fil­mu, jaký jsme dosud nevi­dě­li.“

Krátce po pre­mi­é­ře Hanebných pan­char­tů se Tarantino pus­til do usi­lov­né prá­ce na scé­ná­ři Nespoutaného Djanga. Christoph Waltz, kte­rý za Pancharty zís­kal Oscara, byl vět­ší čás­ti tvůr­čí­ho pro­ce­su pří­to­men. „Četl jsem scé­nář prů­běž­ně, jak vzni­kal,“ vzpo­mí­ná Waltz, kte­rý před­sta­vu­je dok­to­ra Kinga Schultze. „Víceméně se pře­de mnou rodil. Šel jsem ke Quentinovi domů a on mě posa­dil ke sto­lu a poklá­dal pře­de mne jed­nu strán­ku za dru­hou a sle­do­val moje reak­ce během čte­ní. Byl to úžas­ný ritu­ál. Udělalo na mě vel­ký dojem, že mi dovo­lil podí­let se neje­nom na zro­du své­ho scé­ná­ře, ale dokon­ce na jeho vymýš­le­ní.“

Jako věr­ný fanou­šek spaghet­ti wes­ter­nů byl Waltz z pro­po­je­ní scé­ná­ře s tím­to žánrem nad­še­ný. „Zlatým věkem spaghet­ti wes­ter­nů byla doba, kdy jsem se jako kluk začal o fil­my zají­mat, konec šede­sá­tých let a pak začá­tek sedm­de­sá­tých a poz­děj­ší roky.“

Jméno „Django“ je fanouškům spaghet­ti wes­ter­nů pově­do­mé: popr­vé si tuto posta­vu zahrál Franco Nero v roce 1966 ve fil­mu Django. Nero se k tvůr­čí­mu týmu Nespoutaného Djanga při­po­jil a zahrál si v něm drob­né cameo. „Pro nás v Rakousku bylo jmé­no Django legen­dou,“ popi­su­je Waltz. „Ne nut­ně Franco Nero, ale sku­teč­ně Django. V kaž­dém spaghet­ti wes­ter­nu, kte­rý měl pre­mi­é­ru, dokon­ce i v těch obskur­něj­ších, se v němec­kých titul­cích obje­vi­lo jmé­no Django, i když ve fil­mu ve sku­teč­nos­ti žád­ný Django nebyl. Prostě tam to jmé­no dali, pro­to­že se jed­na­lo o jmé­no, kte­ré bylo pro nás syno­ny­mem celé­ho toho­to žán­ru. Pokud se ve fil­mu obje­vil Django, vědě­li jste, že se jed­ná o spaghet­ti wes­tern.“

Užívám si mož­nos­ti vyu­žít jmé­na Django se vším, co zna­me­ná pro spaghet­ti wes­ter­ny,“ svě­řu­je se Tarantino. „Současně tu exis­tu­je čty­ři­ce­ti­díl­ná série s Djangem nijak nesou­vi­se­jí­cích špat­ných pokra­čo­vá­ní, kte­rá má v ději­nách spaghet­ti wes­ter­nů své spe­ci­fic­ké mís­to. Jsem hrdý na to, že jsme moh­li nato­čit dal­ší s Djangem nijak nesou­vi­se­jí­cí špat­né pokra­čo­vá­ní.“

Skutečnost je oprav­du tako­vá, že film Django byl tak popu­lár­ní, že si jeho název dal­ší fil­my půj­čo­va­ly jako mar­ke­tingo­vou pomůc­ku. Nápaditější názvy fil­mů zahr­nu­jí tře­ba Django, zabi­ják, Django msti­tel, Viva! Django či Djangova bala­da.

Tarantino svůj scé­nář dokon­čil 26. dub­na 2011 a začal ho šířit mezi svý­mi přá­te­li a kole­gy. Jak se blí­žil „den vydá­ní“, zača­li se pro­du­cen­ti při­pra­vo­vat na natá­če­ní. „Jakmile zaslech­ne­te, že se z Quentinova domu ozý­vá zvuk psa­cí­ho stro­je, máte pár měsí­ců času a může­te začít svo­lá­vat všech­ny hlav­ní hrá­če. Zavoláte vedou­cí­mu kaska­dé­rů Jeffovi Dashnawovi, zvu­ka­ři Markovi Ulanovi a kosty­mé­r­ce Hebě Thorisdottir. Všechny je obvo­lá­te a řek­ne­te jim, že se to blí­ží. Snažíte se, aby měli všich­ni čas, pro­to­že jsme rodi­na, nato­či­li jsme spo­lu spous­tu fil­mů a baví nás vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce,“ říká pro­du­cent­ka Pilar Savone.

Reakce na scé­nář byly ohro­mu­jí­cí. Například Hudlin obdi­vo­val oje­di­ně­lé a upřím­né poje­tí otro­kář­ské spo­leč­nos­ti v letech před občan­skou vál­kou. „Musíme pama­to­vat nejen na to nej­lep­ší, čeho jsme schop­ni, ale také na to nej­hor­ší,“ míní Hudlin. „A to nej­lep­ší nebu­de­me schop­ni doce­nit, pokud neu­vi­dí­me a nebu­de­me osla­vo­vat hrdin­ství těch, kte­ří spat­ři­li zlo a doká­za­li se mu posta­vit. Ačkoliv se jed­ná o fik­tiv­ní posta­vy, před­sta­vu­jí stov­ky, ne-li více, sku­teč­ných mužů a žen. Černých, bílých, kte­ří se zlu posta­vi­li a řek­li „už dost“.“

            Když byl hoto­vý scé­nář, pus­til se Tarantino do hle­dá­ní těch pra­vých her­ců. Jamie Foxx, drži­tel Oscara za sní­mek Ray, zís­kal roli Djanga. „Sešli jsme se a byl pros­tě neu­vě­ři­tel­ný,“ vzpo­mí­ná Tarantino. „Chápal pří­běh, jeho kon­text i his­to­ric­ký význam celé­ho fil­mu. Chápal ho sto­pro­cent­ně. Je to skvě­lý herec a pro tuhle posta­vu se doko­na­le hodí, ale má v sobě něco z kov­bo­jů. Když jsem se s ním sešel, před­sta­vo­val jsem si, že kdy­by v šede­sá­tých letech obsa­zo­va­li do tele­viz­ních wes­ter­no­vých seri­á­lů v hlav­ních rolích čer­no­chy, byl by mezi nimi. Vypadá na koni i v kos­tý­mu kov­bo­je výteč­ně.“

Foxxe oslo­vil scé­nář svým upřím­ným poje­tím nemi­lo­srd­nos­ti otroc­tví. „Byl to ten nej­ú­žas­něj­ší scé­nář, jaký jsem v živo­tě četl,“ říká Foxx. „Přemítal jsem, kdo má dneska odva­hu a zna­los­ti na to, aby tako­vé téma pojal takhle věro­hod­ně. Připadalo mi, že jeho styl vyprá­vě­ní – tak prav­di­vý a upřím­ný – vám vyrve duši z těla. Právě tím to celé bylo tak zají­ma­vé.“

Foxx podo­tý­ká, že vzá­jem­ná odda­nost Djanga a Broomhildy nabí­zí divá­kům osob­ní a intim­ní pohled na obě posta­vy. „Tehdy bylo man­žel­ství zapo­vě­ze­né. Mohli vás za to zabít. Manželství bylo teh­dy nuce­né – kopu­la­ce byla nuce­ná – aby se nej­sil­něj­ší muž spo­jil s nej­sil­něj­ší ženou a měli sil­né potom­ky. Nikdo nechtěl, aby se čer­no­ši ženi­li a vdá­va­li. Takže to, že Django byl žena­tý, pro mne bylo veli­ce důle­ži­té. Jde o milost­ný pří­běh. A prá­vě to ho pohá­ní. Nesnaží se zru­šit otroc­tví. Nesnaží se o nic jiné­ho než nalézt svou vyvo­le­nou – což je něco jako hle­dat jehlu ve svě­tě plném sto­hů slá­my. Byla to nebez­peč­ná doba a občas máme pocit, že nás drží v zaje­tí i bez oko­vů, takří­ka­jíc.“

Kerry Washington, kte­rá se uja­la role Broomhildy, také vychá­zí z pou­ta mezi Broomhildou a Djangem. „Ze vše­ho nej­ví­ce mě na tom­to fil­mu láka­la myš­len­ka, že v době, kdy vět­ši­na svě­ta pova­žo­va­la za správ­nou domněn­ku, že lidé afric­ké­ho půvo­du nejsou lid­mi, se může ode­hrá­vat milost­ný pří­běh mezi dvě­ma oso­ba­mi, kte­ré se bez­mezně milu­jí v době, kdy jim to neby­lo dovo­le­no, pro­to­že neby­li pova­žo­vá­ni za lid­ské bytos­ti. Byli pova­žo­vá­ni za maje­tek. Tihle dva díky síle své lás­ky obje­ví způ­sob, jak být spo­lu a jak svůj man­žel­ský sva­zek napl­nit i v tako­vé situ­a­ci. Je to zkrát­ka veli­ce inten­ziv­ní pří­běh.“

Washington si také povšimla spo­je­ní mezi Nespoutaným Djangem a zbyt­kem Tarantinova díla. „Nebojí se násil­nos­tí, tem­no­ty ani tem­ných zákou­tí lid­ské duše,“ míní. „Myslím, že k vylí­če­ní pří­bě­hu z toho­to obdo­bí něko­ho tako­vé­ho potře­bu­je­te. Protože je to v zása­dě milost­ný pří­běh, potře­bu­je­te také něko­ho, kdo věří v dob­ro lidí a v lás­ku a krá­su i tvá­ří v tvář tomu vše­mu zlu a tem­no­tě a cham­ti­vos­ti. Myslím, že je úžas­né, že doká­že pojmout obě tyto polo­hy.“

            „Láska, záchra­na, pro­mě­na: to je cílem. To je pouť, kte­rou Quentin pro JamiehoKerry v tom­to fil­mu napsal,“ sou­hla­sí pro­du­cent­ka Stacey Sher.

Samuel L. Jackson, kte­rý hrál v Tarantinových fil­mech Pulp FictionJackie Brownová, vysvět­lu­je, že se o Nespoutaného Djanga zají­mal ze dvou důvo­dů. „Jde o část našich dějin, kte­rá bývá obvykle zleh­čo­vá­na nebo při­bar­vo­vá­na, což tenhle film nedě­lá,“ říká Jackson. „Vždycky je skvě­lé najít v Quentinových pří­bě­zích posta­vu, kte­rá mě doká­že pohl­tit,“ dodá­vá.

Natáčení zača­la 28. lis­to­pa­du 2011 na mís­tech, zná­mých fanouškům wes­ter­nu: na ran­či Melody v Santa Claritě v Kalifornii. Kdysi pat­řil Geneovi Autrymu a obje­vil se v bez­počtu wes­ter­nů, mimo jiné napří­klad ve fil­mech Přepadení, V pra­vé poled­ne nebo Gunsmoke.

Foxx a Waltz tré­no­va­li čty­ři měsí­ce před zahá­je­ním natá­če­ní s vedou­cím kaska­dé­rů Jeffem Dashnawem a cho­va­te­lem koní Rustym Hendricksonem, aby se na natá­če­ní při­pra­vi­li. „Docela si to uží­vám,“ říká Waltz o svém vzta­hu ke své­mu fil­mo­vé­mu koni. „Vysvětlili mi věci, kte­ré pře­sa­hu­jí rámec pou­hé­ho jež­dě­ní. Opravdu se mi moc líbí sku­teč­nost, že když udě­lám, co je tře­ba, kůň to pocho­pí. A pokud mě kůň nechá­pe, je veli­ce prav­dě­po­dob­né, že jsem mu to zkrát­ka nesdě­lil dosta­teč­ně sro­zu­mi­tel­ně.“

Srozumitelná komu­ni­ka­ce a týd­ny pří­prav byly tře­ba po pře­su­nu natá­če­ní na Big Sky Ranch v Simi Valley v Kalifornii, kde se natá­če­la sek­ven­ce, v níž Spencer Barnett dává dohro­ma­dy lidi za úče­lem vylou­pe­ní Schultzova vozu. Vzhledem k doved­nos­tem, kte­ré byly pro tako­vou nároč­nou sek­ven­ci tře­ba, si Dashnaw povo­lal ty nej­zdat­něj­ší jezd­ce, jaké sehnal, což mělo za násle­dek vytvo­ře­ní sku­pi­ny těch nej­na­da­něj­ších sou­čas­ných fil­mo­vých kaska­dé­rů, pokrý­va­jí­cí něko­lik gene­ra­cí. „Jejich nača­so­vá­ní bylo bez­chyb­né,“ vzpo­mí­ná Dashnaw. „Měli jsme tu deva­te­nác­ti­le­té mla­dí­ky i pět­a­pa­de­sá­ti­le­té vete­rá­ny. Prostě se to tak nějak zprů­mě­ro­va­lo. Bylo to veli­ce uspo­ko­ji­vé, pro­to­že se jed­na­lo o tři gene­ra­ce kaska­dé­rů, od vnu­ků přes syny až po otce, všich­ni tu byli pří­tomni.“

Myslím, že jsme v té scé­ně v jed­nu chví­li měli asi pět­a­tři­cet koní,“ sou­dí Hendrickson. „A pak jsme udr­žo­va­li stá­lé jádro asi dva­ce­ti koní, kte­ré se ve fil­mu obje­vu­jí náhod­ně v růz­ných kom­bi­na­cích. Na někte­ré koně při­pad­nou i tři růz­ní her­ci.“

Po natá­če­ní v Melody Ranch a Big Sky se štáb pře­su­nul asi o 350 kilo­me­t­rů na sever do Lone Pine neda­le­ko Údolí smr­ti. První setká­ní Djanga se Schultzem se natá­če­lo v ponurých lesích Independence, sever­ně od Lone Pine.

James RussoJames Remar, kte­ří se obje­vi­li ve fil­mu Cotton Club z roku 1983, si vychut­na­li krát­ké zno­vushle­dá­ní při natá­če­ní úvod­ní scé­ny Nespoutaného Djanga. „Byla to zába­va. Skvěle jsme si to uži­li. Teplota v Lone Pine byla hlu­bo­ko pod nulou. Byli jsme ve výš­ce něco kolem tří tisíc met­rů. Vítr kolem nás kví­lel. Jednalo se o dlou­hé noč­ní natá­če­ní a já měl tu čest trá­vit ho poté, co mě zastře­lí, leže­ním na pro­mrz­lé zemi,“ vzpo­mí­ná Remar.

V Lone Pine bylo dost chlad­no na to, aby Tarantino docí­lil atmo­sfé­ry, kte­rou poža­do­val. „Bylo to pro Quentina veli­ce důle­ži­té, pro­to­že věří v kouz­lo efek­tů, vytvo­ře­ných bez pomo­ci počí­ta­čů. A v dopad toho­to kouz­la na divá­ka. Takže jsme se vyda­li na mís­to, kde jsme natá­če­li úvod­ní scé­ny fil­mu, a měli jsme tam asi­s­ten­ta pro­duk­ce, kte­rý kon­t­ro­lo­val, zda vám jde pára od úst, zda je dosta­teč­ně chlad­no a vlh­ko na to, aby byl vidět váš dech,“ vzpo­mí­ná Stacey Sher.

Poté se ale všich­ni vyda­li do Wyomingu,“ pozna­me­ná­vá Remar. „Slyšel jsem, že tam­ní zima se s Lone Pine vůbec neda­la srov­ná­vat.“

Vzhledem k absen­ci sně­hu v Kalifornii se štáb rych­le pře­su­nul do Jacksonu ve Wyomingu, kde se natá­če­ly zim­ní scé­ny fil­mu. Výtvarník Michael Riva vysvět­lo­val, proč byla absen­ce sně­hu nako­nec pří­nos­ná: „Museli jsme veš­ke­ré kuli­sy roz­mon­to­vat, nalo­žit na náklad­ní auta a odvézt je do Wyomingu. A bylo to úžas­né. Našli jsme tam spous­ty loka­cí, kte­ré byly ohro­mu­jí­cí, mlž­né řeky, kop­ce se spousta­mi sně­hu a rezer­va­ce s losy. Celý film zís­kal mno­hem ote­vře­něj­ší atmo­sfé­ru a začal půso­bit oprav­du vel­ko­le­pě.“

Leonardo DiCaprio, Samuel L. Jackson, Don Johnson, Walt Goggins, Dana Gourrier, Nichole GaliciaLaura Cayouette se ke štá­bu Nespoutaného Djanga při­po­ji­li teh­dy, když se natá­če­ní pře­su­nu­lo do tep­lej­ších kon­čin, tedy kon­krét­ně do New Orleans v Louisianě.

Waltz si dobu strá­ve­nou v New Orleans uží­val. „Pocházím z hor. Bažiny a sub­tro­pic­ké oblas­ti jsou fas­ci­nu­jí­cí, nejen co se týče kra­ji­ny a rost­lin, ale také zví­řat, kte­ré tam žijí, jako jsou žel­vy, ali­gá­to­ři nebo hadi.“

Plantáž Evergreen, his­to­ric­ká loka­ce zhru­ba hodi­nu ces­ty z měs­ta, poslou­ži­la ve fil­mu jako síd­lo rodi­ny Bennettů, zastou­pe­né Donem Johnsonem.

Asi si umí­te před­sta­vit, že to byl pozo­ru­hod­ný záži­tek – Django ve svém oble­ku a dok­tor Schultz na voze s obrov­ským zubem se zla­tou plom­bou, kte­rý se kýve sem a tam. Prostě ospa­lá plan­táž v Tennessee,“ popi­su­je Johnson scé­ny, natá­če­né v Evergreen.

Johnson byl pro herec­ký tým víta­ným pří­růst­kem. Foxx, kte­rý ztvár­nil roli Tubbse ve fil­mu Michaela Manna Miami Vice, si uží­val mož­nos­ti spo­lu­pra­co­vat s her­cem, kte­rý původ­ně ztvár­nil roli Crocketa. „Bylo to jako zahléd­nout něco magic­ké­ho, napří­klad jed­no­rož­ce. Stojí před vámi Don Johnson,“ hlou­bá Foxx. „Byl skvě­lou vol­bou. Odvedl úžas­nou prá­ci, žád­ná z našich postav není v mno­ha ohle­dech kdo­ví­jak sym­pa­tic­ká, pro­to­že tako­vé být nema­jí.“

            „Don je Jižan a to bylo pro Quentina oprav­du důle­ži­té,“ říká Sher. „Znají se celé roky. Bylo to skvě­lé, pro­to­že jsme ho měli k dis­po­zi­ci v něko­li­ka dlou­hých ter­mí­nech. Odjel a zase se vrá­til. Vždycky jsme byli nad­še­ni, když se k nám vrá­til.“

S Johnsonovým bílým oble­kem ostře kon­tras­tu­je jed­na z odváž­něj­ších kosty­mér­ských voleb v tom­to fil­mu – Djangův mod­rý kos­tým. „Jamie byl z toho mod­ré­ho oble­ku nad­še­ný,“ říká kosty­mér­ka Sharen Davis. Na prv­ní zkouš­ce jsme se sna­ži­li pra­co­vat na jeho prv­ním kos­tý­mu – na kos­tý­mu hrdi­ny, ale on se zají­mal jen o ten mod­rý. Byl ve své roli. Přemýšlel jako Django a byl u vytr­že­ní z toho, že popr­vé v živo­tě dosta­ne nové šaty. Vážně, sko­ro ho nechtěl svlék­nout. Prostě ho zbož­ňo­val.“

Ubytovny otro­ků, kte­ré jsou v Nespoutaném Djangovi k vidě­ní, byly také sou­čás­tí Evergreenu. „Tahle mís­ta nelze navští­vit, aniž bys­te tam neu­ro­ni­li slzu a něco nevní­ma­li,“ říká Foxx o natá­če­ní na plan­tá­ži. „Vzal jsem tam své dce­ry, kte­rým je osm­náct a tři a půl, a nechal jsem je, ať si to tam pro­hléd­nou. Řekl jsem jim, že odsud pochá­ze­jí. Přesně tam jsme muse­li natá­čet, abychom se do pří­bě­hu sku­teč­ně doká­za­li napl­no pono­řit.“

Po Djangově sou­bo­ji s bra­t­ry Brittleovými se natá­če­ní pře­su­nu­lo do loka­cí pro natá­če­ní scén z Candylandu, odkud byl výhled na pole cuk­ro­vé třti­ny plan­tá­že Evergreen. „Vybrali jsme si roz­lehlou a rovi­na­tou oblast. Velice pros­tou, jed­no­du­chou, kte­rá nepů­so­bí ani tro­chu hro­zi­vě,“ říká Riva. „Myslím, že se nám toho poda­ři­lo docí­lit. A veš­ke­ré zlo se pak ode­hrá­va­lo uvnitř.“

Interiéry Candylandu se natá­če­ly v ate­li­é­rech Second Line Studio v New Orleans. „Naprosto jas­ně jsem vní­mal Leovu posta­vu jako ďáb­la, tak­že jsem ho chtěl obklo­pit co nej­vět­ším množ­stvím čer­ve­né,“ popi­su­je Riva návrh inte­ri­é­rů. „V pří­pa­dě Djanga a Schultze se mi zdá­lo, že jsou to kla­sič­tí hrdi­no­vé wes­ter­nu, před­sta­vo­va­ní nahněd­lou a zemi­tou bar­vou. Snažil jsem se tyhle bar­vy zacho­vat v rám­ci kaž­dých kulis. Na kon­ci fil­mu atmo­sfé­ra potem­ní, při­bý­vá čer­ve­né, vše je váž­něj­ší. Není to pří­liš kom­pli­ko­va­né, ale pomoh­lo mi to oddě­lit od sebe dva svě­ty, kte­ré se tu stře­tá­va­jí.“

Michael Riva během natá­če­ní sním­ku Nespoutaný Django zemřel. „Cítím se sku­teč­ně poctě­na tím, že jsem s Michaelem Rivou moh­la kaž­dý den spo­lu­pra­co­vat a poznat ho. Byl to kou­zel­ný, roz­pus­ti­lý, tvůr­čí, geni­ál­ní a milu­jí­cí člo­věk a umě­lec,“ vzpo­mí­ná Sher.

Candyland je srd­cem nevlíd­né­ho, dys­funkč­ní­ho a moc­né­ho pod­ni­ku, kte­rý vede Calvin Candie. „Jednou z věcí, kte­rý­mi je Jih zají­ma­vý, je to, že když tam vzkvé­ta­lo otroc­tví, jed­na­lo se o ekvi­va­lent dneš­ních vel­kých kor­po­ra­cí,“ míní Tarantino. „Tehdy také exis­to­va­ly vel­ké kor­po­ra­ce, ale byly rodin­né.“

Leonard DiCaprio si rolí Calvina Candieho, maji­te­le Candylandu, zahrál své­ho prv­ní­ho sku­teč­né­ho padou­cha. „Je své prá­ci odda­ný a bere ji váž­ně a mys­lím, že to lidem uni­ká, pro­to­že je veli­ce tichý a skrom­ný a stra­ní se spo­leč­nos­ti. Je to člo­věk, kte­rý se jako mla­dík učil od Roberta DeNira ve fil­mu Dospívání po ame­ricku. Je to člo­věk, kte­ré­mu hlu­bo­ce zále­ží na lidech, s nimiž spo­lu­pra­cu­je, a vklá­dá do prá­ce svou inte­li­gen­ci a svou odda­nost a tou­hu dostat se co nej­blí­že k prav­dě,“ říká Sher o DiCapriovi.

Dal mi vědět, že ho tenhle pro­jekt zají­má,“ hovo­ří o DiCapriovi Tarantino. „Snažil jsem se ve scé­ná­ři tuhle posta­vu pří­liš nespe­ci­fi­ko­vat a sna­žil jsem se mu ji pří­liš nevy­svět­lo­vat, aby si ji mohl kaž­dý vylo­žit po svém. Ale říkal jsem si, že by se na ni asi hodil star­ší herec. A pak si scé­nář pře­če­tl Leo a líbil se mu a tak jsme se sešli a zača­li o tom dis­ku­to­vat.“

DiCaprio na něj udě­lal dojem a Tarantinův kon­cept této posta­vy se změ­nil. „Prostě jsem si začal před­sta­vo­vat, jak snad­né by bylo pře­tvo­řit tuhle posta­vu do podo­by Caliguly, mla­dé­ho císa­ře,“ popi­su­je Tarantino. „Otec otce jeho otce zalo­žil pod­nik, obcho­du­jí­cí s bavl­nou, a otec jeho otce v něm pokra­čo­val a začal vydě­lá­vat a jeho otec na něm začal vydě­lá­vat ješ­tě více. On je teď čtvr­tým Candiem v řadě a neba­ví ho to. Bavlna ho neza­jí­má: pro­to se zají­má o bojov­ní­ky. Ale jde o  uráž­li­vé­ho prin­ce. Je jako Ludvík 14. ve Versailles. Takže jsem si chtěl oprav­du pohrát s před­sta­vou Ludvíka 14. na Jihu USA. Candyland je zce­la uza­vře­ná komu­ni­ta, kte­rá měří asi sto kilo­me­t­rů na dél­ku. To je krá­lov­ství. Má moc krá­le – může lidi nechat popra­vit nebo si dělat, co se mu zachce.“

Jednou z nej­zá­keř­něj­ších vlast­nos­tí téhle posta­vy je to, že má jis­tý šarm a nemys­lí si, že dělá něco špat­né­ho,“ říká Remar o Candieho uva­žo­vá­ní. „Je to člo­věk, kte­rý má pří­liš mno­ho peněz, pří­liš vel­kou moc, pří­liš mno­ho času, a je scho­pen řídit lid­ské osu­dy. Je to Caligula. Je dost poma­te­ný, ale všech­no si je scho­pen odů­vod­nit. Divákům se nebu­de líbit. Ale budou ho respek­to­vat. Sleduji ho a fas­ci­nu­je mě. Je veli­ce peč­li­vý. Vynakládá vel­ké úsi­lí na nejmen­ší drob­nos­ti.“

Walt Goggins, kte­rý ztvár­nil Billyho Crashe, popi­su­je slo­ži­tost hie­rar­chie Candylandu: „Je sou­čás­tí sys­té­mu, kte­rý udr­žu­je plan­táž při živo­tě, pro­to­že Billy Crash si žije cel­kem dob­ře. Billy Crash a Stephen chá­pou, že musí­me celou tu maši­né­rii udr­žo­vat v cho­du, pro­to­že za to máme sluš­né pení­ze a roz­hod­ně v Candylandu pří­liš nestrá­dá­me.“

Stephen Samuela L. Jacksona má s Candiem dost mož­ná nej­kom­pli­ko­va­něj­ší vztah vůbec. „Jakmile jsme v Los Angeles zača­li zkou­šet, pocho­pil jsem, kam ho chci smě­ro­vat, kým je a jaký chci, aby byl,“ vysvět­lu­je Jackson posta­vu Stephena. „Mezi Leem a mnou je zají­ma­vý vztah, kte­rý veli­ce dob­ře fun­gu­je v porov­ná­ní s Djangovým vzta­hem k dok­to­ro­vi Schultzovi. Jejich vztah je tím naším téměř zastí­něn.“

            „Pracoval jsem už pro jeho otce a prav­dě­po­dob­ně jsem s ním v dět­ství strá­vil hod­ně času a svým způ­so­bem ho vycho­vá­val. Jsem pro něj sko­ro jako jeho mrt­vý otec,“ říká Jackson. „V sou­kro­mí máme jiný vztah než na veřej­nos­ti. Leo svou posta­vu vysta­věl úžas­ným způ­so­bem a když jsme o samo­tě, stá­vá se z něj dítě, o kte­ré jsem kdy­si pečo­val a kte­ré jsem učil a poví­dal si s ním, a jsem na něj přís­něj­ší, co se týče vní­má­ní rea­li­ty toho, co se kolem něj děje.“

Jackson spo­lu­pra­co­val s mas­ké­ry Allanem AponemJakem Garberem na návr­hu Stephenova věko­vi­té­ho vze­zře­ní. „Naštěstí měl s námi Quentin trpě­li­vost a počkal, dokud se nám to nepo­da­ři­lo doko­na­le vyla­dit,“ chvá­lí si Jackson. „Dělali jsme asi sedm nebo osm zku­šeb­ních ver­zí, než jsme se dopra­co­va­li k aktu­ál­ní podo­bě.“

Ačkoliv WaltzCayouetteTarantinem už v minu­los­ti spo­lu­pra­co­va­li, jejich vztah k němu nesne­sl srov­ná­ní se vzta­hem, kte­rý mezi sebou mají Tarantino s Jacksonem. „Vztah Quentina se Samem jim musí­te závi­dět, pro­to­že ti dva se váž­ně doko­na­le zna­jí,“ vtip­ku­je Foxx. „Těším se na to, že si tako­vý vztah s Quentinem vybu­du­ji. Dokonale se zna­jí, pomá­ha­jí si, spo­leč­ně pře­mýš­le­jí. Napadly je výteč­né věci, kte­ré mys­lím ani neby­ly ve scé­ná­ři, ale vše­mu výraz­ně pro­spě­ly. Samuel Jackson je sku­teč­ný gigant.“

Snímek Nespoutaný Django Samuelovi L. Jacksonovi také umož­nil zno­vu spo­lu­pra­co­vat s Kerry Washington, kte­rá si s ním zahrá­la ve fil­mech Mother and ChildDům na špat­né adre­se. „Vždycky mě těší, když může­me spo­leč­ně s Kerry na něčem pra­co­vat. Má veli­ce milou, jem­nou a pří­vě­ti­vou pova­hu, kte­rá je pro­stou­pe­na křeh­kos­tí a zakrý­vá sílu, kte­rou má ve svém nit­ru. Moc rád s ní komu­ni­ku­ji. Pokaždé, když se na něčem spo­leč­ně podí­lí­me, vznik­ne něco výji­meč­né­ho,“ sou­dí Jackson.

„Byla tím, na kom nám zále­že­lo ze všech nej­ví­ce,“ dodá­vá Foxx. „Pokud si pro­mlu­ví­te s QuentinemLeem nebo s kým­ko­liv jiným, zjis­tí­te, že jsme se chtě­li jsme ujis­tit, že má vše, co potře­bu­je, pro­to­že si muse­la pro­jít uči­ně­ným peklem. A sle­do­vat ji v tom pekle kaž­dý den, to bylo oprav­du nároč­né.“

Druhá řeč, kte­rou je Broomhilda schop­na hovo­řit, byla pro Washington zají­ma­vým zpes­t­ře­ním. „Učit se něm­či­nu mi hod­ně pomoh­lo,“ vzpo­mí­ná. „Když mi tahle role byla nabíd­nu­ta, byla jsem hrů­zou bez sebe, pro­to­že jsem chá­pa­la, jak nároč­ná po cito­vé strán­ce pro mě bude. Nevěděla jsem, jak se do toho pus­tit. Bála jsem se o sebe, pro­to­že jsem cíti­la, jak drs­ný její svět je. Kurzy něm­či­ny a její uče­ní mi pomoh­ly se do Broomhildy pono­řit způ­so­by, kte­ré ale­spoň zpo­čát­ku neby­ly pří­liš emo­ci­o­nál­ně vyčer­pá­va­jí­cí. Práce na těch­to jejích slož­kách mi pomoh­la při­stou­pit k ní, aniž bych měla dojem, že mě smu­tek, kte­rý ji pro­stu­pu­je, zce­la zahl­tí.“

Laura Cayouette před­sta­vu­je Laru Lee, Candieho sest­ru. „Myslím, že jejím úko­lem v Candylandu a ve fil­mu jako tako­vém je vnést do jeho nesku­teč­ně bru­tál­ní­ho svě­ta tro­chu něž­nos­ti,“ míní Cayouette. „V šir­ším smys­lu mys­lím před­sta­vu­je sta­rý Jih. Myslím, že ztě­les­ňu­je to, za co muži odchá­ze­li bojo­vat do vál­ky, a absur­di­tu a krá­su toho, co obná­ší cho­dit oblé­ka­ná tak jako ona a s tako­vý­mi úče­sy.“

            „Když se s ní setká­vá­me popr­vé, půso­bí tak tro­chu jako Blanche Duboisová. Ale je pře­svěd­či­vá. Při dal­ší pro­mě­ně půso­bí jako krá­lov­na Alžběta. Má čelen­ku a je oble­če­na v krá­lov­ských bar­vách. Šaty pro ni prav­dě­po­dob­ně ztě­les­ňu­jí její celý život. Není už vda­ná, je paní domác­nos­ti. Je z boha­té rodi­ny, tak­že se neu­stá­le sty­li­zu­je,“ říká kosty­mér­ka Sharen Davis.

Dennis Christopher, kte­rý před­sta­vu­je Moguyho, zjis­til, že mu natá­če­ní poskyt­lo neče­ka­nou mož­nost sezná­mit se s rea­li­ta­mi otro­kář­ství. „Otrokářství neby­lo jen drob­nou epi­zod­kou v ději­nách. Vybudovalo nám tuto zemi a kru­tost, kte­rou ztě­les­ňu­je, je něčím, s čím se musí­me vyrov­nat. Než jsem se do toho­hle fil­mu pus­til, stu­do­val jsem spous­ty mate­ri­á­lů, a jed­nou z věcí, kte­ré jsem si z nich odne­sl, bylo to, jak málo jsem se o tom všem dozvě­děl ve ško­le. A nikdy nemů­že­te poznat nesku­teč­né zlo, kte­ré­ho je člo­věk scho­pen, pokud o něm nebu­de­te hovo­řit, pokud neza­há­jí­te roz­ho­vor, pokud ho nezná­zor­ní­te.“

James Remar se na natá­če­ní vrá­til v roli Butche Pooche, Candieho těles­né­ho stráž­ce. „Nejsem Jižan, jsem veli­ce pro­fe­si­o­nál­ní těles­ný stráž­ce, kte­rý se do dění v Candylandu pří­liš neza­po­ju­je. Mám jedi­ný úkol a tím je chrá­nit Calvina Candieho,“ říká Remar.

Poslední ces­ta štá­bu ved­la zpět do oko­lí Los Angeles, kde 24. čer­ven­ce 2012 natá­če­ní skon­či­lo. „Bylo to ohrom­né dob­ro­druž­ství,“ míní Washington. „Jeden týden jsme ve Wyomingu, potom dal­ší v Louisianě a pak zase v Los Angeles. Cestujeme sem tam, stej­ně jako hlav­ní hrdi­na putu­je po celých Spojených stá­tech, aby našel svou ženu. Myslím, že dob­ro­druž­ství natá­če­ní toho­to fil­mu a dob­ro­druž­ství, na kte­ré se vydá­vá Django, jsou vel­ko­le­pý­mi pou­tě­mi ve jmé­nu lás­ky, což je pod­le mého názo­ru napros­to úžas­né.“


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,52768 s | počet dotazů: 268 | paměť: 72047 KB. | 19.03.2024 - 10:20:58