Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Nepřítel před branami - 17. července roku 1942 začala jedna z největších bitev II. světové války.

Nepřítel před branami - 17. července roku 1942 začala jedna z největších bitev II. světové války.

Nepritel

 Bojovalo se o prů­mys­lo­vé měs­to na Volze, teh­dej­ší Stalingrad a vele­ní obou armád - sovět­ské i němec­ké - si byla vědo­ma, že prá­vě zde se roz­hod­ne o koneč­ném vítěz­ství. Příběh, inspi­ro­va­ný stej­no­jmen­nou kni­hou ame­ric­ké­ho his­to­ri­ka Williama Craiga, líčí sou­boj rus­ké­ho ostře­lo­va­če Vasilije Zajceva s němec­kým roz­věd­čí­kem majo­rem Königem.

Exploze, dým, zvu­ky střel­by, dal­ší explo­ze... Záběr na řeku Volhu, kte­rou pře­kra­ču­jí člu­ny a malé říč­ní lodě plné vojá­ků. Vyděšené pohle­dy lidí na palu­bách, pove­ly veli­te­lů, jejichž hla­sy zani­ka­jí v bitev­ní vřa­vě ode­hrá­va­jí­cí se na opač­ném bře­hu. Znovu explo­ze a šplou­chá­ní kulek dopa­da­jí­cích na vod­ní hla­di­nu. Již brzy člu­ny při­ra­zí k bře­hu a vypus­tí svůj lid­ský „náklad“, jehož znač­ná část najde v roz­va­li­nách těž­ce zkou­še­né­ho měs­ta smrt.

V jed­nom z (v úvo­du popi­so­va­ných) člu­nů se do oblé­ha­né­ho Stalingradu dostá­vá mla­dý muž s typic­ky rus­kým jmé­nem Vasilij Zajcev. Po krát­kém účin­ko­vá­ní v ofen­ziv­ní ope­ra­ci „Živý štít“, kte­rý u němec­kých obrán­ců vyvo­lá­vá leda tak leh­ký úškle­bek, zjiš­ťu­je, že jako jedi­ný zůstal naži­vu. Ze stu­de­ných rukou mrt­vé­ho spo­lu­bo­jov­ní­ka si vypůj­ču­je puš­ku a mís­to před­stí­rá­ní mrt­vé­ho se roz­hod­ne dopřát Matičce Rusi dou­šek čer­stvé oku­pant­ské krve. Co výstřel, to minus jeden voják v šedé uni­for­mě.

Shodou okol­nos­tí sle­du­je jeho exhi­bič­ní vystou­pe­ní rudý komi­sař Danilov, na kte­ré­ho vel­mi zapů­so­bí. Pomáhá pro­to nastar­to­vat vojá­ko­vu kari­é­ru a brzy se Vasilij Zajcev v pra­vi­del­ných inter­va­lech zubí na fot­kách z letá­ků a novin, jež spo­lu s aktu­a­li­zo­va­ný­mi počty zabi­tých Němců zdo­bí nejed­nu sta­lin­grad­skou zeď. Z vývo­je má radost Vasilij, jeho nový kama­rád Danilov, také Nikita Sergejevič Chruščov a vůbec celé vrch­ní vele­ní. Takhle by to moh­lo pokra­čo­vat, jenomže se obje­vu­jí 2 JENOMŽE.

1. Jenomže Němce pře­stá­vá bavit umí­rat po krát­ké chví­li poby­tu v zamě­řo­va­či puš­ky sou­dru­ha Zajceva, a tak z Reichu povo­lá­va­jí elit­ní­ho odstře­lo­va­če, aby tomu uči­nil pří­trž.

2. Jenomže se kama­rá­di zami­lu­jí do stej­né ženy.

Zbytek fil­mu je dílem o odstře­lo­va­čích, dílem o lás­ce Vasilije k Táně, dílem o trá­pe­ní mla­dé­ho komi­sa­ře, kte­rý je sží­rán žár­li­vos­tí, neboť Vasilij není úspěš­ný pou­ze na bitev­ním poli, ale i v lás­ce a také o všu­dypří­tom­ném Němci, jenž se úko­lu spro­vo­dit z povrchu zem­ské­ho hvězdu Sovětů zhošťu­je se vší zod­po­věd­nos­tí a pro­fe­si­o­na­li­tou zku­še­né­ho vojá­ka.

Člověk z davu.Po zachra­ňo­vá­ní vojí­na Ryana a poslou­chá­ní záko­po­vých úvah „bra­trů neo­hro­že­ných“ je pohled z opač­né stra­ny fron­ty víta­ným zpes­t­ře­ním. Avšak jak už to tak cho­dí, neu­brá­ni­li se pro­du­cen­ti oné nabubře­lé pompéz­nos­ti a frá­zím tak typic­kým pro západ­ní fil­my o východ­ních zále­ži­tos­tech. Kdyby scé­nář očis­ti­li od výra­zů sou­druh, vlast a úvah Danilova o rov­no­práv­né spo­leč­nos­ti, kte­rou měl v úmys­lu spo­lu­bu­do­vat, bylo by to jed­no­znač­né plus. Každopádně toto a kom­bi­na­ce květ­na­tých pro­slo­vů smí­cha­ných s rudý­mi hvězda­mi dob­ře zapa­dá do cel­ko­vé­ho obra­zu, kte­rý se nám tvůr­ci fil­mu roz­hod­li uká­zat. Nu což, oko­ře­ní­me ješ­tě polo­ší­le­ným „Hurá!“ a výsle­dek podá­vá­me vychla­ze­ný (nej­lé­pe s pří­rod­ním sně­hem)!

Jude Law se pokou­ší o tvr­dý „rus­ký“ pohled (pozn. obdob­ný pohled Harrisona Forda v K-19 Stroj na smrt půso­bil tak nějak - při­ro­ze­ně­ji), s přes­nos­tí Vinnetoua likvi­du­je němec­ké

Táňa a Vasilij

 vetřel­ce a od polo­vi­ny fil­mu usi­lov­ně hle­dá němec­ké­ho riva­la.

Německý major König (v podá­ní Eda Harrise) rov­něž zkou­ší najít a odstra­nit Vasilije. König se mi líbil asi nej­víc, ako­rát k malé­mu dvo­ji­té­mu špi­ó­no­vi Sašovi se zacho­val vel­mi kru­tě - tohle se neod­pouš­tí (jenom si nejsem jis­tý, v jakém jazy­ce spo­lu mlu­vi­li - je Saša zdat­ný něm­či­nář, nebo němec­ký důstoj­ník umí tak dob­ře rus­ky?)!

Joseph Fiennes hra­je naiv­ní­ho důstoj­ní­ka, kte­rý věří tomu, co dělá, a tepr­ve na kon­ci tro­chu ube­re ze své­ho budo­va­tel­ské­ho nad­še­ní.

Rachel Weisz v roli dob­ro­vol­ni­ce v armá­dě nepů­so­bí pře­svěd­či­vě. Na dru­hou stra­nu při­pouš­tím, že jde pou­ze o můj dojem, k hereč­ce nemám žád­né kon­krét­ní při­po­mín­ky.

Překvapením byl objev Rona Perlman v roli odstře­lo­va­če, jenž se ale nesta­čí ska­ma­rá­dit s Vasilijem a vše­ho všu­dy mu stih­ne povyprá­vět o svém nezá­vi­dě­ní­hod­ném osu­du, načež, bohu­žel, usne věč­ným spán­kem.

Jak vidí­te, herec­ký tým byl vybrán dob­ře a stej­ně dob­ře se osvěd­ču­je.


Photo © 2001 Paramount Pictures

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

8 komentářů

  1. Neznám žád­né­ho němec­ké­ho odstře­lo­va­če, kte­rý měl dubo­vé rato­les­ti ani vyso­ká hod­nost majo­ra se mne nezdá. Také mne vrtá hla­vou kde byd­lel major a jak malý Saša uměl němec­ky. A pově­sit tak vyso­ko na sloup upro­střed bojů je také umě­ní.

    1. To, zda Saša hovo­řil němec­ky se dozví­me, když Zajcev psal ve skle­pě dopi­sy. Komisař si pro­hlí­žel kni­hy na polič­ce, a ptal se paní Filipovové, zda se zají­má o němec­kou lite­ra­tu­ru. Ona odpo­ví­dá, že kni­hy jsou její sou­sed­ky Táni, kte­rá stu­do­va­la něm­či­nu na uni­ver­zi­tě v Moskvě, a Sašu nau­či­la němec­ky. Údajný němec­ký major Erwin König byl veli­te­lem odstře­lo­vač­ské ško­ly v Gnössenu. Do Stalingradu šel dob­ro­vol­ně, aby pomstil smrt své­ho syna, kte­rý ve Stalingradu hned na začát­ku padl rukou odstře­lo­va­če.

    2. Nikdy nexis­to­val. Skoro celý pří­běh je fik­ce. Ano Zajcev byl reál­ná posta­va a pří­běh o jeho sou­bo­ji s elit­ním Německým sni­pe­rem je z jeho pamě­tí, ale nikdy se his­to­ri­kům nepo­da­ři­lo pro­ká­zat že by tam něja­ký byl.
      Nepřítel před bra­na­mi je hez­ký film, ale je nut­no mys­let na to, že byl točen na zápa­dě a je rea­li­tě hod­ně vzdá­le­ný. Například scé­na s puš­kou a nábo­ji je úpl­ně mimo. Rusové na tom nikdy neby­li tak špat­ně aby nemě­li pro své vojá­ky dosta­tek výstro­je.

  2. Tam dosta­li skop­čá­ci nálož ze kte­ré se již nevzpa­ma­to­va­li, pak už je Rusáci jenom hna­li

  3. No jo, na tom­to fil­mu je vidět napros­to ten­denč­ní a nabubře­lý pohled Američanů na Rusko. Nejlépe to vyzně­lo, kdy Vasilij Zajcev psal dopi­sy, kdy jej komi­sař neu­stá­le opra­vo­val v pra­vo­pi­su. To bylo trap­né. Přitom Zajcev nebyl žád­ný pros­ťá­ček. Vystudoval Technický insti­tut a podí­lel se na výstav­bě Hutního kom­ple­xu v Magnitogorsku. V roce 1937 byl povo­lán do Vojenské námoř­ní flo­ti­ly. Vystudoval zde Vojenskou hos­po­dář­skou ško­lu a bylo zařa­zen jako účet­ní, poz­dě­ji byl náčel­ní­kem finanč­ní­ho oddě­le­ní v Tichomořském loďstvu v hod­nos­ti star­ší boc­man (nad­pra­por­čík). Takže se dá před­po­klá­dat, že číst a psát uměl. No ale, tak to už dneska cho­dí.

  4. Je vidět, že o té vál­ce víte málo. Hned po Stalingradu, na jaře 1943 utr­pě­la Rudá armá­da poráž­ku (a hlav­ně Žukov) na již­ní čás­ti fron­ty. Neúspěšná ofen­zi­va a dal­ší bitva o Charkov. Na jaře 1943 (sice lokálně)ale pře­cií opět zase vítě­zi­li Němci, vše nako­nec dospě­lo k bitvě u Kurska, něko­li­krát Hitlerem odlo­že­né (vel­ká jeho chy­ba!) a až ta byla roz­ho­du­jí­cím aspek­tem německo-sovětské vál­ky. Od ní už nikdy Němci nemě­li stra­te­gic­kou ini­ci­a­ti­vu.

    1. Domnívám se, že laic­ky je těž­ké posu­zo­vat stra­te­gii. Můj osob­ní pohled je, že obrat vál­ky nastal pře­de­vším po výmě­ně sta­rých zkost­na­tě­lých, mnoh­dy ješ­tě car­ských veli­te­lů (Buďonyj, Vorošilov) a jejich nahra­ze­ní nový­mi mla­dý­mi gene­rá­ly, kte­ří se doká­za­li při­způ­so­bit němec­ké tak­ti­ce, a po odra­že­ní Němců od Moskvy pře­vza­li ini­ci­a­ti­vu. Němci se stá­le sna­ži­li pou­ží­vat svůj oblí­be­ný způ­sob bojů, tedy lokál­ní sou­stře­dě­ní sil, pro­ra­že­ní fron­ty a vytvo­ře­ní tak­zva­né „kapsy“, na její dal­ší roz­ší­ře­ní a postup už ale nemě­li dost sil. Sověti zmo­bi­li­zo­va­li prů­mys­lo­vý a lid­ský poten­ci­ál, a Němce s pře­va­hou pře­vál­co­va­li. Stalingrad asi nebyl hlav­ním cílem úto­ku, tím byl Kavkaz. Němci si samo­zřej­mě nemoh­li nechat v týlu tak vel­ké prů­mys­lo­vé měs­to a hlav­ně důle­ži­tý pří­stav s pře­kla­diš­těm na řece Volze. Nepřikládali mu ale vel­ký význam, a tak k úto­ku na měs­to vyčle­ni­li pou­ze malou část své armá­dy. Sověti si však byli vědo­mi jeho stra­te­gic­ké­ho význa­mu při plá­no­vá­ní příští pro­ti­o­fen­zí­vy, tak­že zvo­li­li zdr­žo­va­cí tak­ti­ku pro sou­stře­dě­ní sil. Než to němec­ké vele­ní pocho­pi­lo, bylo poz­dě.

      1. Pokud vim, tak Vorosilov nikdy v car­ske arma­de neslou­zil, a Budonnyj v pod­dustoj­nic­ke hod­nos­ti. Proslavil se jako „rubak“ (ces­ky asi jako sekac), ale na vyvoj valec­nych uda­los­ti v dobe I. sve­to­ve val­ky nemel zad­ny vliv. Tvrzeni, ze po skon­ce­ni bitvy pod Moskvou pre­vza­li ini­ci­a­ti­vu „mla­di gene­ra­lo­ve“ je take otaz­ne, co tre­ba mar­sal Timosenko a kata­stro­fa Rude atr­ma­dy u Charkova v kvet­nu 1942 ? Nebo ve stej­ne dobe kon­ci­ci bitva o Krym, ve kte­re byly roz­bi­ty jed­not­ky tri sovet­skych fron­tu ? Myslim si, ze jste ang­lic­ky vyraz „pockets„ponekud otroc­ky pre­lo­zil jako kapsy, acko­liv su u nas spi­se pou­zi­va ozna­ce­ni „kot­le“. To je ovsem detail.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,80463 s | počet dotazů: 221 | paměť: 54422 KB. | 17.04.2021 - 15:36:50
X