Bojovalo se o průmyslové město na Volze, tehdejší Stalingrad a velení obou armád - sovětské i německé - si byla vědoma, že právě zde se rozhodne o konečném vítězství. Příběh, inspirovaný stejnojmennou knihou amerického historika Williama Craiga, líčí souboj ruského ostřelovače Vasilije Zajceva s německým rozvědčíkem majorem Königem.
Exploze, dým, zvuky střelby, další exploze... Záběr na řeku Volhu, kterou překračují čluny a malé říční lodě plné vojáků. Vyděšené pohledy lidí na palubách, povely velitelů, jejichž hlasy zanikají v bitevní vřavě odehrávající se na opačném břehu. Znovu exploze a šplouchání kulek dopadajících na vodní hladinu. Již brzy čluny přirazí k břehu a vypustí svůj lidský „náklad“, jehož značná část najde v rozvalinách těžce zkoušeného města smrt.
V jednom z (v úvodu popisovaných) člunů se do obléhaného Stalingradu dostává mladý muž s typicky ruským jménem Vasilij Zajcev. Po krátkém účinkování v ofenzivní operaci „Živý štít“, který u německých obránců vyvolává leda tak lehký úšklebek, zjišťuje, že jako jediný zůstal naživu. Ze studených rukou mrtvého spolubojovníka si vypůjčuje pušku a místo předstírání mrtvého se rozhodne dopřát Matičce Rusi doušek čerstvé okupantské krve. Co výstřel, to minus jeden voják v šedé uniformě.
Shodou okolností sleduje jeho exhibiční vystoupení rudý komisař Danilov, na kterého velmi zapůsobí. Pomáhá proto nastartovat vojákovu kariéru a brzy se Vasilij Zajcev v pravidelných intervalech zubí na fotkách z letáků a novin, jež spolu s aktualizovanými počty zabitých Němců zdobí nejednu stalingradskou zeď. Z vývoje má radost Vasilij, jeho nový kamarád Danilov, také Nikita Sergejevič Chruščov a vůbec celé vrchní velení. Takhle by to mohlo pokračovat, jenomže se objevují 2 JENOMŽE.
1. Jenomže Němce přestává bavit umírat po krátké chvíli pobytu v zaměřovači pušky soudruha Zajceva, a tak z Reichu povolávají elitního odstřelovače, aby tomu učinil přítrž.
2. Jenomže se kamarádi zamilují do stejné ženy.
Zbytek filmu je dílem o odstřelovačích, dílem o lásce Vasilije k Táně, dílem o trápení mladého komisaře, který je sžírán žárlivostí, neboť Vasilij není úspěšný pouze na bitevním poli, ale i v lásce a také o všudypřítomném Němci, jenž se úkolu sprovodit z povrchu zemského hvězdu Sovětů zhošťuje se vší zodpovědností a profesionalitou zkušeného vojáka.
Po zachraňování vojína Ryana a poslouchání zákopových úvah „bratrů neohrožených“ je pohled z opačné strany fronty vítaným zpestřením. Avšak jak už to tak chodí, neubránili se producenti oné nabubřelé pompéznosti a frázím tak typickým pro západní filmy o východních záležitostech. Kdyby scénář očistili od výrazů soudruh, vlast a úvah Danilova o rovnoprávné společnosti, kterou měl v úmyslu spolubudovat, bylo by to jednoznačné plus. Každopádně toto a kombinace květnatých proslovů smíchaných s rudými hvězdami dobře zapadá do celkového obrazu, který se nám tvůrci filmu rozhodli ukázat. Nu což, okořeníme ještě pološíleným „Hurá!“ a výsledek podáváme vychlazený (nejlépe s přírodním sněhem)!
Jude Law se pokouší o tvrdý „ruský“ pohled (pozn. obdobný pohled Harrisona Forda v K-19 Stroj na smrt působil tak nějak - přirozeněji), s přesností Vinnetoua likviduje německé
vetřelce a od poloviny filmu usilovně hledá německého rivala.
Německý major König (v podání Eda Harrise) rovněž zkouší najít a odstranit Vasilije. König se mi líbil asi nejvíc, akorát k malému dvojitému špiónovi Sašovi se zachoval velmi krutě - tohle se neodpouští (jenom si nejsem jistý, v jakém jazyce spolu mluvili - je Saša zdatný němčinář, nebo německý důstojník umí tak dobře rusky?)!
Joseph Fiennes hraje naivního důstojníka, který věří tomu, co dělá, a teprve na konci trochu ubere ze svého budovatelského nadšení.
Rachel Weisz v roli dobrovolnice v armádě nepůsobí přesvědčivě. Na druhou stranu připouštím, že jde pouze o můj dojem, k herečce nemám žádné konkrétní připomínky.
Překvapením byl objev Rona Perlman v roli odstřelovače, jenž se ale nestačí skamarádit s Vasilijem a všeho všudy mu stihne povyprávět o svém nezáviděníhodném osudu, načež, bohužel, usne věčným spánkem.
Jak vidíte, herecký tým byl vybrán dobře a stejně dobře se osvědčuje.
Photo © 2001 Paramount Pictures
Neznám žádného německého odstřelovače, který měl dubové ratolesti ani vysoká hodnost majora se mne nezdá. Také mne vrtá hlavou kde bydlel major a jak malý Saša uměl německy. A pověsit tak vysoko na sloup uprostřed bojů je také umění.
To, zda Saša hovořil německy se dozvíme, když Zajcev psal ve sklepě dopisy. Komisař si prohlížel knihy na poličce, a ptal se paní Filipovové, zda se zajímá o německou literaturu. Ona odpovídá, že knihy jsou její sousedky Táni, která studovala němčinu na univerzitě v Moskvě, a Sašu naučila německy. Údajný německý major Erwin König byl velitelem odstřelovačské školy v Gnössenu. Do Stalingradu šel dobrovolně, aby pomstil smrt svého syna, který ve Stalingradu hned na začátku padl rukou odstřelovače.
Nikdy nexistoval. Skoro celý příběh je fikce. Ano Zajcev byl reálná postava a příběh o jeho souboji s elitním Německým sniperem je z jeho pamětí, ale nikdy se historikům nepodařilo prokázat že by tam nějaký byl.
Nepřítel před branami je hezký film, ale je nutno myslet na to, že byl točen na západě a je realitě hodně vzdálený. Například scéna s puškou a náboji je úplně mimo. Rusové na tom nikdy nebyli tak špatně aby neměli pro své vojáky dostatek výstroje.
Tam dostali skopčáci nálož ze které se již nevzpamatovali, pak už je Rusáci jenom hnali
No jo, na tomto filmu je vidět naprosto tendenční a nabubřelý pohled Američanů na Rusko. Nejlépe to vyznělo, kdy Vasilij Zajcev psal dopisy, kdy jej komisař neustále opravoval v pravopisu. To bylo trapné. Přitom Zajcev nebyl žádný prosťáček. Vystudoval Technický institut a podílel se na výstavbě Hutního komplexu v Magnitogorsku. V roce 1937 byl povolán do Vojenské námořní flotily. Vystudoval zde Vojenskou hospodářskou školu a bylo zařazen jako účetní, později byl náčelníkem finančního oddělení v Tichomořském loďstvu v hodnosti starší bocman (nadpraporčík). Takže se dá předpokládat, že číst a psát uměl. No ale, tak to už dneska chodí.
Je vidět, že o té válce víte málo. Hned po Stalingradu, na jaře 1943 utrpěla Rudá armáda porážku (a hlavně Žukov) na jižní části fronty. Neúspěšná ofenziva a další bitva o Charkov. Na jaře 1943 (sice lokálně)ale přecií opět zase vítězili Němci, vše nakonec dospělo k bitvě u Kurska, několikrát Hitlerem odložené (velká jeho chyba!) a až ta byla rozhodujícím aspektem německo-sovětské války. Od ní už nikdy Němci neměli strategickou iniciativu.
Domnívám se, že laicky je těžké posuzovat strategii. Můj osobní pohled je, že obrat války nastal především po výměně starých zkostnatělých, mnohdy ještě carských velitelů (Buďonyj, Vorošilov) a jejich nahrazení novými mladými generály, kteří se dokázali přizpůsobit německé taktice, a po odražení Němců od Moskvy převzali iniciativu. Němci se stále snažili používat svůj oblíbený způsob bojů, tedy lokální soustředění sil, proražení fronty a vytvoření takzvané „kapsy“, na její další rozšíření a postup už ale neměli dost sil. Sověti zmobilizovali průmyslový a lidský potenciál, a Němce s převahou převálcovali. Stalingrad asi nebyl hlavním cílem útoku, tím byl Kavkaz. Němci si samozřejmě nemohli nechat v týlu tak velké průmyslové město a hlavně důležitý přístav s překladištěm na řece Volze. Nepřikládali mu ale velký význam, a tak k útoku na město vyčlenili pouze malou část své armády. Sověti si však byli vědomi jeho strategického významu při plánování příští protiofenzívy, takže zvolili zdržovací taktiku pro soustředění sil. Než to německé velení pochopilo, bylo pozdě.
Pokud vim, tak Vorosilov nikdy v carske armade neslouzil, a Budonnyj v poddustojnicke hodnosti. Proslavil se jako „rubak“ (cesky asi jako sekac), ale na vyvoj valecnych udalosti v dobe I. svetove valky nemel zadny vliv. Tvrzeni, ze po skonceni bitvy pod Moskvou prevzali iniciativu „mladi generalove“ je take otazne, co treba marsal Timosenko a katastrofa Rude atrmady u Charkova v kvetnu 1942 ? Nebo ve stejne dobe koncici bitva o Krym, ve ktere byly rozbity jednotky tri sovetskych frontu ? Myslim si, ze jste anglicky vyraz „pockets„ponekud otrocky prelozil jako kapsy, ackoliv su u nas spise pouziva oznaceni „kotle“. To je ovsem detail.