Nepostradatelný kamarád

mobil

Držím v ruce mobil a najed­nou mě napad­ne, koli­krát za den, ho asi tak vez­mu do ruky. Už jen tře­ba pro­to, abych se podí­va­la, kolik je hodin. Myslím, že mno­ho­krát!

Vzpomínám si, když jsem si popr­vé kou­pi­la mobil. Bylo to pro mě něco úpl­ně nové­ho a hlav­ně jsem si při­pa­da­la hod­ně „svě­to­vě“ že já pat­řím mezi ty, kte­ří vlast­ní mobil. Dříve totiž mobil neměl kaž­dý, jako tomu je dneska. Moje mam­ka mi vždyc­ky nadá­va­la, že jsem bez mobi­lu, jako bez ruky, že neu­stá­le si s někým píšu, volám. Nechápala to. Měla teh­dy pev­nou lin­ku a to ji sta­či­lo. Časem si poří­di­la mobil a už v tom vidě­la výho­dy. Po něko­li­ka letech si poří­di­la doty­ko­vý a to se pak při­zna­la, že už si neu­mí před­sta­vit být bez mobi­lu! Stáhla si do něho Facebook a růz­né apli­ka­ce a kaž­dý den se těší, co nové­ho se na inter­ne­tu dočte. Takže teď už mně tak čas­to nevy­čí­tá, že se dívám do mobi­lu.

Nedávno jsem vidě­la fot­ku, na kte­ré byla celá rodi­na u babič­ky na návštěvě. Všichni, včet­ně těch star­ších, drže­li v rukou mobil a babič­ka sedě­la v křes­le a díva­la se na ně. Nikdo si ji nevší­mal a kaž­dý byl pono­řen do „své­ho“ svě­ta. Smutná rea­li­ta a čím dál čas­těj­ší.

Ať jde­te dneska kam­ko­liv, na zastáv­ku, do čekár­ny, k léka­ři, ve vla­ku, všu­de vidí­te lidi, jak civí do mobi­lů. Pravdou je, že já za vel­kou výho­du pova­žu­ji to, že pokud něco potře­bu­ji, nebo můj syn, někam odjel, píše­me si, nebo volá­me. Víme o sobě, že je vše v pořád­ku a to pro mě zna­me­ná hod­ně. Neumím si totiž před­sta­vit, že když by se moje dítě někde zdr­že­lo a nemě­li jsme mobil, nedat si vědět. Asi bych byla polo­ší­le­ná stra­chy. Takhle sta­čí jed­na zprá­va: mami, zdr­žím se, a já jsem klid­ná. A vlast­ně vděč­ná za ten pro­kle­tý mobil!

V rádiu jsem sly­še­la, že exis­tu­je apli­ka­ce, kte­rá vám spo­čí­tá, koli­krát za den do ruky mobil vez­me­te. Docela jsem se divi­la, že za ten den oprav­du mno­ho­krát sko­ro kaž­dý, kdo si to vyzkou­šel, mobil v ruce držel. A to se před tím dušo­val, že víc jak pět­krát za den urči­tě mobil v ruce neměl! Já jsem to rad­ši nezkou­še­la, ale věřím, že bych se také divi­la. Mobil pros­tě v dneš­ní době je naše pra­vá ruka. Můj synek, dodneš­ka nevím, jak to doká­zal, měl mobil maxi­mál­ně půl roku! Vždycky se sám od sebe roz­bil. Nejdřív jsem tomu věři­la, tak sta­ne se, že si kou­pí­te mobil a pros­tě po čase pře­sta­ne fun­go­vat. Ale když se mu to sta­lo asi po tře­tí, tak jsem zbyst­ři­la a bylo mi jas­né, že sám se neroz­bil! Takže si na dal­ší mobil musel vydě­lat na bri­gá­dách. A co mys­lí­te? Vydržel mu? Nejdéle rok! Takže když na něho neměl, spo­ko­jil se s mobi­lem, kte­rý měl ješ­tě tla­čít­ka. A ten má do dneška.

Já si na svůj mobil dávám pozor, ale prav­dou je, že sta­čí oprav­du malin­ko ťuk­nout do dis­ple­je a mobil může­te vyho­dit. Několikrát se mi sta­lo, že jsem byla v pro­dej­ně pro mobi­ly a lidé se tam roz­či­lo­va­li, že mají nový tele­fon, prask­nul jim dis­plej a výmě­na není mož­ná. To je oprav­du pech! Já jsem jed­nou mojí mam­ce mobil objed­na­la k váno­cům. Byla jsem ráda, že jsem sehna­la tako­vý, po jakém tou­ži­la. Asi týden před váno­ci mi ho při­vez­la kurýr­ní služ­ba. Zaplatila jsem ho, roz­ba­li­la jsem ho, abych vidě­la, jest­li je vše tak, jak má být a ouha!!! Mobil měl prask­lý dis­plej! Byla jsem z toho hod­ně špat­ná, tak jsem zača­la žha­vit tele­fo­ny a chtě­la jsem vrá­tit pení­ze, nebo mobil vymě­nit. Nepochodila jsem. Prodávající mi tvr­dil, že jsem si to způ­so­bi­la sama. Takže jsem kon­tak­to­va­la práv­ní­ka, nera­da totiž pro­hrá­vám. Ten mi pora­dil, abych si sehna­la soud­ní­ho znal­ce, kte­rý posou­dí, jak dis­plej prask­nul. Zvenku byl totiž netknu­tý, tak­že abych to udě­la­la já, neby­lo mož­né. Za pár měsí­ců jsem dosta­la zpět své pení­ze, pro­to­že dis­plej prask­nul mra­zem, jak ho kurýr­ní služ­ba vozi­la v autě. A pokud si dneska objed­ná­vám něja­kou elek­tro­ni­ku, tak se nejdří­ve podí­vám, zda je vše tak, jak má být. Už jsem totiž pou­če­ná. Tak, a teď se jdu podí­vat, co nové­ho mi při­lét­lo na mobil.

Zdroj Foto: Pixabay


Ohodnoťte článek


Monika Knápková

Dům bez knih, je jako tělo bez duše.... Julius Zeyer Jsem redaktorkou na tomto webu a mimo jiné píšu knihy, články a povídky, které mi dodávají elán a energii do života.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Čím je pro vás hra?25. března 2020 Čím je pro vás hra? To, co děláte, je jen práce, jestliže existuje nějaké jiné místo, kde byste byli raději. (George Hallas) Co jste rádi dělali jako děti? Najděte způsob, jak přivést tuto radost zpátky do […]
  • Z pohádkové postýlky - kniha23. května 2017 Z pohádkové postýlky - kniha Tato kniha je výběr pohádek, a to jak veršovaných, tak i normálně psaných. Jedna z těch klasických se jmenuje Smolíček pacholíček. V lese žil jelen zlaté parohy spolu se Smolíčkem […]
  • Třinácté znamení12. ledna 2020 Třinácté znamení Včera jsem seděla se svými nejlepšími kamarádkami v kavárně. A co myslíte, že jsme probíraly? Jak jinak, než muže. A shodly jsme se na tom, že znamení zvěrokruhu nemá jen dvanáct znamení, […]
  • Zklamání, důvěra - ruku v ruce…21. ledna 2020 Zklamání, důvěra - ruku v ruce… Největší zklamání jsou ta, kterých se na nás dopouští ti, jenž považuje za své nejbližší…celým srdcem je milujeme, důvěřujeme jim, ale ve výsledku je to jen naše vlastní chyba, kdy jim […]
  • Zaručené štěstí11. února 2020 Zaručené štěstí Dávání je zázrak, který může proměnit i to nejtvrdší srdce. (Kent Nerburn) Co podle vás může zaručit štěstí? Báseň, kterou jsem nazval "Jak být šťastný" prozrazuje jednoduchou odpověď. […]
  • Západ slunce28. února 2020 Západ slunce Když končí den a slunce zapadá, nechávám své potíže být. (Albert Schweitzer) Stejně jako bych na vás naléhal, abyste zahajovali každý den, jako byste byli právě vycházejícím sluncem, […]
  • Zdraví, nejcennější dar!11. března 2020 Zdraví, nejcennější dar! Začíná pomalu podzim a pro mnohé lidi to znamení jediné – nemoc. Všude chodí lidé s kapesníky u nosu, lékárny se plní nemocnými a lékařské ordinace praskají ve švech. Přesto já podzim […]
  • Mít pravdu...25. února 2020 Mít pravdu... Potřeba jedinců mít pravdu je skutečně tak velká, že jsou ochotni za ni obětovat sebe, své vztahy, a dokonce i lásku. (Reuel Howe) Mnoho lidí chce mít raději pravdu, než aby byli šťastní. […]
  • Pevně se chyťte a užívejte si kolotoče života17. února 2020 Pevně se chyťte a užívejte si kolotoče života Dosaženou úroveň člověka nelze měřit podle toho, kde se nachází v okamžicích pohody a v příjemných chvílích, ale kde se nachází v dobách náročných výzev a rozporů. (Martin Luther King […]
  • Dávejte, co chcete mít ...4. dubna 2020 Dávejte, co chcete mít ... "Dáváte jen málo, když dáváte ze svého majetku. teprve, když dáváte ze sebe, opravdu dáváte. (Kahlil Gibran) Když mluvím o dávání, nemluvím jen o dávátí toho, co jste ochotni dát, protože […]
Další naše články...