Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Národní třída - ROZHOVOR SE ŠTĚPÁNEM ALTRICHTEREM, režisérem a spoluscenáristou

Národní třída - ROZHOVOR SE ŠTĚPÁNEM ALTRICHTEREM, režisérem a spoluscenáristou

Altrichter

Debutoval jste poměr­ně úspěš­ným česko-německým fil­mem Schmitke o němec­kém inže­ný­ro­vi, kte­rý při­je­de opra­vit do Krušných hor sta­rou větr­nou elek­trár­nu. V tom­to na mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech i čes­kou fil­mo­vou kri­ti­kou oce­ňo­va­ném fil­mu figu­ru­je magic­ký les a vůbec prv­ky mysti­ky, což mož­ná spo­ju­je Schmitkeho s Národní tří­dou. V té svou roli magic­ký les sehra­je také. Co vás na těch­to magic­kých a mys­te­ri­óz­ních věcech a mís­tech při­ta­hu­je a co se tím sna­ží­te ve svých fil­mech divá­ko­vi říct?

Mám rád les. Les je hez­ký. Je hez­čí než pení­ze, maje­tek, auto a jiné blbos­ti, kte­rý­ma se sna­ží­me celou dobu zatě­žo­vat. Zajeďte si tam, uvi­dí­te! A když to zrov­na nejde, může­te zajít do lesa v kině.

Scénář k Národní tří­dě jste napsal dohro­ma­dy s auto­rem kniž­ní před­lo­hy Jaroslavem Rudišem. Jak vaše spo­lu­prá­ce pro­bí­ha­la a jak moc bylo obtíž­né Rudišovu nove­lu pře­vést do scé­ná­ře?

Jára i já žije­me tak napůl tam a napůl tady – hlav­ně žije­me v tom krás­ném jíde­lá­ku ve vla­ku ČD mezi Prahou a Berlínem, kde výbor­ně vaří a ve kte­rém mají dobrou čepo­va­nou Plzeň – tím­to pozdra­vu­je­me. Scénář jsme psa­li na nej­růz­něj­ších mís­tech: v Berlíně, v Praze, ve vla­ku, ve Švýcarsku, všu­de. Práce s Járou pro­bí­ha­la výbor­ně. Jako zku­še­ný autor, jehož díla se už něko­li­krát adap­to­va­la na plát­no, věděl o slav­ném Formanově výro­ku, že jestli­že chce­te pře­vést román do fil­mo­vé podo­by, hlav­ně nesmí­te nato­čit rov­nou ten román, pro­to­že film fun­gu­je pod­le úpl­ně jiných pra­vi­del a prin­ci­pů. Musíte z kni­hy vytáh­nout tu hlav­ní esen­ci, hlav­ní myš­len­ku a atmo­sfé­ru a její posta­vy a pak z toho udě­lat film, kte­rý tím, že bude úpl­ně jiný než kni­ha, jí bude para­dox­ně co nej­ví­ce odpo­ví­dat. Přesně tohle jsme udě­la­li a mys­lím, že se nám to i doce­la poved­lo.

Než jste stu­do­val praž­skou FAMU a němec­kou fil­mo­vou ško­lu HFF Potsdam Babelsberg v Berlíně, stu­do­val jste v Německu také filo­zo­fii a psy­cho­lo­gii. Dostal jste se tak dale­ko, že si zna­lost­mi z psy­cho­lo­gie vypo­má­há­te prá­vě i při vystih­nu­tí cha­rak­te­ru svých fil­mo­vých hrdi­nů?

Psychologie jako věda při psa­ní pomá­há, ale může i kazit – o lidech se nedá pře­mýš­let jen vědec­ky. Ale je prav­da, že zrov­na Vandam, hlav­ní hrdi­na Národní tří­dy, má rov­nou něko­lik vlast­nos­tí až nad­mí­ru typic­kých pro dneš­ní dobu. Vedle jeho život­ní frustra­ce, kte­rá spo­čí­vá v tom, že nezvlá­dl adap­ta­ci na nový spo­le­čen­ský sys­tém, a kte­rá vede k uchy­lo­vá­ní se k sim­pli­fi­ko­va­ným rasis­tic­kým, xeno­fob­ním, sexis­tic­kým atd. must­rům – typic­ký úkaz tak­zva­ných „ang­ry whi­te men“ u nás i ve svě­tě, je to pře­de­vším jeho nar­cis­mus, asi hlav­ní psy­chic­ká cho­ro­ba naší doby. A přes to, a mož­ná i kvů­li tomu, je to sym­paťák, kte­rý má dob­ré srd­ce a v tom, co cítí a dělá, má asi tak stej­ně prav­du jako vy a já. A o tom ten film mož­ná taky tro­chu je, že by se lidé nemě­li pauša­li­zo­vat a neměl by se nad nimi ohr­no­vat nos jen pro­to, že mají tře­ba jiné názo­ry.

Kdybyste porov­ná­val mezi Němci a Čechy, kolik tako­vých Vandamů v Německu i v Čechách pod­le vás žije? A mys­lí­te si, že při­jdou na váš film?

Myslím si, že ačko­li si to nechce­me při­znat, tak více či méně v kaž­dém z nás tako­vý Vandam je. To člo­věk pocí­tí asi jen v kině. Takže dou­fám, že při­jdou. Kdybych v to nedou­fal, tak bych ten film asi nedě­lal.

Je vám osob­ně nako­nec váš hrdi­na nějak blíz­ký? Dal bys­te tomu rvá­či ze síd­liš­tě ješ­tě dru­hou šan­ci? A šel bys­te s ním rád na pivo?

No, já jsem s tím oprav­do­vým Vandamem, pod­le kte­ré­ho je kni­ha napsa­ná, na pivo šel. A řek­nu vám, je to sym­pa­tic­ký chla­pík, kte­rý má v mno­hém víc rozu­mu a prav­dy, než kdeja­ký člo­věk nám vlád­nou­cí. Ale je prav­da, že naštvat bych ho nechtěl. A dru­hou šan­ci si mys­lím zaslou­ží kaž­dý, nemys­lí­te si?

Jak padla vol­ba při obsa­zo­vá­ní Vandama na Hynka Čermáka? Hrál nějak roli fakt, že namlu­vil skvě­le audi­ok­ni­hu? Kam posta­vu pod­le vás Čermák posu­nul?

Hynek se samo­zřej­mě hned od počát­ku nabí­zel jako prv­ní. Musím ale při­znat, že jsem se napřed jeho obsa­ze­ní brá­nil. Ne snad pro­to, že by se na roli neho­dil nebo nebyl dob­rým her­cem. Stačí si zajít do Dejvic do diva­dla a uvi­dí­te, jaký to je rozkoš­ný, vtip­ný a jem­ný herec s veli­kým citem pro detail a jem­né emo­ce a timing. Vadila mi ovšem jeho zná­most, bál jsem se toho, že v něm uvi­dí­me jed­no­du­ché obsa­ze­ní, že v něm uvi­dí­me Rapla. Zkoušeli jsme tedy asi rok jiné her­ce. A našli se oprav­du skvě­lí adep­ti. Ale nako­nec jsem musel uznat, že v Čechách jed­no­du­še není her­ce, kte­rý by se na roli Vandama hodil víc – a že Hynek nako­nec nebu­de obsa­ze­ním po srs­ti, ale jak říkal Forman, „pro­ti roli“. Hraje totiž tu dru­hou strán­ku kaž­dé­ho rvá­če a hra­je to výbor­ně. A tak spo­lu s Hynkovým umem to tu roli posu­nu­lo oprav­du do tako­vých grá­dů, až jsme pak měli nao­pak co dělat, aby nám ten­to nevy­cho­va­ný, xeno­fob­ní ego­is­ta nebyl až moc sym­pa­tic­ký. Musím mu vzdát vel­ký dík – i za jeho trpě­li­vost a pro­fe­si­o­na­li­tu. Zahrál to tak bra­vur­ně, že vám nako­nec ani sám neřek­nu, jest­li ten­to jeho Vandam je sym­paťák, nebo nebez­peč­ný rasis­tic­ký debil – mož­ná je obo­jí, ale ať asi divák posou­dí sám.

Trailer k sním­ku avi­zu­je, že jste do fil­mu dosta­li dost humo­ru a akce. Tedy ač melan­cho­lic­ká nove­la ze síd­liš­tě o osa­mě­lém rvá­či, tak ve fil­mu Vandam vykro­čil blí­že k pub­li­ku?

Dle mého skrom­né­ho názo­ru musí film ze vše­ho nejdří­ve být fil­mem, to zna­me­ná v něja­kém smys­lu bavit. A Vandam se nejme­nu­je jen tak nadar­mo „Vandam“ – je to člo­věk, kte­rý má šarm a baví, je vtip­ný – stej­ně tak jako vět­ši­na lidí, kte­ré u nás v hos­po­dě najde­te, jed­no jest­li rvá­či, nebo ne. Lidi cho­dí do hos­po­dy, aby se bavi­li. Není zas tak těž­ké říct něco chyt­ré­ho i s humo­rem – zajdě­te do kaž­dé­ho pajzlu a najde­te to tam. Národní tří­da se na dneš­ní život sna­ží dívat pohle­dem té „dru­hé polo­vi­ny“, kte­ré se v Praze tak čas­to nadá­vá, nebo dokon­ce posmí­vá; bez toho, aby se z ní děla­lo blb­ce, bez toho, aby obsah a výpo­věď fil­mu byly samy o sobě blbé. Má co říct a stej­ně jako Vandam se za to nesty­dí. A když se něko­mu její názor nelí­bí, tak mu taky mož­ná, jako Vandam, dá do huby, to jo.

Na cas­tingu na roli Lucky jste měli spous­tu před­ních čes­kých here­ček, nako­nec jste, zdá se, neo­myl­ně vsa­dil na, pro film ješ­tě neob­je­ve­nou, Kateřinou Janečkovou. Čím vás pře­svěd­či­la?

Tak Kateřina zrov­na neob­je­ve­ná není, jen v posled­ních letech nehrá­la žád­nou význam­nou roli. Ono to je tře­ba i tím, že se nikam netla­čí, je to sym­pa­tic­ká, nor­mál­ní hol­ka, kte­rá to má v hla­vě srov­na­né a hle­dá v živo­tě jiné štěs­tí než slá­vu. A k tomu je to napros­to výbor­ná hereč­ka. Měl jsem štěs­tí, že jsem pra­co­val s mla­dou cas­tingo­vou reži­sér­kou Májou Hamplovou, kte­rá si udě­la­la tu prá­ci, že se kouk­la tro­chu mimo to, co se toči­lo posled­ní roky. A pak při­jde­te na tak vyni­ka­jí­cí hereč­ku, jakou je Káča. Až nám bylo pak líto, že v tom fil­mu nehra­je ješ­tě vět­ší roli. Je v něm fakt skvě­lá, i když jsem se jí to sna­žil kazit, kde to jen šlo. Díky, Káčo.

Na Schmitkem i Národní tří­dě jste spo­lu­pra­co­val s rumun­ským kame­ra­ma­nem Cristianem Pirjolem. Kam vaši prá­ci posou­vá, jakým způ­so­bem se sna­ží­te pra­co­vat na výtvar­ném vyzně­ní vašich fil­mů, když vez­me­me Schmitkeho a Národní tří­du?

Cristian je bůh. Bůh nejen obra­zu, ale hlav­ně bůh napo­je­ní na her­ce, lid­ské­ho cítě­ní a ješ­tě k tomu už 15 let skvě­lý kama­rád. Natočili jsme spo­lu za těch pat­náct let sko­ro všech­no. Nemusíme spo­lu o těch věcech ani mlu­vit. Mluvíme spíš tře­ba o hud­bě, umě­ní nebo úpl­ných blbos­tech. Já mám doce­la přes­né audi­o­vi­zu­ál­ní před­sta­vy o tom, jak ten film musí do detai­lu vypa­dat. Ale Cristian, ten nejen že tu před­sta­vu ze mě něja­kým záhad­ným způ­so­bem vycí­tí, ale zatím ji vždy ješ­tě před­čil. Je radost s ním pra­co­vat. Mimochodem skvě­le do týmu zapa­dl i Baset, kte­rý byť sám výbor­ný kame­ra­man, se nám sám o sobě nabí­dl, že nám pomů­že v někte­rých scé­nách s dru­hou kame­rou. Napřed jsem to nechtěl – je pří­liš zku­še­ný a sám umě­lec na to, aby dělal dru­hou kame­ru. Ale on si trval na svém. A musím uznat, že se s Cristianem nějak až báječ­ně napo­jil.

Určitě zají­ma­vý by mohl být i hudeb­ní soun­d­track. S kým jste na hud­bě spo­lu­pra­co­val a jak bys­te hud­bu k vaše­mu sním­ku cha­rak­te­ri­zo­val?

Kromě něja­kých ame­ric­kých ori­gi­ná­lů black music z šede­sá­tých let, kte­ré se nám poda­ři­lo zís­kat, jsme spo­lu­pra­co­va­li s Reentkem Dirksem a Clemensem Poetzschem, dvě­ma neu­vě­ři­tel­ně nada­ný­mi němec­ký­mi uměl­ci. Ten prv­ní je výbor­ný sólis­ta na akus­tic­kou kyta­ru, dru­hý na kla­vír. Spolupráce pro­bí­ha­la podob­ně jako s Cristianem. Vlastně jsme o tom ani nemlu­vi­li. Vzali klá­ve­sy a kyta­ru a při­je­li závě­je­mi sně­hu vla­kem do Prahy, vět­ši­na hud­by se nahrá­la během jed­né jam sessi­on u stři­ha­če Honzy Daňhela ve střiž­ně, kte­rá má tak asi metr na dva met­ry, na mik­ro­fon mobi­lu. Problém byl to pak namí­chat. Ale měli jsme skvě­lé­ho mícha­če, kte­rý si i v hod­ně, ale oprav­du hod­ně spar­tán­ských pro­dukč­ních pod­mín­kách pora­dil i s tím­to a všech­no pospo­jo­val tak, že se zacho­val duch a tech­nic­ky je to na nej­vyš­ší úrov­ni.

Film Národní tří­da jde do kin tři­cet let od udá­los­tí, kte­ré teh­dy v lis­to­pa­du na Národní tří­dě v Praze změ­ni­ly ději­ny Československa. Co jste dělal před těmi tři­ce­ti lety vy osob­ně?

Co jsem ten­krát dělal, vím napros­to přes­ně. Natočil jsem o tom kraťas Did Michael Knight End the Cold War?. Mám naro­ze­ni­ny 21. 11., a tak jsem si od mamin­ky přál, abychom už před tím šli na Václavák. Takže jsme tam byli, bylo mi 8 a já řval „Komárek na Hrad“ a hrál si tam na Knight Ridera. Bylo to skvě­lé. No a pak se to nějak, jak říká Vandam, posra­lo. Zbavili jsme se zlo­či­nec­ké­ho sys­té­mu, kte­rý pod zámin­kou rov­nos­ti utla­čo­val lidi. A dosta­li jsme se do sys­té­mu pod­vod­nič­kář­ské­ho, kte­rý pod zámin­kou svo­bo­dy vyko­řisťu­je chudé, žije na úkor lidí z jiných čás­tí svě­ta a zane­dlou­ho nám, jak už teď nepo­pí­ra­tel­ně víme, zni­čí pla­ne­tu, na kte­ré žije­me. Myslím si tedy, že důvo­dů se anga­žo­vat, tře­ba ve fil­mu nebo v tom, co kaž­dý dělá­me, je nejmé­ně stej­ně jako za těch pro­lha­ných komoušů.

V České repub­li­ce vás bude mít pub­li­kum spo­je­no se dvě­ma výraz­ný­mi fil­my, oba vznik­ly v česko-německé kopro­duk­ci. Točíte také pou­ze v Německu? A jak vidí­te své pra­cov­ní plá­ny do budouc­na?

Já budu šťas­ten, když mi vůbec bude dopřá­no dál točit fil­my. Jestli to bude v Německu, nebo u nás moc neře­ším ani to nějak výraz­ně neroz­li­šu­ji. Líbí se mi prol­nout tuhle umě­lou hra­ni­ci. Mám něja­ké koře­ny a něja­kou výcho­vu, způ­sob pře­mýš­le­ní a to vše je asi bliž­ší nám. Zároveň se mi líbí někte­ré spíš němec­ké kla­dy, pra­co­vi­tost, pocit pro spra­ve­dl­nost, u fil­mu tře­ba úro­veň, na kte­ré pra­cu­jí, a něja­ký vět­ší respekt vůči sobě. V ide­ál­ním svě­tě bych tedy tyto dva umě­le oddě­le­né svě­ty rád pro­po­jil, dělal čes­ké fil­my němec­kým způ­so­bem respek­tu mezi sebou a k prá­ci.


Ohodnoťte článek


Části seriálu: Národní třída


Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Schmitke - 50 %7. srpna 2015 Schmitke - 50 % Pan Julis Schmitke je odborník na větrné elektrárny a jeho běžný den je ničím nezajímavá rutina. Trochu vzruchu mu připraví jen dcera Anne, která vtrhne domů plná nových dojmů, energie a […]
  • Štěpán Altrichter dokončil film Národní třída s Hynkem Čermákem, pro kina museli filmaři vyrobit dvě verze traileru18. července 2019 Štěpán Altrichter dokončil film Národní třída s Hynkem Čermákem, pro kina museli filmaři vyrobit dvě verze traileru Před pěti lety získal spisovatel Jaroslav Rudiš za svou novelu Národní třída nominaci na cenu Magnesia Litera, nyní byl dokončen podle této knihy celovečerní film. Národní třída v hlavní […]
  • Národní třída - O FILMU27. září 2019 Národní třída - O FILMU Nejpřekládanější kniha Jaroslava Rudiše, která zaznamenala velký ohlas hlavně v Německu a v Česku a před pěti lety byla nominována na Magnesii Literu, vstoupí do kin jako celovečerní film […]
  • Rozhovor s Andreou Sedláčkovou, režisérkou filmu BACKSTAGE6. června 2018 Rozhovor s Andreou Sedláčkovou, režisérkou filmu BACKSTAGE 1. Co Vás přesvědčilo, abyste si řekla, že do tohoto projektu půjdete? Líbil se mi scénář a témata, které v něm byly zpracovány. Tedy to, že je to film o lásce, tanci, přátelství, […]
  • Martha Issová - Dukla 61 je příběhem lidí, kteří skutečně žili a zemřeli kvůli lidskému selhání27. května 2018 Martha Issová - Dukla 61 je příběhem lidí, kteří skutečně žili a zemřeli kvůli lidskému selhání Věděla jste něco o dukelské tragédii předtím, než jste si přečetla scénář? Přiznám se, že než jsem přečetla scénář k Dukle 61, neměla jsem o té tragédii ani tušení. Myslím, že to souvisí […]
  • MICHAL VIEWEGH rozhovor k filmu Andělé všedního dne25. září 2014 MICHAL VIEWEGH rozhovor k filmu Andělé všedního dne Vaše úspěšná kniha Andělé všedního dne se objeví na podzim tohoto roku pod stejným názvem v kinech. Charakterizujte pro neznalé čtenáře ve stručnosti příběh a jak jste přišel na téma […]
  • Hastrman - Rozhovor s Janem Kolaříkem20. dubna 2018 Hastrman - Rozhovor s Janem Kolaříkem Ve filmu hrajete postavu faráře Fidelia, který je rozpolcený a odhaluje i své temné lidské stránky. Je pro vás tento vnitřní konflikt u osoby faráře společensky přijatelný? Jestli je ten […]
  • IGOR OROZOVIĆ9. října 2015 IGOR OROZOVIĆ Igor Orozovič  (nar. 1984, Praha) studoval po gymnáziu dva roky Konzervatoř J. Ježka, pak přesel na DAMU. Poté  byl v angažmá v Národním divadle moravskoslezském v  Ostravě. Hrál tam např. […]
  • JAKUB KOHÁK4. dubna 2016 JAKUB KOHÁK Pochází z Prahy. Vystudoval pražskou FAMU (obor produkce). Je známý nejen jako herec, komik, ale i jako režisér reklam a videoklipů. Jako herec se představil ve filmech, např.: v pohádce […]
  • Petra Špalková (rozhovor)30. května 2018 Petra Špalková (rozhovor) Když jste si přečetla scénář Petry Soukupové, měla jste nutkání něco na své postavě měnit? Dostala jste k tomu od režiséra prostor? Já jsem ještě před scénářem četla celou knihu Zmizet, u […]