Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Národní třída - ROZHOVOR SE ŠTĚPÁNEM ALTRICHTEREM, režisérem a spoluscenáristou

Národní třída - ROZHOVOR SE ŠTĚPÁNEM ALTRICHTEREM, režisérem a spoluscenáristou

Altrichter

Debutoval jste poměr­ně úspěš­ným česko-německým fil­mem Schmitke o němec­kém inže­ný­ro­vi, kte­rý při­je­de opra­vit do Krušných hor sta­rou větr­nou elek­trár­nu. V tom­to na mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech i čes­kou fil­mo­vou kri­ti­kou oce­ňo­va­ném fil­mu figu­ru­je magic­ký les a vůbec prv­ky mysti­ky, což mož­ná spo­ju­je Schmitkeho s Národní tří­dou. V té svou roli magic­ký les sehra­je také. Co vás na těch­to magic­kých a mys­te­ri­óz­ních věcech a mís­tech při­ta­hu­je a co se tím sna­ží­te ve svých fil­mech divá­ko­vi říct?

Mám rád les. Les je hez­ký. Je hez­čí než pení­ze, maje­tek, auto a jiné blbos­ti, kte­rý­ma se sna­ží­me celou dobu zatě­žo­vat. Zajeďte si tam, uvi­dí­te! A když to zrov­na nejde, může­te zajít do lesa v kině.

Scénář k Národní tří­dě jste napsal dohro­ma­dy s auto­rem kniž­ní před­lo­hy Jaroslavem Rudišem. Jak vaše spo­lu­prá­ce pro­bí­ha­la a jak moc bylo obtíž­né Rudišovu nove­lu pře­vést do scé­ná­ře?

Jára i já žije­me tak napůl tam a napůl tady – hlav­ně žije­me v tom krás­ném jíde­lá­ku ve vla­ku ČD mezi Prahou a Berlínem, kde výbor­ně vaří a ve kte­rém mají dobrou čepo­va­nou Plzeň – tím­to pozdra­vu­je­me. Scénář jsme psa­li na nej­růz­něj­ších mís­tech: v Berlíně, v Praze, ve vla­ku, ve Švýcarsku, všu­de. Práce s Járou pro­bí­ha­la výbor­ně. Jako zku­še­ný autor, jehož díla se už něko­li­krát adap­to­va­la na plát­no, věděl o slav­ném Formanově výro­ku, že jestli­že chce­te pře­vést román do fil­mo­vé podo­by, hlav­ně nesmí­te nato­čit rov­nou ten román, pro­to­že film fun­gu­je pod­le úpl­ně jiných pra­vi­del a prin­ci­pů. Musíte z kni­hy vytáh­nout tu hlav­ní esen­ci, hlav­ní myš­len­ku a atmo­sfé­ru a její posta­vy a pak z toho udě­lat film, kte­rý tím, že bude úpl­ně jiný než kni­ha, jí bude para­dox­ně co nej­ví­ce odpo­ví­dat. Přesně tohle jsme udě­la­li a mys­lím, že se nám to i doce­la poved­lo.

Než jste stu­do­val praž­skou FAMU a němec­kou fil­mo­vou ško­lu HFF Potsdam Babelsberg v Berlíně, stu­do­val jste v Německu také filo­zo­fii a psy­cho­lo­gii. Dostal jste se tak dale­ko, že si zna­lost­mi z psy­cho­lo­gie vypo­má­há­te prá­vě i při vystih­nu­tí cha­rak­te­ru svých fil­mo­vých hrdi­nů?

Psychologie jako věda při psa­ní pomá­há, ale může i kazit – o lidech se nedá pře­mýš­let jen vědec­ky. Ale je prav­da, že zrov­na Vandam, hlav­ní hrdi­na Národní tří­dy, má rov­nou něko­lik vlast­nos­tí až nad­mí­ru typic­kých pro dneš­ní dobu. Vedle jeho život­ní frustra­ce, kte­rá spo­čí­vá v tom, že nezvlá­dl adap­ta­ci na nový spo­le­čen­ský sys­tém, a kte­rá vede k uchy­lo­vá­ní se k sim­pli­fi­ko­va­ným rasis­tic­kým, xeno­fob­ním, sexis­tic­kým atd. must­rům – typic­ký úkaz tak­zva­ných „ang­ry whi­te men“ u nás i ve svě­tě, je to pře­de­vším jeho nar­cis­mus, asi hlav­ní psy­chic­ká cho­ro­ba naší doby. A přes to, a mož­ná i kvů­li tomu, je to sym­paťák, kte­rý má dob­ré srd­ce a v tom, co cítí a dělá, má asi tak stej­ně prav­du jako vy a já. A o tom ten film mož­ná taky tro­chu je, že by se lidé nemě­li pauša­li­zo­vat a neměl by se nad nimi ohr­no­vat nos jen pro­to, že mají tře­ba jiné názo­ry.

Kdybyste porov­ná­val mezi Němci a Čechy, kolik tako­vých Vandamů v Německu i v Čechách pod­le vás žije? A mys­lí­te si, že při­jdou na váš film?

Myslím si, že ačko­li si to nechce­me při­znat, tak více či méně v kaž­dém z nás tako­vý Vandam je. To člo­věk pocí­tí asi jen v kině. Takže dou­fám, že při­jdou. Kdybych v to nedou­fal, tak bych ten film asi nedě­lal.

Je vám osob­ně nako­nec váš hrdi­na nějak blíz­ký? Dal bys­te tomu rvá­či ze síd­liš­tě ješ­tě dru­hou šan­ci? A šel bys­te s ním rád na pivo?

No, já jsem s tím oprav­do­vým Vandamem, pod­le kte­ré­ho je kni­ha napsa­ná, na pivo šel. A řek­nu vám, je to sym­pa­tic­ký chla­pík, kte­rý má v mno­hém víc rozu­mu a prav­dy, než kdeja­ký člo­věk nám vlád­nou­cí. Ale je prav­da, že naštvat bych ho nechtěl. A dru­hou šan­ci si mys­lím zaslou­ží kaž­dý, nemys­lí­te si?

Jak padla vol­ba při obsa­zo­vá­ní Vandama na Hynka Čermáka? Hrál nějak roli fakt, že namlu­vil skvě­le audi­ok­ni­hu? Kam posta­vu pod­le vás Čermák posu­nul?

Hynek se samo­zřej­mě hned od počát­ku nabí­zel jako prv­ní. Musím ale při­znat, že jsem se napřed jeho obsa­ze­ní brá­nil. Ne snad pro­to, že by se na roli neho­dil nebo nebyl dob­rým her­cem. Stačí si zajít do Dejvic do diva­dla a uvi­dí­te, jaký to je rozkoš­ný, vtip­ný a jem­ný herec s veli­kým citem pro detail a jem­né emo­ce a timing. Vadila mi ovšem jeho zná­most, bál jsem se toho, že v něm uvi­dí­me jed­no­du­ché obsa­ze­ní, že v něm uvi­dí­me Rapla. Zkoušeli jsme tedy asi rok jiné her­ce. A našli se oprav­du skvě­lí adep­ti. Ale nako­nec jsem musel uznat, že v Čechách jed­no­du­še není her­ce, kte­rý by se na roli Vandama hodil víc – a že Hynek nako­nec nebu­de obsa­ze­ním po srs­ti, ale jak říkal Forman, „pro­ti roli“. Hraje totiž tu dru­hou strán­ku kaž­dé­ho rvá­če a hra­je to výbor­ně. A tak spo­lu s Hynkovým umem to tu roli posu­nu­lo oprav­du do tako­vých grá­dů, až jsme pak měli nao­pak co dělat, aby nám ten­to nevy­cho­va­ný, xeno­fob­ní ego­is­ta nebyl až moc sym­pa­tic­ký. Musím mu vzdát vel­ký dík – i za jeho trpě­li­vost a pro­fe­si­o­na­li­tu. Zahrál to tak bra­vur­ně, že vám nako­nec ani sám neřek­nu, jest­li ten­to jeho Vandam je sym­paťák, nebo nebez­peč­ný rasis­tic­ký debil – mož­ná je obo­jí, ale ať asi divák posou­dí sám.

Trailer k sním­ku avi­zu­je, že jste do fil­mu dosta­li dost humo­ru a akce. Tedy ač melan­cho­lic­ká nove­la ze síd­liš­tě o osa­mě­lém rvá­či, tak ve fil­mu Vandam vykro­čil blí­že k pub­li­ku?

Dle mého skrom­né­ho názo­ru musí film ze vše­ho nejdří­ve být fil­mem, to zna­me­ná v něja­kém smys­lu bavit. A Vandam se nejme­nu­je jen tak nadar­mo „Vandam“ – je to člo­věk, kte­rý má šarm a baví, je vtip­ný – stej­ně tak jako vět­ši­na lidí, kte­ré u nás v hos­po­dě najde­te, jed­no jest­li rvá­či, nebo ne. Lidi cho­dí do hos­po­dy, aby se bavi­li. Není zas tak těž­ké říct něco chyt­ré­ho i s humo­rem – zajdě­te do kaž­dé­ho pajzlu a najde­te to tam. Národní tří­da se na dneš­ní život sna­ží dívat pohle­dem té „dru­hé polo­vi­ny“, kte­ré se v Praze tak čas­to nadá­vá, nebo dokon­ce posmí­vá; bez toho, aby se z ní děla­lo blb­ce, bez toho, aby obsah a výpo­věď fil­mu byly samy o sobě blbé. Má co říct a stej­ně jako Vandam se za to nesty­dí. A když se něko­mu její názor nelí­bí, tak mu taky mož­ná, jako Vandam, dá do huby, to jo.

Na cas­tingu na roli Lucky jste měli spous­tu před­ních čes­kých here­ček, nako­nec jste, zdá se, neo­myl­ně vsa­dil na, pro film ješ­tě neob­je­ve­nou, Kateřinou Janečkovou. Čím vás pře­svěd­či­la?

Tak Kateřina zrov­na neob­je­ve­ná není, jen v posled­ních letech nehrá­la žád­nou význam­nou roli. Ono to je tře­ba i tím, že se nikam netla­čí, je to sym­pa­tic­ká, nor­mál­ní hol­ka, kte­rá to má v hla­vě srov­na­né a hle­dá v živo­tě jiné štěs­tí než slá­vu. A k tomu je to napros­to výbor­ná hereč­ka. Měl jsem štěs­tí, že jsem pra­co­val s mla­dou cas­tingo­vou reži­sér­kou Májou Hamplovou, kte­rá si udě­la­la tu prá­ci, že se kouk­la tro­chu mimo to, co se toči­lo posled­ní roky. A pak při­jde­te na tak vyni­ka­jí­cí hereč­ku, jakou je Káča. Až nám bylo pak líto, že v tom fil­mu nehra­je ješ­tě vět­ší roli. Je v něm fakt skvě­lá, i když jsem se jí to sna­žil kazit, kde to jen šlo. Díky, Káčo.

Na Schmitkem i Národní tří­dě jste spo­lu­pra­co­val s rumun­ským kame­ra­ma­nem Cristianem Pirjolem. Kam vaši prá­ci posou­vá, jakým způ­so­bem se sna­ží­te pra­co­vat na výtvar­ném vyzně­ní vašich fil­mů, když vez­me­me Schmitkeho a Národní tří­du?

Cristian je bůh. Bůh nejen obra­zu, ale hlav­ně bůh napo­je­ní na her­ce, lid­ské­ho cítě­ní a ješ­tě k tomu už 15 let skvě­lý kama­rád. Natočili jsme spo­lu za těch pat­náct let sko­ro všech­no. Nemusíme spo­lu o těch věcech ani mlu­vit. Mluvíme spíš tře­ba o hud­bě, umě­ní nebo úpl­ných blbos­tech. Já mám doce­la přes­né audi­o­vi­zu­ál­ní před­sta­vy o tom, jak ten film musí do detai­lu vypa­dat. Ale Cristian, ten nejen že tu před­sta­vu ze mě něja­kým záhad­ným způ­so­bem vycí­tí, ale zatím ji vždy ješ­tě před­čil. Je radost s ním pra­co­vat. Mimochodem skvě­le do týmu zapa­dl i Baset, kte­rý byť sám výbor­ný kame­ra­man, se nám sám o sobě nabí­dl, že nám pomů­že v někte­rých scé­nách s dru­hou kame­rou. Napřed jsem to nechtěl – je pří­liš zku­še­ný a sám umě­lec na to, aby dělal dru­hou kame­ru. Ale on si trval na svém. A musím uznat, že se s Cristianem nějak až báječ­ně napo­jil.

Určitě zají­ma­vý by mohl být i hudeb­ní soun­d­track. S kým jste na hud­bě spo­lu­pra­co­val a jak bys­te hud­bu k vaše­mu sním­ku cha­rak­te­ri­zo­val?

Kromě něja­kých ame­ric­kých ori­gi­ná­lů black music z šede­sá­tých let, kte­ré se nám poda­ři­lo zís­kat, jsme spo­lu­pra­co­va­li s Reentkem Dirksem a Clemensem Poetzschem, dvě­ma neu­vě­ři­tel­ně nada­ný­mi němec­ký­mi uměl­ci. Ten prv­ní je výbor­ný sólis­ta na akus­tic­kou kyta­ru, dru­hý na kla­vír. Spolupráce pro­bí­ha­la podob­ně jako s Cristianem. Vlastně jsme o tom ani nemlu­vi­li. Vzali klá­ve­sy a kyta­ru a při­je­li závě­je­mi sně­hu vla­kem do Prahy, vět­ši­na hud­by se nahrá­la během jed­né jam sessi­on u stři­ha­če Honzy Daňhela ve střiž­ně, kte­rá má tak asi metr na dva met­ry, na mik­ro­fon mobi­lu. Problém byl to pak namí­chat. Ale měli jsme skvě­lé­ho mícha­če, kte­rý si i v hod­ně, ale oprav­du hod­ně spar­tán­ských pro­dukč­ních pod­mín­kách pora­dil i s tím­to a všech­no pospo­jo­val tak, že se zacho­val duch a tech­nic­ky je to na nej­vyš­ší úrov­ni.

Film Národní tří­da jde do kin tři­cet let od udá­los­tí, kte­ré teh­dy v lis­to­pa­du na Národní tří­dě v Praze změ­ni­ly ději­ny Československa. Co jste dělal před těmi tři­ce­ti lety vy osob­ně?

Co jsem ten­krát dělal, vím napros­to přes­ně. Natočil jsem o tom kraťas Did Michael Knight End the Cold War?. Mám naro­ze­ni­ny 21. 11., a tak jsem si od mamin­ky přál, abychom už před tím šli na Václavák. Takže jsme tam byli, bylo mi 8 a já řval „Komárek na Hrad“ a hrál si tam na Knight Ridera. Bylo to skvě­lé. No a pak se to nějak, jak říká Vandam, posra­lo. Zbavili jsme se zlo­či­nec­ké­ho sys­té­mu, kte­rý pod zámin­kou rov­nos­ti utla­čo­val lidi. A dosta­li jsme se do sys­té­mu pod­vod­nič­kář­ské­ho, kte­rý pod zámin­kou svo­bo­dy vyko­řisťu­je chudé, žije na úkor lidí z jiných čás­tí svě­ta a zane­dlou­ho nám, jak už teď nepo­pí­ra­tel­ně víme, zni­čí pla­ne­tu, na kte­ré žije­me. Myslím si tedy, že důvo­dů se anga­žo­vat, tře­ba ve fil­mu nebo v tom, co kaž­dý dělá­me, je nejmé­ně stej­ně jako za těch pro­lha­ných komoušů.

V České repub­li­ce vás bude mít pub­li­kum spo­je­no se dvě­ma výraz­ný­mi fil­my, oba vznik­ly v česko-německé kopro­duk­ci. Točíte také pou­ze v Německu? A jak vidí­te své pra­cov­ní plá­ny do budouc­na?

Já budu šťas­ten, když mi vůbec bude dopřá­no dál točit fil­my. Jestli to bude v Německu, nebo u nás moc neře­ším ani to nějak výraz­ně neroz­li­šu­ji. Líbí se mi prol­nout tuhle umě­lou hra­ni­ci. Mám něja­ké koře­ny a něja­kou výcho­vu, způ­sob pře­mýš­le­ní a to vše je asi bliž­ší nám. Zároveň se mi líbí někte­ré spíš němec­ké kla­dy, pra­co­vi­tost, pocit pro spra­ve­dl­nost, u fil­mu tře­ba úro­veň, na kte­ré pra­cu­jí, a něja­ký vět­ší respekt vůči sobě. V ide­ál­ním svě­tě bych tedy tyto dva umě­le oddě­le­né svě­ty rád pro­po­jil, dělal čes­ké fil­my němec­kým způ­so­bem respek­tu mezi sebou a k prá­ci.

Části seriálu:  Národní třída


Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,12896 s | počet dotazů: 210 | paměť: 53393 KB. | 14.04.2021 - 09:47:13
X