Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Národní třída - O FILMU

Národní třída - O FILMU

NarTridaObr
NarTridaObr
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Nejpřekládanější kni­ha Jaroslava Rudiše, kte­rá zazna­me­na­la vel­ký ohlas hlav­ně v Německu a v Česku a před pěti lety byla nomi­no­vá­na na Magnesii Literu, vstou­pí do kin jako celo­ve­čer­ní film Národní tří­da už 26. září. Scénář napsal Rudiš spo­leč­ně s reži­sé­rem sním­ku Štěpánem Altrichterem. Film v titul­ní roli s Hynkem Čermákem kom­bi­nu­je dra­ma­tic­ký pří­běh s čer­ným humo­rem.

Hlavní hrdi­na Vandam v podá­ní Hynka Čermáka má nevy­bí­ra­vý slov­ník, rád se por­ve a ve fil­mu se vůbec dějí růz­né věci na hra­ně záko­na. Filmaři tak pro kina muse­li vyro­bit dvě ver­ze trai­le­ru, cen­zu­ro­va­nou ver­zi kina pro­mí­ta­jí před fil­my s věkem ome­ze­nou pří­stup­nos­tí.

Vandam, chlá­pek z pane­lá­ko­vé­ho síd­liš­tě, žije sám v bytě na okra­ji Prahy a kaž­dý den doma cvi­čí, aby byl v kon­di­ci. Večer cho­dí se svý­mi kum­pá­ny na jed­no. Vandam se sna­ží udě­lat dojem na Lucku, kte­rá v síd­lišt­ní hos­po­dě točí pivo. Kromě toho, že se rád por­ve, je zna­lec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k záni­ku, že se schy­lu­je k vel­ké bitvě. A tak posi­lu­je, aby byl na tu posled­ní roz­ho­du­jí­cí bitvu nachys­ta­ný. A také k tomu vycho­vá­vá Psycha, mla­dé­ho klu­ka, se kte­rým natí­rá stře­chy pane­lo­vých domů. Kumpáni z hos­po­dy Vandamovi pře­zdí­va­jí „národ­ní hrdi­na“. Prý dal teh­dy v lis­to­pa­du 89 na Národní tří­dě jed­nou ranou ději­ny do pohy­bu.

Původně napsal Jaroslav Rudiš krát­kou povíd­ku o chláp­ko­vi, co se rád pere a před­vá­dí, pod­le níž v roce 2012 vznik­la diva­del­ní hra pro Divadlo Feste v Brně, o rok poz­dě­ji pak Rudiš pře­psal diva­del­ní text do kni­hy. V sou­čas­né době se chys­tá pre­mi­é­ra Národní tří­dy v diva­dle v Postupimi, což bude šes­té uve­de­ní v němec­kém diva­dle. Na diva­dle vidě­li divá­ci Národní tří­du i ve Vratislavi či v Barceloně a vznik­la pod­le ní i roz­hla­so­vá hra ve WDR v Kolíně nad Rýnem. „Já mys­lím, že to sou­vi­sí s rokem 1989, s těmi nadě­je­mi a tou­ha­mi a pak násled­ný­mi frustra­ce­mi. A s Vandamem jako dra­ma­tic­kou posta­vou, jejíž pří­běh lze vyklá­dat na mno­ho způ­sobů. A také mož­ná s tím, že je to tem­né a drs­né a záro­veň i vtip­né. A taky, že tam je i ta div­ná, nena­pl­ně­ná lás­ka mezi Vandamem a Luckou. Prostě to napě­tí,“ říká k popu­la­ri­tě Národní tří­dy Rudiš.

Vandam, hlav­ní hrdi­na Národní tří­dy, má rov­nou něko­lik vlast­nos­tí až nad­mí­ru typic­kých pro dneš­ní dobu. Vedle jeho život­ní frustra­ce, kte­rá spo­čí­vá v tom, že nezvlá­dl adap­ta­ci na nový spo­le­čen­ský sys­tém, je tu i nar­cis­mus, asi hlav­ní psy­chic­ká cho­ro­ba naší doby. A přes to, a mož­ná i kvů­li tomu, je to sym­paťák, kte­rý má dob­ré srd­ce a v tom, co cítí a dělá, má asi tak stej­ně prav­du jako vy a já,“ říká o Vandamovi reži­sér Štěpán Altrichter. A dodá­vá: „A o tom ten film mož­ná taky tro­chu je: že by se lidé nemě­li pauša­li­zo­vat a že by se nad nimi neměl ohr­no­vat nos jen pro­to, že mají tře­ba jiné názo­ry.“

Rudiše inspi­ro­val pro napsá­ní kni­hy kama­rád, kte­rý cho­dil do hos­po­dy jmé­nem Severka. „Kolem jed­né Severky jsem taky v Brně pořád cho­dil, dva roky jsem tam ten­krát byd­lel a ten pří­běh tam taky napsal. Když pak v roce 2013 vyšla kni­ha, hod­ně lidí se mi ozva­lo, že i u nich je Severka, a ať tam při­je­du, že tam potkám jak Vandama, tak Lucku nebo Vandamova kámo­še Mrazáka. A jed­na Severka je i v Mostě. Ten seri­ál je skvě­lý a mys­lím, že Vandam by si s jeho hrdi­ny u piva dob­ře rozu­měl,“ říká o hos­po­dě z Národní tří­dy Jaroslav Rudiš. Skutečného Vandama potkal i reži­sér Štěpán Altrichter: Já jsem s tím oprav­do­vým Vandamem, pod­le kte­ré­ho je kni­ha napsa­ná, na pivo šel. A řek­nu vám, je to sym­pa­tic­ký chla­pík, kte­rý má v mno­hém víc rozu­mu a prav­dy než kdeja­ký člo­věk nám vlád­nou­cí. Ale je prav­da, že naštvat bych ho nechtěl.“

 Jaroslav Rudiš a Štěpán Altrichter žijí shod­ně napůl v České repub­li­ce a napůl v Německu, s nad­sáz­kou říka­jí, že hlav­ně žijí v tom krás­ném „jíde­lá­ku“ ve vla­ku Českých drah mezi Prahou a Berlínem. Scénář k Národní tří­dě tak psa­li v Berlíně, v Praze, ve vla­ku i ve Švýcarsku. „Práce s Járou pro­bí­ha­la výbor­ně. Jako zku­še­ný autor, jehož díla se už něko­li­krát adap­to­va­la na plát­no, věděl o slav­ném Formanově výro­ku, že jestli­že chce­te pře­vést román do fil­mo­vé podo­by, hlav­ně nesmí­te nato­čit rov­nou ten román, pro­to­že film fun­gu­je pod­le úpl­ně jiných pra­vi­del a prin­ci­pů. Musíte z kni­hy vytáh­nout tu hlav­ní esen­ci, hlav­ní myš­len­ku a atmo­sfé­ru a její posta­vy a pak z toho udě­lat film,“ říká reži­sér a spo­lu­au­tor scé­ná­ře Štěpán Altrichter.

Obsazení Hynka Čermáka, kte­rý byl oce­něn i jako nej­lep­ší inter­pret za namlu­ve­ní audi­ok­ni­hy Národní tří­da, napadlo fil­mo­vé tvůr­ce hned na začát­ku, dlou­ho však hle­da­li i jin­de. „Hynek Čermák je abso­lut­ně výbor­ný herec, chlap sym­paťák a skvě­le namlu­vil audi­ok­ni­hu Národní tří­da. Napřed jsem se však jeho obsa­ze­ní brá­nil. Vadila mi jeho zná­most. Zkoušeli jsme tedy asi rok jiné her­ce. Ale musel jsem uznat, že jsem v Čechách lep­ší­ho her­ce pro roli Vandama nena­šel. Nakonec jsme měli co dělat, aby nám ten nevy­cho­va­ný ego­is­ta až moc nepři­ros­tl k srd­ci. Zahrál to tak bra­vur­ně, že vám ani sám neřek­nu, jest­li je ten­to jeho Vandam sym­paťák, nebo nebez­peč­ný rváč – mož­ná je obo­jí, ale to ať asi divák posou­dí sám,“ říká reži­sér Štěpán Altrichter. „Na začát­ku fil­mu nám Vandam řek­ne: Já vím, co chceš říct, ale neří­kej nic. Chvilku drž hubu a poslou­chej.Na Rudišově kni­ze mě zau­jal prá­vě dar naslou­chat, poro­zu­mět myš­le­ní člo­vě­ka, kte­rý je nýmand, pro­nik­nout do jeho duše a s humo­rem jemu vlast­ním se sna­žit Vandama pocho­pit,“ popi­su­je vztah k hrdi­no­vi své­ho nové­ho fil­mu Altrichter.

Rudiš i Altrichter jsou sil­ně spja­ti i s hud­bou k fil­mu. „Při psa­ní kni­hy mě vel­mi inspi­ro­va­la píseň Vlci u dve­ří. Ten tem­ný, bez­vý­chod­ný síd­lišt­ní text k ní napsal bás­ník Jan Těsnohlídek, kte­ré­ho mám taky vel­mi rád. A já z něj citu­ju v úvo­du kni­hy. Tak jsem moc rád, že pís­nič­ka Umakartu Vlci u dve­ří teď zní na úpl­ném kon­ci fil­mu Národní tří­da, hez­ky se tím ten oblouk uza­ví­rá,“ říká Rudiš. S Umakartem spo­lu­pra­cu­je Rudiš řadu let, s někte­rý­mi čle­ny Umakartu vystu­pu­je v kape­le Kafka Band. Ve fil­mu zní něko­lik ame­ric­kých ori­gi­ná­lů tzv. black music z šede­sá­tých let, jinak reži­sér Štěpán Altrichter spo­lu­pra­co­val s oce­ňo­va­ný­mi hudeb­ní­ky – skla­da­te­lem, kyta­ris­tou a hudeb­ním pro­du­cen­tem Reentkem Dirksem a skla­da­te­lem a kla­ví­ris­tou Clemensem Poetzschem z Německa.

Dalším reži­sé­ro­vým spo­lu­pra­cov­ní­kem ze zahra­ni­čí je rumun­ský kame­ra­man Cristian Pirjol, s nímž Altrichter spo­lu­pra­cu­je už pat­náct let. Pirjol nato­čil i Altrichterův mezi­ná­rod­ně úspěš­ný debut Schmitke oce­ně­ný i Cenou čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky pro objev roku. V někte­rých scé­nách pou­ží­val reži­sér pro dru­hou kame­ru čes­ké­ho kame­ra­ma­na Jana Baseta Střítežského.

Film Národní tří­da se dostá­vá do kin sko­ro přes­ně 30 let poté, co hrdi­na stej­no­jmen­né kni­hy v lis­to­pa­du 89 sta­nul na praž­ské Národní tří­dě. „Jsem šťast­ný, že jsem rok 1989 mohl zažít, byl to neu­vě­ři­tel­ný rock’n’roll. Vandam je mož­ná z vývo­je spo­leč­nos­ti tro­chu frustro­va­ný, sedí v hos­po­dě a nadá­vá, jako spous­ta z nás. Ale i on se nako­nec zved­ne a zku­sí s tím něco dělat. I když po svém. Přes všech­ny pro­blémy si mys­lím, že se nám tu žije a dýchá dob­ře a že prav­da a lás­ka nejsou spros­tá slo­va a že vždyc­ky zví­tě­zí nad lží a nená­vis­tí,“ říká Jaroslav Rudiš. Tehdy osmi­le­tý reži­sér Štěpán Altrichter byl v lis­to­pa­du 1989 také demon­stro­vat. Co jsem ten­krát dělal, vím napros­to přes­ně. Natočil jsem o tom kraťas Did Michael Knight End the Cold War?. Mám naro­ze­ni­ny 21. 11., a tak jsem si od mamin­ky přál, abychom už před tím šli na Václavák. Takže jsme tam byli, bylo mi 8 a já řval „Komárek na Hrad“ a hrál si tam na Knight Ridera. Bylo to skvě­lé,“ říká Altrichter.

Po boku Hynka Čermáka se ve fil­mu v roli Psycha před­sta­ví Jan Cina, Lucku ztvár­ni­la Kateřina Janečková. V Národní tří­dě dále hra­jí Václav Neužil, Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Martin Sobotka, Erika Stárková, Lubor Šplíchal, Andrej Polák nebo Martin Siničák. Snímek se natá­čel v čes­ké met­ro­po­li, pře­de­vším na praž­ských síd­liš­tích Opatov a Háje a také v cen­t­ru Prahy na Národní tří­dě.

Film Národní tří­da vzni­kl v česko-německé kopro­duk­ci. Hlavními pro­du­cen­ty jsou Pavel Strnad a Petr Oukropec z Negativu, kopro­du­cen­ty Česká tele­vi­ze (kre­a­tiv­ní pro­du­cent Michal Reitler), němec­ká spo­leč­nost 42filmněmec­ká tele­viz­ní sta­ni­ce ZDF. Film vzni­kl za pod­po­ry Státního fon­du kine­ma­to­gra­fie, němec­ké­ho Mitteldeutsche Medienförderung a evrop­ské­ho fon­du Eurimages. Distributorem je spo­leč­nost Falcon.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 3,12915 s | počet dotazů: 253 | paměť: 58383 KB. | 12.08.2022 - 08:32:06